V poddanské vsiVes, vesnice, dědina, osada… sami jistě najdete i další podobná označení pro nejstarší sídla lidí, kteří se živí pěstováním obilí, vinné révy, ovocných stromů, chovem domácích zvířat, ryb a žijí na venkově. Dnes mají zemědělci mnoho strojů, hospodářských staveb-výkrmen, drůbežáren, umělých hnojiv, dopravních prostředků. Sami si rozhodují o své práci, sami ji řídí. Bydlí v domech s elektřinou, rádiem a televizí – často stejně dobře jako lidé ve městech. Jak ale žili jejich předkové před pěti – šesti stoletími?Letecký snímek vesnice – Okrouhlice: Tehdy žili zemědělci ve vesnicích, uprostřed polí, která obdělávali, na půdě, která je živila…Pracující zemědělci se zámkem v pozadí: Ale která jim nepatřila. Půdu vlastnil šlechtic a sedlákům – zemědělcům ji jen propůjčil, aby na ní pracovali a tak si opatřovali obživu.+26Panský hon: Zato museli svému šlechtici – pánovi platit. Platili nejrůznějším způsobem: obilím, zvířaty, penězi i vlastní prací na panské půdě i při panských zábavách. Při honech nadháněli zvěř, nosili pánům zbraně. Pracovali pro šlechtice bez platu – robotovali.Život šlechtické společnosti: Tak všichni páni – šlechtici: král, jeho družina, bohatí kněží i měšťané žili v blahobytu, vytvořeném prací jejich sedláků – jejich poddaných.Středověká vesnice – detail: A jak žili poddaní sedláci? Ve vsích – každý chalupu postavenou u polí, která obdělával a ploty chránil proti zvěři z panských lesů,Vesnice s kostelem – detail: Pod stálým dohledem panských drábů, ale i faráře, který ve vesnickém kostele denně poddané ujišťoval, že je to tak správné, na věčné časy nezměnitelné. I jemu museli sedláci platit, živit ho svou prací.Středověká vesnice – celek: Vesnice poddanských sedláků byla malá, neuspořádaná, plná pustých míst a neupravených prostor. Každý se staral hlavně sám o sebe, o svou práci, aby uhájil živobytí.Orání půdy: Před staletími jako dnes pěstovali zemědělci především obilí. Neobdělávali však všechnu půdu. Po sklizni vždy nechali půdu odpočívat. Každý rok zorali jen jednu polovinu.Vláčení a ruční setí: Zoraná pole vláčeli a osívali. Bez strojů, všechno ručně, jen s jednoduchým nářadím.Žnutí obilí: Úrodu sklízeli také jinak než dnes. Obilí bylo tak řídké, že na ně stačil malý srp. Srpem užínali klasy, o slámu nikdo nestál.Naklepávání kosy: Obyčejná kosa – to byl velký pokrok a ulehčení práce. Kosou sekali hustou trávu na loukách. Na řídké obilí byla zbytečná.Svážení obilí do stohů: Každá práce trvala dlouho. Snopky obilí skládali do stohů. Tam čekaly snopy na zimu, kdy byl čas klasy vymlátit a zrní vyčistit od plev.Mlácení obilí cepy: I to byla těžká práce – po celé dny vytloukal dřevěným cepem zrní z klasů a zbytky slámy.Senoseč: Pěstování obilí nebyla jediná práce sedláků. Dvakrát za rok sušili trávu pro svá zvířata na zimu.Pasení vepřů: Také dobytek chovali jinak než dnes. Celý rok kromě zimních měsíců pásli koně, krávy, ovce, ale i vepře. Zvířata si musela hledat potravu sama.Stříhání ovcí: Sedlák je hlídal a chránil před medvědy a vlky a využíval: dojil mléko, stříhal vlnu, zabíjel pro maso.Rytí v zahradě: Pro své šlechtice museli sedláci pěstovat i jiné plodiny. Především zeleninu a různé drobné plodiny – zahradu obdělávali jen ručně – dřevěným okovaným rýčem, motykou.Sklizeň ovoce: V sadech pěstovali ovoce – jablka a hrušky, drobounké, poloplané plody. Sady chránili pletenými proutěnými ohradami – ploty.Práce na vinohradu: Na vinohradech pěstovali vinnou révu na výrobu panského nápoje – vína.Zimní práce na vsi: V zimě káceli pro své šlechtické pány v lesích stromy a připravovali se na jarní práce – pletli povřísla, čistili obilí.Zpracovávání lnu: Len zpracovávali na vlákno – přízi. Z ní tkali plátno, z kterého šili své oděvy do práce.Spřádání vlny: Pomocí přeslice a vřetena spřádali ovčí vlnu na tkaní houní a těžkých látek na zimní oděv.Sedláci v kládě: Kdo nechtěl nebo nemohl pro svého pána pracovat, toho donutili. Nejčastěji bitím, vězením, mučením – tělesnými tresty.Selská slavnost: Jen málo dní v roce sedláci nepracovali a mohli se veselit a odpočívat. Posvícení, dožínky, pouť – to byly jediné příležitosti k zábavě.Zabíjačka: Zima byla dobou klidnější, méně namáhavé práce. Po celý rok sedláci stále na půl hladověli. Teprve v zimě zabili vepře a měli trochu masa.Selská svatba: Také svatba byla příležitostí k hojnějšímu jídlu. Co jedli? Prosnou kaši, hrách, hrubý chléb a placky, málo masa, sladili medem a jako vzácnost chovali hrudku soli.Venkovská škola: V práci jim musely pomáhat i děti. Od dospělých se naučily nejdůležitějším pracem v zemědělství a v domácí výrobě. Víc nepotřebovali, víc jim ani jejich šlechtic nedovoloval. Jen v zimě se učily trochu slabikovat a někdy i podepsat.Zemědělské produkty: Tohle všechno vyrobili poddaní sedláci ve svých vsích namáhavou ruční prací. Bez nástrojů a bez zařízení na cizí půdě, celoročně s poloprázdným žaludkem, za zády s panským dohlížitelem a knězem většinou pro své vrchnosti – pro šlechtice – pány, jen malinko pro sebe. Mohli být s takovým osudem spokojeni?׋›V poddanské vsiVýrobceDPrahaRok1973Délka30 okénekAutor textuBalcar Luboš Dr.PředlohaDJOBOznačení4886Další diafilmy výrobceMezinárodní den ženDozimetrický přístroj DP - 86 1.dílZpeněžování jatečných prasat IPrincipy měřících přístrojů
