Max ŠvabinskýVlastní podobizna M. Švabinského z roku 1951: Max Švabinský se narodil 17. září 1873 na Moravě, v Kroměříži. Mimořádné kreslířské nadání projevil velmi záhy, ještě jako hoch. Od samých začátků své tvorby si kladl vysoké požadavky na své umění a nikdy z nich neslevoval. A později jako profesor grafického umění na pražské umělecké akademii nesmlouvavě žádal od svých žáků nejvyšší výkony a tím se zasloužil o nebývalý rozkvět novodobého kreslířského a grafického umění. Tato druhá jeho úloha učitele nových uměleckých generací není v pozadí za jeho vlastním silným, nespočetným uměleckým dílem. Na obrázku je jeho vlastní podobizna, litografie z r. 1951. Počátky Švabinského umělecké tvorby spadají do posledního období vývoje české buržoasní společnosti. S ostrým pohledem na věci a člověka zachycoval tuto dobu.+36Vlastní podobizna M. Švabinského z r. 1893: Po absolvování pražské akademie se dostává Švabinský silou své osobnosti záhy do vedoucího postavení v českém uměleckém světě a stává se uznávanou a rozhodující veličinou ve všech soudobých uměleckých otázkách. Tuto vlastní podobiznu si nakreslil dvacetiletý Švabinský r. 1893, tedy před šedesáti lety. Všimli jste si nejen rozdílu v umělcově stáří, ale také rozdílu v uměleckém provedení podobizny. Hlubší a vroucnější je výraz v podobizně z r. 1951, kterou jsme viděli předtím.Chudý kraj: Od počátku své tvorby je Švabinský zaníceným obdivovatelem přírody a velkou část roku rád pobýval v chudém českém kraji, v okolí vesničky Kozlova na Českomoravské vysočině mezi Českou Třebovou a Litomyšlí. Zde namaloval v roce 1899 svůj velký olejový obraz „Chudý kraj“. V tomto obraze shrnul mladý Švabinský svůj celkový dojem z kozlovské přírody a chudého horského lidu.U stavu, barevná perokresba, 1901: Jak žil tento lid, ukazuje nám další obraz, „U stavu“. V bídné malé dřevěné světničce skoro celý prostor zaujímá starý ruční tkalcovský stav, u něhož sedí sehnutá, umdlená mladá žena; starosvětská petrolejová visací lampa charakterisuje chudé prostředí. Obraz nebyl malován barvami, byla to obrovská perokresba na zeleném papíře. Na světové výstavě v Americe bylo dílo vyznamenáno velkou zlatou medailí a zakoupeno do San Franciska, kde při zemětřesení shořelo.Typ sedláka, perokresba, 1901: Typ horského sedláka z kozlovského kraje. Je to opět perokresba. Tuto techniku Švabinský zvláště miloval, v ní mohl nejlépe vyjadřovat, v malém i velkém formátu, povahové rysy typických lidí. Jeho osobitý způsob kresby vystihoval jak malebné účinky světla a střídání se stíny, tak mu též dával možnost s velkou ostrostí a naprostou věrností podat jejich výraz. Tyto často rozměrné perokresby tvoří u Švabinského přechod mezi obrazem malovaným a jeho grafickými listy, lepty a dřevoryty.Letní den, lept, 1907: Takovým velkým leptem je jeho „Letní den“. V mělké úžlabině někde u Kozlova je skupina vysokých košatých stromů, pod nimi skupina odpočívajících výletníků. Za korunami stromů vysoký strmý letní oblak. Je to obraz s poetickou sváteční náladou. Horký dech letního dne je tu znamenitě vystižen.Teta Máry – olej, 1893: Od samého počátku uměleckého tvoření zajímá Švabinského člověk. S usilovnou intensitou pozorování snaží se umělec zpodobnit člověka se vší jeho živou přirozeností a tak začíná ta dlouhá řada podobizen, z počátku rodinných a později rozšířená na osobnosti buržoasního českého života kulturního a politického. Klidná, ušlechtilá venkovská stařenka „Teta Máry“ poskytla mladému Švabinskému příležitost k dílu zdánlivě střízlivě realistickému, do této podobizny však vložil umělec všechnu lidskou osobitost dobře známého a milého člověka.Teta Máry – perokresba, 1895: Tatáž tvář „Tety Máry“, provedená perokresbou, dobrotivě se usmívající. Technika perokresby dovolila umělci vystihnout vzduch a světlo kolem osoby sedící u otevřeného okna s květináči, než to mohla dovolit olejomalba.Teta Máry – perokresba, 1896: A ještě o pět let později kreslí Švabinský opět perem svoji stařenku „Tetu Máry“. Kreslil ji tehdy velmi často, trpělivý model se mu stal dobrou příležitostí prohloubit podobiznový způsob, jímž tak proslul později ve své zralé tvorbě.Babička v šálu – kolorovaná perokresba, 1902: Růst zcela samostatného pojetí podobizny vidíme na této podobizně „Babička v šálu“. Je to kolorovaná kresba. Všimněte si, jak umělec vystihl přirozený pohyb stářím unavené a skleslé osoby, která již má celý svůj život za sebou a v kruhu svých milých dožívá poslední dny života. To také vyjádřil umělec oním zvláštním posazením zobrazené osoby do formátu obrazu i polohou obou rukou, opřených o opěry proutěného křesla.Dvě podobizny – kolorovaná perokresba – 1903: Něco podobného vidíme na této dvojpodobizně, opět vzniklé z intimního rodinného prostředí v Kozlově. Je to obrovská perokresba, kolorovaná a pochází z r. 1903. Nemladá již paní a její daleko starší matka jsou zde sloučeny v jednom obraze v zajímavé komposici. Je v tom kus poklidného venkovského života, zadumání dvou rozdílných věků. Umělec Švabinský je mistrem ve vystihování duševních a povahových rysů zobrazených osob.Veliký rodinný portrét – kolorovaná perokresba – 1909: Umělec se rozbíhá do stále širších podobiznových úloh, celých podobiznových skupin. „Velká rodinná podobizna“ z roku 1909 je opět velikou perokresbou, kolorovanou tak, že je to skutečný obraz. Je tu shromážděna celá rodina, v jejímž prostředí umělec po dlouhá léta žil a tvořil. Se všemi těmi osobami se ustavičně shledáváme v mnoha jiných podobiznách a skupinách.Ateliér – olej, 1916: Po sedmi letech maluje Švabinský olejový obraz, zase jinou rodinnou podobiznu, nazvanou „Atelier“. U vysokého napjatého obrazového plátna stojí sám umělec, pracující podle modelu klečícího vlevo. Kolem a v popředí jsou jeho nejbližší z rodiny. Je to opravdu podivuhodná komposice, živě zobrazující zvláštnosti umělcova pracovního a rodinného prostředí.Kvetoucí hruška v Kozlově – perokresba, 1899: „Kvetoucí hruška v Kozlově“. Příroda je Švabinskému celým životem. To znamená nejen to, že dobře vidí a pozoruje, ale že s velkým citem, s velkým básnickým citem prožívá bohaté rozmanité dojmy z přírody a že svým vysokým nadáním dovede najít silné umělecké vyjádření krásy jednoduché české krajiny.Poledne na horách – kresba tužkou, 1923: „Poledne na horách“. Kresba tužkou z roku 1923. Podívejte se na tuto malou kresbičku, kterou si umělec načrtl přímo na místě. Řekli byste, že na této kresbě celkem nic není. A přece je v ní mnoho, je v ní vše, co nám stačí říci oč jde a jaký poměr má umělec k přírodě. Vysoké oblačné nebe proti horskému slunci a že je polední vedro, ukazuje také sluník ženy sedící dole ve vysoké trávě. Země dole je naznačena jen nepatrným úsekem stráně a jak to mluví o vysoké poloze místa v horách.Kvetoucí stříbrná lípa – litografie, 1942: Zde je zase jiný příklad Švabinského lásky k přírodě: „Kvetoucí lípa stříbrná“. Avšak umělec se nespokojil jenom studií kvetoucí větévky, nýbrž ji oživil dvěma, třemi motýlky otakárky. Podobných studií z přírody, kreslených prostě tužkou na malých papírcích náčrtníku nebo kreslených na litografický kámen, leptaných do měděné nebo zinkové desky nebo rytých do dřeva, známe z ruky Švabinského sta, ba tisíce. Je neúnavný kreslíř a milovník přírody.Zátiší s ovocem – litografie, 1930: Toto zátiší s jablky, hruškou a hroznem na talíři je otisk kresby, kterou umělec nakreslil na litografický kámen. Takovýto způsob kresby dovoluje umělci, aby s velkou výrazností a sametovou měkkostí vypracoval svůj námět ve velmi bohaté stupnici tónů a s velkou šťavnatostí ve stínech. Švabinský je velkým mistrem realistického umění, které je pozdviženo nad běžnou všednost vysokou citovou básnivostí.Stromy v bouři – perokresba, 1899: Tato perokresba je zase takovým zdánlivě nenáročným náčrtem z přírody, jen malým výsekem z velkého přírodního celku. A co v něm dramaticky vzrušeného života! Jsou to stromy na pokraji lesa, prohýbající se v bouři. Je to kus přírody v Kozlově, osobní zážitek umělcův. Jak zesiluje náladu tmavý obrys dravce vletevšího do hrozící tmy prudce letícího mračna!Jaroslav Vrchlický – perokresba, 1896: Poznali jsme již Švabinského jako podivuhodného, znamenitého podobiznáře. Vynikajícímu jeho talentu a nedostižnému jeho smyslu pro zvýraznění zvláštních rysů zpodobňované osoby vděčíme dnes za početnou řadu výtečných podobizen umělcových vrstevníků, osobností z českého uměleckého, politického a veřejného života. Tato podobizna nám ukazuje Jaroslava Vrchlického takového, jaký opravdu byl.Josef Hlávka – perokresba, 1897: Podobizna architekta Josefa Hlávky z r. 1897 představitele české buržoasní kulturní vrstvy ve starém rakousko-uherském mocnářství. S naprostým realismem pozoruje Švabinský rysy takového soukromokapitalistického podnikatele i ovzduší jeho měšťanského prostředí.Svatopluk Čech – kresba uhlem, 1900: Jak zcela jiná je tato tvář básníka Svatopluka Čecha, kresba z roku 1900. Vidíme pohled dobrotivě myslícího, hluboce cítícího umělce, slyšíce dobře hlas pracujícího lidu umělce, který se dovedl svým působivým básnickým slohem ozvat v prospěch dělnické třídy, tehdy tak utlačované a vykořisťované.Julius Zeyer – perokresba, 1900: Dojímavý pohled nám ukazuje podobizna jiného českého básníka, Julia Zeyera. Je rovněž z r. 1900. Zeyer byl básník, který žil v jiných vysněných světech minulosti nebo vzdálené přítomnosti, nesených však silnou myšlenkou vlasteneckou, myšlenkou na český a slovanský hrdinný lid.Jan Neruda – litografie, 1901: Podobizna Jana Nerudy. V této podobizně jako v tolika jiných vtělil Švabinský zachované a známé rysy do souhrnného typického pohledu, jenž se stal pro naši představu o Nerudovi rozhodujícím a trvalým znakem. Přesto, že Švabinský použil k vytvoření této krásné podobizny všech známých vyobrazení Nerudovy podoby, výběrem a uspořádáním jen nejpodstatnějších prvků dosáhl naprosto živého výrazu, jenž přesvědčivě mluví o básníku „Knih veršů“, „Písní kosmických“, „Balad a romancí“ i „Prostých motivů“.Antonín Dvořák – kresba uhlem a křídou, 1901: Podobizna Antonína Dvořáka. Kresba uhlem a křídou z roku 1901. V této podobizně proniká Švabinský hluboko do nitra slavného skladatele. Je tu zachován ostrý pohled na vnější skutečnost této podivuhodné, divoké tváře, s očima daleko od sebe posazenýma, s pokrčeným nosem, s krátkou hranatou bradou pod špičatým vousiskem, obrovské krásně modelované čelo, ústa plná horkosti – to vše působí vůlí, prudkostí, vnitřním napětím a smyslem pro divoký lyrismus, což byly vskutku ovládající rysy proslulého českého a světového skladatele, jak to říká současný kritik této Švabinského podobizny Dvořáka.Bedřich Smetana – kresba uhlem, 1906: Slavná galerie českých básníků, umělců, politiků, vytvořená rukou Švabinského, pokračuje. Zde kresba uhlem z roku 1906: podobizna Bedřicha Smetany. Patří k nejlepším podobiznám, které Švabinský vytvořil. Je tu opět přesné zachycení skutečnosti, ale kolik je tu navíc těch uměleckých složek, které z obyčejné podobizny udělají tak přesvědčivý obraz vnitřního napětí a síly Smetanova genia, té myslící tvořivé hlavy s výrazem vnitřní práce. Zejména nás v této podobizně zaujme ona zvláštní prostota a otevřenost, s kterou Švabinský dovedl vyjádřit životnou Smetanovu podobu, ba dokonce jak nám dává tušit i tragickou geniovu hluchotu…Mikoláš Aleš – lavírovaná perokresba, 1908: Lavírovaná perokresba s podobou Mikoláše Alše z roku 1908 je dalším zlatým hřebem v té široké a dlouhé galerii osob české kultury. V kresbě je soustředěna, pokud jen je možno, co největší životnost na základě přesného pozorování milé Mistrovy osobnosti. Nikde tu není lichoceno, vše je tak prosté a lidské a Švabinský se tu velmi přiblížil celému životnímu názoru geniálního našeho národního umělce. Vidíme tu Alše s celým jeho „královstvím“, jak s úsměvem sám říkával: je tu prostý jeho stolek, na něm papír s načrtnutým husitským hejtmanem, lahvička s tuší, pero a hadřík. Toť vše, co potřeboval Aleš k svému úžasnému tvoření. Vzadu na stěně visí dětská kresba maminky od Alšova bratra a vpravo vidíme kousek zasklené skřínky s motýly.František Palacký – litografie, 1913: V litografii vyvolal nám Max Švabinský představu o Františku Palackém. Vidíme ho v tmavém slavnostním úboru na procházce za letního pobytu v Malči, opírajícího se o hůl s lesklým černým, tzv. „výtačnicím“ kloboukem na hlavě. Švabinský nám tu podává podobu velebného starce, Otce národa, spisovatele „Dějin národa českého“, organisátora českého národního muzea, zakladatele důležitých kulturních společností a ústavů, politického vůdce českého probouzejícího se národa.Alois Jirásek – lavírovaná perokresba, 1914: Z dlouhé řady podobizen velikánů našeho českého kulturního života vybíráme jen několik, abychom poznali důležitou část z velikého umění Maxe Švabinského. Tak ještě vidíme zde našeho největšího historického spisovatele Aloise Jiráska. Je to lavírovaná perokresba k velikému leptu. Jirásek tu sedí ve starém křesle ve vší své přirozené prostotě, v klidném zahledění stranou, plný vážné životní moudrosti.Josef Mánes – dřevoryt, 1917: Opět podobizna Josefa Mánesa, veliký dřevoryt, který do dřeva vyryl v roce 1917 „pokorný dělník“, jak stojí psáno v dolní nápisové desce. Vychrtlá postava v dlouhém černém kabátě je korunována vysoce ušlechtilou hlavou jakoby s dravčím pohledem, s oblým vysokým čelem genia českého malířství, s uměleckým účesem vlasů, v pravé ruce drží úzký tenký štětec, za ním na stolku malířská paleta. V knoflíkové dírce límce kabátu má zatknutu konvalinku, označující ušlechtilost vysokého uměleckého ideálu.Josef Mánes – dřevoryt, 1917 – detail: Na zvětšené výseku z velkého Švabinského dřevorytu vidíme s jakou grafickou úsporností pracoval Švabinský modelaci; tuto techniku znáte z jeho mnohých návrhů poštovních známek, mezi nimiž právě provedl také tuto Mánesovu hlavu.České jaro I. – nástěnná malba, 1912: V pražském Obecním domě u Prašné brány se nám Švabinský představuje jako malíř velkého monumentálního slohu. I tento obor malby, nástěnná malba velkého dekorativního účinku, je projevem umělcova geniálního mistrovství. Jsou to dvě vysoké lunety (tj. obrazy zakončené nahoře půlkruhovými oblouky), zaplněné podobiznovými postavami hlavních představitelů nejlepší české literatury, hudby, malířství a sochařství. Švabinský tyto lunety nazval „České jaro“. V předjarní krajině, značící nám nadcházející plně rozvinutou slávu českého umění, seskupil umělec postavy z různých dob českého obrození. Na první lunetě jsou tu zleva: Svatopluk Čech, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický, Božena Němcová, Julius Zeyer.České jaro II. – nástěnná malba, 1912: Na druhé lunetě to jsou: sochař Josef Václav Myslbek, Mikoláš Aleš, Josef Mánes, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák. Víme, že se takto nikdy naši zakladatelé českého umění nesešli, to je pravda a přesto jsou zobrazeni s plnou malířskou realitou, sjednoceni pod společnou myšlenkou. Ano, to jsou naši čeští umělečtí geniové, kteří svým vysokým uměním tvořili a povznášeli českou národní myšlenku, umělečtí buřiči a revolucionáři proti nesvobodě českého národa pod útiskem kulturním i uměleckým, jak jej vyvinovala zhynulá již říše rakousko-uherská. Toť význam označení „České jaro“.Stanislav Kostka Neumann: Max Švabinský se však nevyčerpal jen v podobách slavné české minulosti. Přežil tuto dlouhou dobu svého mládí, která připravovala novou, šťastnou socialistickou budoucnost. Ve svém ustavičně živém a silném zájmu o nejlepší představitele boje za kulturní a lidskou svobodu národa nutně se musil vyrovnat i s novými proletářskými básníky, hlásajícími úspěšnost třídního boje utlačené dělnické třídy proti buržoasně kapitalistickým vykořisťovatelům. Na obraze vidíte podobu předního socialistického básníka Stanislava Kostky Neumanna, revolucionáře a vůdce celého kolektivu nových básníků bojující dělnické třídy.Jiří Wolker – kresba: Umělec nám vytvořil podobiznu průkopníka proletářské poesie, Jiřího Wolkera, autora lidově sociálních balad, pěvce rostoucích nároků a požadavků tehdy poníženého a zotročeného pracujícího člověka, který začíná svůj, dnes již vítězný zápas proti křivdám, boj za chléb, za existenci důstojnou člověka a za sociální právo. Švabinského zajímá i mládí tohoto předčasně zesnulého bojovníka a dává tomu šťastný výraz.Julius Fučík – kresba: A pak je tu všem známá podoba dalšího mladého sociálního básníka a revolucionáře, jehož poslední dílo před hrdinnou smrtí ve spárech fašistických vrahů přerostlo hranice domácí revoluce a stalo se povzbuzujícím výkřikem pro všechny národy světa, jejichž pracující třída dosud ještě trpí pod jhem kapitalistických a fašistických vykořisťovatelů, je to ona krásná a milá podoba národního hrdiny Julia Fučíka.Vypravující Múza – dřevoryt, 1951: Tento krásný dřevoryt z roku 1951, nazvaný „Vypravující Múza“, nám jako závěr vyprávění o umění a významu malíře a grafika Maxe Švabinského říká toto: Umělec v trvale hodnotných dílech zapisuje do dějin svého národa skutečnosti, děje, osobnosti, skutečnost své krásné vlasti, boje dělnické třídy za svobodu a lidská práva za příští a šťastnější skutečnost. Za námi jsou zříceniny a pochybné chrámy; pracující třída jediná může připravit lepší budoucnost lidstva, pracující uvědomělý umělec naslouchá těmto dějům a všem skutečnostem, zapisuje a zakresluje je pro další povzbuzení a pro další vítězné kroky za novým životem; a naslouchá při tom vnuknutím uměleckých Múz, neboť umění je síla a štěstí, dává každému činu, směřujícímu za pokrokem lidstva, dává boji za socialismus a komunismus vysokou cílovou dráhu a provází střízlivou skutečnost básnickou krásou, která se vtiskuje hluboko do srdcí a myslí. A to je hlavní podstata umění vůbec a umění národního umělce Maxe Švabinského zvláště. Konec.׋›Švabinský MaxVýrobceDPrahaRok1954Délka40 okénekAutor textuMokrý F.V.PředlohaOSOBOznačení2316Další diafilmy výrobceElektrická energie (na výšku)Pěstování a sklizeň cukrovkySpeciální očistaRadioaktivita umělá
