Manželské soužití – hygiena a antikoncepceZávěr ve vývojové řadě druhů: Trvání života si nelze představit bez procesu rozmnožování. Tak jak se postupně vyvíjely jednotlivé živočišné druhy, jejich organismus se stával stále složitějším, bylo třeba stále složitějších pochodů umožňujících rozmnožování. Zásluhou Charlese Darwina je nám dnes známa celá tato vývojová řada, na jejímž konci je člověk. Celou řadu přeskočíme a zastavíme se až u jejího závěru.+39Druhotné pohlavní znaky: Jako má lidský organismus mnoho společného s uspořádáním organismu vývojově nejvyšších živočichů, je také řada podobností v procesu rozmnožování. I u člověka jde o nejsložitější formu tzv. pohlavního rozmnožování, které předpokládá dva jedince tělesně rozdílné. Rozdílnosti jsou dány tzv. druhotnými pohlavními znaky a odlišnými pohlavními orgány.Mužské pohlavní orgány: Mužské pohlavní orgány mají část žlázovou, tvořenou párovými zárodečnými žlázami – varlaty, v nichž vznikají vlastní pohlavní buňky – spermie, žlázkami měchýřkovými s předstojnou žlázou, a část vývodní, sestávající z nadvarlat, chámovodů a části trubice močové, uložené v pohlavním údu./Vysvětlivky k obrazu: 1. Žláza měchýřková. 2. Žláza předstojná. 3. Žláza Cowperova. 4. Chámovod. 5. Nadvarle. 6. Varle. 7. Předkožka. 8. Žalud. 9. Topořivé těleso močové trubice. 10. Topořivé těleso pohlavního údu. 11. Spona stydká. 12. Močový měchýř. 13. Pobřišnice./Ženské pohlavní orgány: Ženské pohlavní orgány jsou převážně uloženy uvnitř těla v dutině pánevní. Zárodečné žlázy se nazývají vaječníky, v nich vznikají ženské pohlavní buňky – vajíčka. K vaječníkům přiléhají vejcovody, které ústí do dělohy, v níž probíhá vývoj oplozeného vajíčka. Na dělohu nasedá pochva, která se otevírá navenek jako lůno./Vysvětlivky k obrazu: Nahoře: 1. Vejcovod. 2. Vaječník. 3. Pochva. 4. Kosti pánevní. 5. Děloha. Dole: 1. Děloha. 2. Močový měchýř. 3. Poštěváček. 4. Malý pysk. 5. Velký pysk. 6. Konečník. 7. Pobřišnice. 8. Pochva/.Lidský mozek: Pohlavní život a činnost pohlavních orgánů je zprostředkována a řízena dvěma regulačními systémy. Především je to nervový systém, zejména jeho ústřední část – mozek. Touto cestou jsou do organismu vedeny smyslové podněty, které ovlivňují zvláštní funkční strukturu centrálního nervového systému – pohlavní pud. Pohlavní pud je pak biologickou podstatou touhy po tělesném sblížení s druhým pohlavím.Rozložení žláz s vnitřní sekrecí: Druhý systém, jímž je pohlavní život regulován, je soustava žláz s vnitřní sekrecí, zejména žlázy pohlavní. Jejich hormony se vylučují do krve a krevní cestou ovlivňují po pohlavní stránce nejen vývoj organismu, ale i jeho činnost. Jejich působení je však značně rozdílné u člověka a u vývojově vyšších zvířat.Pohlavní hormony u zvířat. Jelen s laněmi: Objasníme si to na známém příkladu jelena. K pohlavnímu životu a rozmnožování dochází u něho jen v době říje, kdy právě teprve působením pohlavních hormonů se u něho pohlavní pud začne projevovat, v ostatních obdobích je v klidu. Hormony mají zde úlohu rozhodující.Mozek u zvířat a člověka. Řídící úloha centrálního nervového systému: U člověka naproti tomu se i v pohlavním životě obráží vedoucí úloha centrálního nervového systému. Vysvítá to již ze srovnání velikosti mozku člověka a šimpanze, který je mu ze zvířat vývojově nejbližší. Mozek člověka se liší nejenom svou velikostí a složitostí funkce, ale zcela novou funkcí, schopností řeči, která výrazně ovlivňuje i vztahy mezi mužem a ženou. Pohlavní život je u člověka plynulejší, více odvislý od zevních situací, hormonálně je ovlivňována jen druhotně jeho intenzita. Je vědomě prožíván a řízen rozumem. Zcela odlišný charakter pohlavního života člověka a zvířete je dán způsobem života a společenským charakterem lidských vztahů.Vlci. Život ve smečce: Jedním z typických způsobů života pro řadu zvířat je život ve smečce. Příslušníci smečky vedeni svými instinkty si shání potravu i rozmnožují se. Jsou bezohlední, připraveni uspokojit svou potřebu na úkor druha. Také člověk v praehistorických dobách začínal svůj život v hordách.Život v lidské rodině: Postupně složitým vývojem vznikla teprve nynější forma života v manželství a v rodině, která rozděluje rovnoměrně potřeby a povinnosti, předpokládá vzájemnou lásku, porozumění a snášenlivost.„Rodinný zákon“, společenské normy: Tento dlouhý vývoj se neděl jen pasívní evolucí, nýbrž společnost sama se postupně snažila vytvořit určité normy soužití mezi mužem a ženou, které byly ovšem vždy závislé na dané době a společenském systému. Takové základní normy tvoří i náš rodinný zákon, stanoví nejnižší věk vstupu do manželství, zabraňuje sňatku mezi příbuznými, určuje práva a povinnosti manželů atd.Vztahy mezi mužem a ženou: Společnost může regulovat manželské vztahy ovšem i nežádoucím způsobem. Vzájemné vztahy muže a ženy do nedávné doby byly charakterizovány mužskou nadřazeností. S ženou se obchodovalo. Příčiny toho byly ekonomické, buržoazní společnost udržovala mužovu nadvládu z důvodů majetkových. Tento poměr se přenášel často i do důvěrných vztahů v manželství.Žena za socialismu: Socialistická společnost nejen proklamuje rovnost muže a ženy, ale ženám opravdu zajišťuje stejné právo na práci, podstatně usnadňuje jejich mateřské povinnosti dovolenými, zřizováním jeslí, mateřských škol atd. Tím také dává základní podmínky tomu, aby hlavním motivem ke vzájemnému sblížení mezi mužem a ženou mohla být opravdu láska.Vztahy v manželství: K vyrovnanému a spokojenému manželství však nestačí vždy jen láska a hospodářské zajištění. Je třeba také dobré povahové shody, společných zájmů, pochopení individuálních rozdílností, vzájemného přizpůsobování. Tyto předpoklady jsou významné i pro tělesné soužití.Polygamní vztahy, přetrvávání živočišných poměrů: Láska je cit vázaný na jedinou osobnost, trvalý, provázený věrností. Jsou však lidé, kteří jsou přesvědčeni, že jeden partner jim nestačí a zaměňují lásku s ukájením potřeb. Těžce tím mohou zraňovat své blízké a nakonec i sebe. Někdy jsou svým chováním jen směšní. Takovým způsobem života se mnohdy stávají trvale neschopní lásky. Sestupují v těchto projevech k chování našich zvířecích předků. Platí to nejen pro muže, ale i pro ženy, které někdy takto nesprávně pochopily otázku rovnoprávnosti.Láska podle kalendáře: Víme již, že tělesné soužití v manželství není určováno jen pohlavním pudem a hormony jako u zvířat. Nelze je také řídit podle kalendáře. Vyplývá ze vzájemné touhy, regulované nejen biologicky, ale celkovým způsobem života v práci i v rodině, tělesnou a duševní kondicí, pracovním zatížením a odpočinkem.Láska a čas: Významným problémem je při tom čas. I časově je nutno zajistit vzájemným vztahům v denním rozvrhu příslušnou dobu. Pro tělesné soužití není nic horšího než uspěchanost, zvyk nebo dokonce jen tzv. manželská povinnost. Častost styků není významná, rozhodující je vzájemná shoda a přizpůsobení potřeb. Méně bývá někdy více, vzájemný tělesný vztah nezevšední, zůstává-li tělesné sblížení trvale radostným svátkem.Vlivy domácího prostředí: Pro manželské soužití má podstatný význam i charakter rodinného prostředí, zařízení bytu, jeho výzdoba, vše co přispívá ke zkrášlení doby, kterou člověk tráví doma, a co jej s tímto prostředím spojuje. Pak k vyvolání dobré nálady není vždy potřeba popíjet víno, aby se probudila touha po vzájemném sblížení, i když to někdy v mírných dávkách může být na prospěch.Vnější vzhled a vztahy v manželství: Jsou-li duševní vztahy v manželství ty nejvyrovnanější, nebylo by správné zapomínat i na význam vnějšího vzhledu obou manželů. Strojí-li se někdo hezky jen na nedělní procházku a v domácím prostředí má nejhorší zbytky oděvu, ať již z pohodlnosti nebo z nedbalosti, nemůže se divit, když se druhému přestane líbit. Platí to pro ženy i pro muže.Kultura v osobním vzhledu: Oproti říši živočišné, kde nazdobenější bývá zpravidla sameček, u civilizovaného člověka zvyšuje především žena své přirozené půvaby. Úpravou účesů, růží na rty, voňavkami. Může to zvýšit půvab ženy, neslouží-li to jen k zakrývání nedostatku čistoty a hygieny, jak tomu bývalo zcela všeobecně např. ještě před 100 lety.Tělesná hygiena: U zvířat tělesné pachy působí mnohdy jak sexuální stimulans, u člověka naopak nedostatek tělesné čistoty v intimním životě vede k odpudivým pocitům a reakcím. Voňavky pak nepomohou. Významná je především celková tělesná čistota, ale i pravidelná hygiena pohlavních orgánů. U ženy bývá samozřejmostí, ale je často zanedbávána muži. Nedostatek čistoty pohlavních orgánů skrývá v sobě i nebezpečí zanesení infekce do organismu s následnými záněty.Kultura milostných vztahů: Ve starých kulturách již před staletími umění milovat bylo předmětem širokého zájmu společnosti a výchovy. Byl plně uznáván význam uspokojujících milostných vztahů pro život člověka. Teprve křesťanská kultura se svým asketismem a odkládáním spokojenosti na život posmrtný začala označovat tyto lidské projevy za hříšné, zvířecí a zavržení hodné.Fyziologie pohlavního styku. Rozvoj vzrušení u muže a ženy: Znalost základů fyziologie pohlavního styku umožňuje však člověku vědomé řízení a přizpůsobení v manželských vztazích, které je předpokladem shody a vzájemného uspokojení. Pohlavní styk má 3 fáze, z nichž každá má svou důležitost, a je-li z nějakých důvodů zanedbávána, projeví se to vždy nedokonalým souladem. Jsou to fáze sbližovací, kopulatorní a relaxační.Fáze sbližovací: Fáze sbližovací je v lidských milostných vztazích nejdůležitější. Sama již totiž často rozhoduje o celém dalším průběhu styku, uspokojení obou partnerů a jeho časové shodě. Dává možnost vyrovnat rozdíly v sexuální reaktivitě. Je naplněna rozvojem citovým, líbáním, objímáním a laskáním, vzájemným odevzdáním. Na obou stranách vede k sexuálnímu vzrušení, které se ponenáhlu stupňuje a projevuje se na obou stranách reaktivní pohotovostí pohlavních orgánů k vlastnímu pohlavnímu spojení. U muže ztopořením pohlavního údu, u ženy uvolněním a zvlhčením vnitřních orgánů. Působí zde faktory citové a smyslové.Průběh fáze kopulatorní při shodě a neshodě: V druhé fázi pak dochází k pohlavnímu spojení. Vedle faktorů celkových se začnou uplatňovat působení vznikající drážděním nervových zakončení přímo v pohlavních orgánech, která stupňují vzrušení až k tzv. vyvrcholení, orgasmu. Dojde-li k pohlavnímu vyvrcholení u obou manželů současně a bude-li shoda možná, o tom už rozhodla sbližovací fáze. Při nešetrnosti, pohodlnosti a sobectví manžela, někdy to bývá hned od počátku manželství, jindy až po létech soužití, zůstává žena bez uspokojení. Žena ovšem tomu někdy přispívá svým nezájmem, pasivitou nebo přehnaným studem.Fáze uvolňovací: Po vyvrcholení se vzrušení snižuje, u muže obvykle rychleji než u ženy a dostavuje se pocit uspokojení a celkového uvolnění. Avšak zvláště u ženy a v příznivých případech i u mužů touha po něžnostech, vzájemné blízkosti a oddanost trvá a je přirozeným projevem přání setrvat déle s milovaným druhem. Jen hrubost a nedostatek citu vede muže k tomu, aby se od ženy po tělesném spojení ihned odvrátil nebo si zapálil cigaretu.Rozdílnost a shoda u manželů: „Manžel mi nerozumí“ – tak a podobně začínají manželské neshody, kterým je však možno při dobré vůli zabránit. Jako se lidé liší vnějším vzhledem, povahou a zálibami, tak jsou rozdílní i ve svém sexuálním chování a reakcích. Pro spokojenost v manželském soužití je důležité, aby se v těchto svých rozdílnostech snažili poznat, využili toho, co je spojuje, a hledali cestu ke vzájemnému přizpůsobení. Je k tomu třeba taktu, ale i otevřenosti a snahy o vzájemné pochopení a dorozumění.Děti, cíl života v manželství: Užívání rozumu a vzájemná dohoda měly by být uplatňovány i s ohledem na důsledky pohlavního života, na plození, přání míti děti. Nebývá nejlepší, přijde-li dítě náhody; může být někdy pro více lidí těžkým osudem, dojde-li k těhotenství, nebo k narození dítěte, které je nechtěné, nežádoucí. Usměrňování plození přichází s historií lidské společnosti s prvními znalostmi biologie.Mystické představy o plození: Dokud nebyla známa biologická úloha při pohlavním styku, představy o plození byly mystické. Tak jedna z takových představ hovoří o duchu dítěte, který vstupuje hlavou ženy a je odtud zanášen krví do břišných orgánů. Jakmile bylo objeveno, že při pohlavním styku je do ženských orgánů vnášeno mužské semeno, jehož působením nastává početí, vedlo to také ke snaze o regulaci plození, o antikoncepci. Záznamy o tom máme už v bibli.Fyziologie plození a antikoncepce: Nejprve něco z fyziologie plození. Ženské vajíčko dozrává ve vaječníku jednou během menstruačního cyklu. Opouští vaječník a vydává se na cestu vejcovodem. Dojde-li k setkání a k splynutí vajíčka se spermií, mužskou pohlavní buňkou, které jsou v semenné tekutině při pohlavním styku vnášeny do ženské pochvy, nastává oplození. Všechny dosavadní antikoncepční metody jsou založeny na tom, nějak toto setkání vajíčka a spermie znemožnit./Vysvětlivky k obrazu: 1. Vaječník. 2. Primordiální folikuly. 3. Zrající folikul s vajíčkem. 4. Prasklý folikul. 5. Vajíčko. 6. Vejcovod. 7. Oplození vajíčka spermií. 8. Dělení a další cesta oplozeného vajíčka. 9. Děložní stěna. 10. Děložní sliznice. 11. Vajíčko zahnízděné v děložní sliznici./Oddělené bydlení, pohlavní zdrženlivost: Nebudeme se zde blíže zabývat návrhem nábožensky motivované antikoncepce katolické, doporučující úplnou pohlavní zdrženlivost. Je to technika sice velmi spolehlivá, ale naivní, odporující přirozeným lidským potřebám manželského soužití.Křivka bazálních teplot, neplodné dny ženy: Druhá antikoncepční metoda se podobá trochu prvé, ukládá však jen částečnou pohlavní zdrženlivost. Je to metoda tzv. dnů fyziologické ženské neplodnosti. Podle Ogina a Knause ženské vajíčko vychází z vaječníku časově asi uprostřed menstruačního cyklu. Přesněji to lze určit měřením tzv. bazálních teplot. Protože se předpokládá, že vajíčko má životnost jen několika hodin a spermie asi 2 dny, v ostatních dnech soulož bez zábrany by neměla vyvolat oplodnění. Prakticky se počítá, má-li žena pravidelnou menstruaci, že asi týden na počátku a na konci cyklu trvá u ní neplodnost. Tato metoda je velmi nespolehlivá a je vhodná jen pro ty manželské dvojice, které ještě zcela neuzavřely své přání míti děti.Přerušovaná soulož, průběh sexuálního vzrušení: Jednou z nejstarších a dosud nejčastějších zábran oplození je tzv. přerušovaná soulož. Je zcela záležitostí mužovou, který přerušuje soulož při pocitu blížícího se vyvrcholení a k výronu semene dochází mimo ženské pohlavní orgány. Nejvíce selhání lze připočíst neschopnosti muže přiměřeně regulovat průběh soulože, kontrolovat vlastní pocity. Selhání napomáhá často alkohol požívaný před stykem a velmi často opakování soulože, když část semene po prvém styku zůstala ještě v mužské močové trubici. Trvalé praktikování přerušované soulože obráží se také někdy nepříznivě i v reaktivitě obou manželů.Kondom: Zatím z nejrůznějších hledisek nejpřijatelnější technikou antikoncepce je používání mužské gumové ochrany, tzv. preservativ nebo kondom. Z daných opatření je nejbezpečnější, vyžaduje nejméně vedlejších úkonů a pokud si manželé vypěstují k této technice příslušné návyky, může nejméně rušivě zasahovat do průběhu pohlavního styku. Je třeba se vždy přesvědčit předem, nemá-li nějaký kaz, nejlépe nafouknutím, a každý kondom používat jen jednou. I tento prostředek je převážně mužskou záležitostí.Antiželé s násadcem k aplikaci: Snaha dát také ženě možnost, aby sama měla prostředek k regulaci plození, vedla k zavedení tzv. chemických prostředků. Tyto prostředky, které se zavádějí dovnitř pochvy, nejčastěji do blízkosti čípku děložního, mají všechny především působením chemických látek zastavit pohyb spermií v mužském semenu, deponovaném v pochvě, zničit jejich životnost a schopnost oplodnit vajíčko. Některé z nich, např. ve formě želé, brání i mechanicky dalšímu postupu spermií. Jsou doporučitelné hlavně v kombinaci s jinými technikami. Zatím nejdokonalejší jejich formou je u nás vyráběné Antiželé – Spofa.Špatné metody antikoncepce, irigátor pro výplachy: Některé z chemických prostředků dosud nesprávně užívané, jsou však zcela neúčinné nebo účinné jen nedostatečně, některé jsou i škodlivé. Patří k nim známé výplachy po souloži octovou vodou nebo různými desinfekčními prostředky. Přicházejí opožděně, spermie jsou rychlejší a ve většině případů nezabrání oplození.Pesary: diafragma, miskovitý, kloboučkovitý: Významnou formou ženské antikoncepce je používání tzv. pesaru. V poslední době jsou nejčastěji používány pesary poševní. Je to gumová blána, která na svém obvodu má pružné péro a zakládá se do pochvy tak, aby mechanicky bránila proniknutí semene a spermií do hrdla děložního. Nejčastěji se užívá v kombinaci s chemickými prostředky, zejména s antiželé. Tato kombinace při správném provádění je velmi účinným a spolehlivým prostředkem, vyžaduje však určitého cviku a nelze ji používat bez lékařského vyšetření ženy a příslušné instruktáže.Porada s lékařem usnadňuje správné řešení: Pro mnohé lidi není vždy snadné, aby se správně orientovali, jak při antikoncepci ve svém případě postupovat. Nebývá také prospěšné v těchto věcech zkoušet a experimentovat. Mnoho těžkostí, hořkosti a svízelů ušetří manželům na pochybách porada s lékaři, na ženském oddělení nebo v antikoncepčních poradnách.Operace, přerušení těhotenství, pochybné a nezdravé řešení: Uvědomělost v otázkách plození, rozumové řízení a volba správné cesty, porada s lékařem, to by měla být správná linie, po které by se měli manželé ubírat při řešení otázek těchto vzájemných vztahů. Jsou to otázky obou manželů, muže i ženy, a na nich obou záleží, aby neskončily manželkou v nemocnici s potratem, který bývá někdy údělem žen, smutným po stránce lidské i zdravotní.Cesta od svatby ke stáří, největší část života: Cesta od svatby do stáří tvoří u většiny lidí hlavní část jejich života. Záleží na nich samých, jak a čím ji naplní. Bylo by žádoucí, aby při vzájemných vztazích se při tom dali vést citem, ale používali víc rozumu, který jim mnohdy usnadní cestu přes překážky.׋›Manželské soužití - hygiena a antikoncepceVýrobceDPrahaRok1961Délka43 okénekAutor textuNedoma Karel MUDr.PředlohaZDRAOznačení4020Další diafilmy výrobcePartyzánský boj v českých zemíchUmění v boji za socialismus I.díl Údobí od počátku století do roku 1914Umění jako forma společenského vědomíÚstecký kraj
