Z letopisů bratrstvíMapa říše Velkomoravské: V polovině prvého tisíciletí se sídla Slovanů rozkládala kromě rozsáhlých částí východní Evropy i ve střední a jižní Evropě. Západní Slované se dělili na množství kmenů, které sídlily na území dnešních Čech a Moravy i na dnešním Slovensku. V 9. století vzniká na našem území jako výsledek dlouhého a složitého procesu rozsáhlá říše, nazvaná Velkomoravská. Její středisko leželo v okolí Starého Města na Moravě a její území přesahovalo hranice pozdějších našich zemí. Říše Velkomoravská, která počátkem 10. století zanikla, byla společným dílem českých a slovenských kmenů, jež se od sebe lišily pouze malými nářečními rozdíly. Byla prvním společným státem pozdějších Čechů a Slováků.+401302, 28. 2. Ladislav V. /Václav III./ uděluje palatinovi Matouši Čákovi celou Nitranskou župu: Po vymření Arpádovců v Uhrách roku 1301 přičiněním palatýna Matouše Čáka Trenčanského byla nabídnuta uherská královská koruna českému králi Václavu II. Ten ji přijal pro svého dvanáctiletého syna Václava III., nazývaného v Uhrách Ladislavem V. Na krátký čas tak byly obě země spojeny pod vládou jednoho panovníka. Odměnou za prokázané služby udělil Václav III. Matouši Čákovi rozsáhlá území, jak to na příklad dokládá listina z roku 1302, kterou Matouš Čák dostává celou Nitranskou župu.Zakládací listina Karlovy univerzity v Praze: S rozvojem české národnosti ve 13. a 14. století souvisí i úzké spojení českých a slovenských vzdělanců. Projevilo se to především na pražské universitě, založené Karlem IV. listinou ze 7. dubna 1348.Aleš: Vyobrazení založení Karlovy university: Jako jediná universita na sever od Alp přilákalo pražské vysoké učení i četné studenty slovenské a umožnilo jim tak styk se vzdělanci českými. Jazyková příbuznost Slováků a Čechů způsobila, že slovenští studenti přinášejí znalost české řeči do svých domovů, kde jí také užívají a uplatňují ji.Ctibor ze Ctiborovic a z Beckova se r. 1422 zavazuje vrátit dluh: Slovenský šlechtic Ctibor ze Ctiborovic a na Beckově, který delší dobu studoval na pražské universitě a dosáhl zde i universitní hodnosti, vydává již roku 1422 ve Skalici listinu týkající se dlužebních záležitostí. Je to jedna z nejstarších česky psaných listin na Slovensku, která ukazuje, že český jazyk proniká i do veřejného života, kde se do té doby výhradně používalo latiny a němčiny.Aleš: Husitská jízda: Zvláště významné místo v dějinách obou našich národů zaujímá husitské revoluční hnutí. Bylo to slavné období revoluční spolupráce Čechů a Slováků, opírající se nejen o jazykovou příbuznost, ale především o společný boj proti vykořisťovatelům. Stálý styk slovenského lidu s českými husity se rozvíjí zvláště v období tzv. spanilých jízd, které měly za účel šířit husitské zásady mezi lidem a podněcovat jej do boje proti feudálnímu útisku, především církve.Záznam o příchodu husitů do Trnavy r. 1428: Nejmocnějším husitským střediskem na západním Slovensku se stává Trnava, kam husité na krátký čas přicházejí při výpravě roku 1428 a kterou znovu roku 1432 s pomocí slovenského měšťanstva obsazují. O příchodu husitů do města svědčí mimo jiné i záznam v účetní městské knize. Pod vedením velitele posádky, českého hejtmana Blažka z Borotína, byli z Trnavy vyhnáni němečtí patricijové i katoličtí duchovní a celé západní Slovensko se tehdy ocitlo pod mocí českých a slovenských husitů.Zápis o vyšetřování přívrženců husitů v Bratislavě, kteří chtěli 26. 11. 1433 otevřít Vavřinskou bránu a vpustit do města husitské vojsko: V souvislosti s výpravou roku 1428 připravovali stoupenci husitů v Bratislavě povstání, které však bylo krvavě potlačeno. Avšak husity v Bratislavě se nepodařilo zlomit. Dokazuje to zápis z vyšetřování přívrženců husitů, kteří chtěli v listopadu 1433 otevřít Vavřinskou bránu a vydat město husitským hejtmanům. Stoupenci husitů v Bratislavě byli většinou rybáři, nádeníci a drobní měšťané, kteří hledali ve spojení s husity pomoc v boji proti útlaku bohatých měšťanů.a/ Aleš: Jan Jiskry z Brandýsa. b/ 1449, 4. května. Jan Jiskra spolu s bánskými městy uzavírá věčný mír s Pankrácem z Lipt. Mikuláše: Po lipanské porážce r. 1434 se zbytky husitských vojsk stáhly na Slovensko a zde po boku slovenského lidu bojovaly proti feudálnímu útisku. Tato jiskrovská a bratřická vojska rozšiřují také používání češtiny na střední a východní Slovensko, a tak v 15. stol. čeština pomáhá růstu slovenské národnosti. Vlivem husitů, jiskrovců a bratříků se široké masy lidu povznášejí jak sociálně, tak národně, zvláště ve městech, kde řemeslníci a chudina docházejí silnějšího uplatnění. Na obrázku je listina, kterou roku 1449 Jan Jiskra z Brandýsa spolu s horními městy uzavírá věčný mír s Pankrácem z Liptovského Mikuláše.Aleš: Petr Axamit z Lideřovic: Největšího rozmachu dosáhlo bratřické hnutí pod vedením českého hejtmana Petra Axamita. Petr Axamit usiloval o to, aby se na celém Slovensku rozhořelo revoluční hnutí, podobné hnutí tábořskému. Král Ladislav usilovně sháněl vojska proti Axamitovi, neboť se obával, že na Slovensku zcela podlomí jeho moc. Památku tohoto slavného lidového vůdce, který shromáždil až 20 000 bojovníků pod svým praporem a který roku 1458 padl v boji, zůstala dodnes zachována v paměti slovenského lidu.15. stol. Tzv. Spišská kázeň: Cennou památkou slovenského jazyka je tak zvaná Spišská kázeň, pocházející z let 1477–1480. Je to modlitba zapsaná neznámým knězem, který pocházel ze Spiše. Je nejcennější tím, že obsahuje velké množství východoslovenských jazykových znaků a ukazuje tak vývoj domácího slovenského jazyka.1543, 29. července. Václav z Ludanic oznamuje městu Trnavě, že se moravské stavy usnesly vyslat Karla ze Žerotína s vojskem na Slovensko na obranu proti Turkům: Příznivé podmínky pro česko-slovenské styky neustávají ani po roce 1526, kdy na český a uherský trůn nastupují Habsburkové. V protitureckých bojích přinášel český a slovenský lid oběti a nesl výdaje spojené s vydržováním vojsk. Na Slovensko přicházejí nejen bojovníci, ale i učitelé, obchodníci a řemeslníci, což vede k dalšímu upevňování jazyka i vztahů. Dokladem toho je více než 300 listin česky psaných od počátku 16. století do roku 1650, uložených v trnavském archivu. Na obrázku je listina, kterou roku 1543 Václav z Ludanic oznamuje městu Trnavě, že moravské stavy se usnesly vyslat Karla ze Žerotína s vojskem na Slovensko na obranu proti Turkům.a/ Mapa pobělohorských emigrantů na Slovensku. b/ Vyobrazení Jana Ámose Komenského: Po bělohorské porážce roku 1620 se Slovensko stalo útočištěm českých emigrantů, kteří zde našli svůj druhý domov. S nimi udržoval živé spojení i Jan Ámos Komenský. Na své cestě do Šarišského Potoka, kde měl na žádost šlechtice Rákócziho reformovat školství, navštívil Komenský roku 1650 bratrské sbory ve Skalici a Púchově a při svém návratu roku 1654 se zastavil ve východoslovenských městech Prešově a Levoči. Dílo Jana Ámose Komenského patřilo v této době na Slovensku k nejčtenějším a nejčastěji vydávaným knihám.Vyobrazení: Dobrovský, Šafařík, Kollár: Jednou z nejvýznamnějších kapitol vzájemné spolupráce je národní obrození. České národní obrození úzce souviselo s národním obrozením slovenským. Na Slovensko se obracel už Josef Dobrovský a měl tu mnoho ctitelů a přátel. Geniální vědecká a spisovatelská činnost Pavla Josefa Šafaříka patří oběma našim kulturám; slovenské proto, že Šafařík byl a zůstal vždy věrným Slovákem, a české proto, že většina jeho děl je psána česky a vznikla v českém prostředí. A podobný vřelý vztah k české kultuře měl i Jan Kollár.1826, 28. 9. Palacký píše Kollárovi o nadšeném přijetí Slávy dcery v Čechách. Vyobrazení Fr. Palackého: A česká veřejnost odplácela Kollárovi stejnou láskou. Jeho nesmrtelné dílo Slávy dcera, prodchnuté myšlenkou slovanské vzájemnosti v čele s velkým ruským národem, bylo u nás vřele přijato. Svědčí o tom na příklad dopis Františka Palackého Jánu Kollárovi z 28. září 1826. Palacký v něm píše o nadšeném přijetí Slávy dcery v Čechách.a/ Úryvek z knihy „Naračja slovenskuo“, kde Štúr hovoří o spolupráci obou národů. b/ Vyobrazení Ľ. Štúra: Na stanovisko jednoty Čechů a Slováků v národním hnutí se postavila v třicátých letech 19. století i mladá slovenská inteligence pod vedením Ľudevíta Štúra. Kodifikací spisovné slovenštiny postavil Štúr slovenské národní hnutí na samostatnou základnu a zpracoval i jeho první politický program. Otevřeně příznivé stanovisko k těmto snahám zaujala především pražská studentská mládež, zčásti náležející k formujícím se radikálním demokratům. Snahy po dalším sblížení a spolupráci se projevily v revoluci roku 1848, které se Štúr po boku českých vlastenců v Praze zúčastnil.Vyobrazení: Němcová, Aleš, Jirásek, Hviezdoslav: Činnost Boženy Němcové se od padesátých let 19. století významně soustředila na šíření česko-slovenské vzájemnosti. Láska k Slovensku otevřela před spisovatelkou nové obzory a naplnila její dílo dalšími podněty, jak aktuálně znějí její, před více než 100 lety napsaná slova: „Já poznala Slováky... My potřebujeme jeden druhého; dobře tedy, abychom se poznávali, jeden druhého laskavě podporovali a k vzájemnému cíli pracovali.“ Láskou k Slovensku a jeho lidu je naplněno i dílo Mikoláše Alše, Aloise Jiráska a dalších českých umělců, jimž slovenský lid i umělci v čele s velkým slovenským básníkem Hviezdoslavem jejich přátelství opětovali.1889, 14. 3. Zástupci obce Zvoleněvsi na Kladensku vyzývají občany k příspěvku na zakoupení akcie pro stavbu Národního domu pro Slováky: I v širokých lidových masách pevně tkvěl tento pocit národní sounáležitosti. Svědčí o tom na příklad výzva zástupců obce Zvoleněvsi na Kladensku ze 14. března 1889, v níž vybízejí spoluobčany k tomu, aby po rozpuštění Matice slovenské a slovenských gymnasií maďarskou vládou přispěli na zakoupení akcie na stavbu Národního domu pro Slováky, protože, jak se ve výzvě praví, „národ Slovácký jest naším národem krevním, že udržuje nám pozadí, kteréž spojuje nás s ostatním světem slovanským, že i synové slováckého národa jako Kollár, Tomášik a jiní přispěli k oživení národa našeho...“1897, 1. 5. Úvodní číslo prvého slovenského dělnického časopisu Nová doba. 1897, 15. 5. Měsíčník Zora, založený průkopníky slovenského dělnického hnutí: Úzký je styk českého a slovenského proletariátu v počátcích dělnického hnutí. Tyto vzájemné styky se rozvíjejí od roku 1869, kdy je založen v Budapešti Českoslovanský dělnický spolek, a vrcholí založením prvního slovenského dělnického časopisu „Nová doba“ 1. května 1897 a měsíčníku „Zora“ 15. května téhož roku. Měsíčník „Zora“ měl doplňovat časopis „Nová doba“ a zabezpečovat tak častější styk slovenských dělníků s proletářským tiskem.Vyobrazení průkopníků socialismu na Slovensku, Gustava Švéniho a Františka Tupého: U kolébky slovenského dělnického hnutí i těchto časopisů stál Gustav Švéni, vedoucí a nejaktivnější funkcionář hnutí v Budapešti a první redaktor „Nové doby“, a český kotlářský dělník František Tupý, jeho nejbližší spolupracovník a vydavatel „Nové doby“ a „Zory“.Fotografie z 1. máje 1918 v Liptovském Mikuláši: Vzájemná podpora pracujících obou zemí v boji proti sociálnímu a národnostnímu útlaku vytvářela pak předpoklady, na nichž se vlivem Velké říjnové socialistické revoluce dále rozvinul boj za společný stát Čechů a Slováků. Významným mezníkem na této společné cestě byl 1. máj 1918 kdy v Liptovském Mikuláši odhlasoval pracující lid rezoluci žádající vytvoření československého státu. Oslavy 1. máje na Slovensku ukázaly vedoucí úlohu dělnické třídy v boji za národní osvobození.Fotografie budovy v Lubochni, kde se konal sjezd slovenské levice 19. ledna 1921: Od vzniku ČSR jsou dějiny dělnického hnutí na Slovensku součástí dějin Československa jako společného státu Čechů a Slováků. Ovšem, vývoj po roce 1918 zdaleka nesplnil naděje pracujícího lidu obou národů především vinou pravicových vůdců sociální demokracie. Odpovědí na tuto zrádcovskou politiku byl sjezd slovenské marxistické levice 16. ledna 1921 v Lubochni. Za vedení Marka Čuléna a za účasti delegáta české marxistické levice Ivana Olbrachta byla na sjezdu v Lubochni vytvořena komunistická strana na Slovensku, nejslavnější strana v slovenských dějinách, hrdě se hlásící k ideám III. internacionály. Dovršením pokrokových a bojových tradic českého a slovenského proletariátu bylo pak vytvoření Komunistické strany Československa v květnu 1921, pod jejímž praporem se semkly všechny zdravé a uvědomělé síly dělnického hnutí v Československu ke společnému boji proti kapitalismu a za vítězství socialismu.a/ Časopis „Pravda chudoby“, redigovaný Kl. Gottwaldem na Slovensku. b/ Fotografie Klementa Gottwalda: KSČ, která od počátku neohroženě stála v čele všech bojů dělnické třídy, musela na Slovensku bojovat jak proti imperialismu českého finančního kapitálu, tak proti separatistickým snahám slovenské reakční buržoazie, reprezentované Hlinkovou stranou, která využívala protilidové a protislovenské politiky českého finančního kapitálu ke štvaní proti českému národu, především proti jeho pokrokovým silám. V tomto boji sehrál významnou úlohu Klement Gottwald, který po vzniku strany dlouhá léta působil v slovenském dělnickém hnutí jako významný funkcionář a vedoucí redaktor slovenského komunistického tisku, především „Pravdy chudoby“.Diagram vystěhovalectví ze Slovenska v předmnichovské republice: Od založení KSČ se v rámci revolučního hnutí rozvinuly nejužší styky, které patří zároveň k nejcennějším vztahům v dějinách obou našich národů. Český a slovenský lid spojoval společný boj proti kapitalismu, který zbídačoval široké masy pracujících a který především v Slovensku viděl objekt své vykořisťovatelské politiky. Následkem této politiky buržoazie byl hlad a bída pracujících, které zvláště na Slovensku byly příčinou hromadného vystěhovalectví a hledání obživy v cizině. Jen v letech 1923–30 se podle oficiálních statistik vystěhovalo ze Slovenska více než 132 000 lidí do evropských států a do zámoří, lidí, kterým buržoazie v jejich zemi vzala jakoukoliv možnost obživy.1929, 19. 5. Leták „Za vládu roľníkov a robotníkov. Ohlas dedinskému pracujúcemu ľudu zuboženého Slovenska“: Ve vzájemném obohacování revolučními zkušenostmi i v obapolné podpoře a pomoci při řešení důležitých otázek revolučního hnutí byla důležitá na příklad stávka 25 000 zemědělských dělníků na Slovensku v květnu roku 1929. Tato stávka pod vedením komunistické strany ukázala sílu a semknutost zemědělského dělnictva, které v boji za své požadavky dovedlo vzdorovat tlaku potlačovatelského státního aparátu, velkostatkářů a sociálfašistů.a/ Titulek z „Tvorby“ – střílení v Košutech. b/ Iniciativní návrh Ant. Zápotockého o poskytnutí náhrady škod obětem v Košutech: Dějiny českého a slovenského dělnického hnutí jsou prodchnuty duchem vzájemné solidarity a bratrství, zpečetěným společně prolitou krví. Krompachy, Duchcov, Košúty, Radotín, Polomka a kolik ještě dalších míst připomíná střelbu policie a četnictva do bezbranných, hladových lidí! Avšak tato jména jsou současně symbolem společného protestu českých i slovenských pracujících proti vykořisťovatelskému režimu předmnichovské republiky a jeho brutalitě i dokladem společného boje.a/ 1935, duben. Leták obsahující výzvu KSČ k soc. dem. a nár. soc. dělníkům za bojové socialistické souručenství, na obranu dělnických práv proti reakci a fašismu. b/ 1934, duben. Protifašistický a protiválečný leták KSČ „Pracujúcemu ľudu Slovenska“: V třicátých letech, kdy zesilují na Slovensku luďácké tendence a v táboře české buržoazie rostou sympatie k hitlerovskému Německu, burcuje strana na obranu proti fašistickému nebezpečí a proti přípravám nové světové války. Hráz tomuto nebezpečí mohla postavit jedině jednotná fronta dělnické třídy a všech revolučních sil obou národů a ostatních národností v republice.Vyobrazení Bánské Bystrice, kde se r. 1937 konala konference KSS: Otázka obrany republiky a vytvoření pevné lidové fronty proti narůstajícímu fašismu byla především otázkou jednotného postupu dělnické třídy a pracujícího lidu obou národů. A byla to opět jediná KSČ, která vytyčila program skutečného zrovnoprávnění Čechů a Slováků. Na celoslovenské konferenci KSS v Banské Bystrici v květnu 1937 Viliamem Širokým přednesený „Plán hospodářského, sociálního a kulturního povznesení Slovenska“ konkrétně uváděl, jak odstranit rozdíl mezi zaostalejším Slovenskem a českými zeměmi. Program, který jako hlavní podmínku uváděl zprůmyslnění Slovenska, stal se programem českých i slovenských komunistů a je dodnes dokladem toho, že jediná KSČ je silou, která může zabezpečit zájmy slovenské dělnické třídy a slovenského národa.V. Široký a Kl. Gottwald na protiválečné manifestaci v Košicích 1938: V době bezprostředního ohrožení republiky hitlerovským fašismem byla roku 1938 na zasedání zemského vedení KSČ v Košicích, kterého se zúčastnil Klement Gottwald a Viliam Široký, přijata rezoluce, která mobilizuje všechen lid do boje proti zahraničnímu i vnitřnímu nepříteli a v níž se dále říká: „...Češi a Slováci jsou národy nejbližší příbuznosti ze společných kořenů, jsou k sobě poutáni přirozenými vztahy a směřují ke stále těsnějšímu spojení. Demokraticky plně a skutky vyjádřit totožnost postavení Čechů a Slováků, to znamená: hospodářské, sociální a kulturní vyrovnání, uplatnění stejného zřízení a zabezpečení stejného života pro Slováky jako pro Čechy...“a/ 1939. Ilegální leták s karikaturou Hitlera, Goebelse, Háchy a Moravce na šibenici. b/ 1942, 1. 6. Časopis „Mor ho“ s vyobrazením zeměkoule s nacistickým chrobákem: KSČ byla jedinou politickou stranou, která v osudných dnech republiky nekapitulovala. Komunisté v ilegalitě od počátku bojují proti nacistickým okupantům a jejich přisluhovačům a stavějí se do čela všech vlasteneckých sil národa v boji proti cizáckým vetřelcům. Za nejtěžších podmínek nepřestává strana usilovat o to, aby idea společného boje Čechů a Slováků za národní osvobození a proti fašismu pevně zakotvila v masách pracujících.a/ 1943. Leták k slovenským vojákům, vyzývající k přechodu na stranu Rudé armády. b/ Propustka pro slovenského vojáka k přechodu k Rudé armádě: V červenci roku 1941 byla na základě uznání československé vlády Sovětským svazem uzavřena smlouva o vzájemné pomoci, podle níž byly na území SSSR vybudovány čs. vojenské ozbrojené síly. Čeští a slovenští vojáci ukázali již v bitvě u Sokolova i v dalších bojích vysokou bojovou morálku, vůli přispět k porážce německého fašismu a svou krví a svými životy vybojovat společný stát Čechů a Slováků – svobodné Československo. V r. 1943 se vedení strany v SSSR obrací na slovenské vojáky zahnané Tisem do bratrovražedného boje, aby přešli na stranu Rudé armády. Tato výzva se neminula účinkem a vojáci slovenské divize začínají hromadně přebíhat ke svým českým a slovenským bratřím.1943, 12. 12. Smlouva mezi ČSR a SSSR o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci: Dne 12. prosince 1943 byla v Moskvě podepsána československo-sovětská smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci, která zpečetila odvěké přátelství našeho a sovětského lidu a stala se jedním ze základních kamenů poválečné výstavby nového Československa. Uzavření této smlouvy vedlo k růstu sebevědomí lidových mas v okupovaném Československu i k další aktivizaci boje proti okupantům, při čemž funkci organizátora široké národní fronty plnily ilegální národní výbory v čele s dělnickou třídou, vedenou KSČ.Partyzáni v akci: Rozdrcení hitlerovských armád u Stalingradu bylo významným mezníkem v boji českého a slovenského lidu proti okupantům. Úkolem domácího odboje v čele s KSČ byla orientace na ozbrojený boj. Nejpříznivější podmínky pro ozbrojený partyzánský boj se vytvořily na Slovensku. Významnou pomoc partyzánskému hnutí prokázali sovětští instruktoři i moskevské vedení KSČ vysláním zkušených organizátorů, takže již v roce 1944 se na středním a východním Slovensku vytvářejí celé partyzánské oblasti, kde po boku slovenských a sovětských partyzánů i partyzánů jiných národností bojují též příslušníci českého národa. Velkým úspěchem domácího odboje bylo i vytvoření sítě národních výborů jako dovršení procesu politického a organizačního formování Národní fronty. Národní výbory záhy navazují spolupráci s partyzánskými oddíly.a/ 1944, 1. 9. Deklarace Slovenské národní rady při vypuknutí Slovenského národního povstání. b/ 1944, 2. 9. Prohlášení KSS k dělníkům, rolníkům a pracující inteligenci: Vyvrcholením boje a začátkem národní a demokratické revoluce v ČSR bylo Slovenské národní povstání, zahájené 29. srpna 1944 a podnícené postupem Sovětské armády. Jak deklarace, tak i provolání Komunistické strany Slovenska obsahuje pozdrav českému lidu a „úprimné želanie, aby slovenský národ a český národ v zhode v novom spoločnom štáte vytvorili podmienky pre lepšiu a šťastnejšiu budúcnosť“. Z iniciativy KSČ letí z Moskvy výzva také do Čech, aby Češi stanuli věrně v tomto boji po boku slovenských bratří. Slovenského národního povstání se účastní na 3000 Čechů, kteří se zbraní v ruce pomáhají v boji slovenským bratřím, a tak utužují přátelství a bratrství obou našich národů.a/ Fotografie Jana Švermy. b/ Československé listy, vycházející v Moskvě: V září roku 1944 byl vyslán na Slovensko Jan Šverma, jeden z nejbližších spolupracovníků Klementa Gottwalda v Moskvě, aby pomáhal boji slovenského lidu. Jan Šverma byl velkým přítelem slovenského národa, o jehož národní i sociální svobodu se bil v nesčetných projevech a článcích. V „Československých listech“, vydávaných od roku 1943 v Moskvě, řešil Šverma spolu s dalšími představiteli KSČ otázky vzájemného soužití Čechů a Slováků v osvobozené vlasti. Po porážce Slovenského národního povstání Jan Šverma, ač těžce nemocen, neopouští bojující slovenský lid a odchází s partyzány do hor. „Přišel jsem na Slovensko nejen řečnit a psát, nýbrž i bojovat. Musil bych se celý život stydět, že jsem slovenský lid opustil ve chvíli nebezpečí“, tak hovoří Jan Šverma. A tomuto lidu zůstal věrný až do své smrti 10. listopadu 1944 v Nízkých Tatrách, symbolizuje tak skutečné bratrství českého a slovenského národa, bratrství na život a na smrt.Kl. Gottwald a Viliam Široký v Košicích v dubnu 1945: Vítězný postup Sovětské armády, drtící nepřítele a osvobozující od konce roku 1944 území ČSR, přispíval k dalšímu rozmachu národní a demokratické revoluce. V tomto období dochází k masovému rozvoji partyzánského hnutí i národních výborů v celé zemi. Dne 4. dubna 1945 byla v Košicích jmenována první vláda Národní fronty Čechů a Slováků, první vláda v dějinách ČSR, v níž byla rozhodujícím činitelem dělnická třída reprezentovaná zástupci KSČ v čele s Klementem Gottwaldem a Viliamem Širokým.Košický vládní program: Dne 5. dubna 1945 vyhlásila nová vláda svůj program. Košický vládní program, vypracovaný KSČ, vyjadřoval základní požadavky národní a demokratické revoluce. Velký význam mělo řešení poměru Čechů a Slováků na základě svébytnosti slovenského národa a na zásadě „rovný s rovným“, kterou byly postaveny pevné základy státní jednoty.Ústava 9. května 1948: Tato zásada byla po Vítězném únoru zakotvena v ústavě přijaté Národním shromážděním 9. května 1948. Ústava ve svém druhém článku stanoví: „Československá republika je jednotný stát dvou rovnoprávných slovanských národů, Čechů a Slováků.“ Článek osmý pak říká: „Nositelem a vykonavatelem státní moci na Slovensku a představitelem slovenského národa jsou slovenské národní orgány. Slovenské národní orgány zajišťují v duchu lidové demokracie rovnoprávnost Čechů a Slováků...“Fotografie V. Širokého při projevu na IX. sjezdu KSČ: Zásady vytyčené stranou již v předmnichovské republice byly dále rozvinuty na slavném IX. sjezdu KSČ roku 1949 v referátu Viliama Širokého „Industrializácia Slovenska – pevný základ večného bratstva českého a slovenského národa“. Generální linie rozpracovaná IX. sjezdem měla mimořádnou důležitost pro řešení národnostní otázky v ČSR, neboť uskutečňování úkolů socialistické industrializace znamenalo důsledné a plné vyřešení národnostní otázky.Diagram růstu průmyslu v prvním 5 LP na Slovensku: Výsledky naší dvouletky, první pětiletky a dalších let ukázaly ohromný hospodářský i kulturní vzestup Slovenska. Přesvědčivě o tom hovoří srovnání, z nichž několik uvádíme: Tak proti roku 1937 vzrostla v roce 1957 průmyslová výroba na Slovensku téměř sedminásobně. Od roku 1945 bylo zde vybudováno 200 nových závodů a 140 závodů bylo rekonstruováno. Rychlým tempem roste i životní úroveň slovenského lidu. Od roku 1945 do roku 1957 bylo odevzdáno obyvatelstvu do používání 187 000 bytů a elektrifikováno je 86 % obcí proti 24 % v roce 1937. Proti letům 1929–1932 se v roce 1957 prodloužil průměrný věk u mužů o 12 a u žen o 13 let. Před druhou světovou válkou byla na Slovensku jediná vysoká škola s 2000 posluchači a v roce 1957 tu bylo již 12 vysokých škol s téměř 16 000 posluchači. Ze tří divadel vzrostl počet na 12 a ze 196 předválečných kin stoupl dnes počet kin na 961.Perspektivy vytyčené pro Slovensko v druhém pětiletém plánu: Další smělé perspektivy vytyčil v r. 1958 XI. sjezd KSČ. Industrializací Slovenska nastal rozhodující obrat v rozvoji hmotných i kulturních podmínek lidu a otevřela se další cesta výstavby, která zajistí, že roku 1965 vzroste výroba na Slovensku dvojnásobně v poměru k roku 1957. Rozvoj země i životní úrovně lidu na Slovensku i v celé ČSR je společným dílem českých a slovenských pracujících a naší spolupráce se Sovětským svazem. Těsné spojení a vzájemná bratrská pomoc stmeluje pracující celého státu a vytváří novou tradici, tradici svobodných národů lidově demokratického Československa v čele s rodnou stranou jeho lidu Komunistickou stranou Československa.׋›Z letopisů bratrstvíVýrobceDPrahaRok1958Délka44 okénekAutor textuProšek FrantišekPředlohaCJLITOznačení4361Další diafilmy výrobceUložení materiálu různých druhů pro bojovou pohotovostDopravní značky vyhláška č. 100/1975 Sb. 4. díl 2. částFörster Josef BohuslavDějepis 6/D13 – Řecko Odysseia
