Vznik a stáří zeměOd nepaměti se lidstvo zabývalo řešením otázky vzniku a osudu země. V době předhistorické představovali si lidé Vesmír jako kruhovitou plochou zem, zakrytou kopulovitou nebeskou klenbou. Domnívali se, že tato klenba držela „horní vodu“, která v podobě deště se vylévala na zem. Tyto domněnky se nám uchovaly v náboženských naukách starých národů. Na obrázku biblická představa světa.+24Žádné náboženství nemohlo se obejít bez názoru na uspořádání světa. Byly to pochopitelně názory, které byly všeobecně přijaty v době, kdy se vytvářelo to které náboženství. Tyto názory bez ohledu na další pokrok civilisace nepodléhaly změnám a staly se náboženským dogmatem t. j. slepou vírou. Dávají nám nyní možnost usuzovati o tom, jak si lidé před několika tisíci lety představovali svět. Na obrázku je stará indická představa světa. Podle této představy země spočívala na hřbetech tří velryb, plovoucích v oceáně.Na prvotních stupních kultury si lidé představovali stvoření světa z nějakého již existujícího materiálu – z vody, z prachaosu a podobně. Na obrázku stará představa prachaosu ze kterého byl stvořen svět.Doklady z nejstaršího období svědčí o tom, že tehdejší lidé přisuzovali všechny přírodní jevy zásahům bohů a duchů. Na obrázku řecká bohyně Aurora zapaluje ranní zoru před bohem Slunce. Lidé této doby nevěděli, že východ slunce je příčinou dne. Věděli jen, že den začíná před východem slunce a že po jeho západě nenastává tma naráz. Slunce považovali pouze za okrasu dne.Podobná představa se nám dochovala v starožidovské báji o stvoření světa, kterou přejala křesťanská církev. Podle této představy byl svět stvořen „z ničeho“ Bohem za 6 dní. Prvý den Bůh stvořil zemi a světlo, které oddělil od tmy a teprve čtvrtý den stvořil Slunce. Na obrázku Rafaelův obraz stvoření Slunce a Měsíce.Zkušenosti získané pozorováním shromažďovali především kněží. Podle pohybu planet věštili osud, kterému, jak tvrdili, byli lidé předurčeni a na němž nemohli nic měnit. Tak podlamovali sebedůvěru člověka a jeho touhu po lepším životě. Na obrázku fáze Měsíce, které daly lidstvu prvý kalendář.Ještě Kolumbovi lodníci se obávali, že doplují na konec světa, kde je čeká pád do propasti a smrt.Daleké cesty pozdějších mořeplavců dokázaly, že země je kulatá.Když byla věrohodně prokázána kulatost země, změnili její obyvatelé své názory a začali se dívat na svět novým způsobem. Staří Řekové místo vůle bohů začali hledat přírodní zákony. Škola Pythagorova učila, že se Země točí kolem své osy, Aristotelova, že je nehybná.Aristotelova názoru zeměstředného – třeba byl pohan – se držela středověká církev a houževnatě jej bránila a prosazovala proti pokroku. Na obrázku středověký názor na svět.Teprve před 400 lety dokázal polský hvězdář Mikuláš Koperník, že Země není středem světa, jak se až dosud tvrdilo a že obíhá kolem Slunce jako ostatní planety.Koperníkovo učení obhajoval Giordano Bruno, který učil, že hvězdy jsou stejná tělesa jako Slunce a že kolem nich obíhají planety na kterých je možný i život. Za toto učení byl katolickou inkvisicí upálen.Galileo Galilei pomocí hvězdářského dalekohledu dokázal, že učení Koperníkovo je správné. Byl však přinucen církví svoje tvrzení odvolat.Descartesova theorie o vývoji světa třebaže neměla bezprostřední význam pro rozvoj vědy byla prvou theorií, která otřásla a zničila církevní světový názor, který vládl nepřetržitě celé věky. Podle Descartesovy theorie byl základem vývoje vesmíru výřivý pohyb částic hmoty.Zákonem o všeobecné přitažlivosti vysvětlil Isac Newton oběh planet kolem Slunce a Měsíce kolem Země.R. 1796 vyslovil Laplace novou hypothesu, ve které teprve po 100 letech věda našla některé věcné chyby. Dokazoval, že na místě sluneční soustavy byla jakási otáčející se mlhovina. Z jejího obvodu se oddělovala hmota v prstencích, z nichž povstaly planety.Objevily se i nesprávné domněnky, že planety vznikly následkem nějaké hvězdné katastrofy. Podle těchto dohadů vznikly planety z hmoty, která byla vytržena ze Slunce buď při srážce, nebo při velmi blízkém setkání s jinou hvězdou.Vynikající je vědecká práce sovětského akademika V. S. Fesenkova, který ukázal, že planety vznikly jako produkt normálního vývoje Slunce a nikoliv následkem katastrofy. Podle Fesenkova, vlivem složitých vnitřních pochodů měnilo Slunce své rozměry, počalo se rychleji otáčet až došlo k porušení jeho rovnováhy, při čemž se oddělily části jeho hmoty, z nichž vznikly planety.Theorie sovětského vědce, akademika O. J. Šmidta je zatím nejucelenější theorií o vzniku světa. Slunce mohlo totiž na své cestě mezihvězdným prostorem vniknout do mračna temné hmoty, jakých je v prostoru mnoho. Část tohoto mračna uchvátilo a z drobných částic, které se spojovaly ve větší tělesa, vznikly planety.Země se otáčí kolem své osy a současně se pohybuje ve své dráze kolem Slunce. Otáčením kolem osy vzniká den a noc. Zemská osa je nakloněna a směřuje stále k hvězdě Polárce. Na cestě kolem Slunce se v zimě severní polokoule odklání od Slunce a v létě se k němu zas přiklání. Tak vznikají roční doby.Naše země je součástí sluneční soustavy, jednou z desíti planet, které v kruhovitých tvarech obíhají kolem Slunce. Země není jediná, kde je možný život. Jistě je i na Marsu a pravděpodobně i na Venuši. Podobně jako kolem Slunce obíhají planety přibližně kolem každé čtvrté hvězdy v našem okolí.Měsíc – spolupoutník Země – je nebeským tělesem, které je nejblíže Země. Vědeckým pozorováním bylo dokázáno, že nemá ovzduší. Dalekohledem vidíme na povrchu Měsíce četné nerovnosti – hory, horské hřbety i roviny. Vše je pusté a bez života.Podle vědeckého bádání je Země složena ze tří hlavních součástí: 1/ z vnějšího obalu, který se skládá z hornin křemičitých o síle asi 1.200 km; 2/ ze středního obalu o síle asi 1.700 km; 3/ z velmi kompaktního jádra o poloměru asi 3.400 km, které je pravděpodobně složeno ze železa a niklu. Větší část zemského povrchu pokrývá obal, který je složen především z usazených hornin – písku, hlíny, pískovce, břidlice, vápence a pod. – a dosahuje místy síly 100 km.Věk Země je odhadován na 300 milionů roků. Na obrázku vidíme geologické hodiny, které znázorňují v jakých časových údobích asi procházel vývoj naší země a života na zemi. Jediným učením, které může dát správnou odpověď na otázku vzniku a stáří země je marxistický dialektický materialismus. Marxismus – leninismus je nesmiřitelným nepřítelem jakéhokoliv idealismu, tmářství a víry a ukazuje, že základem všeho bytí je hmota a že jednota všeho vesmíru spočívá v jeho hmotnosti. Ukazuje dále, že hmota není stále stejná, že se neustále vyvíjí a to v nekonečně bohaté různosti forem. Všechno dění na světě je tedy výsledkem přirozeného, zákonitého vývoje samotné hmoty.׋›Vznik a stáří zeměVýrobceDPrahaRok1952Délka28 okénekPředlohaFYZKOznačení4786Další diafilmy výrobceNáboženství v minulosti a přítomnostiRadioaktivita přírodníZáchrana osob z hořících budovTřídní boj - hybná síla dějin
