Zatmění Slunce a MěsíceJednou z nejstarších je naivní představa starých Číňanů, podle níž v době zatmění požírá Slunce obrovský drak. Ve staré Číně bylo zatmění Slunce považováno za událost státního významu, ku které císař zval šlechtu i lid, a zatímco knížata /mandaríni/ průběh sledovala a zaznamenávala, lid bubnoval, křičel a jinak hřmotil, aby rámusem obludu zahnali. Protože zatmění Slunce je pomíjivý jev, věřili, že tímto počínáním obludu zahnali.+31Dnes víme přesně, jak k zatmění dochází. Zjev je vyvoláván zákonitými pohyby Země a Měsíce kolem Slunce. Jestliže se tato tři tělesa dostanou do jedné přímky, dochází k zatmění Slunce nebo Měsíce. Jestliže se mezi Sluncem a Zemí ocitne Měsíc, vrhá svůj stín na Zemi a v těch místech, kam dopadá, lidi vidí Slunce Měsícem zakryté. Jestliže naopak Měsíc vstoupí do stínu Země, nastává zatmění Měsíce.Kdyby Měsíc obíhal kolem Země v téže rovině jako Země kolem Slunce /tj. v ekliptice/, docházelo by k zatmění při každém oběhu, každý měsíc. Protože však je dráha Měsíce skloněna k ekliptice asi o 5 stupňů, prochází Měsíc většinou mimo spojnici Země a Slunce, tj. nad Sluncem nebo pod ním. Proto k zatmění může dojít jen tehdy, když Měsíc prochází jedním ze dvou průsečíků své dráhy s rovinou ekliptiky. Tyto průsečíky nazýváme uzly měsíční dráhy.Shodou okolností se nám jeví Slunce i Měsíc na obloze stejně veliké. Je to proto, že poměr vzdáleností obou těles od Země je stejný jako poměr jejich skutečných průměrů. Měsíc je sice 400 krát menší než Slunce, ale je náhodou také přibližně 400 krát blíže k Zemi.Kdybychom se podívali na průběh zatmění Slunce z prostoru, spatřili bychom, jak stín Měsíce jako malá temná skvrna dopadá na povrch Země a postupuje po něm od západu na východ. V tomto úzkém pásu, kterým postupuje stín Měsíce, vidí pozemští pozorovatelé Slunce zcela zakryto Měsícem. V místech, kam dopadá na Zemi rozbíhavý kužel měsíčního polostínu, je možno pozorovat pouze zatmění částečné.Vzdálenost Měsíce od Země se mění v mezích od 356.000 do 406.000 km. Také vzdálenost Země od Slunce se mění. V důsledku toho se v určitých mezích mění také zdánlivé průměry obou těles na obloze. Tak se stává, že Měsíc se na obloze jeví větší než Slunce a může je celé zakrýt. Na tom závisí i doba trvání úplného zatmění /totality/, která může dosáhnout nejvýše 7 minut 41 vteřin. Jeví-li se Měsíc na obloze menší než Slunce, nestačí je celé zakrýt a v okamžiku největší fáze zatmění zůstává nezakryt úzký prsten. Takovéto zatmění se označuje jako prstencové nebo kruhové /prostřední obrázek/. Jsou také případy, kdy plný stín Měsíce prochází mimo Zemi, na kterou dopadne pouze jeho polostín. V takových případech se jeví zatmění jen jako částečné.V případech, kdy se obě tělesa jeví na obloze stejně veliká, projeví se nerovnosti měsíčního povrchu na okraji Měsíce, které na několik okamžiků rozdělí kraj Slunce na množství malých políček. Tyto části slunečního okraje září jako tzv. „Bailyho perly“.Při úplných zatměních Slunce můžeme pozorovat jinak neviditelnou, slabě zářící sluneční atmosféru, která se nám jeví jako stříbřitá aureola kolem zakrytého kotouče Slunce. Tento zjev se nazývá sluneční korona a při úplných zatmění je vždy pozorně sledována, protože její podstata není dosud úplně vysvětlena. Studuje se její složení, teplota, hustota, optické vlastnosti atd.Tvary korony závisí na současném stavu činnosti Slunce. V době maxima sluneční činnosti má korona tvar téměř pravidelně kruhový s jednotlivými výběžky nad místy mimořádných výronů sluneční hmoty viz obr. 8/. V době minima má korona tvar více méně zploštělý, protáhlý podél roviny slunečního rovníku /obr. 9/.Při úplných zatmění Slunce můžeme pozorovat kromě korony také nižší části sluneční atmosféry, která se jeví jako narůžovělý prsten kolem zakrytého kotouče Slunce. Tento atmosférický obal se nazývá chromosféra /„barevná koule“/. Téměř při každém zatmění Slunce je možno pozorovat narůžovělé výběžky, zvané protuberance. Tyto protuberance můžeme snadno pozorovat i mimo zatmění speciálními přístroji, z nichž nejznámější jsou protuberanční spektroskop a koronograf. Koronografem napodobujeme úplné zatmění Slunce, kde Slunce je zakryto clonkou – umělým Měsícem. Tímto přístrojem byl pořízen i tento snímek.Sluneční korona může nabývat nejrůznějších tvarů. V kronikách najdeme zaznamenány i případy, kdy korona měla tvar kříže. Je pochopitelné, že zatmění vyvolalo představu božího znamení a bylo náležitě využíváno kněžstvem ve prospěch církví.Tvar měsíčního stínu je různý a závisí na vzdálenosti Slunce na obloze od náhlavníku. Představuje elipsu tím protáhlejší, čím je Slunce blíže obzoru. Mění se tedy i během každého jednotlivého zatmění. Průměr stínu dosahuje až 270 km, výjimečně kolem 300 km. Stín postupuje po zemském povrchu rychlostí průměrně 1/2 km za vteřinu, tj. asi 2000 km za hodinu. Na obrázku je elipsa měsíčního stínu, zakrývající část území SSSR při zatmění v roce 1936. Toto zatmění pozorovala také výprava československých astronomů. Českoslovenští astronomové uspořádali také výpravy za úplným zatměním v roce 1954 do SSSR a v roce 1961 do Bulharska.Zatmění Slunce byla v minulosti spojována s význačnými událostmi v dějinách lidstva. Tak např. zatmění ze 7. června 1415, které pro Kostnici, Mnichov, Prahu a Brno bylo úplné, bylo spojováno u nás s odsouzením Mistra Jana Husa. Byl to jeden z mála případů v historii, kdy pásmo totality přecházelo přes naše území. V husitské kronice čteme: „7. června 1415, jenž byl svátek po sv. Bonifáci, v hodinu desátú, zatmělo se jest všecko Slunce, takže nemohli jsou mše sloužiti bez světla na znamení, že Slunce spravedlivosti Kristus v srdcích prelátských mnohých na smrt Mistra Jana Husi v blízkém čase skrze koncilium dychtějících bylo se zatmělo“. Toto zatmění samozřejmě nevěstilo odsouzení Husovo, ale bylo nevědomým lidem s touto událostí spojováno.Poslední úplné zatmění, pozorovatelné v Čechách nastalo 12. května 1706. Toto zatmění bylo také poslední úplné zatmění viditelné v Praze. Přes Prahu nepůjde ani pásmo nejbližšího úplného zatmění, viditelného v Čechách, které nastane 7. října 2135. Jako úplné bude vidět v jižních Čechách, na Moravě a částečně na Slovensku.Někteří pamětníci tvrdívají, že v roce 1912 bylo u nás viditelné úplné zatmění Slunce. Pás totality procházel však tehdy v těsné blízkosti severozápadních hranic Čech, jak ukazuje mapka. Fáze zatmění byla jistě značná, ale v Čechách nemohl nikdo úplné zatmění vidět.Jedno z největších u nás pozorovatelných zatmění připadá na 15. února 1961. Začne /začalo/ v ranních hodinách v Biskajském zálivu a stín Měsíce bude se pohybovat /se pohyboval/ jižní Francií, severní Itálií, střední Jugoslávií, severním Bulharskem a jižním Rumunskem přes Černé moře na Krym a dále po SSSR. Území naší republiky, právě tak jako Rakouska a Maďarska leží /leželo/ mimo pás totality, takže v těchto zemích bude /bylo/ pozorovatelné pouze zatmění částečné.Průběh zatmění 15. února 1961 je patrný z tohoto obrázku, převzatého ze sovětské astronomické ročenky na rok 1961. Kromě výrazného pásu totality jsou zakresleny na mapce také čáry, spojující místa na Zemi, kde bude /bylo/ zatmění ve stejné době nebo kde ve stejné době začíná /začínalo/ a končí /končilo/ a kde bude /bylo/ viditelné vůbec.V Praze při největší fázi zatmění bude /bylo/ zakryto 0,93 průměru slunečního. V Brně a v Bratislavě bude /byla/ tato fáze nepatrně větší /asi 0,94/.Jak se budou jevit /jevily/ jednotlivé fáze v Praze, je patrné z tohoto obrázku. První dotyk Měsíce nastane /nastal/ v 7 hod., 44,1 min., tj. asi 1/2 hodiny po východu Slunce. Největší fáze nastane /nastala/ v 8 hod. 49,2 min., kdy Slunce bude /bylo/ asi 12 stupňů nad obzorem. V 10 hod. 1,3 min. bude /byl/ konec zatmění. Celé zatmění bude trvat /trvalo/ 2 hod. 17,2 min.Do konce tohoto století uvidíme ještě 10 dalších zatmění, z nichž největší a poslední bude v roce 1999. Ostatní budou v celku částečná a nepatrná. Tak např. až za 5 let, v roce 1966, 20. května uvidíme největší fázi v 10 hod. 41 min., kdy bude zakryto 0,62 průměru Slunce.Další zatmění bude 22. září 1968, kdy zatmění nabude největší míry 0,44 v 11 hod. 42 min. V roce 1971, 25. února bude další zatmění, které dosáhne největší fáze v 11 hod. 58 min., kdy bude zakryto 0,54 průměru Slunce.Dne 12. května 1975 v 7 hod. 19 min. bude zakryto 0,44 průměru Slunce a 29. dubna 1976 v 11 hod. 33 min. pak 0,55 průměru Slunce.Další zatmění pak bude 15. prosince 1982 v 9 hod. 29 min. a dosáhne 0,45 průměru Slunce. Dne 30. května 1984 bude nejmenší zatmění kdy v 18 hod. 48 min. bude zakryto jen 0,38 průměru Slunce.V posledním desetiletí tohoto století budou u nás viditelná částečná zatmění Slunce; 10. května 1994, 12. října 1996 a konečně 11. srpna 1999.Průběh tohoto posledního zatmění, které bude opět jedním z největších tohoto století, ukazuje tato mapka. Jak je vidět, území ČSSR leží opět mimo pás totality, který probíhá jižně od našich hranic.Praha uvidí v 11 hod. 40 min. dne 11. srpna 1999 největší fázi, kdy bude zakryto 0,97 průměru Slunce. Ještě větší zatmění uvidí obyvatelé Bratislavy, která leží nedaleko hranic úplného stínu.Přestože moderní astronomické přístroje umožňují pozorovat řadu jevů, které byly dříve pozorovatelné jen při úplném zatmění Slunce, zbývají ještě úkazy, které je možno pozorovat pouze při úplném zatmění. Mezi tyto úkazy patří i gravitační odchylka světla hvězd v blízkosti Slunce. V důsledku ohybu světla v gravitačním poli Slunce nevidíme hvězdu v jeho blízkosti ve směru paprsku „a“, ale ve směru odchýleného paprsku „b“. Na fotografii úplného zatmění se tato skutečnost projeví nepatrnými posuvy hvězd od Slunce /pravá část obrázku/.Vstoupí-li Měsíc do stínu Země, nastává zatmění Měsíce. Pokud prochází Měsíc jen polostínem Země /P/, není zjev nijak výrazný a zpravidla ujde pozornosti. Je to tzv. zatmění polostínové /1/. Prochází-li Měsíc okrajem plného stínu Země /U/, dochází k částečnému zatmění /2/. Ponoří-li se Měsíc zcela do plného stínu Země, nastává úplné zatmění Měsíce /3/, které může trvat až 3 hodiny.Ani při úplném zatmění Měsíc nemizí zcela z oblohy, jak by se mohlo předpokládat, neboť vrchol geometrického stínu Země „Gé“ leží daleko za drahou Měsíce kolem Země. Země je však obklopena atmosférou, ve které se sluneční paprsky lámou a vnikají do geometrického stínu Země. Plný stín Země se proto zkracuje a sahá pouze do bodu „V“, který leží mezi Zemí a drahou Měsíce. Proto je Měsíc i při úplném zatmění částečně osvětlen.V roce 1961 dne 26. srpna v ranních hodinách nastane /nastalo/ téměř úplné zatmění Měsíce. Měsíc začne /začal/ vstupovat do stínu Země ve 2 hod. a 34,9 min. a ve 4 hod. 8,2 min. bude /byl/ téměř celý ponořen do stínu. Tehdy bude /bylo/ zakryto 0,9992 průměru Měsíce. Konec zatmění nastane /nastal/ v 6 hod. 41,5 min., kdy Slunce bude /bylo/ již nad obzorem, tedy za denního světla. Na rozdíl od zatmění Slunce, které lze pozorovat jen na velmi omezené části Země, tj. při zatmění Slunce, je zatmění Měsíce pozorovatelné současně z celé zemské polokoule, kde je Měsíc právě nad obzorem. Proto se zdá, že zatmění Měsíce, ačkoliv jsou méně častá než sluneční, jsou častěji viditelná než hojnější zatmění Slunce. Během roku může nastat až 5 zatmění Slunce a 2 zatmění Měsíce nebo 4 zatmění Slunce a až 3 zatmění Měsíce.Za 100 let nastává průměrně 84 částečných zatmění Slunce, 66 úplných zatmění Slunce, 77 kruhových zatmění Slunce, 11 zatmění kruhově-plných, během nichž začíná zatmění jako kruhové, uprostřed je úplné a končí jako kruhové. Celkem nastává za 100 let průměrně 238 zatmění Slunce. Za tutéž dobu může nastat 83 částečných zatmění Měsíce a 71 úplných zatmění Měsíce. Celkem tedy jen 154 zatmění Měsíce.׋›Zatmění Slunce a MěsíceVýrobceDPrahaRok1961Délka35 okénekAutor textuKadavý Fr.PředlohaFYZKOznačení3983Další diafilmy výrobceVýchodoslovenský krajNěmcová BoženaLesní rezervace III.Konzervujeme krmiva silážováním
