Pěstujeme ovoce a zeleninu v JZD – I. díl: OvoceSovětský svaz nám přátelsky pomáhá na všech úsecích práce. Nezištně nám odevzdává své zkušenosti a vědecké poznatky, vysílá k nám své odborníky, abychom se mohli učit přímo od nich. JZD v Bosni mnoho získalo návštěvou vynikajících ovocnářů: J. M. Vasilenka, M. L. Igolkinové a K. S. Alexejové.+48Ovocnářství se v Sovětském svazu široce rozvíjí hlavně zásluhou mičurinců. V drsných podmínkách v kolchozu „Molotov“ na Altaji založili veliký ovocný sad a školku. Řídí se Mičurinovým poznatkem, že ovocné stromy se nejlépe přizpůsobují prostředí, jsou-li od mládí vypěstovány v podmínkách, za nichž mají růst a plodit. Stromky ze své školky zásobují kolchozy v Sibiři. Tak se zasluhují o to, že dnes rostou ovocné stromy i v oblastech, o nichž se myslelo, že se pro ovocné výsadby nehodí. Také u nás můžeme na vhodných místech s úspěchem pěstovat ovocné stromy i v polohách 700 m nad mořem. Dokazují to sady v Orlických horách, v Krkonoších, v Libereckém kraji i v drsném Rudohoří.Na mnoha místech SSSR jsou ovocné sady o rozloze několik tisíc ha. Na obrázku vidíme balení ovoce v jednom krymském kolchoze pro kolchoz „Čkalov“, při kterém jsou továrny na průmyslové zpracování ovoce. Krymské ovocné zahrady jsou zavodňovány. I naše JZD by mohla produkovat tolik ovoce, jako kolchozy na Krymu. Podmínky pro to u nás jsou, dosud jsme jich však plně nevyužívali.I. V. Mičurin těžce nesl úplný nedostatek jakostních ovocných odrůd v drsném podnebí a zaostalost ovocnictví v bývalém carském Rusku. Po marných aklimatisačních pokusech s odrůdami cizozemského původu poznal, že se může dopracovat úspěchu jen vyšlechtěním nových odrůd na stromech planě rostoucích v rozlehlých končinách Ruska a Vých. Asie. V úsilovné práci neustal, i když byl při ní zcela osamocen a carskými úřady zcela přehlížen. Velké Mičurinovy zásluhy ocenila teprve sovětská vláda. Mičurinsk – dříve Kozlov – je dnes největší ovocnou šlechtitelskou stanicí na světě. Mičurinovo řčení: „Nesmíme očekávat milostí od přírody: – vzít je od ní – to je náš úkol“ se stalo pracovní zásadou jeho následovníků v celém SSSR. Mičurinskou agrobiologii dále rozvíjí především akademik Trofim Děnisovič Lysenko.Metodou předběžného vegetativního sbližování dosáhl Mičurin úspěchu v křížení rodů znakově nebo tvarově velmi rozdílných. Tak na příklad dosáhl sroubováním sblížení hrušně s jeřábem. Potom se již daly křížit jejich květy. Mičurin tímto způsobem přenášel otužilost s jednoho druhu stromu na druhý.Aby získal odolné broskvoně, křížil Mičurin mrazuvzdornou mandžuskou mandloň s čínskou broskvoní Davidovou a získal míšence – prostředníka – jehož nadále používal k vyšlechtění odolných broskvoní. Prostředník sám je mrazuvzdornou mandloní s olejnatým jádrem.Krasokvět Rekord spojuje odolnost jabloně slivolisté, t. zv. Čínanky, jabloně Niedzwietského a Antonovky. Vznikl postupným křížením míšenců. Tak posunoval Mičurin o sta kilometrů severněji hranici pěstovatelnosti ušlechtilých odrůd.Vedeni velkými sovětskými vzory dávají i naši vědci výsledky pokrokové vědy do služby ovocnické velkovýrobě. V čele výzkumného ústavu ovocnářského v Holovousích je laureát státní ceny Svatopluk Brabec. Na obrázku vidíte příklad výzkumné práce tohoto předního čs. ovocnického pracovníka. Jablka a hrušky nelze křížit vzájemným oplodňováním. Soudruhu Brabcovi se však podařilo bezpohlavní křížení jabloně a hrušně proužkovým (prstencovým) očkováním. Obrázek znázorňuje zdařilý srůst jabloně Ontario s hrušní Pastornicí. Křížence vypěstoval Svatopluk Brabec.Tento obrázek vám připomíná brabcovu methodu pěstění pravokořených ovocných stromů. Základem methody je, že do roubů nebo výhonků rozvětvených zákrsků vkládáme kořeny nějaké příbuzné podnože obráceně, řekli bychom zády k roubům. Rouby nebo výhony si do roka nebo do dvou let pustí svoje vlastní kořeny. Pak se odříznou a zasázejí. Za svoje novátorství byl Svatopluk Brabec vyznamenán v r. 1953 státní cenou. Tak pomáhá i u nás věda ovocnictví.Při volbě pozemků se vyhýbáme mrazovým údolím. Jsou ovocným stromům nebezpečná v době květu a při dozrávání zimního ovoce, zeleninám na jaře a na podzim. Stéká do nich mrazivý vzduch s výše položených míst a teplota i v místech jinak teplých klesá až na několik stupňů pod nulu. Husté ochranné pásy po obvodě návrší svedou chladný vzduch v jiný směr a ochrání údolí před tužšími mrazíky. V létě, při dostatku vláhy, jsou t. zv. mrazová jezera vhodným prostředím pro letní květák, který narůstá v pěkné růžice, je-li v noci orosen.Jabloně jsou, až na vzácné výjimky, cizosprašné. To znamená, že potřebují k opylení pyl jiné odrůdy, současně kvetoucí. Mezi špatné opylovače se řadí odrůdy třísádkové, triploidní, i některé dvousádkové, diploidní. Jsou to na př.: Blenheimská reneta, Boskopské, Citronové zimní, Gráfštýnské, Herbertova reneta, Kardinál žíhaný, Kmínová reneta, Lebelovo, Stayman Winesap. Dobrým opylovačem je m. j. Parména zlatá zimní.Mezi odrůdami hrušní je více samosprašných, než u jabloní. Některé donášejí plody bez jader. Avšak plody bez jader jsou menší, bývá jich na stromě méně a nebývají tak jakostní jako z květů opylených dobrým opylovačem. Hospodářský zájem velí vysazovat sady tak, aby mezi špatnými opylovači s jakostním ovocem (na př. Dielova máslovka, Solanka) byly odrůdy s pylem jakostním.Třešně jsou vesměs cizosprašné, docela skupinovitě sprašné a nesprašné. Pokusy bylo zjištěno, že se jako dobří opylovači uplatnily tyto odrůdy: Německá rychlice 10×, Büttnerova a Türkine (Flamentier) 9×, Hedelfingenská 8×, Kassinova, Napoleonova (Lauermannova) a Riversova 7×, Germersdorfská, Velká černá chrupka a Winklerova 5×.Z višní je nejlepším opylovačem Morela pozdní u těch odrůd, které s ní současně kvetou. Též Ostheimská opyluje řadu odrůd. U Morely pozdní opyluje dobře jen typ se zakulacenými pupeny. Typ se špičatými pupeny je cizosprašný, špatně plodí a opyluje nedostatečně jiné odrůdy.Švestky a slívy jsou z části samosprašné, avšak více plodí, když jsou opyleny pylem dobrého opylovače. Nejlepším opylovačem je samosprašná švestka domácí, avšak nedostatečně opyluje sebe i jiné odrůdy Dolanka. Mezi dobré opylovače se řadí: Oullinské, mirabelky Metská, Nancyuská a Velká, Ontario, Bühlská raná, Carská a Wangenheimova. Merunky, broskvoně a ořešáky řadíme k druhům samosprašným. Avšak lepší opylení zaručí sad osázený třemi odrůdami. U broskvoní jsou nedostatečně samosprašnými J. Z. Halle a June Alberta. U ořešáků se vyskytují typy s květy nestejně se vyvíjejícími, samičími i samčími. Ty ovšem nejsou samosprašné, nebo jsou jen částečně samosprašné. Údaje o opylování ořešáků udávají samosprašnost u 90 % stromů.Roztroušenost menších ovocných sadů stěžuje jejich obdělávání speciálními mechanisačními prostředky, výkonnými stroji. Též hlídka a sklizeň je značně stížena. Proto nyní soustředíme ovocné porosty v obci do větších celků a pokud možno dohodneme se s okolními JZD nebo ČSSS na vytvoření ovocnářských kombinátů.Ovocné stromy sázíme do sponu obdélníkového, čtvercového nebo trojúhelníkového. Výsadba obdélníková je nejvýhodnější, protože při vyšším stáří stromů usnadňuje lepší svoz podplodin a ošetřování a sklizeň ovoce. Při tomto způsobu sázíme: ořešáky vlašské obvykle na 16 × 12 m, jabloně, hrušně a třešně a to vysokokmeny, polokmeny i čtvrtkmeny na 12 × 8 m, nízkokmeny jabloní a hrušní na bujně rostoucích podnožích a bujně rostoucí višně a slivoně na 10 × 6 m, tytéž druhy na slaběji rostoucích podnožích a slaběji rostoucí odrůdy a merunky na 8 × 5 m, zákrsky jabloní a hrušní na pravých zakrsle rostoucích podnožích a broskvoně na vzdálenost 4 × 2.5 m. Čtvercový spon umožňuje, dokud se koruny stromů nezapojí, obdělávání půdy křížem, potom však je agrotechnika ztížena. Ve čtvercích sázíme zpravidla na vzdálenost: ořešáky 15 × 15 m, vysokokmeny, polokmeny a čtvrtkmeny jabloní, hrušní a třešní na 10 × 10 m, bujně rostoucí višně, slivoně a nízkokmeny jabloní a hrušní na středně bujných podnožích, slaběji rostoucí višně a slivoně a merunky na vzdálenost 6 × 6 m, zákrsky jabloní a hrušní na zakrslých podnožích a broskvoně na 3.5 × 3.5 m, rybízy a angrešty na 2.5 × 2.5 m. Trojúhelníková výsadba se ukázala zvláště nepraktická, proto od ní dnes upouštíme. Při zdánlivě stejných vzdálenostech trojúhelníkového sponu jako u čtvercové výsadby se zužují řady, při nerovnostranném trojúhelníku se ztrácejí výhody čtvercového sponu.Na obrázku vidíte znázorněný vysokokmen, čtvrtkmen, nízkokmen a zákrsek. Vysokokmen s kmenem 150 cm vysokým se hodí pro extensivní ovocnářství. K osázení pastvin odrůdami výlučně průmyslovými se volí stromy o výšce kmenů 200–220 cm. Tyto kmeny se dají chránit proti zajícům a králíkům jednoduchými nákmeníky z drátěného pletiva, krajinkových latěk nebo tenkých, avšak loupaných tyček. Tykové tyčky vydrží dlouhou řadu let, konservují-li se karbolinem, jehož pach odpuzuje hladovou zvěř i domácí zvířectvo (husy, kozy, ovce). Investiční náklad při zakládání sadu je nízký, obdělávání půdy, než se stromy zapojí korunami, je usnadněno, avšak jestliže jsou v sadu podplodiny, tíže se ošetřují koruny stromů a sklízí ovoce. Za silných větrů bývá opad ovoce s těchto stromů větší než se stromů s nízkým kmenem. Polokmen nižší o 30 cm, nemá zvláštních výhod, spíše je nevýhodný, protože větve dosahují blíže k zemi a ztěžují agrotechniku. Nižší tvary stromů: čtvrtkmen, nízkokmen a zákrsek vyžadují oplocení dostatečně vysokým pletivem, aby se do sadu ani při vyšší vrstvě sněhu nedostali králíci a zajíci. Protože koruny těchto stromů je blíže země, je ošetřování stromu a sklizeň snadnější, opad ovoce je menší, ovoce je větší, jakostnější. Pro obdělávání půdy a ochranu korun proti škůdcům, je třeba speciálního nízkého nářadí. Nízké tvary ovocných stromů se hodí jen pro intensivní ovocnářství bez podplodin. Mezi čtvrtkmeny a nízkokmeny lze dočasně sázet pravé zákrsky jabloní, které se vyjmou, když se koruny stromů počínají zapojovat. Nejsou-li starší 10 let, lze je vysadit do nově sázených čtvrtkmenných nebo nízkokmenných sadů, též do samostatné zákrskové zahrady. K osázení půdně vyhovujících svažitých pozemků a strání se stromy s nízkými kmeny nehodí. Zde jsou zpravidla vhodné vysokokmeny. I jejich větve se na příkřejším svahu sklánějí téměř z poloviny až k zemi a musí se chránit proti ohryzu zajíci občasným postřikem stromového karbolina, smíšeného s galertou.Tento obrázek ukazuje, jak se vyvíjí koruna s kořenová soustava a jak to odpovídá výživě stromu. Mladé stromy, jak vidíte na obrázku v prořezu, zvláště jádroviny, mají větve jen nepatrně odkloněny od hlavní osy. Zato kořeny rostou do hloubky, aby stromy pevně zakotvily a byly odolné proti vývratům. V té době převládá minerální výživa nad uhlíkatou. A teď k druhému obrázku. Aby strom plodil, musí pak zvýšit množství asimilátů – uhlíkatých látek – nad živinami minerálními. Strom začne sklánět větve do vodorovné polohy, čímž se zadrží více asimilátů. Aby však úměrně stoupla i výživa minerální, rozšiřuje strom kořenovou pleteň směrem k půdnímu povrchu, který je živiny bohatší než mrtvá spodina. To je patrné ze třetího obrázku. Stářím se větve sklánějí víc a víc, ohýbají se, v koruně se shromažďuje stále víc uhlíkatých látek a kořeny, které se rozprostírají pod půdním povrchem, mají větší obvod než koruna stromu. Když ve výživě převládnou látky dusíkaté nad minerálními, strom zestárl. Větve nenarůstají, plody se rok od roku menší a zhoršují. Tu je třeba vyrovnat poměr uhlíkatých a minerálních látek. Děje se to zmlazením korun: větve se podle druhů a růstového stavu stromu zkracují až o polovinu. Ale dolní postranní větve se nezkracují, aby strom mohl dále plodit. Zároveň se prohloubenou orbou a vydatným pohnojením pečuje o dostatek minerálních živin.Novodobý agrotechnika zavrhuje kopání jam pro ovocné stromy, zejména v půdách těžkých, slehlých. Místo toho zavádí prokypření půdy až do hloubky 60 cm speciálními pluhy, na př. sovětským traktorovým plantážním pluhem. Proč zavrhujeme sázení ovoc. stromů do jam? Protože stromy jsou zde jako ve velikém hrnci, kořeny narazí na slehlou půdy dna a stěn jámy a chřadnou, poněvadž ztěží mohou prorazit do mrtvé spodiny. Skýtají-li úrody, jsou to jen úrody slabé a nedobré. Kde je i pod 60 cm slehlá nebo kamenitá spodina, nakypří se celý pozemek výbušninami, dynamonem nebo romperitem. U nás smí půdy výbušninami kypřit jen oprávněný střelmistr. Nejlépe se osvědčuje elektrické zapalování alespoň 10 náloží najednou, aby otřes půdy a spodiny byl co nejúčinnější. V půdách nakypřených výbušninami rostou ovocné stromy velice dobře.K mělkému kypření půdního povrchu v sadech s nízkými tvary a ve školkách se osvědčuje motorobot Agrostroje z Prostějova, k němuž se vyrábí různé přívěsné a napojovací nářadí, na př. kromě obdělávacího nářadí i postřikovací adaptér, jímž lze čerpat vodu. Lze k němu přivěsit též menší vozík na odvoz asi 5 q sklizených plodů od výkupního skladu.K mělkému kypření půdy ve vysokokmenných a polokmenných sadech se s výhodou užije agregátu kultivátoru s branami, jak to vidíme na obrázku z JZD Encovany. Výkonné agregáty ušetří mnoho času a práce při obdělávání půdy.Dnes nesázíme ovocné stromy přímo k silnici, aby nepřekážely provozu a telekomunikaci. Víme, jak často barbarsky se utínají a nešetrně ořezávají větve, překážející jízdě a telefonnímu a telegrafnímu vedení. Ovocná stromořadí mají nevýhody roztroušených ovocných sadů. Agrotechnika je velmi ztížena a zpravidla málo účinná.Je-li stromořadí až za silničním příkopem, nikomu nepřekáží. Ukazuje nám to pěkná ovocná alej z Chromče do Bludova. Docela bez významu tyto aleje při silnicích nejsou. Jsou zároveň větrolamy, ozdobou kraje a za vysokého sněhu i ukazateli cest. Nejlépe svou funkci splní tehdy, jsou-li to stromy odolné vůči větru, osvědčené krajové nebo místní odrůdy. Na obrázku je jabloň „Kralická“. Bohaté sklizně krajových odrůd vyvažují nevýhody roztroušených stromů.Mladý čtvrtkmenový ovocný sad v Bezně u Mladé Boleslavi slibuje v budoucnosti pěknou úrodu. Poněkud přehoustlé koruny se však budou musit proklestit, protože se v hustých mladých korunách nevyvíjí na spodku větví obrost, který způsobuje sílení větví, jež je nutné proto, aby větve unesly sebevětší úrodu ovoce.Třešňovka na zatravěném svažitém pozemku náleží JZD ve Velečově. Řídké koruny po deštích rychleji osýchají, plody tolik nepukají a nečerviví, protože vrtule třešňová, jejíž larvy způsobují červivění plodů, nemiluje otevřené polohy, silnější proudění vzduchu. Až budeme mít třešňovky zcelené do větších komplexů, budeme moci po deštích plody osušovat vířením vzduchu vrtulníkem. Pukání plodů na slunci totiž způsobuje dešťová kapka, která se usadí ve stopečné jamce.Ovocné sady jsou též ozdobou měst, jak ukazuje tento záběr z Prahy, ze Seminářské zahrady na Malé straně. Zákrsky i vysokokmeny této zahrady, obdobně jako v sousední zahradě Strahovské, jsou na poměrně příkré stráni a přesto skýtají i při trvalém zatravnění slušné sklizně dobrého ovoce. Tyto zahrady jsou zde již věky. To je důkazem, že nesmíme podceňovat staré sady. Naopak musíme je studovat a brát si z nich poučení pro zakládání sadů nových. Až přijčete do Prahy, přesvědčíte se na vlastní oči o úrodnosti stromů v Seminářské a Strahovské zahradě.Tak jako tento zákrsek, byly všechny stromy v Těchobuzicích ověšena krásným ovocem vývozní velikosti a jakosti. To proto, že zde každoročně poskytují stromům zelené hnojení zimní vikví, kterou v nejbujnějším vývoji zaklápějí mělce do půdy talířovými branami. Humus skýtá i ovocným zákrskům výživu a udržuje vláhu v půdě. To je zvláště důležité u stromů s mělkými kořeny.Zdravé ovoce sklízejí zde také proto, že stromy chrání proti chorobám a škůdcům osvědčenými postřiky. Nenajdete červivého plodu. Ovocnářské družstvo postřikuje všechny stromy v obci, nejen své vlastní. Tak předchází nákaze.Že i v zatravěném sadě skýtají nízkokmeny pěkné sklizně ovoce, ukazuje tento obrázek s Boskoopským jablkem. Ovšem travní porost se má vydatně hnojit, aby vytvořil dostatek humusu. Tráva se seká častěji, ale nechává se ležet, jako nastýlka. Zavodňujeme-li zatravněné sady, můžeme mluvit o formě intensivního ovocnářství, protože takové sady pak skýtají velice dobré sklizně zdravého ovoce, pečuje-li se zároveň o potírání chorob a škůdců účelnými postřiky.Hlavně broskvoně a ušlechtilé slívy skýtají jakostní ovoce z nálevkovitých korun. Pokračování kmene se na mladém stromku vyřízne a ponechají se jen 3 větve. Udržuje-li se obrost hlavně ve středu koruny v přiměřených rozměrech, může do středu korun vnikat plné osvětlení a listům je dopřána plná sluneční lázeň. Vyrobí více asimilátů, podmiňujících tvorbu jakostnějšího ovoce. Na obrázku jsou koruny Zelené renklody.A takto vypadá švýcarská koruna. Je řídká a tvoří patra, přiměřeně od sebe vzdálené. Odřezáváním všech svislých výhonů, směřujících dovnitř koruny se podporují odbočné větve směřující na stranu a dolů. Ukázalo se, že je nejvhodnější odřezávat všechny pupeny vzhůru, takže k tvoření výhonků směrem dovnitř koruny vůbec nedojde. I staré stromy lze upravit na švýcarskou korunu. Ve švýcarské koruně naroste kvalitní ovoce, protože listy mají vydatnou sluneční lázeň. Po deštích koruny rychleji prosýchají, což omezuje vývoj strupovitosti a moniliové hniloby. Postřiky lépe pronikají korunami, přehled korun je usnadněn. Naše JZD přejímají často vzrostlé sady a je třeba, aby družstevníci dovedli o ně náležitě pečovat.Ani při intensivním ovocnářství ve velkém si nebudeme hrát s Lepageovými (čti lepážovými) a podobnými tvary stromů, protože ošetřování takových tvarů je pracnější a tedy dražší, a protože s ním jsou spojeny i větší investiční náklady. Už na tabulce názorně poučující o poměru minerální a uhlíkaté výživy jsme viděli, že větve směřující do vodorovné a ohnuté polohy zadržováním uhlíkatých asimilátů mění poměr těchto látek ve prospěch plodnosti teprve u starších stromů. Násilným ohýbáním větví děláme z mladých stromků předčasně starce.Na t. zv. lepážích a jiných podobných tvarech nedosáhneme tak velikého a jakostního ovoce jako na volných zákrscích a nízkokmenech štěpovaných na správných podnožích. Na obrázku je nízkokmen jabloně Ontario. Jablka při vhodné úschově vydrží do června, ba i déle. Potom už máme třešně a višně, rybíz, angrešt, jahody a maliny.Značné množství ovoce skýtají vysokokmeny, ovšem později než nízkokmeny a zákrsky. Sklizně 2–3 q u hrušní a jabloní nejsou vzácností a občas se dostavují i rekordní sklizně nad 5–10 q s jednoho stromu. Tak na př. v osadě „Na studánce“, v Berouně jsou na lesní půdě jabloně a hrušně starší 100 let, podle udání majitele dokonce 300 let staré. V r. 1948 sklidilo se zde s hrušní nad 10 q, s jabloní až 7 q ovoce. Byla to především panenská jablka. Sad je vklíněn do vrcholku nad lesem podobně jako třešně ve Chvojenu u Poměnic jsou v samé blízkosti lesa. Největší sklizně až 3 q se stromu skýtá obrovitá třešeň vklíněná do lesa, ostatní, od mládí na zatravněném kopci, dávají 1.5–2 q velkých, velmi dobrých třešní. Pod těmito třešněmi se pase dobytek a zanechává po sobě stromům něco živin v trusu. Naše pastevní družstva by si měla více všímat takových stromů. Podnítilo by je to k extensivnímu, přesto výnosnému ovocničení.JZD v Konicích na Moravě, ležící ve vyšší poloze, ale chráněné hřebeny kopců se nebálo po místních zkušenostech vysázet velikou plantáž broskvoní. V prvním roce ochránili družstevníci mladé stromky před mrazem papírovými obaly.Broskev je lahůdkové ovoce. Aby broskvoně skýtaly takové úrody, jak ukazuje obrázek, žádají chráněné polohy a propustnou půdu, aby jejich dřevo v podzimu lépe dozrávalo a v zimě lépe odolávalo mrazům. Stromy potřebují hodně vláhy, kterou jim dodáme několikerým zavodněním na jaře a v létě. Chceme-li dosáhnout pravidelných, velkých sklizní, nesmíme zapomínat ani na výživu.Nemusíme se bát ani jahodníkových plantáží, zejména ne v jižních Čechách, kde se jahodám dobře daří. Nesmíme však litovat prostředků a práce na udržení plantáží v čistotě. Pro sklizeň jahod mají být v blízkosti chladné místnosti nebo chladírny, v nichž se jahody ochladí před zasláním do výkupních skladů nebo továren na zpracování ovoce. Kde není možnosti se zřetelem na pracovní síly udržet plantáže jahodníků v čistotě, raději je nezakládáme.Rybíz, bohatý vitaminy je ovocnářským průmyslem stále častěji žádán. Ošetřované rybízovny jsou výnosné. Mnohá JZD by si mohla vypěstovat sazenice sama, jak to ukazuje obrázek z JZD Tršice. Mladé sazenice se v druhém roce po vysázení seříznou nad samou zemí, aby vypučely v silnější pruty. K těm se přihrnuje půda do kopečku, po druhé, když jsou asi 15 cm vysoké a ještě několikrát za léto. Pruty zakoření, na podzim se odříznou a nasázejí znovu do školky nebo plantáží. Lépe je sázet dvouleté sazenice. V dalším roce seříznuté trsy opět vyraší a tak množení pokračuje. Obtížná je sklizeň, ale tu obstará pod dohledem staršího člověka větší školní mládež za smluvenou odměnu podle váhy. Největším škůdcem hmyzu je pýr. Proto sázíme keře do čtvercového sponu, abychom mohli mělce křížem plečkovat půdu, aby tak zbylo co nejméně ruční okopávky. Do sklizně udržujeme černý úhor, po sklizni nasejeme zimní vikev, kterou mělce zaklopíme talířovými branami. Hnojíme-li účelně vikev, hnojíme tak současně rybízy. Hlubší orba rybízům škodí, protože kořeny rybízu netkví hluboko v půdě.Podobně jako rybíz namnožíme si i srstku neboli angrešt. Abychom se vyhnuli popíchání při sklizni, pěstujeme angrešty na drátěnkách, t. j. na drátech, napjatých na kolících vysokých asi 120 cm. Větve přivazujeme k drátu a obrost udržujeme řezem ve tvaru živého plotu. Obdělávání a hnojení angreštových plantáží je obdobné jako u rybízu.Ovocné stromy a keře trpí různými chorobami a škůdci, které je třeba hubit. Samopojízdné nebo motorové stříkačky s tlakem na 15 atmosfér i mnohem vyšších rozprašují postřikové látky na jemné kapičky. Čím jsou kapičky jemnější, tím lépe. Nejúčinnější jsou postřiky hned po opadu listí, pak v době nalévání pupenů, před rozkvětem a hned po opadu květných plátků. Proti obaleči, který způsobuje larvami červivění jablek a hrušek stříkáme v době prvých známek náletu motýlků v létě. Obaleči to jsou ti drobní hnědaví nebo šedí motýlci, kteří létají v noci otevřenými okny k žárovkám. Jak proti nim nejúčinněji bojovat, nám povědí rostlinolékaři ONV.Z nízkých zákrsků na pravých zakrslých podnožích se jakostní ovoce sklízí snadno. Při opatrném ukládání do klecí se má hned třídit, aby se nemuselo několikrát překládat. Instruktor ČSSS v Ploskovicích zaučuje dívky ze střediska pracujícího dorostu, aby se z nich staly dobré ovocnářky.Nesprávné je sypat sklizené ovoce na hromady a teprve potom je třídit a skládat do klecí. Častějším překládáním se ovoce pomačká, dostává hnědé skvrny a ve skládkách při úschově snadno hnije. Třebaže se sadař usmívá, ukazuje, jak se to dělat nemá.Ještě opatrnější zacházení při sklizni vyžadují merunky. Merunky se nehodí do mrazových údolí, nýbrž na mírné teplé svahy a návršní roviny chráněné hřebeny hor a kopců před studenými severními větry, na propustné půdy, aby v podzimu vyzrály ve dřevě. Při nedostatku vláhy v půdě jsou vděčny za několikeré zavlažení do počátku sklizně plodů.Choulostivější ovoce, jako merunky, broskve a jahody, svážíme do skladišť k ochlazení na lehkých dvoukolových vozících s pryžovými pneumatikami. K odvozu většího množství ovoce ze zákrskových sadů používáme lehkých, nízkých, dobře perovaných aut.K zimnímu skladování ovoce se dobře hodí též sklepy ve skalách a komory zapuštěné v zemi. Podmínkou je udržení náležité vlhkosti ovzduší na 85 % a nekolísavé teploty 2–4 °C. Z toho důvodu dostatečné větrání v podzimu a na jaře za nocí pomáhá udržet teplotu na stejné výši. Nikdy neukládáme vedle ovoce jiné plodiny, nebo čpějící látky, protože ovoce pach přebírá a tím se chuťově znehodnocuje.Ovocnáři se rádi pochlubí svým ovocem na výstavách, které zpravidla bývají zároveň přehlídkou pokroku v ovocnictví. Vhodně instalované ovocnářské výstavy jsou dobrou propagační příležitostí pro rozvoj ovocnářství. Způsobují také větší touhu po ovoci, zvyšují jeho spotřebu.Musíme se snažit o to, abychom dodali svým dětem dostatek ovoce. Děti jsou budoucností národa, budou-li mít dostatek ovoce, vyrostou ve zdravé a silné pokolení.׋›Pěstujeme ovoce a zeleninu v JZD I.díl OvoceVýrobceDPrahaRok1953Délka52 okénekAutor textuMikeš JosefPředlohaZEMDOznačení3207Další diafilmy výrobceZáklady měření III.Požárně technické prostředky díl 2a Ruční hasicí přístroje IStíny fašismuOživlý stín 1.
