Selské rebelie 1775Mikoláš Aleš – Bílá Hora: Po nešťastné bitvě na Bílé Hoře (r. 1620) nastala pro poddaný selský lid zlá doba. Panovník z rodu habsburského spolu s katolickou církví a se šlechtou využili svého vítězství ve svůj prospěch. Zvyšovali poddaným robotu, vrchnostenské poplatky a daně.+36Mikoláš Aleš – Boj Chodů: Utiskovaní sedláci se čas od času bouřili proti svým pánům a mstili se za všechny křivdy a bezpráví.Mikoláš Aleš – Po bitvě na Bílé Hoře: Ve válce třicetileté (v letech 1618–1648) byly naše země hrozně zpustošeny. Jen v Čechách bylo tehdy vypáleno a zničeno na 800 vesnic a 80 měst. Jejich obyvatelé se rozprchli před plenícími vojsky do hor a lesů.Odchod vystěhovalců z našich zemí: Habsburský panovník se zmocnil majetku většiny nekatolické šlechty i měšťanů a vypovídal je ze země. Vystěhovalectvím a válečnými útrapami poklesl počet obyvatelstva v našich zemích na polovinu. Nevolníci se však vystěhovat nesměli, aby vrchnostem neubylo pracovních sil.Panský dvůr: Zabavené statky rozdělil panovník přátelům a důstojníkům svého vojska. Byli to většinou cizinci, kteří byli panovníkem povýšeni do stavu šlechtického a tvořili novou šlechtu. Tato šlechta stavěla nové panské dvory, které jí měly vynášet co nejvíce peněz k bezstarostnému a zahálčivému životu.Adolf Kašpar – Na robotě: Majitelé panství nutili své poddané robotovat v době žní až šest dnů v týdnu a po žních alespoň čtyřikrát v týdnu. Průpovídka: „Ty, sedláče, ubožáče, ráno snídáš karabáče, k obědu máš robotu a k večeři žebrotu“, dobře vystihuje těžký život poddaných sedláků.Odvádění vrchnostenských dávek – karikatura: Kromě roboty vymáhaly vrchnosti od poddaných platy a dávky pro sebe a rozvrhovaly mezi ně daně pro stát. Nutily je i k nakupování potravin a nápojů v panských podnicích. Tehdy platil poddaný sedlák 70 až 80 % výtěžku svého hospodářství panovníkovi, vrchnosti a církvi.Adolf Kašpar – Práce dětí: Aby měli majitelé panství dostatek robotníků, vydávali nové a nové předpisy, kterými připoutávali své poddané ke svému panství. Bez svolení vrchnosti se poddaní nesměli na příklad odstěhovat na jiné panství nebo uzavřít manželství. Bez vrchnostenského svolení a bez zaplacení poplatků nemohli dát rodiče své děti na řemeslo nebo na studie. Poddaní byli nevolníky svých pánů.Adolf Kašpar – Verbíři: Nevolníky postihovala také těžká vojenská povinnost, která trvala dvanáct až dvacet let. Císařští verbíři odváděli k vojsku hlavně příslušníky venkovské chudiny, kdežto synové bohatých sedláků se mohli z vojenské povinnosti vykoupit. Vojenským oddílům museli poddaní poskytnout jídlo, přípřež i povozy.Adolf Kašpar – Kázání misionářovo: Jedinou posilou poddaných v jejich těžkém životě byly staré české knihy a vzpomínky na slavnou dobu husitskou. Z obavy před silou tradic hrdinné české minulosti prohlásili vítězové nad českým národem, že jediným a oprávněným náboženstvím v českých zemích je náboženství římskokatolické. V násilném obracení nekatolíků na katolíky zvláště neblaze prosluli jesuité. Ve svých kázáních hrůzně líčili, jaká muka čekají v pekle vyznavače jiné víry než římskokatolické a také všechny ty, kteří by ve všem neuposlechli své vrchnosti.Adolf Kašpar – Pálení zakázaných knih: Jesuitskému řádu bylo podřízeno školství a svěřena censura knih. Jesuité zakázali všechny nekatolické knihy z doby předbělohorské a ničili je podle příručky „Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající“. Po zakázaných českých knihách s tvrdošíjnou nenávistí zvláště slídil jesuita Antonín Koniáš, který jich dal spálit tisíce a tisíce. Jesuité tak přispěli velkou měrou k tomu, aby poddaný český lid žil v nevědomosti, v temnotě a zaostalosti. Právem nazval Alois Jirásek toto období dobou temna.Adolf Kašpar – Tajné bohoslužby v lese: Mnozí nekatoličtí poddaní přijali novou víru jen naoko. Veřejně se zúčastňovali katolických bohoslužeb, ale tajně konali nekatolické bohoslužby v lesích nebo ve skalách. Násilné nucení k víře římskokatolické stupňovalo nenávist poddaných k vrchnostem.Mikoláš Aleš – Kozina je veden na popraviště: Vrchnosti neuznávaly svým poddaným ani různá práva, nabytá v dřívějších dobách. Tak na příklad nutil cizácký šlechtic Laminger Chody, aby robotovali na panském, i když Chodové byli od této povinnosti osvobozeni samými českými králi. Proto se Chodové proti své vrchnosti vzbouřili. Vzpoura však byla potlačena a její vůdce, sedlák Jan Sladký – Kozina, byl jako buřič proti vrchnosti popraven (r. 1695).Adolf Kašpar – Tělesné tresty: Z peněz svých poddaných si vrchnosti vydržovaly vrchnostenské úředníky, mušketýry, vrátné, dráby a různé hlídače. Za nedodržení povinností k vrchnosti byli nevolníci přísně trestáni. Nejčastějším trestem bylo bití holí nebo posazení na ostrou dřevěnou hranu jako na koně.Mučení – stará rytina: Vrchnosti mohly poddaného odsoudit i k trestu smrti. Bylo to nejčastěji za pokus zběhnutí na jiné panství, za sbírání dřeva v panských lesích, za lovení ryb a chytání raků v panských vodách, za zatvrzelé „kacířství“ a j. Poddaný se mohl odvolat jedině ke královskému soudu, jehož úředníci byli však šlechtici. Nadržovali vrchnostem a téměř vždy potvrdili rozhodnutí vrchnostenskému soudu. Dalšího odvolání už nebylo.Dobová karikatura útisku selského lidu: Těžký život poddaných byl často ještě zhoršen neúrodou, drahotou, hladem a nemocemi. Útisk selského lidu v době pobělohorské dobře charakterisuje tento zápis vrchnostenského úředníka na panství Štěken u Strakonic: „Podle pravdy musím vyznati, že když český sedlák trpělivě nese veškerou robotu, kterou mu vrchnost ukládá, všechny kontribuce (pozemkové daně) a těžké útisky, jež snášeti musí, jakož i všechny škody, jaké mu žoldáctvo způsobuje, právem může být vřazen mezi mučedníky“.Mikoláš Aleš – Typ ozbrojeného sedláka: V době stupňovaného třídního napětí mezi poddanými a vrchnostmi vznikl „Selský otčenáš“ a různé bojovné písně, které vyzývaly poddané k povstání proti vrchnosti v duchu bojové husitské tradice. „Nedej se, sedláčku, soužit, a do samé krve odřít; vem cep a nabrus kosu a vyžeň tu panskou chasu!“Marie Terezie – rytina: Nejvyššími představiteli feudálního řádu u nás byli katoličtí panovníci z rodu habsburského. Oni rozdávali panství v našich zemích cizincům a oni způsobili, že se Čechové ve vlastní zemi stali národem druhého řádu. Za jejich vlády se vystupňoval útisk poddaného selského lidu až k selským rebeliím, které vyvrcholily za vlády Marie Terezie r. 1775.Kardinál Dittrichstein – soudobá rytina: Hlavní oporou panovnické moci Habsburků bylo duchovenstvo, které se jejich vlivem stalo prvním a nejdůležitějším stavem v zemi. Duchovenstvo spolu se šlechtou mělo hlavní slovo na sněmech. Rytíři a zástupcové měst byli z politického života téměř vyřazeni.Octavius Piccolomini de Aragona – soudobá rytina: Jedním z příslušníků cizinecké feudální šlechty v našich zemích byl kníže Josef Parille Piccolomini, „z boží milosti sv. Římské říše kníže, vévoda z Amalfi, pán na Náchodě, Stotioni a Porrone“. Jeho předek Octavius Piccolomini, kterého vidíme na obrázku, získal od císaře Ferdinanda II. panství náchodské za zradu vrchního velitele císařských vojsk Albrechta z Valdštejna.Adolf Kašpar – Náchodský zámek: Slavnostní nastolení knížete Josefa Parille Piccolominiho bylo 5. srpna 1771 na zámku náchodském. Toho dne se pokusil sedlák Mikuláš Skalák zabít knížete, představitele krutého útisku a násilí na poddaném selském lidu. Pokus vraždy se však nezdařil. Mikuláš Skalák byl chycen, uvězněn a odsouzen k smrti provazem. Jeho smrt však poddané nezastrašila. Naopak, ještě více rozjitřila jejich mysl proti vrchnosti.Adolf Kašpar – Panský ples: V náchodském zámku, který byl kdysi majetkem Jiřího z Poděbrad, zazníval hlahol cizáků. V jeho síních kráčeli na voskované podlaze šlechtici v hedvábných punčochách, v sametových vyšívaných kabátech a bílých vlásenkách. V zámeckých komnatách šustily hedvábné vlečky šlechtičen. V zámku nádhera, přepych a nadbytek všeho a nedaleko za zámkem hlad, bída, nespokojenost, zoufalost a nenávist.Svobodná rychta ve Rtyni na Náchodsku: Nedaleko kostelíka ve vsi Rtyni na Náchodsku stojí rozsáhlý statek, známý po celém okolí jménem „rychta“. Rychta je památkou staré svobody. Odedávna bydlili tu Nývltové. Za posledního Piccolominiho byl rychtářem ve Rtyni Antonín Nývlt. Nebyl podřízen náchodské vrchnosti, ale jako svobodník podléhal přímo panovníkovi a jeho úřadům.Adolf Kašpar – Selské guberno ve Rtyni: Roku 1775 vyvrcholily rozpory mezi poddanými a vrchností na panství náchodském. Jednu neděli se dostavili na rychtu do Rtyně pozvaní sedláci z blízkých vesnic, aby zasedli k poradě. Jejich vrásčité tváře byly zesmušeny. „Sejdeme se všichni, celé vsi před zámek ozbrojeni a budeme žádat narovnání. Ohlásíme, že nebudeme dotud platit a robotovat, dokud se s námi nevyrovnají. A užijí-li násilí, máme také zbraně“, navrhoval Jiří Skalák. „A tedy u Nývltů bude naše guberno“, prohodil mladý rychtář zbečnický. A jeho návrh na tajnou „selskou vládu“ byl jednomyslně přijat.Adolf Kašpar – Vzbouření sedláci: Brzy potom kolovaly po náchodském panství psané lístky: 1/ Aby se nikdo neopovažoval na robotu jezdit; 2/ aby byl každý na tři dny opatřen chlebem a aby očekával znamení přistrojen vždycky, jak ve dne, tak v noci; 3/ kdyby uslyšel hlas na veliký zvon, k tomu hlasu aby každý se sešel. A jednoho dne se ozval hlas velkého zvonu. „Hoj na pány! Do Náchoda na zámek!“ někdo vykřikl. A jako okřídlený zněl selský otčenáš ode vsi ke vsi.Mikoláš Aleš – Deputace vzbouřených sedláků: Vzbouření sedláci zvolili deputaci s Nývltem v čele, která šla na zámek, aby vyjednávala s vrchním náchodského panství. Ustrašený vrchní přijal deputaci velmi nejistě. Nývlt vytáhl návrh smlouvy, kterou měl vrchní podepsat. Když si ji přečetl, zhrozil se jí, okolkoval, vymlouval se, že nemá práva ji podepsat. Nakonec však ji podepsal. Ve smlouvě stálo, že robota potažní se snižuje na jeden den v měsíci, robota pěší na šest dní v roce u sedláků a na dva dny v roce u chalupníků.Mapka tažení sedláků na Hradecku r. 1775: Sotva selské bouře na Náchodsku utichly, vznikly na Novoměstsku a Opočensku. Jako zuřivý oheň se šířily dál, až se v celém Hradeckém kraji rozlehl hluk vzbouřených sedláků. Na praporech, pod nimiž pochodovali, měli hesla „Svobodu nebo smrt“, „Zlatý věk“ a jiná. Cestou napadali šlechtické zámky, rozbíjeli mučidla a pranýře a vymáhali na panských úřednících zrušení nevolnictví a roboty.Stříbrný – Selští vzbouřenci: Na zámcích a na panských dvorech se chvěli před těmi rozzuřenými zástupci. Vše, co bylo panského, bylo v nenávisti. Po krátkém společném tažení se vzbouřenci rozdělili. Přes Poděbradsko se hnal jeden proud, přes Bydžovsko proud druhý.Adolf Kašpar – Boj sedláků u Chlumce: V Chlumci nad Cidlinou byla malá vojenská posádka. Postavila se vzbouřencům na odpor a po krátkém boji sedláky přemohla a zahnala je do rybníka. To je smutný vznik pořekadel: „Pořídíš jako sedláci u Chlumce“ nebo „S hráze do rybníka“.Stříbrný – Poražení selští rebelové: U Prahy byl poražen druhý proud vzbouřených sedláků. Soud odsoudil 7 nevolníků k oběšení, 6 bylo potrestáno vězením, 117 ranami karabáčem, 366 stihlo přísné pokárání a 567 očekávala vynesení rozsudku.Mikoláš Aleš – Sedlák ve vězení: Téměř na všech panstvích zacházely vrchnosti tvrději se svými poddanými. Panské šatlavy se plnily a panští drábové i mušketýři měli hodně práce. Rozdávali na rozkaz sedlákům „k snídani“ ran padesát, „k obědu“ pětadvacet a tolikéž „na dobrou noc“.Socha selského rebela u Chlumce nad Cidlinou: Podobně jako jiné selské vzpoury skončila neúspěšně i selská rebelie r. 1775. Bez dobré organisace, bez dobré výzbroje a bez jednotného vedení nemohli poddaní sedláci vyhrát svůj životní boj proti feudálnímu řádu. Dokud se nevytvořila dělnická třída a dokud nedošlo ke spojení rolnických povstání s povstáním dělníků pod vedením dělnické třídy, nemohl být boj venkovského lidu za lepší život úspěšný.Robotní patent z r. 1775: Ačkoliv skončila selská rebelie r. 1775 úplnou porážkou, přece jen měla velký vliv na zlepšení života poddaného lidu. Již v srpnu 1775 byl vydán nový robotní patent, který místo dosavadní úplné zvůle vrchnosti nařizoval novou úpravu robotnických povinností podle majetkových poměrů poddaných. Nemajetní podruzi byli povinni robotovat 13 dní do roka, kdežto zámožní sedláci měli robotní povinnost tři dny v týdnu, což byla nejvyšší míra robotní povinnosti.Toleranční patent: Po smrti Marie Terezie (r. 1780) došlo za vlády Josefa II. k dalším převratným reformám, které znamenaly další zlepšení života nevolného selského lidu. Tolerační patent (vydaný v říjnu 1781) dovolil svobodně vyznávat některá nekatolická náboženství (augšpurské, helvetské, pravoslavné). Tak bylo zabráněno dalšímu útěku nekatolíků do sousedních zemí a naopak bylo umožněno, aby do našich zemí přicházeli nekatoličtí odborníci, kterých bylo potřeba pro rostoucí řemeslnou a průmyslovou výrobu.Nevolnický patent: Nejvýznamnější reformou Josefa II. byl patent o zrušení nevolnictví (vydaný 1. listopadu 1781), který dovolil poddaným, aby se mohli svobodně stěhovat a hledat si kdekoliv živobytí. Umožnil jim dále uzavírat sňatky a dávat děti na řemeslo nebo na studie bez povolení vrchnosti. Po zrušení nevolnictví se mohla rozvíjet manufakturní a později i tovární výroba, protože měla dostatek pracovních sil. Reformy Josefa II. oslabily feudální řád v našich zemích a staly se nezbytnou podmínkou rozvoje kapitalistické výroby.President republiky Antonín Zápotocký v rozmluvě se zemědělci: Vzrůstající kapitalistické podnikání si vynutilo zrušení roboty a poddanství r. 1848. Tehdy též zanikl feudální řád v našich zemích a zemědělství se rozvíjelo podle zákonitosti kapitalistického řádu až do r. 1948, kdy jsme nastoupili cestu k vybudování socialismu v naší vlasti. Od té doby vytvářejí naši rolníci po vzoru sovětských kolchozníků zemědělská družstva. Nejlepší družstevníci jsou vyznamenáváni nejvyššími řády, které jim propůjčuje president republiky. – Jaký to rozdíl mezi nimi a jejich nevolnými předky! Jejich pradědové sténali na panských polích, oni budují nový společenský řád, který uskuteční mír a šťastný život lidí.׋›Selské rebelie 1775VýrobceDPrahaRok1955Délka40 okénekAutor textuSosík AloisPředlohaDJOBOznačení5608Další diafilmy výrobceGuinejská RepublikaObsah a využití typografických map T5 II. PraktickýDukla - názorová agitaceVrchlický Jaroslav
