Pověry jako naivní falešné vědomí Falešné vědomí je soubor názorů na skutečnost, takový odraz skutečnosti, který je z hlediska současného stavu vědy považován za odraz neadekvátní. Může mít povahu nesmyslu, logické chyby, sebeklamu či výmyslu. Ve své době a v daném prostředí mohou být však tyto názory a z nich odvozené chování a jednání považovány za zcela pravdivé a reálné. Pojem naivní třeba chápat jako synonymum pro jednoduchost, zjednodušenost, prostoduchost. V kladném významu: přirozenost, přírodnost, důvěřivost.Zápis: Projevy falešného vědomí: Zápis naznačuje, že falešné vědomí se v praxi myšlení a chování vyskytuje a projevuje v podobě předsudků, náboženských dogmat, mýtů a pověr. Tvrdí-li někdo, že všichni Skoti jsou šetrní a lakotní, říkáme, že dotyčný je zatížen předsudky. Věří-li někdo, že existuje bůh, nesmrtelná duše aj. říkáme, že je nábožný, věřící. Vysvětloval-li někdo vznik ohně tím, že jej Prométheus ukradl bohům, říkáme, že myslí mýticky. Tvrdí-li někdo, že měl smůlu či nezdar jen proto, že potkal jeptišku, říkáme, že je pověrčivý. Tyto různé projevy falešného vědomí nelze ztotožňovat. Jsou si však podobné v tom, že podávají více či méně zkreslený odraz či obraz skutečnosti.Skot = ?: Uveďte první vlastnost, která vás napadne. Většina z vás řekne, že Skotové jsou šetrní a lakotní, že chodí v sukních. Podle tohoto schématu jsou všichni profesoři zapomnětliví, ženy patří do kuchyně, turecké hospodářství je neuspořádané atd. Z příkladů vidíme, že předsudky jsou názory a postoje, které si lidé patřící jedné skupině tvoří o příslušnících jiných skupin. Jim se zdají být samozřejmé a pravdivé, avšak při hlubším rozboru se ukáže, že takový soud - bývá většinou negativní a snižující - se nevztahuje na všechny příslušníky dané skupiny. Některé předsudky jsou polopravdou, jiné omylem, nesmyslem a jiné výmyslem, pomluvou. Předsudky zdůrazňují často vlastnosti a rysy, které nejsou podstatné. Předsudky si tvoříme o určité skutečnosti dříve než ji poznáme, aniž ji poznáme, a trváme na nich, i když jsme poznali jejich mylnost.+26Karikatura J.Effela: znázorňující výrok Bible: "I učinil Hospodin člověka z prachu země, a vdechl v chřípí jeho dchnutí života, i byl člověk duší živou". Příkladem dogmat jsou tvrzení: Lidská duše je nesmrtelná, Ježíš je syn Boží, Maria je matka Boží atd. Dogma je tvrzení, které vyhlásila určitá církev za nedotknutelný článek víry. Věřící o dogmatech nesmí pochybovat, jinak se stává kacířem a bludařem. Náboženská dogmata se nedají vědecky dokázat, ale ani vyvrátit. Věřící jedněch církví neuznávají dogmata jiných církví. Výsledkem jsou spory, fanatismus, netolerantnost.Mořský mnich (fantazie) a obří kalmar (skutečnost): Nalevo vidíme fantastické vyobrazení smyšlené bytosti "mořského mnicha", napravo rybu, obřího kalmara, chycenou v roce 1550. Tato ryba se prý podobala člověku; měla údajně holou lebku, vydávala zvuky podobné řeči člověka. Jestliže člověk prohlásí to, co se mu zdá být skutečné za skutečně jsoucí, prohlásí-li za totožné, co si je pouze podobné, zveličí-li určité vlastnosti (buď ze strachu nebo z touhy vzbudit senzaci) a určité vlastnosti si zcela vymyslí, dojde k vzniku falešného vědomí, kterému říkáme mýtus, bájení.A. Procházka: Prometheus přináší lidem oheň: Známá báj o Prométheovi, který přinesl lidem oheň, je dalším příkladem důvodů vzniku mýtu. Když si lidé dříve (ale i dnes) nedovedli vysvětlit určitý jev (vznik ohně), přírodní útvar (například obrovské balvany na rovině), vymýšleli si existenci obrů, héroů, bohů, oblud, nadlidí. Mýtický způsob myšlení se projevuje nejen v bájesloví, ale i v legendách, pohádkách, v anekdotách a běžně v pomluvách nebo ve fámách (tzv. "šeptandě").Symboly pověrečnosti: pátek, 13, čtyřlístek: Na obrázku vidíme znázornění několika velmi rozšířených pověr: Pátek = nešťastný den, nešťastné číslo = 13, čtyřlístek nalézti = míti štěstí. Co jsou to však pověry v podstatě? Pověry jsou názory a jim odpovídající způsoby zásahování do skutečnosti nebo chování, které lze z hlediska dnešní vědy označit za naivní, prostoduché falešné vědomí. Jednání opírající se o pověry v sobě obsahuje jen ve výjimečných případech zrnko lidové moudrosti (např. naplije-li si zápasník na ruce, může snáze porazit soupeře, ale nemůže dostat peníze). Škodlivé jsou pověry tehdy, opírá-li člověk svůj názor na život a na svět o víru v tajemné síly (duchy, duše, osud, démony), a spoléhá tak na síly, které neexistují a nemohou mu tedy pomoci.Zápis: Pověry: Zápis naznačuje mnohotvárnost pověr. Pomocí jedněch si člověk zajišťuje ochranu před nebezpečím (např. víra ve fetiše, talismany, totemy, idoly), pomocí jiných se snaží vysvětlit jemu nepochopitelné jevy (např. vznik nemoci uřknutím, neštěstí jako působení zlých duchů). Jinými pověrami se člověk snaží předvídat svoji budoucnost (věštebné pověry, např. vykládání karet, snů, sestavování horoskopů) a dalšími se snaží zasahovat do přírodního, společenského a biologického dění (pověry magické, např. člověk třikrát "zaklepává" zlé duchy, kropí se svěcenou vodou, žehná se křížem aj.).Totemový sloup: Známým příkladem ochranných pověr je totem, který je u některých etnických skupin lidí příbuzným člověka (zvíře, rostlina, neživá věc). Bývá považován za prapředka příslušné totemové skupiny. Je-li někdo "příbuzným" určitého totemu, nesmí totemové zvíře zabít nebo rostlinu zničit, musí mu pomáhat, kámen opatrovat atd. Totemy jsou považovány za starší příbuzné. Prokazuje se jim úcta, zajišťuje potrava. Lidé věří, že totemy jim pomohou a ochrání je (radou ve snu či skutkem, zvíře přispěchá na pomoc atd.). Členové totemové skupiny používají vyobrazení svého totemového předka k odlišení od jiných skupin lidí. Tyto znaky si malují a tetují na kůži, nosí je na svých šatech, či štítech nebo si je navzájem sdělují při setkání s cizincem. Vedle skupinových totemů existují i totemy soukromé. Indiánské totemy jsou příbuzenskou genealogií vyřezanou do dřevěného sloupu.Dva fetiše: Jiným příkladem ochranných pověr jsou fetiše. Fetiš je jakýkoliv předmět, jev, vztah, který je předmětem úcty a víry pro jeho domněle čarovné schopnosti a moc chránit člověka před neštěstím, neúspěchem apod. Majitel fetiše se domnívá, že se mu nemůže nic stát nebo že musí mít úspěch, pokud má fetiš u sebe. Fetišem se mohou stát i peníze, automobil, chata, moc, sláva. Pomocí takovýchto věcí (fetišů) se může jejich majitel zdát něčím, čím ve skutečnosti není (nevzdělaný člověk je prohlašován za vzdělaného, ošklivý za krásného atd.).Talisman a škapulíř: Talisman nebo amulet má pověrčivého člověka ochránit automaticky. Stačí, že takový předmět nosí u sebe nebo jej zavěsí na nějaké důležité místo. Škapulíř je schránka pro ukrytí talismanu nebo amuletu. Pro věřící může hrát roli talismanu křížek nebo relikvie, tj. částečka z těla mrtvého světce. Může to být i hlína rodné země aj.Moderní talismany - maskoty: Víře v talismany podléhá i moderní člověk (pokud u něho používaný talisman nelze vysvětlit jako bezmyšlenkovitou nápodobu, módu aj.). Talisman měl při sobě (nebo v blízkosti), když udělal nějaký objev, něco nalezl, měl velký úspěch, přežil katastrofu. Pověrčiví jsou v tomto ohledu zejména automobilisté (závodníci), sportovci, herci, umělecké hvězdy, sázkaři, lidé pracující v rizikových povoláních (letci, vojáci v boji), ale i houbaři, rybáři aj. Také studenti skládající obtížné zkoušky. Tuto pověrčivost vysvětlují někteří badatelé tím, že člověk vykonávající činnost, jejíž výsledky jsou nejisté nebo nebezpečné, nalézá v talismanu, maskotu, určitou psychologickou oporu. Ve většině případů však tato víra je škodlivá, spoléhá-li se člověk raději na talisman než na své znalosti, dovednosti, umění. Nejčastěji za talisman slouží zvířata (maskoty), figurky lidí (kominík) nebo rostliny (mandragora, čtyřlístek jetelový atd.)Idol mladých lidí - Karel Gott: Jiným projevem pověrečnosti je víra v idoly (bůžky, modly). Idolem je každá osoba, věc, vztah, jev, který je předmětem kultu. Kult je nadměrné uctívání čehokoliv, čemu jsou připisovány nadlidské a zveličené vlastnosti, schopnosti nebo hodnoty. U moderních lidí, zejména u mládeže, to je uctívání velmi úspěšných lidí (zpěváků, herců, politiků, závodníků, zápasníků aj.), u dospělých kult abstraktní ideje, instituce, ale i peněz, blahobytu, moci aj. Zajímavé je, že osoby, které jsou pro druhé idolem, také často používají talismany, amulety a fetiše na svoji "ochranu".Maska lesního ducha a čukotská kresba duchů požírajících duši: Vedle víry ve fetiše, talismany, idoly a totemy je pro pověrčivé lidi důležitá i víra v duchy a duše, v tajemné síly (strašidla). Duchové a duše mají být neviditelnými silami, které zasahují tam, kde fetiše jako hmatatelné prostředky ochrany nedostačují. Duchové obývají určité předměty, přírodní jevy, ale mohou tato místa opustit. Duše jsou nehmotné, tajemné (i démonické) síly, které jsou pevně spojené s určitou bytostí, určitým předmětem či jevem. Teorie duchů a duší umožňuje pověrčivým lidem zdánlivě vysvětlit neobvyklé a jim nepochopitelné jevy (zemětřesení, epidemie, válku atd.).Výrok ilustrující fatalismus: Výrok, který čtete, je běžným vyjádřením víry pověrčivého člověka v tzv. osud (fatum). Fatalismus je tedy víra v tajemnou, neodvratnou sílu, která vše řídí a jíž se dají vysvětlit záhadné jevy (které nestačí objasnit teorie fetišů nebo teorie duchů). Víra v osud se vztahuje zejména k objasňování záhadných jevů společenského charakteru. Hérodotos vyjádřil tuto víru takto: "Nejsou pány věcí a poměrů lidé, ale poměry (osudné) jsou pány lidí". Filosof Demokritos však říká: "Lidé si vytvořili obraz osudu proto, aby tak zakryli vlastní nevědomost a nerozvážnost“. Staří Egypřané měli pravidlo: Nesnaž se udržet před pádem obydlí nebo cokoliv, proti čemu zuří osud. Víra v osud (fatalismus) je naivním tušením toho, že události a jevy podléhají zákonitostem.Kresba malíře Kacušiko Hokusai a záběr z filmu "Kráska a zvíře": Víra v duchy (animismus) je základem víry ve strašidla. Tato víra je vlastní jak lidem minulosti (aby mrtvý nestrašil, dávají se mu do rakve nejcennější věci, na hrob se dávají těžké kameny, pořádají se po pohřbu hostiny), ale i v době současné. Mnozí lidé věří v působení duchů zemřelých (spiritismus), věří v existenci mimoplanetárních bytostí, oblud superkosmické povahy, nadlidí, fantomů. Víra v tyto fantomy je podporována existenční nejistotou, strachem z války, ze smrti, nemocí, z obav před posmrtným životem aj. Pramení však i ze záliby v senzacích a v touze po neobvyklém vzrušení.Šaman Tulajev: Šaman se vydává (sám tomu věří) za prostředníka mezi lidmi a duchy. Na duchy vykonává "nátlak" magickými obřady. Zpěvem a tancem, bubnováním, používáním drog nebo alkoholu, autosugescí se uvádí do zvláštního stavu, v němž pak "hovoří" s duchy. Osobami, které předstírali styk s duchy, se záhrobím nebo s jinými tajemnými silami byli ve středověku čarodějnice a čarodějové, v našich moderních poměrech to jsou různí šarlatání (zázrační lékaři, mastičkáři) a tzv. média, známá ze spiritistických seancí.Schéma spiritistického stolku a symbol spiritistické seance: Aplikací animismu (víry v duchy) na současné poměry je teorie okultismu a praxe spiritismu. Spiritismus vznikl v polovině 19. století v USA. Jde o víru v možnost stýkat se s duchy zemřelých na seancích za pomocí zvlášť k tomu nadaných osob-médií, tj. prostředníků. Duch je dotazován. Má odpovídat klepáním (ano-ne), psaním nebo ukazováním. K tomu je zkonstruován zvláštní lehký stoleček se speciálním pisátkem. Pohyb stolečku se potom vysvětluje neuvědomělými, podvědomě fungujícími pohyby svalů na psychické podněty, vycházející od účastníků seance, kteří soustředili své myšlení určitým směrem. Stolečkem však nehýbe žádná tajemná síla. Jde tu o málo známý fyziologický proces kožní a nervové činnosti, který má hybný účinek. Pohyb stolečku lze však dosáhnout i pomocí triku. Stoleček je lehký, má kulatou a dutou nožičku, ve které je ukryto péro. Manipulátor má na prstě speciální prsten, jímž nenápadně zachytí nenápadně vysunutý háček stolečku za prsten. Manipulaci kryje pomocník a hedvábný šáteček, který pokrývá desku stolku.Zápis: Způsoby věštění: Věštění z předtuch a snů se zakládá na předpokladu, že každá budoucí událost "vysílá" předem jakési signály, které může určitá osoba registrovat a určitý vykládač správně vyložit, takže se člověk může svému osudu vyhnout (nemůže-li ho už změnit). Věštění z dobrých nebo zlých znamení vychází z předpokladu, že každá budoucí událost "vysílá" předem jakési signály, které může určitá osoba registrovat a určitý vykládeč správně vyložit, takže se člověk může svému osudu vyhnout (nemůže-li ho už změnit). Věštění z dobrých nebo zlých znamení vychází z předpokladu, že každé události záporné (smrt, nemoc atd.) odpovídá objevení se "zlého" znamení (přeběhne-li kočka přes cestu, dojde k nehodě), každé události kladné, že předchází objevení se "dobrého“ znamení (kominík). Věštění z losu a z hádání vychází z předpokladu, že v situacích nejistých, neřešitelných lze se spolehnout na nahodilost. věští se z tahu ptáků, z cibule, z vnitřností zvířat, z uspořádání kaménků atd. Známé je trhání okvětních lístků květiny ("má mne - nemá mne ráda"). K losování se používá kuliček, čísel atd. Věštění z hvězd vychází z předpokladu, že existuje spojitost mezi konstelací hvězd (planet) a dobou, kdy se určitý člověk narodil. Každá planeta má ustálený význam ("pečuje“ o určitou oblast života a činnosti). Konstelace je základem předpovědí individuálních osudů nebo osudů národů, států.Dvoustránka starého snáře: Popis ukazuje výklad snů o nevěstě nebo ženichovi. Nevěstu nebo ženicha ve snu viděti - míti duševní klid; s nimi tančiti - bude brzy sňatek; k oltáři je vésti - brzy se splní tvůj sen; viděti je smutné - budeš dlouho šťasten atd. Výklad snů podle snáře má význam pouhé společenské hry. Sen má ovšem svůj význam, prozrazuje mnoho o člověku; nelze jím však věštit budoucnost. Sen může být reakcí na děje probíhající v přítomnosti (snícímu se zdá o ledu, když jej studíme na patě), může být rekonstrukcí dějů, které se staly v minulosti (často fantasticky změněné), může být určitou projekcí budoucnosti nebo projevem potlačených představ.Jeptišky a kominík: Vztahy: jeptiška = neštěstí, kominík = štěstí atd. nemají příčinný charakter; jsou to jevy nahodilé. Naivní lidé, řídící se zásadou "později" a "proto“, opírají analýzu skutečnosti o první nápadný, ale nahodilý vztah. Kdyby uvedená znamení měla věštebnou hodnotu, pak a) kdokoliv kdykoliv potká jeptišku musí mít jen "smůlu“, b) kdokoliv kdykoliv potká jen kominíka, musí mít úspěch, c) kdyby napřed potkal kominíka a pak jeptišku, musí mít napřed úspěch a pak smůlu, d) kdyby je potkal současně, výsledky by se musely rušit. Kdybychom statisticky zkoumali tyto souvislosti, při větších číslech by se výsledky ustálily na hodnotě nahodilostní. Takovéto věštění nemá tedy větší cenu než prosté hádání.Vykládací karty: Podobnou hodnotu mají i metody "čtení osudu“ z karet. Každé kartě je přiřazena určitá oblast života (láska, smrt, narození, daleká cesta atd.), ale i vlastnost, osoba, planeta atd. V příčinnou souvislost se uvádí pořadí tažené karty a událostí, vlastností atd. Vykládač karet bývá však dobrý psycholog. Zná schémata situací, pro které k němu přicházejí muži nebo ženy (je jich omezený počet); na každou situaci lze odpovědět ano-ne. Vykládač pozoruje zákazníka, jeho neznatelné reakce (gesta, mimiku, pohyby); z nich pozná, zda uhodl, či se zmýlil. Postupně upřesňuje výklad. Zákazník se dovídá, co chce slyšet. Vykládač mu může vsugerovat svůj způsob řešení problémů. Zákazník jedná ve směru sugesce, "věštba“ se splní. Karty však mohou být také pouhým odpoutáním pozornosti, neboť vykládač dal zákazníka předem sledovat.Zvířetník astrologů: Astrologie, věštění budoucnosti z postavení hvězd, uvádí ve vztah dobu narození určitého jedince a "konstelaci" planet. Určité konstelace jsou zaznamenány na zvířetníku. Ze vztahů takto získaných se pak sestavuje horoskop, předpověď. Astrolog jako dobrý psycholog vloží "do hvězd“ své reálné poznatky, propočty a intuitivní dohady a pak je "čte“ z hvězd a sestavuje do horoskopu. Zatímco astronomie provádí své propočty tak, aby je bylo možno překontrolovat, neshodují se ve výkladu téhož jevu asi ani sami astrologové. Kromě toho se určité konstelace hvězd opakují až po staletích, tisíciletích, takže jejich "výpočty" jsou nekontrolovatelné.Zápis: Magické pověry: Magie je fiktivní (zdánlivý či předstíraný) způsob, jakým člověk zasahuje do přírodního a společenského dění ve svůj prospěch, přičemž využívá tajemných sil (duchů, ďáblů) a tajemných procedur (čarování, zaklínání aj.). Magie symbolická vychází z mylné víry, že mezi jevem a jeho symbolem existuje příčinná souvislost, která umožňuje člověku, aby na základě manipulace se symbolem věci nebo jevu ovlivňoval samu věc nebo jev. (Např. lije-li kouzelník vodu na zem, "přivolá" tím déšť. Pomocí různých obřadů nutí oblohu, aby ona dělala skutečně to, co on dělá jen symbolicky.) Magie dotyková vychází z tohoto předpokladu: zmocníme-li se určité částečky určité osoby (vlasů, výkalu, krve, části oděvu atd.), tj. věci, která byla v dotyku s nositelem dané části, můžeme pomocí této části bud zničit nebo ovládat celek. Dotýkání je dodnes praktikováno i katolickou církví v zemích, kde má magie dosud význam. Votivní magie vychází z předpokladu, že tajemnou sílu si musíme nějak "naklonit", "podplatit ji", získat její "přímluvu". Proto se skládají různé sliby (uzdravím-li se, půjdu na pouť, dám tolik a tolik na modlení atd.).Magické obrazce: Nalevo vidíme magický obrazec zvaný ABRAKADABRA. Nápis je z hebrejského abbada kedabra - ubírej jako v tomto slově. Nemocný měl ubírat vždycky jednu hlásku a jako ubýval obrazec, měla ubývat i nemoc. Uprostřed jiný recept proti nemoci. Toto znamení se zakopávalo do země (pod dům), malovalo na domy, věci, zbraně. Napravo magický čtverec SATOR. Čten ze všech stran, dával stále totéž slovo. Již samo napsání textu (v době, kdy lidé neuměli psát) mělo v sobě magickou moc. Dojem čarovnosti se zvyšoval záhadností a nesrozumitelností obrazce.Děkovné destičky v chrámu sv. Tadeáše: Na obrázku vidíme doklad toho, že votivní pověry jsou skutečností a že je dokonce trpí i církev. Lidé nemocní nebo nešťastní se utíkají k prosbám o pomoc zejména k sv. Tadeášovi. V našem případě vidíme destičky, na kterých jsou nápisy vyslovující přání a prosby věřícího. V jiných případech jde o destičky děkovné ("děkuji Ti, sv. Tadeáši, že jsi vyslyšel moji prosbu“). Vedle prosebných a děkovných nápisů se nalézají v chrámech (v zemích kde jsou pověry dosud rozšířené) votivní předměty. Jsou to voskové nohy, ruce, zvířata aj. Věřící "daroval" model, napodobeninu toho, co slíbil darovat za splnění přání bohu nebo svatému, či jiné tajemné síle.Titulní list knihy proti čarodějnicím a Velká Matka (předsedkyně anglického svazu čarodějnic): Magie se dělila na bílou (s pomocí dobrých duchů) a černou (s pomocí duchů zlých). Čarodějnice a čarodějové byli obviňováni, že provozují magii černou. Konal-li totéž kněz, bylo to považováno za nezávadné. I když nutno naprosto odsoudit upalování čarodějnic církví, nebyla tzv. "černá magie" vždy jen počínáním zcela nevinným, jak se obecně soudí. Magická jednání měla v tomto případě charakter záporný, někdy hrůzný, neestetický, zdraví škodlivý, až zločinný. Docházelo k vykopávání kostí mrtvých, sloužení "ďáblovy mše", používání nebezpečných nápojů a dryáků, míchání exkrementů do jídla, Čarování a magie není záležitostí jen historickou. Počet stoupenců magie se odhaduje podle J. Vandelové ve Francii na 10 000. Tvrdí se, že v Anglii jich je 8 000. Na obrázku vpravo je Sybilla Leeková, Velká Matka, vystupující bezostyšně na veřejnosti s výkonem čarodějnických obřadů. Tvrdí o sobě, že je stará 555 let. Přívrženci magie jsou organizováni ve svazu, který organizuje kursy pro nováčky. Jejich pořádání inzeruje v časopisech. Podle italského badatele A. Doniniho má magie, animismus, fetišismus, okultismus, věštění atd. nejméně 120 miliónů vyznávačů. Počítá hlavně s původními obyvateli zaostalých částí Afriky, Austrálie atd.Rozřezávání osoby pilou a vysvětlení triku: Od magie pověrečné nutno odlišovat ilusionismus, kouzelnictví, magii zábavnou. Základem této magie jsou triky, založené na využití smyslových klamů (iluzí), na nedostatcích a omezenosti pozornosti nebo paměti, na odvedení pozornosti od věcí podstatných k nepodstatným.Erik J. Hanussen: Senzaci vzbudila představení E.J.Hanussena, který k svým vystoupením používal nejen psychologie, mechanických zařízení, ale i tajných informací získaných skrytou kamerou, i docela prostých triků a podvodů. Je příkladem šarlatána proto, že své schopnosti a produkce před důvěřivými lidmi uváděl bezostyšně ve vztah se záhrobím, s duchy. Protože projevil nebezpečnou informovanost, byl nacisty zákeřně zabit.׋›Pověry jako naivní falešné vědomíVýrobceDPrahaRok1970Délka30 okénekAutor textuPodmele LadislavPředlohaDJOBOznačení3163Další diafilmy výrobceStátní statek I. Díl Polní plodinyOhlas Velké říjnové socialistické revoluce u násCo se stalo ve světě - leden až duben 1962Čechov A.P.
