VodárenstvíPanoráma Prahy, protékané Vltavou: Hlavní součást živé hmoty je voda – proto je základní podmínkou života. Od rána do večera je nezbytnou potřebou člověka. Bez jídla může být člověk živ až 49 dní, bez vody nejvýše 18 dní.+37Akvadukt /Segovia – Španělsko/: Přirozená potřeba vody nutila člověka od nejstarších dob zakládat si příbytky u vodních zdrojů. Růst sídlišť si vyžádal stavby vodovodů. Nejznámější součástí starých vodovodů jsou akvadukty /z latinského aqua – voda, duco–vésti/, které se stavěly v oblasti severní Afriky, v Itálii, na Balkáně a v jižním Španělsku již ve 3. a 4. století před naším letopočtem. Akvadukty jsou gravitační zařízení, jímž se voda vedla ve spádových žlabech od pramene až do sídliště.Kamenná sedla gravitačního vodovodu pro bývalé město Pergamon: Dnes akvadukty nahrazuje litinové nebo ocelové tlakové potrubí. Řekové byli prvními vodárníky, kteří upustili od akvaduktů a počali stavět na tehdejší dobu velmi dokonalá tlaková hliněná potrubí, spojovaná olovem nebo kytem. Potrubí byla vedena na povrchu a silně obezděna.Roznašeč vody: Starověk měl pro stavbu vodovodů a hygienických zařízení větší pochopení než středověk. O tehdejší situaci v městech si můžeme učinit představu z královského nařízení, vydaného v Praze roku 1585 v době morové epidemie, které zakazuje kydání hnoje na ulici, vylévání krve z řeznických krámů, pouštění prasat do ulic atd. Prosakováním těchto nečistot byla voda ve studních infikována a stávala se zdrojem epidemických onemocnění, čemuž velmi napomáhala špatná osobní hygiena. Vždyť ani Ludvík XIV., nazývaný "král Slunce", neměl ve svých přepychových palácích jediné vany.Dřevěné vodovodní potrubí: V 17. a 18. století bylo dřevo nejpoužívanějším materiálem pro stavbu vodovodů. Na obrázku je znázorněna montáž dřevěného vodovodního potrubí, které zásobovalo vodou pouze kašny. Teprve v 19. století, kdy vypukly v Evropě dvě velké cholerové epidemie, začalo se uvažovat o nutnosti zlepšit technicko-hygienická zařízení měst. Ještě před 50 lety se chodilo pro pitnou vodu do kašen nebo do studní, které stály na ulicích, náměstích nebo ve dvorech.Ruční pumpa: Na vesnicích hlavním zdrojem pitné vody byla v mnoha vesnicích ještě jsou hloubené studny, do kterých se stahuje podzemní voda. V nejjednodušším případě opatřují se studny ruční pumpou, nejčastěji kovovou nebo dřevěnou. Je-li dbáno všech hygienických požadavků, je voda obvykle zdravotně nezávadná. V poslední době se však i na venkově zřizují domácí vodárny.Domovní vodovod: Zdrojem pitné vody je studna. Domovní vodovod sestává ze sacího potrubí, čerpadla B s tlakovou nádrží A a z výtlačného potrubí s rozvodem k jednotlivým zařízením. Čerpadla jsou nejčastěji elektrická, automaticky zapínaná tlakovým spinačem, umístěným na tlakové nádrži. Spinač zapíná motor, jakmile klesne tlak – čili ubude vody v nádrži – a zastavuje jej při dostoupení žádaného tlaku – čili množství vody.Koupelna: Těžko si dnes dovedeme představit moderní bytovou jednotku bez vodovodního kohoutku, koupelny s vanou a sprchou, dřezu a jiných hygienických zařízení, která již dnes považujeme za nezbytně nutná. Pouhým otočením kohoutku vytéká studená, čirá, chutná a zdravotně nezávadná voda.Rozvoj vodárenství: Dnes v době budování socialismu se nám otevírají vyhlídky na lepší hygienické podmínky pro pracující ve městech a na venkově. Za deset let od roku 1948 bylo vybudováno 577 km vodovodního potrubí, což je přibližně vzdálenost z Prahy k Baltskému moři do města Gdansk. Za tuto dobu vzrostla dodávka vody o 160.000.000 m3.Rozvoj vodárenství: Je to množství, které by naplnilo kanál široký 2 m, vysoký 2 m a dlouhý jako rovník.Moderní úpravna na pitnou vodu: Dnes jsou kladeny přísné požadavky na kvalitu vody. Rostou nové moderní vodárny, staví se desítky vodojemů a čerpacích stanic. Snahou je, aby se dostalo kvalitní vody všem v potřebném množství až do vodovodního kohoutku.Václavské náměstí v Praze s vyznačenou hladinou vody: Názornou představu o potřebném množství vody vidíme u hlavního města Prahy, které spotřebuje tolik vody ke svému každodennímu životu ve školách, v továrnách, v nemocnicích, v restauracích a v domácnostech, že by zaplavila Václavské náměstí až do druhého patra.Voda vytékající z potrubí: Kde získají vodohospodáři tolik pitné vody, jak ji dopraví až k vám do bytu? Tyto otázky si nyní objasníme. Vydáme se tam, kde celý vodohospodářský problém získání vody začíná, a budeme putovat po proudu všemi vodohospodářskými zařízeními, až se vrátíme do spotřebiště k vašemu vodovodnímu kohoutku.Koloběh vody v přírodě: Působením slunečního tepla se voda, která pokrývá dvě třetiny zemského povrchu, vypařuje; tyto vodní páry jsou pak větry roznášeny po celé zemi. V chladných vrstvách atmosféry se páry ochlazují, tvoří mraky a padají na zem v podobě deště.Řez terénem s vyznačenou hladinou podzemní vody – pramen: Dešťová voda, spadlá na zem, se z části vypaří, část jí steče do potoků a řek, ostatní se vsákne do terénu. Propustnými vrstvami prosakuje až k nepropustné vrstvě. Tam se shromažďuje a tvoří tzv. podzemní čili spodní vodu. Vybíhá-li nepropustná vrstva až na terén, vzniká pramen. Prameny mohou být i jiného původu.Násoska, řez: Za městem, kde byly zjištěny hydrogeologickým průzkumem zdroje pitné vody, jsou v tzv. jímacím území vybudovány řady studní. Do těchto studní se stahuje podzemní voda. Všechny studny jsou spojeny potrubím, do kterého po vyčerpání vzduchu atmosférický tlak vtlačí vodu, která odtéká do sběrných studní. Je to princip násosky. Ze sběrných studní se voda čerpá do úpravny.Jímání povrchové vody /schéma/: Nestačí-li k zásobování města voda podzemní, používá se voda říční, jezerní nebo přehradní, kterou odebíráme tzv. jímacím zařízením. Vpust do jímače je opatřena česlemi /mřížovím/ pro zachycení hrubých nečistot, které by mohly poškodit čerpadla, která čerpají vodu do úpravny.Jímání povrchové vody /foto/: Nestačí-li k zásobování města voda podzemní, používá se voda říční, jezerní nebo přehradní, kterou odebíráme tzv. jímacím zařízením. Vpust do jímače je opatřena česlemi /mřížovím/ pro zachycení hrubých nečistot, které by mohly poškodit čerpadla, která čerpají vodu do úpravny.Zdvihání vody kolem: Takto se voda čerpala dříve. Bylo to vlastně zvedání vody na určitou výšku, odkud odtékala samospádem.Čerpací stanice: Dnešní čerpací stanice jsou moderně zařízené a ovládané buď automaticky nebo z rozvodných desek. Čerpadel je mnoho druhů. Jsou poháněna elektromotory. Čerpací stanice jsou také opatřeny čerpadly, která jsou poháněna spalovacími motory. Tato čerpadla slouží jako rezervy v případě přerušení dodávky elektrického proudu. Čerpadla dosahují v současném vývoji techniky netušených výkonů.Schéma úpravny vody: Voda obvykle nemá takové vlastnosti, aby vyhovovala všem přísným požadavkům, kladeným na pitnou vodu. Musí se proto čistit a vhodným způsobem upravovat. Čištěním vody rozumíme zbavit ji nežádoucích vlastností fyzikálních a chemických, podle požadavků, jaké klademe na vodu pitnou, užitkovou nebo průmyslovou. Na schematu je vyznačen proces úpravy pitné vody: 1/ Odželezňování /provzdušení/ 2/ Chemické srážení 3/ Usazování 4/ Filtrace 5/ Chlorování 6/ Nádrž na čistou vodu 7/ Čerpací stanice.Odželezňování: Podzemní voda obsahuje často nežádoucí rozpuštěné nerostné látky, například větší množství sloučenin železa, které se odstraňuje pomocí kaskád nebo rozstřikovacích zařízení. Z takto okysličené vody se vylučují nežádoucí plyny a chemickou cestou se vylučuje i železo obsažené ve vodě v podobě rzi a usazuje se na pískovém filtru.Usazovací nádrž – řez: Voda dopravená do úpravny je znečistěná jemnými látkami, schopnými usazení. Dlouhodobým usazováním vylučují se z vody jemné suspenze a do jisté míry i baktérie. Voda je přiváděna do středu kruhové nádrže. Velmi pomalu protéká, při čemž se nečistoty odsazují. Obvod usazovací nádrže je opatřen žlaby, kterými přečistěná voda odtéká.Usazovací nádrž – pohled: Z obrázku je patrný kruhový půdorys usazovací nádrže a žlaby, kterými odtéká přečištěná voda.Chemické srážení: Aby byl usazovací proces urychlen, přidává se do vody síran hlinitý nebo jiná chemická srážedla, která zbavují vodu i látek koloidních. Tato srážedla tvoří vločky, na které se koloidy nachytají a klesají ke dnu. Tyto usazeniny tvoří na dně jemný kal, který se odčerpává a dále zpracuje.Otevřené rychlofiltry: Z usazovacích nádrží odtéká voda na rychlofiltry. Jsou to buď otevřené nebo uzavřené nádrže, vyplněné vhodným pískovým materiálem, kterým se voda cedí a tím se zachytí zbývající nečistota, která nebyla odstraněna v usazovacích nádržích, jakož i organické látky a baktérie.Chlorátor: Takto upravená voda může ještě obsahovati choroboplodné zárodky, kterých se zbaví vodohospodáři pomocí desinfekce plynným chlorem.Laboratoř: Před čerpáním vody z úpravny se voda důkladně kontroluje v laboratoři, kde chemici zjišťují, zda splňuje všechny požadavky kladené na pitnou vodu. Laboratorní zkoušky se provádějí i po každém stupni čištění.Zemní vodojem: Z úpravny vody se čerpá voda do vodojemů výtlačnými řady. Na obrázku rozestavěný zem. vodojem, podle kterého si můžete udělat představu o jeho velikosti.Zemní vodojem – pohled: Vodojemy vyrovnávají, nezávisle na zdroji, spotřebu vody během dne. Zaručují i určitou zásobu vody. Zemní vodojemy se staví na kopcích, aby voda, která teče do spotřebiče samospádem, měla dostatečný tlak a dostala se i do nejvyšších domů.Věžový vodojem: V rovinatém území se používá věžových vodojemů k dosažení dostatečného tlaku v zásobním potrubí. Tyto vodojemy mají proti zemním malé nádrže.Dispečink: Jímání vody, průběh v úpravně, čerpání, zásobu ve vodojemech a dodávku vody do spotřebiště řídí dispečer, jehož pracovní prostředí je na obrázku, z kterého je patrný systém distribuce vody.Stavba vodovodního řadu: Z vodojemů se dostává voda do spotřebišť pomocí velkých přívodních řadů, které se ve spotřebišti rozvětvují na menší zásobní řady, které zásobují jednotlivé objekty. Dnešní vodovodní řady jsou litinové nebo ocelové. U menších vodovodních řadů se používá též asbestocementových trub a v poslední době i skleněných.Vodovodní přípojka: Do domů se dostává voda pomocí vodovodních přípojek přes vodoměry, kterými se měří spotřeba pitné vody v objektu. Rozvodu vody v domě se říká domovní vodovodní instalace, kterou se dostane voda až do vodovodního kohoutku. Instalační rozvod jste viděli schematicky vyznačen v obrázku domácí vodárny.Celková schéma: Zopakujme si proces dopravy pitné vody podle schematu: 1/ Jímání z řeky 2/ Čerpací stanice 3/ Úpravna vody 4/ Čerpací stanice 5/ Zemní vodojem 6/ Spotřebiště.Porucha vodovodního řadu: Někdy se stane, že voda z vašeho kohoutku neteče. Je to tehdy, kdy se vlivem různých příčin poruší vodovodní řad v ulici. Ihned vyjede poruchová služba vodáren, aby závadu odstranila. Vodovodní síť je nutno pečlivě udržovat a zvláště ošetřovat její ovládací zařízení, kterými jsou šoupata i hydranty, které střeží vaše domy před požáry. Poruchou vodovodu může být ohrožen provoz v průmyslových podnicích, životy lidí v nemocnicích, prostě veškerá činnost člověka. Proto vodárny zajišťují okamžité odstranění poruchy. Mimoto po dobu poruchy provádějí nouzové zásobování vodou pomocí cisteren.Myjící se děti: S rozvojem národního hospodářství a se stoupající životní úrovní budou se zvyšovat i nároky na kvalitu a množství vody, budou se klást větší úkoly našemu vodnímu hospodářství, které vzniklo na podkladě znalostí přírodních, technických a biologických věd. Viděli jste složitý proces úpravy vody, bez kterého si nelze moderní život představit. Važte si vody, je cennou surovinou! Neplýtvejte s ní, slouží nám všem!׋›VodárenstvíVýrobceDPrahaRok1960Délka41 okénekAutor textuZvoníček FrantišekPředlohaFYZKOznačení5309Další diafilmy výrobceSklizeň obilnin 3. sklízecí mlátička SK - 4Zvuková technika IISlavná bojová cesta 1. čs. Armádního sboru v SSSR - osvobození SlovenskaPříjice (syfilis)
