Písmo a jeho užitíZnamení pro paměť: Říká se, že lidská paměť je krátká. Ano, je to pravda! Děláme si třeba uzel na kapesníku, abychom nezapomněli, co máme vykonat. Zauzlin na provazech se od pradávna používalo v Asii, zejména v Číně. Též na americké pevnině si původní obyvatelé Mexika a Peru tak obnovovali v paměti, co bylo pamatování hodno.+44Vruby: Lidé si také zaznamenávali například ulovenou zvěř tak, že si dělali zářez za každý úlovek do luku nebo oštěpu. Též půjčku a oplátku vyznačovali vruby do dřevěné hůlky. Tu pak rozštípli, čímž vznikl shodný záznam pro obě strany. Dodnes slýcháme: Máš u mně vroubek, to jest: budu si to na tebe pamatovat!Tetování: I tetování a dokonce zářezy do vlastní kůže lze považovat za „zápisy“, které člověk nosil přímo na sobě. V jeskyních, v nichž se pračlověk ukrýval, našly se též oblázky se značkami, jejichž podobnost s dnešními písmeny je ovšem jen náhodná.Čarodějné znaky: Ten, kdo měl delší paměť, protože dovedl používat značek jako pomůcek paměti, že je dovedl luštit, tedy „číst“, připadal lidem zvláštní a tajemný, mocný svou moudrostí, budil úctu i bázeň. Malíř Hanuš Schwaiger zobrazil takového čaroděje, jakoby mnicha, který zaříkává ze znaků a z knihy. Takovou vzácnou dnes knihou je čarodějnická, vrážkovitá (leporelo) kniha batacká, ze střední Sumatry v Indonesii, uchovaná v pražském národopisném Náprstkově museu.Obrazové písmo: Pozvolné vznikání písma je však prostší, zcela netajemné, trvalo převelice dlouho a písmo se vyvíjelo velmi rozmanitými způsoby podle toho, jak se měnil způsob života lidí. Zprvu jen kočovní lovci zvěře doplňovali na skalní stěně klikaté škvíry a trhliny. Na obrazy zvířat – ryb i čtvernožců – zobrazovali též sami sebe, lovce, jakoby na památku svých odvážných činů. Pastevcům poloochočených zvířat však stačila znamení, kde je pastva, též záznamy počtu stád. Když člověk pak už vyráběl jako řemeslník a jiný člověk s výrobky obchodoval, bylo zapotřebí rychlých záznamů vyrobeného zboží.Primitivní kresba dítěte a prapředků: I my všichni, ještě dříve, než jsme uměli psát, a vlastně i jen pořádně mluvit, loudili jsme tužku, dělali jsme napřed jen klikyháky a pak postavy rodičů, kočku i auto, též déšť, bouřku, sluníčko. Tak to dělal i pradávný člověk, po němž zbyly podobné, avšak pracně ryté a rýpané kresby na skalních stěnách a nástrojích z kostí, později i na hliněných nádobách.Zjednodušování do znaků: U mnohých dávnověkých skupin lidí v Africe a v Asii – u Egypťanů, Babyloňanů, Indů a Číňanů – i v Americe se postupem dlouhých dob zobrazování velmi zdokonalilo ve vystihování přírody. Kresby pro pamatování a dorozumívání, třeba jen ve tvaru, jako je asi dnešní rebus, bylo však nutno dělat rychleji a proto zběžněji – obrázky se postupně zjednodušovaly do pouhých náznaků. Tak Féničané zjednodušili hieroglyf býka, který v jejich řeči zněl alef, na trojúhelníkovitý znak hlásky a, což převzali málo změněné Řekové pro své alfa a.Rebusy – značky: V rebusu i dnes ještě jednoduché obrázky a znaky nám vnukají pojmenování, to jest slova, která dají nový význam, složíme-li je. Rebus se tedy pokoušíme luštit, to jest „číst“ čili uhodnout smysl takové hádanky. Podobně „čtete“ i dnes různé smluvené značky jízdních řádů, na mapách, v kalendáři.Slabikové písmo: A právě takovým čtením obrázků se dospělo až k písmu. Mnoho slov, která lze uhodnout z jednoho obrázku, zúžilo se v dlouhém čase používání na jedno jediné, ba až na několik hlásek, na zvuk, na základní slabiku, obsaženou v pojmenování zobrazené věci. A zároveň se rychlým zobrazováním zjednodušoval obrázek až na pouhou jednoduchou a proto výraznou značku.Souvislost tvarů písma s hmotou a nástrojem: Při zjednodušování obrázku k výraznému znaku záleželo na tom, jakým nástrojem se to dělo a na jaké hmoty. Jiný vzhled mají značky ryté klínkem do mokré hliněné destičky nebo cihly, jiné jsou tvary tesané dlátem do kamene, jiný vzhled má písmo psané štětcem nebo rákosovým pisadlem na tkaninu, kůži, papír. To je základní pravidlo vůbec pro každé písmo a psaní, i pro naše dnešní písma a psaní: tvary písmen a celkový vzhled písma závisí na tom, čím a na co se píše.Hláskové písmo řecké: Tímto postupným tvárným zjednodušováním se zhustilo písmo slabikové na znaky znamenající jen hlásky, základní to zvuky lidské řeči. Je jich poměrně málo – 20 až 30, a tak vznikla posléze hlásková abeceda, jejíž 30 znaků vystačí asi pro 2 500 různých jazyků. Za dávného starověku rozšířili abecedu Féničané, námořní obchodníci z Malé Asie, avšak zušlechtili ji oblými tvary a rytmickým střídáním Řekové.Písmo spojuje národ: Ovšem vývoj písmových znaků se dál v mnoha a mnoha větvích, ustrnul někde na nižších stupních – obrázkových, slabikových – třeba u Číňanů proto, že u velikého, mnohasetmilionového národa, jako je čínský, znak věci se čte různě při mnoha značně rozdílných nářečích čínštiny, takže čínské písmo spojuje ohromné množství lidí mluvících rozličně.Brána poznání: Význam písma pro poznávání, pro šíření vědomostí, pro rozvoj vzdělanosti, to jest věd, techniky, literatury krásné i vědecké, je nesmírný. Proto prvním a základním požadavkem vyučování a výchovy je naučit se písmu – umět číst a psát. Tyto dva prostředky otvírají cestu k veškerému poznání, ke všemu, co lidstvo ve svém vývoji nashromáždilo, čím žije v současnosti a oč usiluje pro svou šťastnou budoucnost.Pramen dějin: Vytvořením písma začínají vlastně i dějiny, historie lidstva, neboť lze ji z písemných památek souvisleji sledovat než jen z hmotných nálezů předhistorických. Tak všichni známe značně podrobně život starých Egypťanů po dlouhá staletí před naším letopočtem dík tomu, že používali písma a zdokonalovali je.Různost způsobů psaní: Národy, které neznaly písma, zanechaly po sobě buď velmi málo, nebo nic. Například dobyvační a loupeživí Hunové a Avaři neměli písma; proto po nich nezbylo nic než špatná pověst, kterou ovšem zaznamenali jejich vzdělanější sousedé. Různá je tvarová dokonalost písem. Které se vám líbí?Snahy po dokonalosti: Také směr psaní znaků, pak i písmen – liter se měnil. Původně se psalo jen odprava doleva; začínalo se pravou rukou na pravé straně psací plochy, jako začínají kreslit a psát děti, dokud nechodí do školy, což jsme již dříve viděli na obrázku. Avšak písaři se pokoušeli psát co nejrychleji. Proto po napsání prvního řádku odprava doleva začali psát druhý řádek odleva doprava a, aby se nemusili zbytečně vracet, tak střídali pravidelně směr řádků. Později ze zkušeností poznali, že psát vždy odleva je výhodnější, neboť je vidět, jak a co napsali.Různé směry psaní: Řečtí písaři a po nich i staří Římané psali tímto jedním směrem – a píšeme tak dodnes i my a většina národů. Písmo arabské a hebrejské se však píše obráceně doleva. Číňané, Korejci, Japonci a Mongolové píší ve sloupcích shora dolů, praobyvatelé střední Ameriky psali naopak zdola nahoru.Tvarová krása písma: Porovnejte další úryvky nápisů, aniž rozumíte slovům. Který je krásný? Na prvních dvou ukázkách se zračí chvat, zběžnost a neurovnané naklonění. Běží rychle jako kurýr, posel-běžec – takové písmo se nazývá kursiva. Ukázky pocházejí ze starého Říma. Druhé dvě jsou členěné a vyrovnané – každé písmeno je odlišeno tvarem od druhého – proto říkáme písmenům typy. První je rytá do tabulky potažené voskem, druhá je psána pisadlem.Krása písma – čitelnost: Na starých památkách jsme se poučili, co tvoří krásu písma: při jednoduchosti největší zřetelnost, a to tím, že každé písmeno se zřetelně odlišuje ode všech ostatních, že je pečlivě nakresleno z úseček a oblouků, že není libovolně pokrouceno!Rytmus písma: Mezery mezi písmeny nesmí být velké – takové písmo je sice úhledné, ale nečte se dobře – je roztrhané a unavuje zrak. Pamatujme si: Mezery příliš malé, písmena natlačena – a k tomu ještě znetvořena – pak čitelnost a krása jsou zničeny!Lapidárnost písma: Rozlišování velkých písmen v ušlechtilé typy vzešlo původně ve starověkém Římě z tesání písmen do kamenných desek na starých pomnících, sloupech, stavbách v Římě. Aby písmena byla přesně ukončena, otesávali kameníci konce písmen zářezy v podobě malých trojúhelníků. Písmena pak pevně „stála“ na lince, a proto se zářezům říká patky. Jasný, zřetelný způsob každého výrazu, přesvědčivý na první pohled jmenujeme dodnes lapidárním (lapis – kámen).Psaní pisadly: Psaní takových, většinou rovných písmen štětcem nebo rákosovým lopatkovým perem bylo však velmi zdlouhavé, ostrá lomení se snadno barvou zalévala – a proto si písaři písmena přizpůsobovali obloukovými tahy a zakulacovali zlomy. Lopatkovité pero dělá též slabé tahy vedle většiny silných. Takové písmo je úhledné, ale čitelnost je zmenšena, protože převaha oblouků vadí v rozlišování typů.Malá abeceda – iniciála: Proto se v tomto úhledném a dosti již rychlém a zběžném písmu, zvaném unciála, začala rozlišovat některá písmena protažením nad řádek i pod něj. Vzniká tak zvolna – během tří století – malá abeceda. Toto prodloužení některých písmen usnadňuje čtení. Velikých písmen se pak používá jen k nápisům, na počátku verše – odtud název versálky – nebo též iniciálky (začáteční písmena).Azbuka a její předkové: Podobné znaky po rozlišení písmen prodlužováním lze spatřit i u písem slovanských, která z řeckého písma upravil pro slovanskou výslovnost Konstantin (Cyril) před jedenácti sty lety. Z jeho hlaholice, pozdější kyrilice, vyvinula se ruská azbuka, která si libuje (zejména v tisku) ve velkých písmenech (versálkách).Gotické písmo: Naše latinské písmo prošlo ještě mnoha změnami, nejvíce v slohovém údobí gotickém, ve kterém tvary písmen byly podivně lámány, překrucovány a přezdobovány tak, že se ztrácela rychlá čitelnost. Z té doby máme dochovány mnohé památky, překrásně vyzdobené; Čechové si vážili knih a dbali na jejich úpravu, tím byli pověstni v celém světě.Knihtisk: Neobyčejný rozvoj písemnosti – a tím i různých druhů písem – nastal vynálezem knihtisku v Evropě v 15. století (1450). Číňané znali podobný způsob již v 11. století (po r. 1000). Rozmnožování jedné knihy touto rychlou výrobou, její zdokonalování, rozvoj knihtisku čili typografie, způsobilo zlevnění a rozšíření knih nepoměrně většímu počtu čtenářů než při pouhém psaní knih. Tím pronikaly pak rychleji především nové myšlenky do stále širších vrstev lidské společnosti, ale též smysl pro krásu z dobré knižní úpravy a z krásných ušlechtilých typů písma.Účast evropských národů na knihtisku: Knihtisk vznikl zásluhou mohučského Němce Jana Gutenberga kolem roku 1450. „Černé umění“ knihtiskařské se pak často stalo součástí životního úsilí učenců, kteří v tu dobu počali rozvíjet vědecké poznání a chopili se tisku jako prostředku pro šíření osvěty a pokroku. Tisk dal myšlenkám křídla. Knihy proslulé obsahem, rovněž však krásou písma a úpravy se tiskly v Italii (Benátky), v Nizozemsku, ve Francii, Anglii, Německu a na Rusi.Slavný náš podíl v knihtisku: V naší vlasti se knihtisk při velké oblibě čtení z knih záhy a rychle ujal a zdomácnil. Učení lidé u nás se vyučili tiskařství a věnovali úpravě knih neobyčejnou péči.Krása našich starých knih: Naše tisky ve století 16. a počátkem století 17. jsou příkladně vzorné doslova po všech stránkách. Veleslavín, Melantrich jsou známá jména učených knihtiskařů té doby, zrovna jako jsou proslulé tisky Jednoty českobratrské.Tisky bratrské i jesuitské: Po bělohorském vítězství katolických Habsburků ve století 17. a 18. je u nás literatura česky psaná potlačena téměř úplně. Výtečnou pověst pečlivé a sličné úpravy našich knih si i nadále udržely českobratrské tisky (bible, zpěvníky, a pod.), donášené v oné době z ciziny a skrývané před jesuitským pronásledováním, ale též katolické knihy, převážně latinské, těžily z této tradice našeho dobrého vkusu v úpravě knih.Písmařské lidové umění: V našem lidu, hlavně vesnickém, kolovaly pouťové a jarmareční písničky v drobných výtiscích, z nichž si lidé sešívali t. zv. špalíčky. Záliba našeho lidu v knihách a v pěkné úpravě se udržovala i v psaných kronikách, záznamech, opisování a v modlitebních knížkách, psaných krasopisně a ozdobených měkce poddajným brkovým perem venkovskými učiteli – kantory, jak známe třeba z Jiráskových spisů, z jeho kroniky U nás.Obrozenecké tisky – v dalších údobích úpadek: Úprava knih se přizpůsobovala vždy dobovému vkusu podle slohových údobí, která byla výsledkem změn ve výrobě, a to jak po technické stránce, tak podle změn, které výrobní vztahy působily ve společnosti, například uvolněním selského stavu z tuhého poddanství, aby se mohl stěhovat do měst, do vznikajících velkých výrobních podniků.Tisk obrozeného národa: I naše obrozenecká literatura na rozhraní 18. a 19. století, z doby F. L. Věka, je sice prostá, leč velmi ladná úpravou, a to i noviny. Všeobecný úpadek – a to nejen u nás – nastal kol poloviny minulého století, kdy strojová výroba nepravdivě napodobí i v knižním oboru vnější nádheru, jak si ji žádají povrchní zbohatlíci, rozvíjející průmyslovou výrobu svým kapitálem a vykořisťováním pracujících.Ocelové pero – krasopis: V té době nejen knihtisk, ale též psaní se rozvíjelo na základě zdokonalených výrobků průmyslu, který přinesl kovové pružné pero, dávající přítlakem různostínové krasopisné písmo s mnoha nadbytečnými ozdobami a zákruty, velmi tehdy oblíbeným. Takový rukopis vyžadoval však dosti času – a stále se zvyšující požadavek rychlopisu nutně vedl toto písmo s mnoha kroucenými tahy k nečitelnosti. Používalo se i francouzského okrouhlého písma – t. zv. rondů, i štíhlé italiky při psaní významnějších písemností, dokumentů, diplomů, vyžadujících ozdobné písmo.Reformy ve psaní: Stále více požadovaná rychlost při písemných záznamech vedla k vynálezu a zavedení plnicích per, která jednak – při dobrém ošetřování – ušetří čas i energii pohybů při namáčení pera, jednak nerezavějící, ale tupou špičkou malé pružnosti vedou k čáře stejné síly a stejnoměrným plynutím inkoustu k napsání celého slova, pokud lze, jedním tahem, což je rovněž úsporné.Obliba jednoduchosti a výraznosti: Také psací stroje s typy (písmenami) stejné síly, nestínovanými přispěly k oblibě písma stejné síly, grotesku (písma hůlkového). V ozdobném písmě píšeme grotesk pomocí per s terčovou ploškou (redis) nebo dřevěných, kovových a jiných pisadel, která si někdy připravuje sám písař.Ztráta slohovosti: Vzrůstající kapitalistická výroba a konkurence si vyžadovaly již v minulém století obchodní reklamu tiskem, plakát, leták, vývěsky, ceníky a podobné tiskoviny. V těchto náborových tiskovinách se uplatňují nápadná, nestínovaná písma, „tučná“, jak zní odborné pojmenování, která lze zahrnout do společného označení grotesk. Přitažlivosti požadované v náborovém tisku se vyhovuje rozmanitostí nápadů a obměn – tato písma nakonec zrcadlí liberalistickou zvůli kapitalistické epochy. Tím ovšem se ztrácí uměřenost a jednotnost čili sloh písmové tvorby, taková písma se například nehodí k tisku knih.Výlučná úprava knih: V době úpadku knižní úpravy se činily pokusy obrodit výtvarnou kulturu knihy zprvu i psaním textů, rozmnožovaných reprodukcí novými, mechanickými způsoby, nebo častěji spojováním dřevorytů a jiných uměleckých grafických technik s textem pečlivě sázeným ručně, poté (zejména nyní) i strojově.Bibliografie, exlibris: Vzniklo tak i výběravé labužnictví v oceňování úpravy knih, zvané bibliografie (knihomilství), žádající číslované tisky v malých nákladech, na vybraném papíře, označované někdy malými lístky se jménem majitele, starým to zvykem místo podpisu v knize, t. zv. exlibris (z knih), zpravidla pracemi umělců grafiků.Různé abecedy: Dnes dbáme knihy, ne sice tak výlučně vytvořené, ale vždy pečlivě a úhledně sázené ušlechtilými typy, výstižně a slohově ilustrované, těžící ze zkušeností bibliofilských tisků a nových způsobů tisků (např. tisk přenosem, t. zv. offset). K tomu se druží i tvorba našich umělců grafiků, kteří za půl století vypracovali řadu ušlechtilých abeced pro tisk. Již v prvním desetiletí je to malíř a grafik Vojtěch Preissig, známý i v Americe, též tam se zcela usadivší Rudolf Růžička. V díle Preissigově pokračoval Karel Dyrynk, ze současných grafiků je známý Oldřich Menhart. Těsnou souvislost tisku s výtvarným uměním dosvědčují jména malířů Slavoboje Tusara, Jana Rambouska, s umělci spolupracuje Method Kaláb, Alois Chvála a jiní.Dnešní pěstování písma ve škole: K tříbení vkusu a vůbec k poznání pravidel výtvarné krásy, ke vštípení jejich zákonů slouží dnes opět ve škole výcvik v psaní jednoduchých a ušlechtilých písem různými nástroji, pery a pisadly, a to velké a malé naší abecedy i azbuky. Cvičíme plynulé řazení písmen v slova bez poruch, to je bez nahromadění tmavých linií nebo naopak bez bílých děravých míst. Tato plynulost čili rytmus je těžší u písmen lišících se navzájem od sebe než u ornamentu, který opakuje v rytmu stejné prvky. Sledujeme ve škole a v klubech výtvarné tvořivosti zákonitý vývoj písma, vyhýbajíce se každé svévoli a tvarové neodůvodněnosti, jaká se rozpoutala například počátkem tohoto století v t. zv. secesním písmu, neoprávněně a za každou cenu odlišném od tvarů ustálených a zpevněných vývojem.Úprava upoutává: Citu, který si tak vypěstujeme cvičením – také v šířce mezer mezi řádky, v nichž se mají v naší řeči výrazně uplatnit rozlišovací znaménka (diakritická), čárka, háček, kroužek – využijeme v úměrném rozestavění písmových odstavců. Tvoříme z nich celky – bloky, které vyvažujeme s účelnými částmi volné, nepopsané plochy. Tím upoutáváme pozornost diváků bezpečně a vydatně v názorné agitaci: v nástěnkách, bleskovkách, agitkách i v náborové grafice.Vývoj písma trvá: Vývoj písma je větvitý a přece se někdy zdá, že se v písmových zkratkách, monogramech, značkách, v obrazové statistice i v grafech vracíme k pravopůvodu písma, k obrazovým znakům, naráz pochopitelným. Po této stručné procházce vývojem písma však rozumíme, že tu jde o základ a podstatu písma, které se rozvíjelo podle potřeb lidské společnosti ve věrné službě sdělování a dorozumění. Rozvíjí se i dnes, neboť například potřeba přesného záznamu mluveného slova (při projevech, v shromážděních, pro novinové zpravodajství a při podobných příležitostech) dala vznik těsnopisu (stenografii); ten má však jiný základ než obrázkový, výtvarný, podobně jako Morseovy značky v telegrafii. Podle potřeby si lidé stále vytvářejí podobné signály, smluvená znamení a tvary.Písmo vychovává: Písmo tištěné i psané nás však dnes obklopuje více než kdy jindy, proto má neobyčejný vliv na naše pojetí krásy a ušlechtilosti. Věnujme mu proto náležitou pozornost a péči, nespokojujme se na žádném místě s výtvarně nepřístupnými komoleninami!׋›Písmo a jeho užitíVýrobceDPrahaDélka48 okénekAutor textuŽivec VáclavPředlohaDJOBOznačení5365Další diafilmy výrobceMěření ženské postavyBesedy o umění pro 5. postupný ročníkBoj proti alkoholismu a drogovým závislostemDějepis 6/D11 – Řecko – Řecké náboženství a báje
