V době starých továrenTovární budova z doby kolem roku 1837: Jak vypadala továrna zvenku – zděná budova, vysoké komíny, valící se kouř – proč právě tohle?Zařízení staré sklárny z doby kolem roku 1820: Takhle vypadaly nejdokonalejší řemeslnické dílny, zařízené na hromadnou výrobu. Sklárna na obraze zaměstnává již množství lidí – co tu ale chybí?+23Válcovna železa – Adolf Menzel: Podívejte se dobře na obraz válcovny železa: také mnoho lidí, také pracovní ruch a shon, ale navíc – stroje.Vnitřek továrny s hromadnou výrobou pomocí strojů: Stroj dokonce nahrazuje v mnoha oborech člověka, který stroj jen obsluhuje a udržuje v chodu.Nocležna dělníků ve staré továrně u strojů: Aby neztráceli čas cestou do práce a domů, dělníci velmi často raději přespávali přímo v továrně. Proč se tak báli přicházet pozdě a unaveni do práce?Agitátor mezi dělníky: Protože za každý sebemenší přestupek byli trestáni pokutou i bitím a propouštěni z práce. Jedni se smiřovali, ale druzí se stavěli na odpor, zvlášť když mezi ně přicházeli lidé poučení o možnostech změny celé situace. Všimněte si muže na obrázku a pokuste se ho označit jedním slovem.Deputace dělníků klade své požadavky podnikatelům – od J. P. Hasenclevera kolem 1849: Dělníci si uvědomovali svoji důležitost pro továrníky i sílu svého spojení a kladli si požadavky. Všimněte si, jak sebevědomě vystupují při jednání s továrníky.Stávkující dělníci – R. Köhler 1886: Ale továrníci jen málokdy souhlasili s požadavky dělníků dobrovolně. Tehdy dělníci přestávali pro ně pracovat – přerušovali výrobu, stávkovali. Továrna stála, nebylo co prodávat, továrníkovi unikal zisk, peníze a velmi často ustoupil a dělníkům vyhověl. Co ale znamená stávka pro dělníky? Nepracovali, nedostali mzdu, hladověli.První stroje na dolech na uhlí kolem roku 1800 – parní stroj nad těžní jámou: Často v těchto dobách továrník ale propustil dělníky a zakoupil další stroje, aby jimi dělníky nahradil. Tehdy se dělníkům dlouho zdálo, že stroje jsou jejich hlavní nepřátelé – a rozbíjeli je.Domácí tkalci – Max. Lieberman: Ukázalo se, že nepřítelem dělníků není stroj, ale továrník, podnikatel. Ten nikoho nevynechal. Kdo nemohl do továrny, dostával práci domů. Na starých zařízeních musel vyrábět stejně lacino a dobře jako stroj v továrně. A tak nehleděl na pracovní dobu a stále seděl „u díla“. A výsledek? Nepatrná mzda, věčný hlad, nemoce a brzká smrt.Sirotčinec v Hamburku – dětská práce: Podnikatelé dokázali využít i sirotků a opuštěných dětí k práci za nepatrnou mzdu – vlastně jen za stravu a bydlení. Už od pěti šesti let musely děti tvrdě pracovat.Dělnické předměstí průmyslového města kolem roku 1872: Kde mohli dělníci bydlet? V nouzových boudách a barácích na okraji měst, bez vody a kanalizace, bez čistých ulic. Sem přišel továrník jen zřídka, aby dohlédl a rozdal pár almužen. Jinak ho nikdy nezajímalo, jak jeho dělníci žijí.Velkoměstská ulice v minulém století: Do reprezentačních ulic velkoměst, zvláště při nejrůznějších oslavách, dělníci mnoho nechodili. Ty patřily jen bohatým. Těm, kteří nemuseli pracovat, protože vlastnili továrny, doly, obchody.První železnice s parní lokomotivou kolem 1839: A přece bez dělníků by se pokrok ve světě nemohl uskutečnit. Bez dělníků by nejezdily první železnice, vlaky tažené parní lokomotivou.První kolesové parníky kolem roku 1850: Bez dělníků by se neuskutečnil ani pokrok v námořní dopravě – první kolesové parníky už nebyly hnány jen silou větru, ale poháněl je parní stroj.U snídaně – Ch. Girault: Továrníci, podnikatelé, velkoobchodníci však žili tak, jako kdyby jen jim patřily všechny výsledky práce dělníků. Nepracovali. Dělníci je museli živit svou prací.Reprezentační slavnost buržoasie v pol. 19. století: Na slavnost, kde oslavovali úspěchy průmyslu a obchodu, se sešli majitelé továren, obchodů, dolů, lodí, železnic. Ty, kteří to všechno ale svou prací vytvořili, byste tam hledali marně. Dělník se nikdy mezi pány nedostal.První hospodářská výstava v Kanálce v Praze – 1. pol. 19. století: Pokrok bylo znát ve stejné době i v zemědělství. Na první výstavě hospodářských strojů se objevily velké soupravy ruchadel, žentoury, parní stroje. Jenomže kdo si tak drahé stroje mohl koupit?Ruční práce na poli: Drobným zemědělcům, kteří se právě zbavili roboty, zůstala jen jedna možnost: všechen pokrok dostupný velkostatkářům nahradit těžkou ruční prací bez ohledu na pracovní dobu a námahu.Sekačka na obilí – hrstovka, zemědělský stroj ze sedmdesátých let 19. století: Co bylo zemědělcům platné, že už v roce 1830 byla sestavena první mechanická sekačka, že o čtyřicet let později už na velkostatcích mohli používat i takové dokonalé stroje, když sami na ně neměli peníze.Ruční čištění obilí – Coubert: Stejně tak jim nepomohl vynález mlátiček a čističek obilí. Byly tak drahé, že si je mohl dovolit jen velkostatkář. A tak, aby mohl prodávat obilí za stejné ceny jako velkostatkáři, musel drobný zemědělec celý rok jen těžce pracovat. Stroje pro něj byly nedosažitelné.Ratejna v panském dvoře – polovina 19. století: Přesto bylo pro statkáře často výhodnější místo drahých strojů zaměstnat hodně lidí, kteří pracovali ručně. Proč? – Práce bylo málo a venkovští chudáci rádi pracovali jen za jídlo, střechu nad hlavou a trochu obilí. Bydleli v ratejnách, společných místnostech pro několik rodin, kde každá měla vyhrazený jeden kout. Dospělí i děti museli pracovat „od slunka do slunka“ pro statkáře.Štěrkař – Joža Úprka: A nebyli to jen zemědělci. I v oborech, kde nezáleželo ani na rychlosti ani na zvlášť vysoké kvalitě výrobku, nebylo po strojích ani potuchy. Zůstala zase jen těžká ruční práce. Proč by se mělo ulehčit roztloukání kamene na štěrk, když člověk pracuje laciněji než stroj?Staroměstská mostecká věž v Praze, polovina 19. století – Vincenc Morstadt: Ve starých městech se dlouho zdálo, že se v životě světa nic nemění. Tiché ulice patřily jen chodcům a koňským povozům. Čas jako by se tu zastavil.Portheimova továrna na Smíchově v Praze v pol. 19. století – neznámý autor: Ale bylo to jen zdání. Na předměstích rostly továrny, mizely staré hradby a městské brány, průmyslové podniky rostly jako houby po dešti. Přicházela nová doba pro všechny. Začínalo období techniky, průmyslového pokroku, ale i společenských zápasů a revolucí.׋›V době starých továrenVýrobceDPrahaRok1972Délka27 okénekAutor textuBalcar Luboš Dr.PředlohaDJOBOznačení5611Další diafilmy výrobceCo se stalo ve světě - 8/60Strojní vybavení požární staniceVltavská kaskádaTelevizní technika 1.díl
