Co se stalo ve světě – leden až duben 1962Kubánské milicionářky: Kubánská revoluce zapálila neuhasitelný plamen po celém jihoamerickém kontinentě. Stala se zde první důslednou protiimperialistickou revolucí. A nejen to. Kubánská revoluce přerostla v revoluci socialistickou. Dosah této skutečnosti je nesmírný. Kubánský příklad inspiruje lidové masy ve celé Latinské Americe. Na druhé straně však také nutí americké imperialisty, aby se všemožně snažili kubánskou revoluci udusit a zabránit jejímu vlivu na ostatní jihoamerické země.+29Hořící budovy: Loňského jara se pokusili američtí imperialisté zardousit hrdinnou Kubu přímým vojenským útokem. Na snímku vidíme bombardování havanského letiště, které bylo předehrou k pozdější invazi najatých a vycvičených Kubánců v americkém žoldu. Avšak přímá agrese hanebně ztroskotala. Američtí imperialisté byli nuceni se zatím uchýlit k jiným metodám: snaží se udusit hrdinnou Kubu pomocí hospodářských opatření.Dorticos: Začátkem drastických opatření proti revoluční Kubě se měla stát konference 21 států, členů Organizace amerických států. Spojené státy přišly na konferenci s dalekosáhlými návrhy: požadovaly vyloučení Kuby z této organizace, zavedení kolektivních hospodářských sankcí proti ní, přerušení diplomatických styků. Výsledek konference byl však pro vládnoucí kruhy USA velkým zklamáním. Na snímku vidíte zástupce Kuby na konferenci, presidenta Dorticose.Karikatura: Teprve po značném manévrování a nátlaku se Spojeným státům podařilo získat 14 států, jejichž hlasů bylo zapotřebí k rozhodnutí o vyloučení Kuby z organizace. Jeden jihoamerický karikaturista vtipně vyjádřil okolnosti, za kterých se konference konala. Typický americký strýček Sam jako fotograf ukazuje pytlík s dolary 14 zástupcům jihoamerických států, aby se mu do fotoaparátu usmívali. Nad fotografovanými delegáty je nápis: „Spojenectví pro pokrok“, jak se nazývá dlouhodobý finanční program pomoci USA jihoamerickým státům. Zatímco Spojené státy počítaly, že na konferenci hladce získají podporu pro svůj postoj, největší jihoamerické státy, jako Brazílie, Chile, Mexiko, jim tuto podporu odepřely.Noční manifestace: Na podporu kubánské revoluce a práv jihoamerického lidu se konala v době jednání konference Organizace amerických států konference zástupců lidu ze zemí jižní Ameriky. Na snímku vidíte mohutnou noční manifestaci téměř jeden a půl milionu Kubánců v Havaně, kteří schválili tzv. Havanskou deklaraci. V této deklaraci se odsuzuje americký imperialismus a proklamuje právo jihoamerických národů zvolit si takovou formu vlády, která jim vyhovuje.Zatýkání: Na základě doporučení konference v Punta del Este přistoupilo několik států k přerušení diplomatických styků s Kubou. Jedním z nich byla Argentina. Na snímku např. vidíte zatýkání a odvádění jednoho z demonstrantů, kteří proti tomuto kroku argentinské vlády a presidenta Frondiziho protestovali.Demonstrace se sochou koně: V některých zemích vláda přerušení diplomatických styků s Kubou neprosadila. Jednou z těchto zemí je např. Uruguay. Na snímku vidíte mohutnou manifestaci v Montevidu, kde uruguayský lid protestoval proti závěrům konference v Punta del Este. Americkým vládnoucím kruhům se sice podařilo zostřit protikubánský kurs u některých jihoamerických států, avšak na druhé straně vyvolaly nečekaně mohutnou vlnu odporu proti této politice v lidových masách. Lid jihoamerických zemí dnes totiž vidí, že je možno se zbavit latifundistů, velkostatkářů, amerických monopolních společností a být pánem ve svém domě. Naprosto blízkým a hmatatelným důkazem je jim revoluční Kuba. A proto hájí věc Kuby jako věc svou.Manifestace rolníků: Zvýšený vliv kubánské revoluce na jihoamerický kontinent se projevuje několikerým způsobem. Především působí požadavek pozemkové reformy. Rolníci v jihoamerických státech požadují totéž, co žádali rolníci na Kubě: rozdělení obrovských latifundií těm, kteří na nich pracují. Na snímku vidíte manifestaci ecuadorských rolníků.Manifestace studentů: Avšak boj latinskoamerického lidu se neomezuje pouze na požadavek pozemkové reformy, na požadavky hospodářského charakteru. V řadě latinskoamerických zemí se rozvinuly přímé partyzánské boje. Náš snímek ukazuje události v jedné z těchto zemí – v Guatemale. Vidíte na něm záběr z manifestace studentů proti diktátorskému režimu Ydígorase Fuentese. Partizánské boje vzplanuly také ve Venezuele a v Kolumbii. I v tomto smyslu byl jihoamerický lid inspirován a vzal si příklad z kubánské revoluce.Podpis guvernéra státu Rio Grande: Obrovský dosah měla kubánská revoluce v Brazílii. K moci se dostaly poměrně silně protiamericky orientované síly. Brazílie vystupuje dnes v mezinárodních otázkách do značné míry neutrálně. Ve vnitřních hospodářských otázkách byl v několika brazilských státech proveden zásah proti americkým společnostem, byly znárodněny. Na snímku vidíme guvernéra státu Rio Grande Brizollu, jak podpisuje dekret o znárodnění americké telefonní a telegrafní společnosti.Loď s bývalým presidentem Quadrosem: Přímo manifestačním způsobem byl koncem března přivítán v přístavu Santos bývalý brazilský president Quadros. Quadros byl nucen před několika měsíci na základě tlaku amerických imperialistů odstoupit. Avšak brazilským reakčním silám, reprezentovaným generalitou, se nepodařilo zvrátit vnitřní brazilský vývoj. Vicepresident Goulart, který se přes odpor reakčních sil ujal úřadu presidenta, pokračuje v podstatě v Quadrosově nezávislé politice. Návrat expresidenta Quadrose jistě znamená podporu protiimperialistických sil.Volební demonstrace v Argentině: Závažné vnitropolitické otřesy nastaly také v Argentině, v jednom z největších jihoamerických států. V druhé polovině března se konaly v Argentině volby, v kterých zvítězili stoupenci bývalého presidenta Perona, podporovaní argentinskou levicí. V pěti z devíti států byli zvoleni jejich kandidáti na místo guvernéra. Vojenští představitelé však dosáhli toho, že president Frondizi volby anuloval. Na snímku vidíte záběr z demonstrace protestující proti tomuto rozhodnutí. Závěrem je možno říci, že kubánská revoluce probudila naděje jihoamerického lidu a dodala mu novou sílu v jeho protiimperialistickém boji. Politický a hospodářský útok amerického imperialismu proti Kubě, velkoryse zahájený na konferenci v Punta del Este, ještě více podnítil jihoamerický lid, aby se postavil na obranu kubánské revoluce, a tím bránil i své právo na svobodný a samostatný život.Mapa Alžírska: Před několika týdny byla podepsána v Evianu mezi francouzskou vládou a prozatimní vládou alžírské republiky dohoda o příměří a o způsobu vyřešení alžírské otázky. Byla tak ukončena jedna z nejkrvavějších a nejdelších koloniálních válek. Byla konečně otevřena cesta k alžírské nezávislosti a samostatnosti.Francouzská armáda: Cesta alžírského lidu k samostatnosti nebyla lehká. Francouzští imperialisté se pokoušeli již od povstání alžírského lidu – v listopadu 1954 – utopit národně osvobozenecký boj v krvi. Snímek nám zřetelně ukazuje, jaké prostředky byly voleny. V Alžírsku bylo přibližně 800 000 francouzských vojáků, podporovaných těžkými zbraněmi i letectvem. Avšak „poslední čtvrthodina pacifikace“, jak nazývali francouzští kolonialisté alžírskou válku, nechtěla skončit.Alžírská armáda: Proti statisícové francouzské armádě stál totiž alžírský lid a jeho hrdinná armáda. Francouzská buržoazie používala všech možných prostředků represe. Partyzáni byli popravováni, celé oblasti alžírského obyvatelstva vysídlovány a soustřeďovány do koncentračních táborů, členové podzemního hnutí odporu mučeni a likvidováni. Avšak francouzští kolonialisté stáli po mnoha letech bojů tam, kde byli na začátku. Na jaře roku 1958 se stala situace kritickou. Francouzské vládnoucí kruhy se dostaly se svou alžírskou politikou do slepé uličky. Stále hlasitěji se začaly ozývat hlasy volající po skončení alžírské války. Avšak francouzská velkoburžoazie nebyla již dále ochotna vést válku pro zájmy především evropské buržoazie, evropských kolonistů v Alžírsku. Válka v Alžírsku jí svazovala ruce ve světové politice a také jí znemožňovala volnou exploataci alžírské nafty.de Gaulle: Sáhla proto po muži, který měl poměrně důvěru v širokých masách francouzského lidu a který měl dokonce důvěru i u pučistů – po de Gaullovi. A skutečně s nástupem de Gaulla začíná nová fáze alžírské politiky francouzské buržoazie. Cesta od poznání francouzské buržoazie, že musí válku v Alžírsku skončit, až k uzavření současných dohod nebyla jednoduchá. De Gaulle se především snažil různým manévrováním zachránit pro Francii co nejvíce privilegií v Alžírsku. Byl nucen vzít v úvahu také neústupnost evropských kolonistů v Alžírsku, kteří se za žádnou cenu nechtěli smířit s vytvořením nezávislého alžírského státu.Barikády: Změna politiky francouzské velkoburžoazie vyvolala histerickou reakci alžírských ultra a reakčních kruhů armády. Bylo provedeno několik pučů, které však skončily nezdarem. Na snímku je záběr z puče v lednu 1960, barikády před hlavním stanem pučistů v Alžíru.Alžířané s vlajkami: Ani alžírské obyvatelstvo arabského původu nezůstalo nečinné. Při řadě příležitostí dalo jasně najevo, že za svého legálního mluvčího považuje frontu národního osvobození a prozatimní alžírskou vládu. Na snímku vidíte jednu z mnoha manifestací, alžírské vlajky, standarty s nápisy „Nezávislé Alžírsko“.OAS: Když byl likvidován poslední puč alžírských ultra a reakčních generálů Salana a Jouhauda (vyslov Žuáda), změnily reakční síly svou taktiku. Na otevřený puč, který by vedl k uchopení moci alespoň v Alžírsku, nemohly spoléhat. Proto ustoupily do podzemí. Vytvořily tzv. Organizaci tajné armády OAS, jejímž programem se staly atentáty a vraždy. Zastrašováním se tato organizace, která rozšířila svou působnost i do samé Francie, snažila odvrátit francouzskou vládu od dohody s alžírskou frontou národního osvobození anebo ji donutit, aby se pokusila zachovat pro evropské kolonisty největší možnou míru privilegií a výsad.Teror: V posledních měsících se řádění banditů OAS rozrostlo do nebývalé šíře. Denně bylo hlášeno několik desítek mrtvých a raněných. Bandité OAS prováděli nejen atentáty na politicky exponované osoby, ale v Alžírsku na kohokoli, kdo měl tmavší pleť. Přitom policie a armády projevovaly naprostou netečnost vůči tomuto řádění. Na podzim minulého roku byla dokonce v tisku odhalena otřásající skutečnost: ze Seiny bylo vyloveno několik desítek mrtvých utonulých Alžířanů se svázanýma rukama. Náhodně bylo zjištěno – když jedna omráčená oběť se ve vodě vzpamatovala a zachránila – že pachatelem byla francouzská policie. Po rozehnané manifestaci uspořádala hon na rozprchlé Alžířany a omráčené či přizabité je shodila se zavázanýma rukama do Seiny.Krvácející Alžířan a muž na nosítkách: Teror se rozšířil po Alžírsku i po Francii. Byly prováděny atentáty na sekretariáty pokrokových stran, atentáty na pokrokové politické činitele. Lidé se obávali vycházet z domů. Před domy poslanců a jiných politiků musela hlídat policie.Manifestace pokrokových sil proti OAS: V tomto okamžiku rozhodně vystoupily pokrokové síly v čele s Komunistickou stranou Francie. Dne 8. února 1962 byla uspořádána mohutná manifestace proti OAS. Na snímku vidíte záběr z této dramatické manifestace. Manifestace byla hrubým způsobem napadena pařížskou policií. Jejímu zákroku padlo za oběť osm lidských životů.Pohřební průvod: Tyto tragické události nesmírně pobouřily francouzskou veřejnost. Lidé si uvědomili, že policie, místo aby použila zbraní proti OAS, obrátila je proti obráncům svobody. Události, které se v následujících dnech ve Francii odehrály, překvapily a polekaly francouzské vládnoucí kruhy. Vyvrcholily na pohřbu obětí policejní zvůle 14. února, jehož snímek vidíte.Francouzi: Tenkráte se pohřbu zúčastnilo na milion Pařížanů. Připočteme-li k tomu úspěšnou generální stávku, chápeme obavy francouzské buržoazie. V těchto tragických událostech se totiž vytvořila – i přes vůli některých, např. socialistických politiků – jednotná protifašistická fronta. Francouzská buržoazie se zalekla, aby tento sjednocovací proces nepokračoval dál. Od této doby se její zásahy proti OAS staly mnohem účinnějšími a také jednání s prozatimní alžírskou vládou bylo uspíšeno.Delegace v Evianu: V Evianu se konala závěrečná jednání mezi francouzskými vládními představiteli a zástupci alžírské prozatimní vlády, které vidíte na snímku. Jednání skončilo úspěšně. Byla uzavřena dohoda o příměří a byly dohodnuty také metody, jakými se bude postupovat při předání národní svrchovanosti alžírskému lidu. Hlavní překážky na cestě k samostatnosti Alžírska byly odklizeny.Ženevská jednání 18 států: Dne 14. března zahájil v Ženevě práce 18členný výbor pro odzbrojení. Tato konference je jednou z nejdůležitějších v dnešní době. Jejím úkolem je najít cesty z onoho osudného kruhu zbrojení a nebezpečí nukleární války, který již po léta svírá lidstvo. Konference však nezačala v příliš nadějném ovzduší. Francouzská vláda odmítla se jednání účastnit. Pro dobrý průběh konference nesvědčí ani prohlášení presidenta Kennedyho, že USA přistoupí v dubnu k nukleárním pokusům v atmosféře.Tři zahraniční ministři: Sovětský svaz navrhoval, aby se konference konala na úrovni šéfů vlád. Avšak západní mocnosti tento návrh odmítly. A tak na našem snímku vidíme pouze ministry zahraničních věcí SSSR, USA a Velké Británie. Úkolem ministrů těchto tří nukleárních mocností též bylo, aby prozkoumali možnosti dohody o zastavení pokusů s nukleárními zbraněmi. Jejich jednání však dosud nevedlo k cíli. (Zleva do prava Lord Home /Houm/, V. Británie, M. A. Gromyko, SSSR, Dean Rusk /Dýn Rask/ USA.)Čsl. delegace: Členem 18členného výboru je i Československo. Na snímku vidíte dva členy jeho delegace, ministra Davida a náměstka ministra Hájka. Československo je jedním z 5 socialistických států, které jsou ve výboru zastoupeny. Ve výboru je dále 5 států kapitalistických a 8 tzv. nezúčastněných, neutrálních států. Československá delegace podporuje návrh Sovětského svazu na všeobecné a úplné odzbrojení.Rusk a Schröder: Ženevu navštívil i západoněmecký ministr zahraničních věcí Schröder. Na snímku (vpravo) ho vidíte v rozhovoru s americkým státním sekretářem Ruskem. Západoněmecké vládnoucí kruhy se samozřejmě obávají jakéhokoli dorozumění v otázkách odzbrojení. Především se bojí toho, aby prostřednictvím bezatomového pásma či zákazu šířit a vyrábět nukleární zbraně nebyly zbaveny možnosti jednou tyto zbraně mít k dispozici pro své revanšistické plány.RP 3. 4. zadní strana nápis: Jednání výboru v prvním týdnu dubna t. r. ukázala, že západní mocnosti nemají valné chuti přistoupit k vážnému jednání o všeobecné a úplné odzbrojení. Stejně jako dříve se snaží prosadit své pojetí kontroly zbrojení – místo odzbrojení. Sovětský svaz na konferenci předložil návrh smlouvy o všeobecném a úplném odzbrojení. Podle tohoto návrhu by státy měly během čtyř let zlikvidovat veškerou svoji výzbroj, ať konvenční či nukleární, a zlikvidovat veškeré své ozbrojené síly s výjimkou sil, určených pro udržení vnitřního pořádku a pro eventuelní potřeby Rady bezpečnosti. Západní mocnosti nepředložily žádný komplexní návrh na všeobecné a úplné odzbrojení. Předložily pouze několik námětů, které jsou plně poplatné jejich strategickým koncepcím. Navrhly zákaz vypouštění balistických raket k vojenským účelům a předání 50 tun štěpného materiálu k mírovým účelům. Cílem těchto opatření je získat vojenskou výhodu pro západní mocnosti. Další opatření jsou zaměřená k získání informací o Sovětském svazu. Je to návrh na zákaz zkoušek pod mezinárodní kontrolou, návrh na vytvoření inspekčních oblastí, návrh na snížení nosičů nukleárních zbraní a konvenčních zbraní o 30 %. Další opatření – zákaz výroby štěpného materiálu pro vojenské účely a zákaz rozšiřování nukleárních zbraní – sleduje zajištění dosavadního výsadního postavení nukleárních mocností. Avšak ve výboru pro odzbrojení mají socialistické státy pomocníky v zástupcích neutrálních států. Vedle pěti států západních (USA, Anglie, Itálie, Kanada a Francie – která odmítla však účast) pěti států socialistických (včetně Československa) je na konferenci zastoupeno 8 tzv. států nezúčastněných (Mexiko, Brazílie, Nigerie, Etiopie, SAR, Švédsko, Burma, Indie). Je naděje, že s jejich pomocí učiní výbor pro odzbrojení přece jen určitý krok kupředu. Je nepochybné, že velký vliv bude míti hlas národů, které budou v červenci t. r. zastoupeny v Moskvě na Kongresu za všeobecné odzbrojení a za mír.׋›Co se stalo ve světě - leden až duben 1962VýrobceDPrahaRok1962Délka33 okénekAutor textuPokštefl JosefPředlohaDJOBOznačení4708Další diafilmy výrobceČeši a Slováci v boji s fašismem VII. Květnové povstání českého liduKonstrukce draku letounu MIG-19s 4. Protipožární instalaceZrod nizozemské a anglické buržoazní společnostiGorkij Maxim
