Praha tisíciletá – II. dílPanorama Prahy: Praha je nazývána nejkrásnějším městem Evropy. Zvláštní kouzlo tohoto pohledu spočívá v krásném terénu, na němž středověk nakupil ono proslulé, přímo pohádkové panoramy Prahy stověžaté.+38Křižovnické náměstí z Karlova mostu: Vnitřní krásu města dal barok. Křižovnické náměstí, jedno z nejpůvabnějších na světě, je dokladem, jak barok dokázal dovršit krásu, pro niž terén a středověká výstavba vytvořily předpoklady. Jádrem náměstí je Parléřova Staroměstská mostní věž ze 14. století, kterou jsme si už prohlédli v prvém díle tohoto diafilmu. Jako protějšek k ní přikomponoval v první půli 17. století Vlach Karel Lurago (čti: Lurágo) průčelí kostela sv. Salvátora, které dotvořil roku 1680 smělou kopulí Křižovníků Francouz Jan Mathyen (čti: Matěj). Tak barok sjednotil architektury minulých dob v harmonický celek, změkčil jejich strohé linie a vytvořil ony kouzelné uliční prostory, jež jsou nyní historickou památkou a chloubou města.Schodiště zámku Troja: Barok seznámil Prahu netoliko s uměním výtvarně jednolité výstavby města, on jí dal i náročnou předměstskou vilu s umělecky řešenou zahradou. Je jí Matheyho Troja, na jejímž schodišti do zahrady vytvořili němečtí sochaři Heermannové dramatickou kompozici Pádu gigantů a jejíž interiér proměnili antverpští malíři Godinové v souvislé pásmo obrazů oslavujících stejně skutečnou vládnoucí třídu jako neskutečné antické božstvo. Troja je prvá dokonalá barokní architektura pražská.Kostel sv. Mikuláše na Malé Straně: Vrcholným obdobím pražského baroka je první polovina 18. století. Jeho korunou je chrám sv. Mikuláše na Malé Straně. Tvůrci tohoto chrámu už nejsou cizinci, nýbrž domácí umělci, z nichž nejslavnější je Kilián Diezenhofer. Barok, zprvu importovaný sloh cizinců, výraz třídní nadřazenosti pobělohorských feudálů, bezohledně kořistících z potu a mozolů tisíců robotníků, postupně tu zdomácňuje, přibírá místní ráz, stává se uměním všech vrstev českého obyvatelstva.Palác Clam-Gallasův v Husově ulici na Starém městě: Nositeli světové stavební proslulosti Prahy jsou vedle jejích barokních chrámů i její paláce. Z nich nejkrásnější je palác Clam-Gallasův, postavený v letech 1707–15 vídeňským architektem Janem Bernardem Fischerem z Erlachu a zdobený monumentálními plastikami Matěje Brauna.Zahrada Vrtbovská na Malé Straně: Nejpůvabnějším darem baroka Praze je však architektonická zahrada. Zahrada Vrtbovská, společné dílo architekta Františka Kaňky a sochaře Matěje Brauna z doby okolo 1720, je slohově nejčistším výtvorem zahradního umění, které v souvislosti se stavbou paláců feudálů, stále více bohatnoucích z roboty venkovských poddaných, vytvářejí jejich architekti v 18. věku na svazích Petřína a Hradčan i na ploše Malé Strany. Jsou to příjemné zahradní plochy se stříhanou vegetací, plné teras, soch, altánů a glorietů.Nerudova ulice na Malé Straně: Jsme v Nerudově ulici na Malé Straně. Zachovala si poměrně bez poruch jednotný slohový výraz, jaký Praze vtisklo druhé a třetí čtvrtletí 18. století. Tehdy přistupuje k chrámu s paláci i měšťanský dům, aby dotvrdil přerod Prahy v město nového zjevu i nového uměleckého pojetí. Velké stavby kostelů a paláců, dosud osamoceně stojící, splývají s kulisami nových, zčeřených fasád měšťanských domů, v nichž se jen ojediněle drží ve své původnosti památky starších údobí.Karlův most, alej soch: Veškeré toto stavební podnikání má přitom na zřeteli společný cíl: architekturu města. Dokladem toho – a současně vrcholným dílem – je sochařská výzdoba Karlova mostu, provedena postupně na náklad církevních řádů, university i jednotlivců mezi lety 1695–1714 největšími sochaři pražského baroka, oběma Prokoffy, Braunem, Jäcklem, Mayerem aj. Je to dílo, jež nemá nikde na světě rovna. Plastika tak umocňuje dojem, jejž umělci té doby dovedli vytvořit v podobě překrásných uličních front, s překvapujícími průhledy i kouzelnými zákoutími. Domem, kostelem a palácem přispěli k vytýčení jednolitého výtvarného dojmu prostorového v ulicích i na náměstích.Krakerova freska v hlavní lodi kostela sv. Mikuláše na Malé Straně: Stejně jako sochař ozdobuje prostranství ulic a náměstí, zdobí malíř vnitřek paláců a chrámů obrazem nástěnným a přenosným. Vzniká nesčetné pláten oltářních i pokojových obrazů z rukou Karla Škréty, Petra Brandla či Václava Reinera i nástropních fresek, z nichž nejimpozantnější je nedávno upravená freska Jana Lukáše Krakera „Oslavení sv. Mikuláše“ v kostele na Malé Straně.Stavovské divadlo: Významnou událostí hudebního a divadelního světa byla premiéra Mozartovy opery „Don Giovanni“ (čti: don džovany), provedena v tomto divadle někdy Nosticově, později Stavovském. Dnes je tu jedna ze scén pražského Národního divadla a budova sama nese jméno Tylovo. Co nám připomíná tato stavební památka postavená Antonínem Hafeneckerem? V posledních desetiletích 18. století umělecké a stavební nadšení v Praze usíná. Tereziánský a josefínský centralismus i správní reformy odvedly z Prahy stavební i umělecké podnikatele a zároveň myšlenkové ovzduší racionalismu nastoupilo u zbylých stavebníků jiné zájmy stavebního podnikání, kulturní budovy. Znovu vládne zjednodušená forma odvozená z řeckého i římského starověku, tzv. klasicismus. V tom slohu je tedy postaveno dnešní Tylovo divadlo. Máme však v Praze ještě jeden doklad klasicismu, dobře známý pražským i mimopražským občanům. Je to Strahovská knihovna Palliardiho, známá svým bohatě zdobeným filosofickým sálem, dnešní Památník národního písemnictví, jedno z nejkrásnějších pražských muzeí.Celnice – Výstavní dům u Hybernů: Změnu smýšlení i změny ve společenském zřízení Prahy na počátku 19. století nejlépe ukazuje bývalá budova celnice, upravená na náklad samotného císaře Františka architektem Jiřím Fischerem z bývalého klášterního kostela u Hybernů, jak se praví, „k provozování obchodu“. Dnes je tu výstavní síň. Obchod a průmysl na místě zemědělství a cechovního řemesla počínají ovládat život, jehož vedení se na místě feudálů ujímá nová třída buržoazní.Karlín – Sokolovská třída s nárožním empirovým domem: Návštěvníci Prahy jen ojediněle zavítají do těchto míst mimo střed Prahy. Jsme v Karlíně, na rušné Sokolovské třídě, jíž kdysi vedla první Křižíkova elektrická dráha a kde rovněž Křižík zařídil podle svého vynálezu pouliční osvětlení obloukovými lampami. Nárožní dům si tu postavil řád Křižovníků s červenou hvězdou. Tento obrázek vám ukazujeme na doklad toho, jak od počátku kapitalismu vyrůstala pražská předměstí. Karlín, založený roku 1817, byl alespoň pravidelně založen a jednotně vybudován na někdejších špitálských polích za Poříčskou branou. Hůře tomu bylo s průmyslovým Smíchovem, který vznikl bez řádu a skladu a navždy zničil půvabnou krajinu, plnou zahrad, letohrádků a venkovských usedlostí. To vše je neslavný přínos měšťáků do starobylého města: obchodní a průmyslové stavby, manufaktury a továrny, bezostyšně narušující ráz Prahy. Nástupem měšťáctva dochází k narůstání počtu obyvatelstva. Pracovní příležitosti měšťáctvem vytvořené lákají venkovský lid, osvobozený z pout nevolnictví.Platýz na Národní třídě: Do oblasti této obchodní spekulace patří i vznik prvních činžáků. V letech 1817–1825 staví Jakub Wimmer první činžovní dům Platýz, navržený arch. Jindřichem Hausknechtem. O tomto domě se vyprávělo, že každou hodinu vynášel svému majiteli jeden dukát.Smetanovo nábřeží: Růst Prahy si činil nároky na zlepšení komunikace. Vznikají první novodobé regulace, Chotkova silnice nad Klárovem a na Vyšehradě, buduje se první nádraží (dnes Praha-střed) a vzniká první nábřeží (dnes Smetanovo), zprvu více vyhlídková terasa, zbudovaná v třicátých letech podle projektu arch. Gruebera mezi Karlovým mostem a novým mostem železným (u pozdějšího Národního divadla).Česká spořitelna, dnes Československá akademie věd: Na Národní třídě proti Národnímu divadlu stojí impozantní budova, která je dokladem jiné historické éry. Je to bývalá Česká spořitelna, nyní stánek Československé akademie věd. Rozvoj průmyslového kapitalismu v třetí čtvrti 19. století a současně opětné nastolení Čechů do vedení města, které se stává baštou a střediskem bojů o národní práva v zemích koruny České, dávají Praze stále více na významu. Obchod, průmysl i potřeba národní kultury vyvolávají stavby nového určení i nového slohu, novorenesance, navazující ideově i slohově na umění městského patriciátu 15. a 16. století. Prototypem této nové renesance v službách kapitalistického podnikání je právě tato budova bývalé České spořitelny, vystavěná podle projektu Ignáce Ulmana okolo roku 1860.Národní divadlo: Nejkrásnější budova, kterou dalo 19. století Praze, je Národní divadlo. Nepostavil je král ani šlechtic či bohatý měšťák, nýbrž drobný lid z vlastních peněz, jako projev obrozeného národního uvědomění a touhy po nové české kultuře. Nejlepší český architekt doby, Josef Zítek, dal tu celé své umění do této stavby vpravdě lidové a početná generace sochařů a malířů, nejproslulejších v národě v čele s Myslbekem a Alšem, přispěla k její výzdobě. Její vnějšek i interiéry, toť nehynoucí svědectví nejvyššího výtvarného vypětí českého umění nové doby stejně jako výraz vůle po národní svébytnosti.Pohled s vrchu Žižkova: Pohled na Prahu s vrchu Žižkova má jinou tvářnost a charakteristiku. Shluk neladně postavených domů připomíná tu dobu 19. století, kdy Praha boří hradební zdi a dalšími předměstími se rozlévá z dosavadní středověké uzavřenosti do svého zemědělského okolí. Kapitalistická spekulace bezohledně pustošuje přírodní terén a na místě polí, hájů a půvabných usedlostí vytváří zakouřené shluky továrních budov obklopených nevzhlednými dělnickými domky. Tak vznikají neladné obytné čtvrti Žižkov, Vršovice, nebo měšťácké čtvrti Karlín, Vinohrady, tvořící sestavu fádních bloků pseudoslohových činžáků, polepených štukovou ornamentikou.Dům umělců – Rudolfinum: Jako vzácné skvosty stavebního umění se nám jeví v této záplavě stavitelské výroby některé další ojedinělé budovy především kulturního určení. Je to Zítkův a Schulzův Dům umění či Schulzovy budovy muzea Národního a Uměleckoprůmyslového. Jako na Národním divadle i zde nalézá řada malířů a sochařů pomalu řídnoucí příležitost, aby dala průchod pravé umělecké tvořivosti.Smetanovo muzeum: Významným výtvarným přínosem v tomto období je tzv. „česká renesance“ arch. Antonína Wiehla. Budova Smetanova muzea na Smetanově nábřeží, zdobena Mikulášem Alšem, a jiné stavby Wiehlovy navazují na místní umění 16. století a chtějí tak osobitým způsobem přispět k obrodě českého upadajícího stavebního umění.Smetanova síň Obecního domu: V posledním desetiletí 19. století po známé jubilejní výstavě roku 1891 přibírá české stavitelství na dekorativnosti. Její představitelkou je Obecní dům hlavního města Prahy od architektů Osvalda Polívky a Antonína Balšánka, vystavěný za součinnosti početné skupiny umělců, z nichž převážný úkol převzal malíř Karel Špillar a sochař Ladislav Šaloun. Je výrazem údobí zvaného secesí (tj. odstupem umělců od oficiálního akademického umění), projevující se složitostí půdorysu i fasády a přemírou nevázané naturalistické ozdobnosti malované i sochařské.Hlavní nádraží: Jiným příkladem umělecky uchopené secese je budova Hlavního nádraží, vrcholné dílo arch. Josefa Fanty z let 1901–09.Pařížská třída: Stavební a spekulační horečka bohatých továrníků a živnostníků v Praze se nezastavuje ani před odkazem slavné české minulosti. Nesčetné vzácných památek i celé starobylé obytné čtvrti mizí pod krumpáči, aby učinily místo novým výnosným činžákům. Pařížská třída, kterou vidíme na obraze, je jednou z mnoha, kterým padly za oběť historické památky nedozírného významu. Neodčinitelnou vinou údobí kapitalistické éry zůstane navždy zničení Pražského ghetta, světově proslulého židovského města, na jehož bouračce a pod zástěrkou tzv. ozdravění (asanace) vyrostla dnešní Pařížská třída a celá síť ulic nejbanálnějších pseudoslohových činžáků, jaké si lze představit. A podobně se ve stejnou dobu utvářela i nová pražská nábřeží, jež sevřela volný tok řeky těsnou hradbou domů.Mozarteum: Současně s počátky této stavební zvůle bez plánu a zastavovacího programu provádění se objevují i zárodky nového umění. Mozarteum od Jana Kotěry v Jungmannově ulici je projevem úsilí o nové umění, hledající vedle oproštění od dekorativismu naplnění požadavků vzrůstajícího komfortu a hygieny. Hlasatelem těchto zásad a zakladatelem nové moderní Prahy je právě profesor Jan Kotěra, učitel moderní generace českých architektů.Palác na nároží Jungmannovy ulice a Národní třídy: Kam však zařadit tuto budovu honosného vzhledu, která se tyčí do výše na rohu Jungmannovy ulice a Národní třídy? Kotěrovy zásady odpovídající soudobým pokrokovým požadavkům na způsob moderního bydlení a urbanistického řešení přinesly své ovoce až po první světové válce. Obnova úlohy Prahy jako hlavního města osvobozeného státu československého v roce 1918 vyvolala další překotný růst města. Vznikají nové paláce ministerstev, obchodních domů, bank, pojišťoven, budovy škol, vědeckých ústavů a jiných většinou izolovaně, výjimečně v jednotně řešených stavebních útvarech. Zprvu se drží myšlenka dekorativismu, jak ukazuje tato Janákova budova dnešního ministerstva spotřebního i potravinářského průmyslu se známým kinem Moskva, avšak konec prvního desetiletí republiky je už ve znamení funkcionalismu, mířícího ke konstruktivismu.Budovy ministerstva pod Slovany: K výjimečným urbanistickým řešením pražským z období předmnichovské buržoazní republiky patří zastavění terénu pod Slovany budovami ministerstva přesného strojírenství a výstavby, postavenými podle projektů Bohumila Hypšmana.Stadión: Pozoruhodným stavebním dílem této doby je i pražský stadión, místo sportovní vyspělosti a nadšení našeho lidu, ať jde o Spartakiády, či o fotbalistická utkání domácí i mezinárodní.Dejvice: Vedle stavebních jednotlivostí se projevuje funkce Prahy jakožto hlavního města samostatného státu výstavbou nových předměstí, vilových čtvrtí a kolonií. A zde se již uplatňují prvky moderní architektury. Náměstí Říjnové revoluce svým novodobým řešením důstojně reprezentuje novou, moderně regulovanou čtvrť činžovních domů Dejvice, jež patří do rozlehlého severozápadního sektoru nově budované Prahy. Autorem tohoto projektu byl prof. Antonín Engl. K Dejvicům jsou přidruženy ještě vilové čtvrti Vořechovka a Bořislavka.Vilová kolonie Baba: Výtvarně nejucelenějším a nejhodnotnějším stavebním celkem, který dala předmnichovská republika Praze, je vilová kolonie na Babě. Její stavební osnova je dílem prof. Pavla Janáka a její výstavba kolektivním dílem nejpřednějších československých architektů.Býv. Všeobecný pensijní ústav na Žižkově: Ne tak ukázněným dílem je budova ROH na Žižkově, společný výtvor architektů Josefa Havlíčka a Jaroslava Honzíka, obrovitá architektonická kulisa násilně vsazená do drobně členěné fronty žižkovského svahu pražského panoramatu. Je to prvý nešťastný pokus prosadit výškovou stavbu v pražském prostředí, které pro svou přírodní krásu a bohatství historického obsahu je nutno doplňovat obzvláště citlivě.Památník na hoře Vítkově: Takovým příkladem citlivého obohacení města monumentální stavbou je Národní památník na hoře Vítkově, vyřešený arch. J. Zázvorkou jako těžký architektonický blok velkolepě umocňující památné návrší. Vztyčení kolosální sochy Jana Žižky od sochaře B. Kafky před průčelím Památníku dotvořilo v našich dnech tuto velkolepou dominantu na důstojný památník bojovníků za nový řád v naší vlasti.Staroměstské náměstí v únoru 1948: Nastolení nového lidově demokratického řádu v Československu je i novou etapou dalšího budování Prahy. Jako rozhodující činitel v její výstavbě vystupuje nyní po feudálech a kapitalistických vykořisťovatelích sám pracující lid, jeho potřeby a zájmy.Dětský dům: Budovy dříve určené obohacování kapitalistických podnikatelů se proměňují ve všeobecně prospěšná zařízení. Bývalá pojišťovna Praha je upravena v Dětský dům, cíl touhy, místo největší radosti nejmenších občanů republiky.Park kultury a oddechu Julia Fučíka: Místo bývalých pražských vzorkových veletrhů, sloužících po léta soukromému podnikání, stává se místem vzdělání, zábavy a odpočinku všeho pražského obyvatelstva. Vybízí k tomu prostředí bývalé královské obory, největší pražský veřejný sad. Zde architekt P. Smetana upravuje bývalý výstavní palác z roku 1891 v rozlehlou komfortní stavbu určenou velkým zasedáním masových organizací i společenským a kulturním podnikům dílčím.Letohrádek Hvězda: Úcta k slavné české minulosti využívá památných objektů k poučování lidu o velkých dobách i osobnostech českého národa. Renesanční letohrádek Hvězda se stává muzeem Aloise Jiráska, jeho dílo je souvislou oslavnou epopejí dějin českého lidu.Strahovská knihovna: Klášter strahovských premonstrátů, založený už ve 12. století, je uvolněn, archeologicky prozkoumán a určen jako Památník národního písemnictví k velkolepé přehlídce vývoje československé literatury, stavící domácímu lidu i návštěvníkům ze zahraničí před oči obraz vynikající minulosti naší kultury. V rámci muzea se dostává do rukou veřejnosti i obsah proslulé strahovské knihovny.Muzeum Klementa Gottwalda: Novým účelům a ideám slouží i pražská městská spořitelna, jedna z opuštěných bašt kapitalistické spekulace v Rytířské ulici. Vstupuje do vědomí všeho lidu jako muzeum Klementa Gottwalda, jako schránka památek na prvního dělnického presidenta a jako názorný obraz vývoje revolučních snah, které Klement Gottwald a československý lid uskutečňoval. Kromě obnovy a využití památek novověkých probíhá i obnova starých stavebních památek. Již v prvém díle jsme si ukázali nově vybudovanou Betlémskou kapli, „první lidovou tribunu světa“, kde lid naslouchal slovům Jana Husa, bojujícího za společenskou spravedlnost, očistu církve i za právo českého jazyka. Vynikající stavební památky byly restaurovány na Pražském hradě, byla provedena obnova krásných barokních paláců malostranských a pečuje se dále i o ostatní historické památky staré Prahy.Stavební činnost v Podbabě: Praha se dál rozrůstá do všech stran. Na staveništích v Podbabě, Dejvicích, Vršovicích, na Žižkově, Pankráci vyrůstají nové moderní činžovní domy, školy, kulturní střediska, obchody. Současný plán Prahy, založený na promyšleném využití situace města a jeho specifických zvláštností, vytváří předpoklady jeho dalšího narůstání. Kolektivy architektů vymezují program této výstavby, určují plochy pro umístění výroby, pro školy, nemocnice i pro obytné čtvrti, vybavené vším komfortem potřebným k životu člověka 20. století. Po dočasné formě opírající se o minulost a vyznívající ve stavební honosnosti, v úsilí oslavit velkou dobu, dobrala se architektura toho, co má být zásadami architektury vskutku lidové: účelnosti, ušlechtilé prostoty, nevelkých výrobních nákladů při splňování všech požadavků pohodlí, hygieny a komfortu, které už nejsou jen výsadou bohatých, ale nárokem všeho pracujícího lidu.Praha – noční záběr: Slavná je minulost Prahy, jako jsme ji mohli sledovat ve vývoji celého tisíciletí. Bohatá a slavná je přítomnost Prahy, hlavního města lidově demokratického Československa. Lid budující ve své vlasti socialismus je zárukou, že bude slavná i budoucnost Prahy i celé naší vlasti.׋›Praha tisíciletá II. dílVýrobceDPrahaRok1958Délka43 okénekAutor textuPoche Emanuel Dr.PředlohaZEMPOznačení5086Další diafilmy výrobceOpravy asfaltobetonových letištních ploch II.Základy měření I.ZHN - Zbraně hromadného ničení - Informace o jaderných, chemických a biologických zbraníchZacházení s loveckými zbraněmi I
