Československá zahraniční politikaMnichovská konference: Přišel Mnichov 1938 a s ním naprostý krach Benešovy zahraničně politické koncepce, která stavěla na příliš labilních základech. Tam, kde v době ohrožení republiky německým fašismem očekávala vládnoucí československá buržoazie pomoc, odtud dostala ránu do zad. Západní spojenci, Anglie a Francie, vydaly Československo beze zbytku na pospas Hitlerovi. Podívejte se dobře na obraz, tam stojí po podpisu mnichovské dohody 30. září 1938 její signatáři, zleva ministerský předseda V. Británie lord Chamberlain a ministerský předseda Francie Daladier. Ti vydali republiku třetímu stojícímu – Hitlerovi, za asistence dalšího – Mussoliniho. U těchto lidí hledala čs. buržoazie oporu.+35Fierlingrův telegram z r. 1938: A tam, kde skutečná pomoc byla nabízena a kam se upínaly naděje našeho lidu, tam se vládnoucí kruhy obávaly obrátit. Pro své zájmy třídní obětovala buržoazie zájmy národní, a než by požádala o pomoc socialistickou velmoc, raději kapitulovala před nacisty. Čtěme pozorně slova telegramu tehdejšího čs. vyslance v Moskvě Zdenka Fierlingra, který již v dubnu 1938 oznamuje do Prahy, že nejvyšší představitelé sovětské vlády na poradě o situaci v Československu rozhodli: „SSSR, kdyby byl o to požádán, je ochoten učiniti v souhlase s Francií a Československem veškerá opatření, týkající se bezpečnosti Československa. Má k tomu veškeré nutné prostředky. Stav armády a letectví to dovoluje....“Protokol o čs.-sovětské smlouvě: Průběh druhé světové války, vývoj našeho zahraničního a hlavně domácího odboje nasvědčoval tomu, že ona „kontinuita“ předmnichovské republiky po skončení války bude už neuskutečnitelná a že po zkušenostech z nedávné minulosti bude třeba revidovat i zahraniční politiku Československa. Vedoucí činitelé londýnské čs. vlády museli vzít v úvahu, že v příštím státě se ujmou vedení věcí především představitelé pracujících vrstev. Dosavadní koncepce zahraniční politiky již byla nemyslitelná a před lidem neospravedlnitelná. Průběh války ukazoval, že to je Sovětský svaz, který řekne rozhodující slovo k jejímu vítěznému ukončení. Vývojem mezinárodním i situací doma ve vlasti byl dr. Beneš nucen odjet v listopadu 1943 do Moskvy a tam 12. prosince 1943 být přítomen podpisu Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi ČSR a SSSR. V šesti stručných článcích Smlouvy byl položen základ budoucího postavení Československa ve světě. Jimi se vyhlašoval společný boj proti hitlerovskému Německu až do vítězného konce, jimi se zpečeťovalo přátelství posvěcené společně prolitou krví. V důležitém čtvrtém článku se hovoří o těsné přátelské spolupráci po obnovení míru a vymezují se zásady vzájemných vztahů: obě smluvní strany „...budou jednati ve shodě se zásadami vzájemného respektování své nezávislosti a svrchovanosti, jakož i nevměšování do vnitřních věcí druhého státu. Jsou dohodnuty na tom, že budou vyvíjeti v měřítku co možná nejširším své hospodářské styky a poskytovati si vzájemně veškerou možnou hospodářskou pomoc po válce“. Právem nazýváme československo-sovětskou smlouvu z r. 1943 základním kamenem naší zahraniční politiky vůbec.Gottwald a Široký v Košicích: S prvními dny míru v roce 1945 bylo jasné, že se změnila tvář světa. Rozhodující podíl sovětských vojsk na vítězství nad nacistickým Německem neobyčejně přispěl ke vzrůstu mezinárodní autority SSSR. Po boku SSSR stanulo několik evropských států, které si do svého programu daly heslo vybudovat socialismus. Mezi nimi bylo i Československo a tomu odpovídala i nová československá zahraniční politika. V Košickém vládním programu /na našem snímku vidíte záběr ze zasedání vlády v Košicích/ vyhlášeném 5. dubna 1945 na osvobozeném již území, praví se o nové čs. zahraniční politice v kapitole 4, že základní zahraničně politickou orientací lidově demokratického Československa bude nejužší spojenectví a přátelství se Sovětským svazem. Avšak byla tu též vyjádřena ochota nové vlády rozvíjet prospěšné styky i se západními mocnostmi, ovšem při oboustranném dodržování zásad rovnoprávnosti a nevměšování se do záležitostí druhého. Již při formulaci Košického vládního programu, jehož iniciátory byli představitelé KSČ v Moskvě, projevil se nový rys poválečného lidově demokratického Československa – vedoucí úloha komunistické strany v řízení státních záležitostí.Gottwald se Zórinem: Náš snímek je z odletu čs. vládní delegace, vedené Klementem Gottwaldem, do Moskvy v červenci 1946. Bylo to již po druhé po válce, kdy nejvyšší čs. představitelé jeli projednávat se sovětskými soudruhy otázky vzájemné spolupráce. A SSSR pomáhal Československu, kde bylo nejvíce zapotřebí. Od prvních dnů po osvobození nám začal dodávat bez jakékoliv předběžné obchodní smlouvy důležité suroviny potřebné pro náš průmysl a potraviny z armádních zásob. Vzdal se všech nároků na řadu průmyslových podniků na území Československa, které byly částí tzv. válečné kořisti. V roce 1947, kdy Československo bylo postiženo katastrofální neúrodou, pomohl opět SSSR dodávkou 600 tisíc tun obilí, kterým kryl 40 % plánované spotřeby na zásobovací rok 1947/48. Je zajímavé, že tehdy se čs. vláda obrátila i na USA se žádostí o dodávku obilí do Československa, avšak byla odmítnuta pod záminkou platnosti vývozních opatření, která přijal americký kongres v roce 1940 pro obchod s nepřítelem. Dobré politické styky se Sovětským svazem byly předznamenány i vyřešením otázky Zakarpatské Ukrajiny, která podle smlouvy z 29. června 1945 byla znovu začleněna k historickému mateřskému území, Ukrajinské SSR.Odsun Němců: V roce 1946–1947 probíhala mírová jednání o likvidaci následků druhé světové války, která pak končila podepsáním mírových smluv 10. února 1947 se státy, jež bojovaly po boku Německa. Československo, které bylo přímo zainteresováno na mírové smlouvě s tehdejším Maďarskem, získalo pro své požadavky plnou podporu Sovětského svazu. Nejcennější pro naši zahraniční politiku však byla sovětská činnost v německé otázce, jejíž vyřešení je tak důležité pro náš stát. Především díky sovětskému stanovisku bylo již na postupimské konferenci v létě 1945 rozhodnuto o odsunu Němců z Československa, Polska a některých dalších území. Z československého pohraničí, jak ukazuje náš obrázek, odešli ti, kteří se podíleli na rozbití republiky v roce 1938. Při jednání o mírovou smlouvu s Německem v roce 1947 bylo československé stanovisko totožné se sovětským a lze je shrnout do požadavku vytvořit jednotné a demokratické Německo. Tehdy však již Západ měl jiné plány s Německem a všechna jednání skončila neúspěchem.Cyrankiewicz v Československu: Společné zájmy v základních politických i hospodářských otázkách se staly základnou pro rozvoj styků Československa s ostatními lidově demokratickými státy, zejména sousedními. A i když přežívaly některé sporné otázky mezi Československem a Polskem či mezi Československem a Maďarskem, které byly ještě pozůstatkem z dob vlády buržoazie, šel vývoj ke stále těsnější spolupráci mezi těmito zeměmi. Diktatura proletariátu se postupně v těchto zemích stávala hlavní silou socialistického přetváření společnosti a ve vztazích těchto států pozvolna převládaly zásady proletářského internacionalismu. Významnou událostí bylo podepsání čs.-polské smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci 10. března 1947.Zasedání o Marshallově plánu v Paříži: Jednou ze zvláštností přechodu od národní a demokratické revoluce k socialistické v letech 1945–1948 v Československu bylo, že se část buržoazie dosud podílela na politické moci a měla své pozice v hospodářství. Tato buržoazie se formálně připojila k revolučnímu programu, avšak hledala každou příležitost, jak tento program narušit a posléze zvrátit. V zahraniční politice to znamenalo narušit spojenectví se Sovětským svazem, které bylo základní mezinárodně politickou podmínkou budování socialismu v Československu. Otevřeně se reakční předáci báli vystoupit proti tomuto spojenectví, a proto hledali skryté cesty. Jednou z nich mělo být uzavření československo-francouzské smlouvy, o které se jednalo v letech 1946–1947. Jeden z reakčních vůdců dr. Hubert Ripka poznamenal později ve svých pamětech vydaných v roce 1949 v Paříži, že tato smlouva měla být „protiváhou proti rostoucímu vlivu Moskvy“ v Československu. Jinou příležitost viděla reakce v zavlečení Československa do tzv. Marshallova plánu hospodářské pomoci Evropě, s jehož projektem přišel americký ministr zahraničí Marshall v létě 1947. Cílem M-plánu bylo vytvořit na základě hospodářské závislosti na USA protisovětský blok v Evropě a získáním některé lidově demokratické země prolomit tvořící se socialistický tábor. Dále měl hospodářsky postavit na nohy západní Německo a učinit z něho americkou expozituru v Evropě. Spojené státy si činily nároky na kontrolu, jak bude v tom či onom státě naloženo s americkou pomocí. Fakticky to znamenalo dát Spojeným státům možnost kontroly celého hospodářství státu, který americkou pomoc přijal, a tím možnost politického nátlaku. Československo právem odmítlo účast na M-plánu, a tak se zahajovací schůze, kterou ukazuje náš snímek, konala bez čs. zástupců.Podíl kapitalistických států na čs. zahraničním obchodu: Reakce měla ve svém úsilí připoutat republiku znovu k Západu jisté úspěchy v oblasti hospodářské. Posuďte, jaké měla možnosti: v čele ministerstva zahraničního obchodu stál nejobratnější vůdce reakce, dr. Hubert Ripka; sám zahraniční obchod byl rozdroben do 4–5 tisíc podniků patřících soukromým obchodníkům. Ti čím dál tím více orientovali zahraniční obchod republiky na západní kapitalistické firmy, a tak nejen vystavovali naše plánované hospodářství živelnosti a výkyvům kapitalistického trhu ale též poškozovali náš stát o množství deviz, které si ukládali v zahraničních bankách. Podle odhadu Národní banky unikalo tak čs. národnímu hospodářství ročně více než tři miliardy Kčs. A jedna otázka – jak je možno budovat socialistické hospodářství a opřít je při tom o spojení s kapitalistickým trhem?Denní tisk z Února: Reakci se však její dílo nedařilo. Za komunistickou stranou šly masy a heslo k volbám v květnu 1948 „za většinu národa“, které vytyčila KSČ a které se ukazovalo reálným, reakci poděsilo. Po poradách reakčních vůdců se západními politiky se reakce v Československu rozhodla provést náhlý zvrat vnitřních poměrů v ČSR a tím i v zahraničně politické orientaci našeho státu. Únorové dny v roce 1948 však znamenaly krach reakčních piklů v Československu. Ani předčasný přílet amerického velvyslance z dovolené v USA do Prahy, ani manévry americké armády na bavorských hranicích, ani „náhodná“ přítomnost skupiny amerických důstojníků v Praze nezachránila reakci před porážkou. Vláda obrozené Národní fronty mohla zasednout do další práce za čistý stůl. Vítězství pracujícího lidu v únoru 1948 učinilo konec plánům západních mocností na to, že vřadí Československo znovu do sféry kapitalistického světa a že posunou útočnou linii proti SSSR dále na východ, jak o tom otevřeně tehdy psal buržoazní tisk na Západě. Klement Gottwald prohlásil v parlamentě při představování nové vlády 10. března 1948, že Únor učinil „konec zdání, že republika zahraničně politicky sedí na dvou židlích“. Od února 1948 se Československo již definitivně stalo organickou částí socialistického tábora, což zůstává nejvýraznějším znakem dnešního mezinárodního postavení naší republiky. Odtud také bylo možno zaujmout nekompromisní postoj ke všem otázkám mezinárodních vztahů, zejména k otázce bezpečnosti v Evropě a ke spolupráci s kapitalistickými státy.Dimitrov v Praze: Jiří Dimitrov, který si na našem snímku prohlíží zařízení Průmyslové tiskárny v Praze, přijel sem v dubnu 1948, aby podepsal Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československem a Bulharskem. Podobné smlouvy uzavřelo Československo i s Rumunskem v roce 1948 a s Maďarskem v roce 1949. Tyto smlouvy byly vyjádřením rozvíjejících se svazků mezi zeměmi socialistického tábora a znamenaly nejen základnu pro rozšíření spolupráce, ale spolu se spojeneckou smlouvou se SSSR z r. 1943 a s Polskem z r. 1947 i nový, kvalitativně vyšší stupeň zajištění bezpečnosti našeho státu. A vzhledem ke klíčovému položení Československa ve středu Evropy se stalo únorové vítězství čs. lidu v roce 1948 i mezníkem v budování socialistického tábora, neboť pohřbilo všechny naděje mezinárodní reakce na možnost zvratu socialistického zřízení ve střední Evropě.Podíl socialistických zemí na čs. zahraničním obchodě: Od roku 1948 se široce rozvíjejí hospodářské vztahy Československa se socialistickými státy. Náš graf ukazuje, jak zejména v době korejské války a nejprudší diskriminace Československa v mezinárodním obchodě v letech 1951–1955 byla důležitá pro naše hospodářství spolupráce se socialistickými státy, a zejména se Sovětským svazem. Politika embarga a diskriminace, jež měla v amerických plánech postihnout především průmyslové Československo, tak utrpěla naprostý nezdar.Plnění balónků Svobodné Evropy: Dne 1. května 1951 začala česky a slovensky vysílat z nejsilnější vysílačky v Evropě v Holzkirchenu u Mnichova rozhlasová stanice Svobodná Evropa. Byla to součást vybičované americké politiky „studené války“. A z tohoto střediska štvaní a protičeskoslovenských provokací bylo vypuštěno v letech 1954–1956 nad území Československa, Polska a Maďarska téměř 660 tisíc balónů různých velikostí se štvavými letáky i se špionážními aparaturami. Vidíte přípravu jedné takové zásilky. Avšak ani tato psychologická válka proti smýšlení čs. lidu, ani ostatní diskriminační akce proti Československu v mezinárodních vztazích nepřinesly ty výsledky, jaké reakce očekávala.Zajištění bezpečnosti Československa spojeneckými svazky – srovnání s r. 1938: Jedním z hlavních úkolů naší zahraniční politiky je zajišťovat bezpečnost republiky diplomatickými prostředky. Pro Československo, v minulosti vždy ohrožované německým militarismem, bylo otázkou vlastní bezpečnosti vyloučení jakékoliv možnosti německé expanze a agrese. Buržoazní vlády v předmnichovské republice k tomu hledaly podporu u západních mocností. Problematické výsledky vidíte na první mapce. Socialistické Československo si svou bezpečnost zajistilo nejužšími styky s ostatními socialistickými státy, s nimiž je pojí stejné cíle a stejné společenské a hospodářské zřízení.Bundeswehr a Adenauer: Cílem americké politiky v Německu bylo obnovit německou armádu jako nový „kanonenfutr“ pro boj proti socialistickému světu. Od konce roku 1947 američtí politikové přiznávali, že povedou v Německu svou vlastní politiku. V roce 1950 dali požehnání k výstavbě západoněmeckých jednotek. V roce 1952 se pokusili tyto jednotky začlenit v rámci tzv. evropského obranného společenství do NATO. Tehdy Československo ve své zahraniční politice vyvinulo mnoho úsilí ke zmaření EOS. Po jeho neúspěchu však západoevropské mocnosti a USA podepsaly tzv. pařížské dohody, ratifikované počátkem května 1955. A to byl moment, od kterého začalo horečné budování západoněmeckého bundeswehru začleněného už do jednotek Severoatlantického paktu. A tak v roce 1956 přehlíží už Adenauer s bývalým nacistickým generálem Heusingerem nové jednotky bundeswehru, jak ukazuje náš snímek. Může být u nás někdo na pochybách, proti komu má jít jeho síla?Mapa států Varšavské smlouvy: Dne 14. května 1955 byla podepsána Varšavská smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi osmi státy socialistického tábora. Byl to výsledek snah socialistických zemí o vytvoření spolehlivé soustavy kolektivní bezpečnosti v Evropě. Bezpečnost našeho státu právě tak jako kteréhokoliv jiného účastníka smlouvy byla nyní zajišťována společnou silou všech těchto socialistických zemí, neboť smlouva zabezpečuje, aby se po vzájemné dohodě a za součinnosti všech zúčastněných zemí podnikly kroky k odstranění zárodku jakékoliv agrese. Byl vytvořen Politický poradní výbor ke koordinaci všech opatření socialistických zemí k zajištění míru, a spojené velení vyčleněných ozbrojených sil.Kontrarevoluce v Maďarsku: Soustředěnou mírovou politikou Sovětského svazu a socialistických zemí se v roce 1955 uvolnilo mezinárodní napětí. Socialistický tábor dosáhl viditelných úspěchů jak ve vnitřní výstavbě, tak i v mezinárodních vztazích. Proto vyvolaly západní rozvědky kontrarevoluční puč v Maďarsku na podzim 1956, aby se pokusily rozleptat jednotu socialistických zemí. V tom podzimu 1956 se projevily účinky pevného socialistického postoje čs. lidu. Soudruh Antonín Novotný řekl na XI. sjezdu KSČ, že náš stát a komunistická strana v období maďarských událostí „působila svou jednotou a svým pevným marxistickým stanoviskem jako významný stabilizující činitel... Na straně nepřátel vyvolal náš postoj nepříčetnou zlobu a nenávist, a to znovu potvrzuje jeho správnost“. A náš snímek ukazuje, k jakým koncům chtěla dospět maďarská kontrarevoluce.Výsledky 1. 5LP v Československu: Úspěchy sovětské mírové ofenzívy v letech 1954–1956 a vnitřní přestavby čs. průmyslu v rámci první pětiletky vytvořily daleko příznivější podmínky i pro iniciativní čs. zahraniční politiku. Analýzou všech nových činitelů v mezinárodních vztazích se zabýval ÚV KSČ a na zasedání v únoru 1956, věnovaném otázkám zahraniční politiky, vytyčil hlavní směry, po kterých se nadále má Československo ve svých zahraničně politických akcích ubírat. Především to byl úkol neustále rozvíjet a prohlubovat styky se socialistickými zeměmi, dále podporovat národně osvobozenecký boj národů Asie a Afriky, ve vztazích s kapitalistickými zeměmi usilovat o přijetí zásad mírového soužití, bojovat proti vzmáhajícímu se západoněmeckému militarismu a revanšismu a v mezinárodních organizacích sledovat hlavně otázky mírového soužití ve světě. K plnění těchto úkolů využívá čs. zahraniční politika těch předpokladů a možností, které Československo v mezinárodních vztazích má: hospodářské vyspělosti státu, zeměpisného postavení naší země v srdci Evropy na rozhraní dvou světů, tradic ve vztazích takřka s většinou zemí světa.Mapka energetické soustavy: Tato mapka propojené energetické soustavy socialistických zemí, která se má v nejbližších letech uskutečnit, jako by symbolizovala úsilí našich bratrských zemí po spojení výrobních sil v rámci celého socialistického tábora. Bratrská pomoc a vzájemná spolupráce, to jsou pilíře, na nichž staví ČSSR své styky s ostatními socialistickými zeměmi. A jenom tak, v široké kooperaci a specializací řady výrobních odvětví v socialistickém táboře je možné zvýšit úroveň průmyslové i zemědělské výroby a jenom tak je možné rychleji splnit historický úkol – dokázat převahu socialismu i v ekonomii.Rumunská celulózka: Tuto rumunskou celulózku zařídilo Československo a z její produkce budeme mít dostatek celulózy pro náš papírenský průmysl. Podobně jsme poskytli úvěry na rozšíření draslného průmyslu v NDR, čímž se vyřeší naše potřeba dusíkatých hnojiv, na rozvoj těžby bauxitu v Maďarsku, který potřebují i naše hliníkárny, s Polskem budeme vyrábět traktory jedné řady atd. To je náš přínos k většímu využití rezerv, kterými socialistické státy disponují, to je i naše pomoc ve vyrovnávání historicky vzniklých hospodářských rozdílů mezi jednotlivými socialistickými státy. Jenom tak je možno postupovat rychleji vpřed.Chruščov s Novotným: Mnohokrát již bylo řečeno a znovu potvrzeno, že věrnost jednotě socialistických zemí je podtržena věrností přátelství se Sovětským svazem. Československo má se SSSR ty nejlepší styky, jak hospodářské – SSSR je náš největší obchodní partner a prakticky nám dodává 80–90 % surovin potřebných pro náš průmysl, tak i politické a kulturní.Spolupráce ČSSR s Kubou: Světová socialistická soustava se stává rozhodujícím činitelem mezinárodního dění, její prestiž v očích národů vzrůstá. Jedním z největších úspěchů socialismu v poslední době je vítězství kubánského lidu, jímž se socialistická revoluce rozšířila na další kontinent, který až dosud považovaly Spojené státy americké za výlučnou sféru svého vlivu. Poskytujeme kubánskému lidu podporu materiální, technickou, politickou i morální, neboť to odpovídá tradičnímu internacionalismu našeho lidu. Naši odborníci pomáhají Kubě rozvinout industrializaci země ve spolupráci se Sovětským svazem, naší republikou a ostatními socialistickými zeměmi dokáží Kubánci uvést myšlenky socialismu v život ve své zemi, aby tím dali příklad i lidu ostatních latinskoamerických států. Náš snímek je ze školení kubánských odborářů v Praze v roce 1962.Široký v Indii: Návštěva předsedy vlády V. Širokého v Indii v roce 1958 znovu dokumentovala vůli a úsilí naší zahraniční politiky ve vztazích s nesocialistickými zeměmi uplatňovat a zachovávat zásady mírového soužití. Mírové soužití v pojetí čs. zahraniční politiky není jen stav, kdy není válka, nýbrž uvědomělé aktivní rozvíjení vztahů mezi národy, řešení mezinárodních otázek jednáním a ne silou. Imperialisty je třeba zatím k mírovému soužití donutit. Avšak s mnoha státy Asie, Afriky a Latinské Ameriky se shodujeme ve způsobu rozvíjení vzájemných vztahů na zásadách rovnoprávnosti a nevměšování. A tyto naše vztahy jsou praktickým důkazem možnosti a užitečnosti mírového soužití zemí s nestejným společenským a hospodářským systémem.Podpis čs.-indonéské smlouvy: Čs. motorová vozidla v Guinei, právě tak jako čs. stroje v Republice Mali, naše dodávky nejrůznějšího zboží na Kubu, to vše dokazuje, že naše pomoc a spolupráce se zeměmi, které získaly politickou nezávislost, jde tím hlavním směrem – pomáhá těmto zemím získat i ekonomickou nezávislost. Náš stát klade váhu hlavně na technickou pomoc, a to tak, abychom přispěli i k rozvoji těch odvětví, z jejichž produkce může čerpat také naše hospodářství. Zásadou čs. zahraniční politiky v tomto směru je požadavek, aby se mladé státy Asie a Afriky co nejrychleji jako rovnoprávné zapojily do mezinárodní dělby práce. Přitom čs. zahraniční politika sleduje i rozvíjení politické spolupráce, a to jak dvoustranné, tak i v mezinárodních organizacích, hlavně v OSN. Na našem snímku podepisuje indonéský president dr. Sukarno a náš president A. Novotný v květnu 1962 v Praze čs.-indonéskou smlouvu o přátelství a vzájemné spolupráci. Podobné smlouvy uzavřelo Československo s Etiopií v roce 1959 a s Kambodžou v roce 1961.Krajčír v Londýně: Takových snímků bychom chtěli vidět více. Ministr zahraničního obchodu Krajčír přestřihuje pásku při zahájení čs. průmyslové výstavy v Londýně 16. července 1962. S kapitalistickými mocnostmi chce ČSSR rozvíjet hospodářskou a kulturní spolupráci na zásadách rovnoprávnosti, nevměšování a poskytování vzájemných výhod. Ovšem dnešní politika vojenských bloků, válečné hysterie a uzavřených hospodářských seskupení na Západě příliš nepřispívá k nastolení mírového soužití. Přesto čs. zahraniční politika hledá cesty k dosažení vytyčeného cíle a například ve stycích s V. Britanií, Itálií či Finskem bylo v posledních dvou létech dosaženo jistých pozitivních výsledků.Revanšisté: Hlavní překážkou mírového soužití v Evropě je stále západoněmecký militarismus a revanšismus, namířený i proti ČSSR. Revanšistických srazů, podobných tomu, který ukazuje náš snímek s hlavním řečníkem – kancléřem Adenaurem, konají se každoročně desítky. Je to promyšlená politika západoněmeckých vládnoucích kruhů, jak udržovat veřejné mínění v napětí a jak živením touhy po odplatě v přesídlencích psychologicky připravovat západoněmeckou veřejnost na novou válku. Proto i naše zahraniční politika s takovou silou bojuje proti západoněmeckému revanšismu.Mapa NSR: Naším úsilím je dosáhnout uzavření mírové smlouvy s Německem podle sovětského návrhu z 10. ledna 1959. Chceme uzavřít mírovou smlouvu s oběma německými státy a spolu s ostatními účastníky protihitlerovské koalice; ovšem nepřistoupí-li západní mocnosti na naše návrhy, podepíšeme tuto smlouvu s tím německým státem, který je k tomu ochoten – s NDR. Sovětský návrh smlouvy směřuje k uklidnění poměrů v Evropě, neboť pevně vymezuje polsko-německou hranici na východě, ukládá Německému státu závazek nedopustit žádnou revanšistickou činnost a zaručit širokou demokratizaci veřejného života. Pro nás je důležité, že obsahuje i uznání neplatnosti mnichovské smlouvy z roku 1938. Jsou to požadavky, které již dávno uskutečnila Německá demokratická republika, ale které jdou přímo proti dosavadní oficiální politice bonnské vlády. Pro Československo by podepsání mírové smlouvy s oběma německými státy zmenšilo nebezpečí, které dnes ohrožuje republiku od západních hranic. Vždyť právě nejelitnější jednotky západoněmeckého bundeswehru, soustředěné dnes v 2. armádním sboru, jsou namířené právě na pochod přes naše území, a tomu je třeba zamezit všemi mírovými prostředky, jaké jsou k dispozici. Čs. zahraniční politika vychází v německé otázce z existence dvou německých států a v rozvoji styků s NDR vidí předobraz našich styků s veškerým německým lidem v budoucnosti. Ovšem zatím je třeba být na stráži vůči západoněmeckému militarismu. Bonnská vláda odmítla naše nabídky na navázání diplomatických styků a nikde dosud neprohlásila, že uznává neplatnost Mnichovské dohody z r. 1938. Jestliže se však k této její úporné politice vůči východním sousedům již krystalizuje opoziční směr, je to jistě dílem i čs. zahraniční politiky. V naší zahraniční politice přikládáme velký význam práci čs. zástupců v různých mezinárodních organizacích, především v OSN. V OSN čs. delegace sleduje ve své činnosti tři okruhy otázek: mírové soužití, k němuž vypracovala zásady schválené v příslušné rezoluci; definitivní likvidaci kolonialismu, a tady čs. delegáti vystupují v široké frontě s mnoha delegacemi asijských a afrických zemí; a otázky odzbrojení, zákazu jaderných zbraní a pokusů s nimi.Čs. delegace v Ženevě: Na obraze je ministr zahraničí Václav David a jeho náměstek dr. Jiří Hájek na zasedání Výboru osmnácti pro odzbrojení, který od března 1962 zasedal v Ženevě. V těchto jednáních čs. delegáti podporují sovětské návrhy na všeobecné a úplné odzbrojení. Naši zástupci pracovali i v jiných orgánech svolaných k usnadnění cesty k odzbrojení, jako v komisi expertů pro zákaz zkoušek s jadernými zbraněmi či pro zjišťování jaderných výbuchů. Odzbrojení je dnes prvořadým úkolem diplomacie, neboť jen tak se lze vyhnout válečnému výbuchu, třeba jen nešťastnou náhodou zaviněnému.Diplomatické styky ČSSR: Je těžko srovnávat mezinárodní postavení Československa kdysi – v dobách buržoazní vlády a dnes. Skutečnost mluví sama za sebe. Naše zahraniční politika se dnes podílí při řešení většiny závažných otázek mezinárodních vztahů. Udržuje diplomatické styky se 70 státy a obchodujeme takřka s celým světem.Mezinárodní veletrh v Brně: Na snímku je večerní záběr z mezinárodního veletrhu v Brně. ČSSR je pro svou ekonomickou vyspělost a tradiční kvalitu svých výrobků vyhledávaným partnerem. O možnostech obchodu s nímž se každoročně přesvědčují obchodníci a představitelé obchodních společností z mnoha zemí světa, kteří navštěvují brněnský veletrh. O širokém obchodním styku svědčí i to, že ČSSR uzavřela 85 obchodních dohod, z toho 41 dlouhodobých. I tato skutečnost by měla alarmovat naše pracující, kteří se účastní výroby předmětů jdoucích na export k maximální odpovědnosti za dobré jméno ČSSR ve světě.Zahraniční odboráři v ČSSR: Čs. zahraniční politiku neprovádějí jen diplomatické složky ministerstva zahraničí, ale i různé celonárodní organizace, které mohou rozvíjet styky s organizacemi stejného druhu v jiných státech. Jsou to odbory, ženské hnutí, mládežnické organizace, hnutí obránců míru. Pro propagaci ČSSR má nesmírný význam jeho poznání, vlastní zkušenost o životě u nás, osobní kontakty. A zájem o to, jak lidé žijí a pracují v socialistickém Československu, ve světě neustále roste. Proto k nám každoročně přijíždějí četné delegace, státní, oficiální, odborářské či jenom turistické, které se seznamují se životem u nás a jejichž členové po návratu často nešetří slovy, aby ocenili a obdivovali sociální vymoženosti našeho lidu, společenské postavení pracujících a naše budovatelské úkoly. Náš záběr je z návštěv afrických odborářů v ČSSR.Členové opery ND v Benátkách; Česká filharmonie ve Vídni: Naše zahraniční politika široce využívá zahraničních styků v oblasti vědy a kultury, sportu i turistiky, neboť je zacílena nejen k vlastním diplomatickým akcím, ale i k co největší propagaci naší socialistické současnosti v širokých vrstvách veřejnosti, především v kapitalistických státech. K tomu jistě přispívají úspěchy našich hudebních těles na zahraničních koncertech /naše snímky jsou ze zájezdu České filharmonie do Vídně a opery Národního divadla do Benátek/, či výsledky práce předních představitelů naší vědy, kterým socialistické zřízení dává největší možnosti rozvinout a uplatňovat vlastní talent.Akademik Heyrovský přijímá Nobelovu cenu: V roce 1961 se dostalo nejvyššího ocenění vědecké práci akademika Heyrovského, zakladatele polarografie. Byla mu udělena Nobelova cena v oboru chemie na rok 1959. Na snímku akademik Heyrovský přijímá z rukou švédského krále Nobelovu cenu.Naši fotbalisté v Chile – ohlasy v tisku: Nelze opomíjet ani význam sportovních úspěchů, kterých dosahují naši sportovci v různých mezinárodních soutěžích, ať to bylo nedávné vítězství našich parašutistů na mistrovství světa v USA, či druhé místo našich fotbalistů na mistrovství světa v Chile 1962. Obrázek svědčí o tom, jak velkému ohlasu se těšily úspěchy našeho mužstva v chilském tisku.Picassova holubice: Naše zahraniční politika počítá v úsilí o dosažení mírového soužití i s podporou lidových mas a dělnického hnutí v kapitalistických zemích, neboť boj dělnické třídy proti monopolům a za práva pracujících je spojován i s bojem za mír a proti dobrodružné válečné politice vládnoucích imperialistických kruhů. A naopak, naše výsledky v budování socialismu jsou podporou a mocným argumentem komunistického hnutí v kapitalistických státech. Československo je socialistickou zemí. Do názvu své republiky přijal československý lid již slovo „socialistická“ – Československá socialistická republika. V nové ústavě ČSSR je slavnostně zapsán i směr naší zahraniční politiky: „Vstoupili jsme do nového období svých dějin a jsme odhodláni jít dále k novým, ještě vyšším cílům. Dovršujíce socialistickou výstavbu, přecházíme k budování vyspělé socialistické společnosti a shromažďujeme síly pro přechod ke komunismu. Po této cestě budeme postupovat ruku v ruce s naším velkým spojencem, bratrským Svazem sovětských socialistických republik, a se všemi ostatními přátelskými zeměmi světové socialistické soustavy, jejímž je naše republika pevným článkem. Chceme žít v míru a přátelství se všemi národy světa, přispívat k mírovému soužití a k dobrým vztahům mezi státy s různým společenským zřízením. Touto politikou a všestranným rozmachem své země budeme napomáhat k tomu, aby se všechny národy přesvědčily o přednostech socialismu jako jediné cestě, která vede k blahu všeho lidstva.“׋›Československá zahraniční politikaVýrobceDPrahaRok1962Délka39 okénekAutor textuŠedivý Jaroslav C.Sc.PředlohaDJOBOznačení3360Další diafilmy výrobceDějepis 6/D24 – Řím - Povstání otroků – Spartakova pomstaManželské soužití - hygiena a antikoncepcePlastické hmotyVýcvik operátorů RL č.I-1CD
