Život a dílo J. A. KomenskéhoPortrét Komenského od Václava Hollara /Londýn 1641/: Originálně zachytil věrnou podobu Komenského, svého současníka, vynikající český rytec a malíř Václav Hollar v době, kdy bylo Komenskému skoro padesát let. Právě v těchto letech 1956–1958 celý mírumilovný svět – i z rozhodnutí Světové rady míru – vzpomíná našeho význačného pracovníka. Je to u příležitosti třístého výročí vydání sebraných spisů Komenského v Amsterodamu. /Počaly vycházet pod názvem "Opera didactica omnia" – čti: dydaktyka – roku 1657./+51Výsek Komenského "Mapy Moravy" z r. 1627 s jeho rodným krajem: Odkud Komenský pocházel, není dosud přesně a bezpečně zjištěno. Nezachoval se nám ani zápis o narození, ani jeho jednoznačné vyjádření, že se určitě narodil v jednom ze tří moravských míst, v Uherském Brodě, Nivnici nebo Komně, jež se ucházejí o čest zváti se jeho rodištěm. Vždyť ani celkem tolik nezáleží na tom, v kterém z těchto míst spatřil světlo světa. Je jisté, že mnohem větší význam pro nás má to, že Komenský, narozený 28. března 1592, značí snad dosud největší přínos českého lidu a národa světové kultuře!Přehledná mapa cest Komenského: Svědčí o velikosti osobnosti Komenského, že své dodnes živé a podnětné dílo tvořil v krutých podmínkách třicetileté války, ve vyhnanství... Po celý svůj pohnutý a plodný život nepřestal být "mužem touhy", který si byl vědom, že štěstí i rozvoj jednotlivého národa není možno zajišťovat jinak než v rámci celkového míru a pevné mezinárodní organisace... Promýšlel hluboce problémy státního a národního života i v úzké souvislosti s problémy sociálními a svým skvělým životním dílem vychovatelským, vševědným, nápravným i mírovým si provždy zajistil čestné místo v dějinách lidstva. Zamysleme se nad mapou jeho cest a připomeňme si, že přes krutá zklamání a osobní hoře všude rozvíjel bohatou činnost, upřímně zaměřovanou k lepšímu příští lidstva, a že nikdy nepřestal bojovat za lepší příští své těžce zkoušené vlasti!Heidelberg – rytina přibližně z doby Komenského: Již jako vysokoškolský student v Herbornu a Heidelberce /1610–1614/ se nadaný a učelivý mladík hluboce zamýšlel nad četnými otázkami, o nichž se dozvídal z literatury i z přednášek svých učitelů. Zvláště jej zaujalo, že by bylo třeba vydat všeobecný spis vševědný u Jana Valentina Andreae...Jan Valentin Andreae – rytina ze XVII. století: ... a lépe uspořádat vzájemný vztah mezi lidmi a státy i usilovat o mravní obrození lidstva, jak o tom ve svých přednáškách vykládal Jan Jindřich Alstedt.Jan Jindřich Alstedt – rytina ze XVII. století: U nich získával také velmi dobré základy všeobecného filosofického i pedagogického rozhledu. Silně u Komenského působily také přednášky Jana Fischera-PISCATORA /čti: Piskátora/ a Davida PAREA. V těchto přednáškách se Komenský seznamoval i se snahami zajistit světový mír. Dobře obeznámen s pokrokovými jevy a učením velkých osobností světového humanismu, představovanými ERASMEM Rotterdamským, Filipem MELANCHTONEM, Francisem BACONEM Verulamským /čti: Francis Bejknem/ čerpal Komenský především z velmi vyspělé tradice domácí, vrcholící úsilím, lidovýchovnou i osvětovou činností Jednoty bratrské. Představitelem této vyspělé tradice před Komenským byl věrný a oddaný milovník mateřského jazyka, vynikající kulturní pracovník, usilující o šíření vzdělání do širších vrstev lidových, Jan BLAHOSLAV.Jan Blahoslav – rytina ze XVII. století: Po návratu ze studií v Německu bylo mladému Komenskému, znamenitě připravenému pro těžké a odpovědné úkoly, dopřáno na krátkou dobu pracovat v poměrném klidu ve vlasti... Nejprve /od r. 1614/ učil na bratrské škole v Přerově...Přerov – rytina J. Willenberga ze XVII. století: ... a pak se stal učitelem a zároveň i duchovním správcem /knězem/ bratrského sboru ve Fulneku.Fulnek "Žákovský háj": Zde prožíval i kratičké období rodinného štěstí, oženiv se s Magdalenou Vizovskou. V těchto letech vznikl Komenského skvělý spis nápravný a útěšný, "Listové do nebe" /1619/,...Titulní list prvního vydání "Listové do nebe" – 1619: ...kde velmi vtipně a účinně bojuje proti sociální nespravedlnosti, přehmatům a omylům feudálního řádu a vřele se zastává chudých a utiskovaných proti mocným a bohatým... Komenského rodinné štěstí i jeho klidná významná práce pro lepší příští národa /lepší výchovu mládeže/ byly narušeny a posléze i ztroskotány bitvou na Bílé hoře a jejími, pro český národ tak tragickými následky.Výjev z obrazu J. Sadelera: Bitva na Bílé hoře – 8. 11. 1618: Porážka českého stavovského odboje proti násilnickým a české státní právo úmyslně porušujícím Habsburkům se projevila tvrdými opatřeními, která postihla celý národ a nejtvrději venkovský poddaný lid a městskou chudinu. Porážku bělohorskou do značné míry zavinila nejednotnost, malá obětavost a sobectví českých stavů, zvláště vyšší šlechty, duchovenstva a bohatých měšťanů. Ti neuměli ani nemohli v rozhodujících chvílích strhnout "poddanský" lid úpějící pod těžkými břemeny na svou stranu k jednotnému a nadšenému boji proti cizím uchvatitelům. Také se ukázalo, že zvolení nestatečného Friedricha Falckého českým králem proti Ferdinandu II. v tak vážné době není šťastné."Zimní český král" Friedrich Falcký – rytina V. Hollara: Naproti tomu Ferdinand II., opírající se o rostoucí moc mezinárodní organisace katolické církve, byl v rozhodnutí potrestat "rebely" velmi důsledný a dovedl si získat v zahraničí, zvláště v katolických státech Německa, ve Španělsku a v Italii, vydatnou pomoc a dosáhnout vítězství, jímž v českých zemích triumfovala církevní reakce a feudalismus.Ferdinand II. – dobová rytina ze XVII. století: Po bitvě bělohorské podepsal nemilosrdně krutý rozsudek nad poraženými protivníky, z nichž nejpřednější se stali obětmi "Staroměstské popravy" dne 21. června 1621. Důsledně a plánovitě byly konfiskovány majetky, vypovídáni rebelové /většinou evangelíci/ ze země a prováděna soustavná opatření směřující k posílení feudalismu i postupná germanisace a rekatolisace země. A nešťastný lid dostával nové "pány" v postavách cizáckých dobrodruhů, přivandrovalých do Čech z různých končin světa, kteří se ukázali mnohem krutějšími a sobečtějšími vrchnostmi, než byly dřívější... Po neúprosně jednoznačných mandátech proti evangelickým kněžím byl i Komenský donucen roku 1622 opustit Fulnek, kde zanechal manželku v naději a malého synka... Mocnou podporu a vzácné účinné přátelství mu projevoval příznivec a ochránce Jednoty, Karel starší ze Žerotína, na jehož panství v severovýchodních Čechách našel Komenský úkryt...Karel starší ze Žerotína – vyobrazení ze XVII. století: V kraji blízko Brandýsa nad Orlicí, kde Komenský trávil poslední léta před odchodem z vlasti a kde se u něho v "chaloupce pod Klopoty" scházívali moudří senioři Jednoty bratrské, aby se radili o nejúčinnějších opatřeních pro pronásledované příslušníky Jednoty i českého národa, stojí dnes pomník, který zde byl postaven Komenskému již roku 1865.Pomník Komenského pod Klopoty: Prožívaje po zprávě, že Fulnek byl vypálen a že se věrná Magdalenka i s oběma synáčky, z nichž jeden se teprve narodil, stali obětí moru, chvíle osobního hoře, píše Komenský svůj proslulý, obsahem i básnicky účinný "Labyrint světa a ráj srdce"...Vlastní vyobrazení Komenského "hluku světa" z původního vydání "Labyrintu" 1623: ... který patří mezi vrcholná díla naší i světové literatury své doby a byl i ve strašných dobách náboženského, sociálního a národnostního útisku pramenem duchovní posily českého lidu... Po vydání nového ostrého císařova mandátu v prosinci 1627...Vypovídací mandát Ferdinanda II. z 12. 12. 1627: ... nemohl již ani Karel starší ze Žerotína, ani další příznivec Komenského, Jiří SADOVSKÝ ze Sloupna /na jehož panství v Horní Brenné a Bílé Třemošné se nakonec Komenský ukrýval/ poskytnout jemu a jeho druhé manželce, Dorotce Cyrillové, dostatečnou ochranu. A tak Komenský opouští počátkem února 1628 navždy vlast... Usazuje se v polském Lešně /v Poznaňsku/, které se stalo útočištěm mnoha bratří a jejich rodin.Staré Lešno – polská kresba z roku 1740: Zde působil jako učitel a ředitel gymnasia, jsa současně "otcem" početné skupiny českých vyhnanců... V Lešně vznikla skvělá díla Komenského, zejména "Didaktika", na které začal pracovat ještě ve vlasti. Byla dokončena v letech 1633–1638.Původní český rukopis "Didaktiky" – Titulní list – 1633: Komenský počítal s návratem do vlasti, obnovené ovšem již "po hrozném zpustošení" a podal v tomto díle návrh na zvelebení českého školství a povznesení mládeže. "Didaktikou" zahájil své průkopnické reformní dílo na poli výchovy a vyučování, kde se zapsal neméně výrazně jako v oboru astronomie Gallileo a Koperník. Celá jeho práce se nese v pokrokovém a demokratickém duchu. Požaduje dobré školní vzdělání pro všechnu mládež, bez rozdílu původu, národnosti, pohlaví i náboženství, a to tak, aby byl vzděláván rozum, cit, vůle i manuální schopnosti žáků, od šesti až do osmnácti let věku. Připojuje ke svému promyšlenému návrhu i "nárys školy vysoké", určené "pro nejnadanější mladíky" mezi 18 až 24 lety. V dalším svém lešeňském díle pedagogickém, v "Informatoriu školy mateřské" z roku 1633, upozornil Komenský první na důležitost a význam předškolní výchovy mládeže a současně dal rodičům, zvláště matkám, cenné rady, jak přirozeně a nenásilně mají děti /tří až šestileté/ vést, které ze sklonů i návyků posilovat a které potlačovat, jak rozvíjet správné poznávání všech věcí z okolí dítěte současně s rozvojem jazykovým a jak vést děti k pravidelnému plnění drobných úkolů, aby jejich celkový rozvoj byl správný a přirozený. Na významném citátu Komenského z jeho díla "Methodus linguarum novissima" /čti: metódus linkvárum novisima/...Citát z díla "Methodus linguarum novissima" – vydání z r. 1652: ...poznáváme jeho nejhlavnější pedagogické požadavky. Za prvního pobytu Komenského v Lešně vznikly také jeho znamenité učebnice z přírodovědných oborů, jako jeho "Fysika" 1633...Titulní list spisu "Fysika" – "Physicae ad lumen divinum reformatae synopsis" z roku 1633: ... a jiné, dosud ještě velmi málo známé, jako "Cosmografia" /zeměpis/, "Geometria" a další. Jako "Informatorium" /již za života Komenského/ a později i "Didaktika" byly překládány do různých světových jazyků, tak si světovou slávu získal Komenský i svou skvělou učebnicí "Brána jazyků otevřená" /Janua linguarum reserata/, po prvé vydanou roku 1633.Titulní list londýnského vydání "Janua linguarum" 1662: Všude a vždy ve svých pedagogických spisech i ve své školské praxi bojoval Komenský ostře proti prázdnému slovíčkářství /učení se i zpaměti tomu, čemu žáci často ani nerozuměli/. Ukazoval, že vše, čemu se má člověk naučit, musí být podáno srozumitelně, jasně, že se musí postupovat od věcí lehčích, bližších, známějších k těžším, vzdálenějším, neznámým. Důrazně žádal, aby si žáci v každém oboru důkladně osvojovali věci opravdu podstatné a aby, pokud jen možno poznávali svět a jeho jevy z vlastního názoru! Nesmí nás mýlit, a nic také na velikosti Komenského nemůže ubírat ani to, že jako syn své doby, XVII. století, byl hluboce nábožensky věřícím člověkem a že se v jeho spisech velmi silně objevuje vliv nábožensko-mravních zásad, zvláště Jednoty bratrské. Sláva Komenského stále rostla. Ke konci prvního pobytu v Lešně dostal pozvání od dobrého přítele, pokrokového anglického učence a sociálního reformátora Samuela HARTLIBA k cestě do Londýna, aby tam hlouběji rozpracoval a hájil své plány vševědné a mírové. Cesta do Anglie byla bouřlivá. Dvakrát se musila loď vrátit, ale konečně se Komenský roku 1641 přece do Londýna dostal.Starý Londýn v době pobytu Komenského – rytina Hollarova: Již před příchodem Komenského vydal jeho příznivec a přítel Hartlib roku 1639 jeho nárys vševědy /jakéhosi předchůdce naučného slovníku/ pod názvem: "Pansofiae prodromus".Titulní list "Prodromus pansofiae" – 1639: V Anglii, kam byl pozván společně se skotským učencem Johnem Durrym /čti: džon dyry/, který usiloval stejně jako on o světový mír a zastavení krvavých válek mezi křesťany, byl Komenský uvítán jako učenec světového významu.Zasedání anglického parlamentu – sněmovny – v Londýně 1642 – stará rytina: I svým vševědným úsilím sledoval Komenský, aby všeobecnou vzdělaností a prohloubenou činností osvětovou se vytvářely lepší charakterové vlastnosti člověka a aby se také tím přispívalo k budoucímu trvalému světovému míru i prohlubování tvořivé spolupráce mezi národy! Také zde navrhoval zřízení mezinárodního soudu a "sboru světla", složeného z nejlepších a mravně bezúhonných učenců různých národů!... Cestu mu značně usnadňovali přítel Hartlib a bakalář John GAUDENUS, který již před příchodem Komenského v projevu před parlamentem pravil: "...Prosím, abych směl v tak vznešeném a všeobecném shromáždění doporučit vaší přízni ušlechtilé, Pravdě a Míru tak dlouho věnované snahy dvou velkých a obecnému dobru oddaných duchů, Amose Komenského a Johna Duryho... První z nich položil základy a všeobecnou osnovu k vytýčení pravdy lidské i božské, přeužitečnou všemu lidskému pokolení a k získání snadného poznání věcí... A cesta k míru vede jen stopami pravdy!..." V době, kdy Komenský meškal v Anglii, vzbudily jeho snahy sice všeobecnou pozornost, ale země prožívala vážné chvíle způsobované spory politickými i náboženskými, jež nakonec vyústily v otevřený zápas parlamentu s mocí královskou. Do čela revolučních protimonarchistických sil se stále více dostávali nesmlouvaví stoupenci nového řádu, z nichž vynikl zejména vůdčí anglický státník Oliwer CROMWELL /čti: Krauvel/, který, zvítěziv nad královskou armádou, krále Karla I. zajal a později dal popravit. Avšak ještě před vyvrcholením této buržoasní revoluce došlo ke krvavým nepokojům v Irsku. V ovzduší plném napětí před blížící se bouří nemohl Komenský dobře pokračovat v práci, jejímž konečným cílem bylo uskutečnění jeho pansofických a mírových snah, zejména založení akademie "strážců moudrosti". Proto se rozhodl opustit Anglii a přijmout pozvání švédského kancléře /předsedy vlády/ Axela Oxenstjerny /čti: Ochenšjérny/. Skoro současně s tím přišlo Komenskému před odchodem z Anglie pozvání tajemníka francouzského kardinála a státníka Armanda Richelieu /čti: ryšlijé/, aby Francii dopřál dobrodiní své pansofie a odebral se tam.Kardinál Armand Richelieu – rytina ze XVII. století: Na radu svého pozdějšího příznivce, bohatého holandského podnikatele ve švédských službách, osvědčeného podporovatele věd a umění Ludvíka de GEER /čti: d Gér/ se Komenský rozhodl pro Švédsko, které tehdy stálo v čele protihabsburské koalice a od něhož si Komenský sliboval účinnější pomoc pro osvobození vlasti.René Descartes – rytina ze XVII. století: Cestou do Švédska se Komenský zastavil v Leydenu, odkud odbočil na blízký zámeček v Endeglorsu, aby tu navštívil slavného francouzského filosofa a matematika René DESCARTESA /čti: Dekárta/ a pohovořil si s ním o filosofických i pansofických /vševědných/ otázkách. Milé uvítání ve Švédsku /v městečku Örebrö – čti: Erebré/ mu připravila mladičká královna Kristina /tehdy asi osmnáctiletá/.Královna Kristina švédská, podle starého mistra ze XVII. století: S překvapením i zadostiučiněním mohl Komenský během rozhovoru zjistit, jak dobře se naučila latině, tehdejší mezinárodní dorozumívací řeči, z jeho "Brány jazyků..." V královském zámku ve Stockholmu se dohodl s kancléřem Oxenstjernou /čti: Ochenšjérnou/,...Axel Oxenstjerna – rytina starého švédského mistra ze XVII. století: ... že se usídlí v polském /Švédskem tehdy zabraném/ městě Elblągu...Elbląg, polská malba ze XVII. století: ... a bude pracovat na zvelebení švédského školství. Avšak ani zde /1642–1648/ neustal ve svých dalekosáhlých plánech vševědných a mírových. V době ničivé třicetileté války...Výjev ze třicetileté války – bitva Švédů s rakousko-německým císařským vojskem podle původního obrazu ze XVII. století: ... Komenský neochvějně, ač sám v tíživých starostech o své druhy ve vyhnanství, stále pracuje... Upíná své naděje nejprve v hrdinného švédského krále Gustava Adolfa a po jeho smrti v "orla severu", Axela Oxenstjernu.Gymnasium v Elblągu v době Komenského – stará rytina: V Elblągu má velké úspěchy jako učitel na gymnasiu, vydává skvělý spis, který se brzy šíří v celém světě, "Nejnovější methoda jazyků" /"Methodus linguarum novissima – 1647/, a když se již schyluje ke konci hrůzné války, obrací se k vedoucím mužům Evropy, kteří měli v rukou moc a rozhodování o příštím uspořádání světa, s plamennou výzvou: "Mnoho jste zničili, vy mocní vládci, vybudujte teď nové! Napodobte toho, kdo vás k správě věcí lidských povolal... On ruší, aby opět stavěl, pleje, aby opět pěstoval!!" /V předmluvě k "Nejnovější methodě jazyků"./ Krutě zklamán tím, že Oxenstjerna a Švédové, v jejichž pomoc tolik doufal a pro jejichž vítězství položilo životy i mnoho desítek tisíc českých mužů, při jednání o mír v Münsteru ve Vestfálsku roku 1648 opustili české země i lid a vydali je na milost a nemilost Habsburkům, ... a znepokojen starostmi o další osud Jednoty i vyhnanců, jejichž byl hlavou, opouští Elbląg a odchází opět do Lešna. Přichází tam v srpnu 1648, sklíčen nadto i smrtí druhé manželky, Dorotky...Dopis Komenského Oxenstjernovi z 11. října 1648: V polovině října, těsně před konečným rozhodnutím v Münsteru, posílá Oxenstjernovi památný úpěnlivý dopis, v němž jej i královnu Kristinu zapřísahá, aby Čechů neopouštěli... Teprve po čase se poměry poněkud uklidnily a Komenský přivádí osiřelým dětem novou matku, věrnou, vážnou a praktickou Janu GAJUSOVOU, s kterou se seznámil již o něco dříve na všecírkevním smiřovacím /neúspěšném/ sjezdu v Toruni /1645/... Nejúchvatnější, lidsky, básnicky strhující výraz jeho bolesti Čecha a příslušníka Jednoty bratrské, kterou prožíval po potvrzení mírových jednání, představuje "Kšaft umírající matky Jednoty bratrské.." /1650/. Napsal tu tato památná slova: "...Věřím i já,... že po přejití vichřice hněvu,... na hlavy naše uvaleného... vláda věcí Tvých zase do rukou Tvých se navrátí, ó, lide český!" Od prvního okamžiku, kdy ochutnal, jak hořký je chléb vyhnanství, nepřestával Komenský myslit na osvobození své vlasti... Avšak jeho téměř nadlidská politická práce, která se vždy opírala o pokrokové síly, představované tehdy protestantskými severskými zeměmi, a směřovala proti snahám o znovuutužení feudalismu, jak o to usilovaly reakční síly habsbursko-španělské koalice, nijak nezmenšovala jeho nezměrnou energii, kterou věnoval na zvelebení školství a na lepší úpravu věcí lidských v celém světě! Ani přes všechna zklamání po Vestfálském míru se Komenský nevzdal naděje na obrat české věci k lepšímu. V roce 1650 se mu dostalo pozvání od osvícených sedmihradských knížat Rákocziů /čti: rákoci/, aby v jejich zemi založil svou pansofickou školu, kde by si mohl v praxi /jako dříve v Lešně a Elblągu/ ověřovat pokrokové metody své učebně výchovné práce. Vyhověl tomuto pozvání především proto, že evangelický kníže Zikmund Rákoczi byl silně protihabsbursky naladěn a že se na obzoru rýsovala možnost nové účinné protihabsburské koalice švédsko-sedmihradské, podporované i Cromwellovou Anglií.Blatný Potok /Sáros Patak, čti: Šároš Patak/ – zámek: V sídle knížecí rodiny v Blatném Potoku byl velmi dobře přijat. A když oddal mladého knížete Zikmunda Rákocziho /čti Rákociho/...Zikmund Rákoczi – maďarská rytina ze XVII. století: ... s dcerou českého "zimního krále" Friedricha Falckého, byla mu poskytnuta velmi účinná podpora v jeho školské práci. V Blatném potoce v Uhrách vytvořil Komenský také svou znamenitou, po celém světě proslulou a oblíbenou učebnici "Orbis Pictus" /čti piktus/ či "Svět v obrazích" /1654/.Titulní list latinsko-rusko-německo-anglicko-francouzského vydání "Orbis pictus" z roku 1766: O její oblibě svědčí i výrok geniálního německého básníka a myslitele Johanna Wofganga GOETHA, který ve svých vzpomínkách na dětství napsal: "... Tenkrát nebyly ještě žádné zvláštní knihy pro děti... Vždyť i staří mívali často ještě dětinské názory a předávali je pohodlně potomkům... Kromě díla "Orbis pictus" od Komenského jsme nedostali do rukou žádnou podobnou, tak milou knihu..." /Z knihy "Aus meinen Leben, Dichtung und Wahrheit", zač. XIX. století./Výjev ze školských her Komenského a fotokopie titulního listu jeho spisu "Škola hrou" – Schola ludus – 1654: Co sledoval Komenský svým dílem "Škola hrou" /Schola ludus – 1654/, výstižně nám předvádí výjev z jeho školských her, které při jejich provedení na nádvoří Potockého zámku přivábily sem velké zástupy diváků z blízkého i dalekého okolí. Chtěl jimi odstraňovat těžkou, neradostnou dřinu, chtěl mládeži také lehčí a zábavnější formou zpříjemňovat výchovně vzdělávací dění, při čemž ovšem vždy šel pevně za svým hlavním cílem: vychovat člověka nového, ukázněného, pracovitého, družného, vzdělaného, sociálně správně cítícího i snášelivého...Titulní list "Lux e tenebris – Světlo z temnot – 1665" – spojený s vyobrazením Mikuláše Drabíka: Svou politickou práci a naděje s ní spojené vědomě opíral Komenský též o současná proroctví a vidění, ohlašující pád moci habsburské a příchod tisícileté říše Kristovy. Tímto svým chiliasmem, tak často ostře napadaným a kritisovaným, dostával se Komenský do spletitých situací a rozporů. Na druhé straně však nelze nevidět, že se jím sbližoval silně s tužbami a cítěním bezprávných plebejských vrstev, které ve svých snech o novém světě předbíhaly rodící se měšťanskou společnost a navazovaly /podle Engelse/ na blouznění rané společnosti křesťanské. Z proroků jeho doby mu byl zvláště blízký Mikuláš DRABÍK, jeho strážnický krajan a spolužák, vysvěcený s ním na bratrského kněze, avšak pro nepořádný život této funkce zbavený. Drabík, jako předtím již Polka Kristina PONIATOWSKÁ /čti: Poňatovská/ a šprotavský švec Kryštof KOTTER, prorokovali nejen příchod říše Kristovy, ale zvěstovali i konec utrpení evangelíků a jejich vítězství nad Antikristem, představovaným právě reakční koalicí habsbursko-španělskou a papežem. Drabík byl na sklonku svého života zajat a jako osmdesátiletý stařec /pro buřičství proti císaři a římské církvi/ v Bratislavě hanebně popraven.Boje katolických Poláků a protestantských Švédů v okolí Lešna kolem roku 1655: Z Blatného Potoka, kde ze sedmi zamýšlených tříd své pansofické školy mohl zatím uskutečnit jen první tři, vrátil se Komenský /v létě r. 1654/ do Lešna, kde jej zastihla válka švédsko-polská. Švédové, kteří vtrhli do Polska, Lešna ušetřili, prý z úcty ke Komenskému. Neušetřili ho však Poláci, kteří je vypálili, když se města znovu zmocnili. S požárem města vzal navždy za své i rukopis díla Komenskému zvláště milého, na němž pracoval několik desítiletí "Poklad jazyka českého". Jak želel Komenský jeho ztráty, objasní nám část dopisu amsterodamskému nakladateli Petru MONTANOVI z roku 1661.Z dopisu – původně latinského – Petru Montanovi z roku 1661 – český přepis: Po zkáze Lešna se Komenský zdržoval určitý čas na různých místech, aby nakonec přijal útočiště v Amsterodamu v domě Vavřince de GEERA /čti: d gér/, syna svého dávného příznivce Ludvíka de Geera, který zemřel r. 1653.Vavřinec de Geer – podle staré holandské rytiny ze XVII. stol.: Do Amsterodamu, rušného hlavního města tehdy značně vyspělého Nizozemska,...Amsterodam – stará rytina podle atlasu Merianova ze XVII. stol.: ... dorazil unavený poutník a hlasatel lepšího příští lidstva v srpnu 1656. V domě rodiny de Geerů...Zachované vyobrazení původního vzhledu domu de Geerů s přimontovaným obrázkem Ludvíka de Geer: ... se dočkal konečně klidnějšího prostředí, byl naprosto zbaven všech hmotných starostí i o svou rodinu a blízké spolupracovníky. Mohl tedy pokračovat ve svém znamenitém díle, které směřovalo ve všech svých složkách k čistému lidství! Zde před 300 lety vydával v knihtiskárně Christopha CUNRADA /čti: Kryštofa Kunráda/ a Gabriela ROYE /čti Roje/ soubor svých spisů pedagogických a didaktických pod názvem "Opera didaktica omnia". V Amsterodamu vyšly též první díly neobyčejně cenného spisu "Všeobecná porada o nápravě věcí lidských", na němž pracoval Komenský mezi lety 1645–1670.Titulní list "Didactica opera omnia": V době, kdy Komenský vydával v Amsterodamu své dílo "Opera didactica omnia", byl jeho portrét zachycen na rytině Crispina de Passe /čti: d’pas/.Titulní list jediného zachovaného starého vydání "De reum humanarum emendatione consultatio catholica" /Všeobecná porada o nápravě věcí lidských/ z roku 1702: Toto dílo, jehož další rukopisné části byly objeveny teprve těsně před druhou světovou válkou prof. Dimitrijem Čyževskim v Halle nad Sálou, podává v sedmi oddílech skvělé názory vyzrálého, těžkými životními osudy zmoudřelého a lidsky zlaskavělého Komenského na trvalou úpravu tvořivého mírového soužití mezi národy, na řešení všech sporů nenásilnou smírčí cestou, na zlepšování vzdělání a osvěty, na mravní obrodu a šťastnější budoucnost lidstva! Tři výroky o Komenském od vynikajících učenců nové doby nám ukáží, jak si celý vzdělaný svět cení osobnosti i díla velkého Čecha. Francouzský historik, spisovatel a politik Jules Michelet /čti: žyl mišlé/ /1869/ napsal: "Komenský – genius světla, velký objevitel, Gallileo výchovy! Tento vznešený genius mírotvorný světový učenec, jako byl později Leibnitz,... – vyhnaný z Moravy fanatickými Španěly,... ztratil sice svou vlast, ale získal svět!" V podobném smyslu oceňují Komenského sovětský učenec E. N. Medynskij /1950/ a americký psycholog N. M. Butler /čti: bátler/ začátkem XX. století, shodujíce se v tom, že Komenský zahajuje a ovládá celé moderní hnutí ve výchově a že se jeho význam může zde přirovnat k významu Koperníka a Newtona /čti: ňútna/ v počátcích novověké vědy, Bacona /čti: Bejkna/ a Descartesa /čti: dekárta/ v novověké filosofii... Lapidárně napsal velký český básník Jan Neruda: "... Jednou Husem, podruhé Komenským jsme se zapsali do zlaté knihy lidské vzdělanosti..." Vrcholným mírovým dílem Komenského, určeným vyslancům evropských zemí, vyjednávajícím v přístavním městě Bredě o zastavení ničivého námořního boje mezi Anglií a Nizozemskem...Breda – zámek – dobová kresba ze XVII. století: ... byl Komenského "Anděl míru" /Angelus pacis/ z roku 1667.Titulní list "Angelus pacis" z r. 1667: Komenský v něm jasnozřivě a působivě rozebírá nelidskost, surovost a mravní zkázy, způsobené válkami, nedůstojnost takového řešení sporů mezi evropskými "křesťanskými" národy! Obraceje se přímo k zástupcům obou válčících mocností, Anglie a Nizozemska, říká přímo: "... Kdybyste tuto válku nebyli začali, Vaše pokladnice soukromé i státní by nebyly tak vyčerpány; nebyla by v tak hroznou bídu uvedena většina poddaných; nebylo by zahynulo tolik tisíc statečných mužů; nebylo by tolik lodí, s takovým bohatstvím nákladu zařízených, kleslo ke dnu; zničeno tolik měst, krajů, ostrovů... a několik jednotlivců na obou stranách /a piráti to jsou, ke vzájemné škodě obou stran vyzbrojení!/ by se nadměrně neobohatilo!!" A dále, zvláště působivě: "vyplatí se čerpati cizí krev vlastní krví? Navrtávati loď, na které se s Tebou plaví Tvůj nepřítel? Jestliže se ta nebo ona strana chlubí, že pobila tolik nepřátel, ať si uvědomí, kolik tisíc dobrých a statečných mužů ztratila!!" ... Komenský byl tehdy již všeobecně uznávanou osobností a zvláště v Nizozemsku byl ctěn. V podání Václava Brožíka...Brožíkův obraz "Komenský před městkou radou amsterodamskou" z roku 1892: ... vidíme, jak pozorně sledují učení a mocní mužové holandští Komenského výklady o jeho plánech na další rozvoj škol, osvěty a kulturního života vůbec.Portrét Komenského od Juriaená Owense – asi 1658: Znamenitě zachytil podobu Komenského, když se mu blížilo naplnění sedmdesáti let, nadšený mladý malíř, žák Rembrantův, Juriaen Owens /čti: Óven/.Původní podoba vallonského kostelíka v Naardenu z doby Komenského – od holand. malíře J. van Kesterena – a náhrobní deska Komenského: Komenský rád navštěvoval starobylé městečko Naarden a milý evangelický vallonský kostelík, kde posléze /zemřel 15. listopadu 1670 v Amsterodamu/ nalezl i místo věčného odpočinku... Nizozemská vláda věnovala pozemek i s kostelíkem v letech třicátých XX. století Československé republice a místo bylo důstojně upraveno v mausoleum i museum Komenského. Již rok po smrti Komenského /1671/ napsal vynikající německý filosof Gottfried Wilhelm LEIBNITZ /čti: lajbnyc/ "... Semena, která jsi sil, v úrodnou zapadla prsť... Nadejde, Komenský, čas, kdy zástupy šlechetných budou tě ctít, ctít i Tvých nadějí sen!"Nová socha Komenského od Vincence Makovského před Památníkem J. A. Komenského v Uherském Brodě – odhalená 21. 10. 1956: Oprávněný zájem o živý odkaz Komenského stále stoupá nejen u nás, ale i v pokrokové cizině... Jsou stále znovu vydávány jeho spisy; přibývají i studie o jeho životě a významu. I cizí znalci /holandští, sovětští, švédští, angličtí, maďarští, polští, francouzští, jugoslávští, němečtí, belgičtí, italští a jiní/ uznávají, že jeho dílo v oboru výchovy, snah vševědných a mírových bylo ve své době opravdu průkopnické. Na obrázku vidíme sochu od Vincence Makovského před Památníkem Komenského v Uherském Brodě. Socha byla odhalena 21. října 1956 za účasti obyvatelstva rodného kraje Komenského, mnoha návštěvníků z vlasti i z ciziny – při zahájení světových oslav Komenského. Závěrem ještě výstižný citát z Komenského "Všeobecné porady o nápravě věcí lidských", jímž sám nejlépe vystihl své celoživotní úsilí: "Co můžeme vykonati lepšího než hledati pravdu, krásu a život?"׋›Život a dílo J. A. KomenskéhoVýrobceDBratislavaRok1957Délka55 okénekAutor textuŠtraus Jiří Dr.PředlohaOSOBOznačení3192Další diafilmy výrobceKrajské město Banská Bystrica I.Stavba mostů -betonování a montování letmoBoj o vláhu v půdě II.Hygienické návyky v mateřské školce
