Osvobozování Československa sovětskou armádou I. dílVztyčování pohraničního sloupu na hranicích SSSR: Historická vítězství Sovětské armády nad německým fašismem a její přiblížení k východním hranicím Československa v roce 1944 se stalo mohutným impulsem širokého rozmachu národně osvobozeneckého boje našeho lidu. Na jaře a v létě 1944 se zvlášť intenzívně rozvíjelo partyzánské hnutí na Slovensku. Stovky slovenských dělníků a rolníků, i občané jiných národů, kteří uprchli z hitlerovských koncentráků, vstupovali do partyzánských oddílů.+36Nástup oddílu v Ukrajinském štábu partyzánského hnutí před vysazením na území Československa: Rozhodující pomoc při rozvíjení národně osvobozeneckého boje našeho lidu, vedeného Komunistickou stranou Československa, poskytoval Sovětský svaz. Na žádost moskevského vedení KSČ a na základě československo-sovětské dohody z 18. července 1941, Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci z 12. prosince 1943, byly na území Československa posílány partyzánské skupiny vedené zkušenými sovětskými a československými veliteli. Jen v červenci a srpnu 1944 byly na Slovensko přepraveny 24 skupiny se 404 sovětskými a československými partyzány. Tyto skupiny se staly základem pro utváření dalších partyzánských oddílů a později i svazků.Vedoucí komunističtí funkcionáři v době Slovenského národního povstání: Boj proti německým fašistům nabyl charakteru rozsáhlé partyzánské války. Její vedoucí silou a organizátorkou byla komunistická strana. Koncem roku 1943, když dozrály podmínky pro široký ozbrojený boj, zahájilo V. ilegální ústřední vedení Komunistické strany Slovenska v čele se soudruhy K. Šmidkem, G. Husákem a L. Novomeským přípravy na ozbrojené protifašistické povstání. K řízení národně osvobozeneckého boje byla z iniciativy komunistické strany vytvořena Slovenská národní rada. Ve městech a na vesnicích se vytvářely ilegální Národní výbory, které vedli a organizovali komunisté. Pomáhaly partyzánským oddílům při doplňování jejich početních stavů, informovaly je o rozmístění nepřátelských vojsk, zásobovaly je zbraněmi, oděvy a potravinami. Na sovětsko-německé frontě bylo masovým jevem, že se slovenští vojáci vzdávali nebo přecházeli k sovětským partyzánům.Mapa Slovenského národního povstání: 29. srpna 1944 přerostl osvobozenecký boj slovenského lidu ve Slovenské národní povstání. Bylo to poté, co Tiso požádal Hitlera, aby „nastolil klid a pořádek“, a kdy hitlerovci přisunuli svá vojska a začali obsazovat území Slovenska. V noci na 30. srpna partyzáni obsadili Banskou Bystrici, která se stala centrem povstání, sídlem Slovenské národní rady a ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. K povstání se připojila většina slovenských vojenských posádek ve středním a severním Slovensku.Na pomoc SNP byl vyslán zkušený organizátor partyzánského hnutí plk. A. N. Asmolov: Na žádost moskevského vedení KSČ poskytlo sovětské velení Slovenskému národnímu povstání okamžitou pomoc. Již 30. srpna 1944 byl vydán rozkaz všem velitelům sovětských partyzánských oddílů působících na území Slovenska: „Vaším hlavním úkolem je poskytnout okamžitou pomoc slovenskému lidu v jeho boji proti fašistickým okupantům za nezávislé a demokratické Československo.“Sovětská výstroj a výzbroj dopravená na letiště Tri Duby: Materiální a kádrovou pomoc partyzánskému hnutí na Slovensku poskytoval Ukrajinský štáb partyzánského hnutí v Kyjevě. Od 15. srpna 1944 byla tato pomoc zintenzívněna s využitím 208. divize nočních bombardérů 2. letecké armády 1. ukrajinského frontu. Po vypuknutí povstání byly ke zvýšení dodávek materiálů nasazeny další letecké dopravní svazky. Podle neúplných zpráv bylo tímto způsobem dodáno přes 3500 pušek, 1700 samopalů PPŠ, 500 kulometů, stovky protitankových pušek, desítky protiletadlových kulometů a potřebná munice. Kromě toho bylo přepraveno 2000 pušek Mauser, přes 10 000 pušek a samopalů, včetně 7 miliónů nábojů trofejního původu. Sovětský svaz dodával povstalcům také radiostanice, léčiva, potraviny a později i zimní výstroj. Jen v prvních dnech Slovenského národního povstání přistálo na letišti Tri Duby přes 1000 sovětských letounů, ve kterých bylo přepraveno přes 2000 osob a více jak 800 tun různého materiálu.Příslušníci 1. československého samostatného stíhacího leteckého pluku v SSSR: 17. září 1944 přistál na polním letišti ZOLNÁ 1. československý samostatný stíhací letecký pluk v SSSR. 18. září 1944 úspěšně provedl 1. československý samostatný stíhací letecký pluk v SSSR prvou bojovou operaci na letiště PIEŠŤANY, ve které zničil 20 německých letounů.Soudruh Klement Gottwald se loučí se s. Švermou před jeho odletem na slovenské území: Moskevské vedení KSČ vyslalo na Slovensko skupinu stranických funkcionářů v čele se zkušeným stranickým funkcionářem a politickým organizátorem Janem Švermou. Jako představitel zahraničního vedení KSČ pronesl na zasedání Slovenské národní rady projev o poválečném uspořádání republiky. V projevu zdůraznil, že v nové republice musí být skutečným pánem pracující lid, při zajištění své národní a státní bezpečnosti se bude bezvýhradně opírat o Sovětský svaz, vztahy mezi Čechy a Slováky se budou rozvíjet podle zásad vzájemné rovnosti a společnými silami se bude v ní budovat společný stát a sociálně spravedlivá společnost. Při přechodu partyzánů přes CHABENEC do Lomnické Doliny v Nízkých Tatrách zahynul národní hrdina Jan ŠVERMA.Příslušníci 2. čs. paradesantní brigády při svém pochodu do hor: Na pomoc Slovenskému národnímu povstání byla přemístěna i 2. čs. paradesantní brigáda, která byla součástí 1. čs. arm. sboru v SSSR. Její jednotky, zasazené do bojů v prostoru Železná Breznica, Trnová Hora, zastavily 8. října 1944 postup hitlerovců na Zvolen. Těžké boje sváděly 10. října v prostoru Banské Belé. Po obsazení B. Bystrice nacistickými vojsky ustoupily do hor a pokračovaly v aktivním boji proti německým fašistům. 19. listopadu byla přejmenována paradesantní brigáda na 2. čs. partyzánskou brigádu a přešla do podřízenosti hlavního štábu partyzánského hnutí v Československu.Mapa průběhu východokarpatské operace Sovětské armády: Největší pomocí Slovenskému národnímu povstání byla operace Sovětské armády. Ihned po vypuknutí povstání sovětská vláda a velení Sovětské armády, věrny leninským principům proletářského internacionalismu, změnily operační a strategické plány a rozhodly o provedení přímého úderu přes Karpaty. Již 2. září 1944 Vrchní velení Sovětské armády schválilo návrh velitele 1. ukrajinského frontu maršála Sovětského svazu I. S. Koněva a vydalo směrnici k provedení ofenzívní karpatsko-dukelské operace, která byla součástí východokarpatské operace Sovětské armády. Cílem operace bylo udeřit z prostoru Krosna přes Dukelský průsmyk na Prešov, dostat se do prostoru Ľubotína a Prešova a navázat tak bezprostřední spojení se Slovenským národním povstáním.Velitel 1. ukrajinského frontu maršál Sovětského svazu I. S. Koněv na pozorovatelně 38. armády: Díky velmi intenzívní a namáhavé práci desítek tisíc sovětských vojáků se podařilo během necelého jednoho týdne připravit a zahájit operaci na pomoc Slovenskému národnímu povstání. 8. září 1944 po mohutné dělostřelecké a letecké přípravě přešly jednotky 38. armády generálplukovníka K. S. Moskalenka do útoku. V krátké době prolomily nepřátelskou obranu a zahájily postup do její hloubky.Velitel 1. gardové armády generálplukovník A. A. Grečko: 9. září 1944 vstoupila do boje i 1. gardová armáda generálplukovníka A. A. Grečka. Sovětští vojáci se střetli po prolomení nepřátelské obrany se zběsilým nepřátelským odporem. Fašisté za žádnou cenu nechtěli dovolit, aby osvobozenecká vojska pronikla k hranicím Československa.Náčelník politického oddělení 18. armády plk. L. I. Brežněv (druhý zleva): 18. září 1944 zahájila boj na pomoc bojujícím slovenským vlastencům i část jednotek 18. armády generálporučíka J. P. Žuravleva, ke které se 22. září připojily hlavní síly armády. Na vysokém útočném elánu, statečnosti, odvaze a hrdinství, které sovětští vojáci prokazovali, měla rozhodující vliv systematická ideově výchovná práce, kterou osobně řídil náčelník politického oddělení plukovník L. I. Brežněv.Velitel 1. čs. armádního sboru v SSSR brigádní generál L. Svoboda s osvětovým důstojníkem sboru škpt. J. Procházkou za bojů v Karpatech: Sovětské velení vyšlo vstříc přání čs. vojáků a zasadilo do operace i 1. čs. armádní sbor v SSSR. Byl začleněn do sestavy 38. armády generálplukovníka K. S. Moskalenka. Příslušníci 1. čs. armádního sboru v SSSR toužebně očekávali den, kdy budou moci po boku Sovětské armády zahájit postupné osvobozování své vlasti od fašistických okupantů. Poprvé zasáhli do bojů v ranních hodinách 9. září 1944 v prostoru osad Machnóvka a Wrócanka a zúčastnili se jich nepřetržitě po celé období operace.Mítink stranických a komsomolských funkcionářů 17. gardového střeleckého sboru před zahájením bojů: Významnou úlohu v přípravě operace měla stranickopolitická práce. Stranické a komsomolské schůze, mítinky, shromáždění aktivů a besedy starších zkušených vojáků s těmi, kteří šli poprvé do boje, pomáhaly upevňovat vysokého morálního ducha a útočný elán. Sovětští vojáci zde vyjadřovali odhodlání pomoci bratrskému československému lidu v jeho boji proti fašismu. Charakteristická jsou v tomto směru slova desátníka Kondratěnka ze 1140. pluku 340. střelecké divize: „Nejsou takové hory, není taková německá síla, která by nás zadržela. Do Československa přijdeme a osvobodíme je od německých okupantů.“Boj sovětských jednotek v Karpatech: V prvním období karpatsko-dukelské operace směřující na pomoc Slovenskému národnímu povstání – od 8. do 14. září 1944 – zasáhla do bojů vojska 38. a 1. gardové armády. Díky nesmírnému úsilí se podařilo prolomit nepřátelskou obranu v předhůří Karpat a zabezpečit podmínky pro další postup. Útočící vojska v podmínkách horského a zalesněného terénu, v krajně nepříznivých podmínkách a v silně opevněném obranném rajónu překonávala zuřivý odpor hitlerovců a sváděla s nimi boje o každý metr půdy.Přesun sovětských dělostřeleckých jednotek: V úporných bojích sovětští vojáci prokazovali své vysoké morálně bojové kvality, hrdinství, statečnost a bojové mistrovství. Příkladem šli komunisté a komsomolci, kteří svojí neohrožeností strhávali ostatní k následování. K dosažení uložených úkolů bylo nutno vynaložit maximální vypětí psychických a fyzických sil. V bojích u osady Gury, v blízkosti československých hranic vykonal hrdinský čin komsomolec a velitel průzkumného družstva desátník Ivan Nědvižaj. Aby zajistil úspěch útoku, zakryl vlastním tělem hlaveň nepřátelského kanónu. Posmrtně mu byl udělen titul hrdina Sovětského svazu.Sovětské dělostřelectvo pálí na nepřítele: Do 13. září 1944 prolomila 1. gardová armáda generálplukovníka A. A. Grečka, přes houževnatý odpor fašistických vojsk nepřátelskou obranu v šířce 30 kilometrů a pronikla do hloubky 15 kilometrů. Také vojska generálplukovníka K. S. Moskalenka prolomila v těžkých a zdlouhavých bojích obranu a na hlavních směrech se vklínila 12–15 kilometrů do nepřátelské obrany. Na zpomalení útoku sovětských vojsk mělo nepříznivý vliv odzbrojení dvou slovenských divizí, které měly útokem do týlu fašistických vojsk ulehčit Sovětské armádě prolomení fašistické obrany v celé její hloubce.Pohled na kótu 534 po skončených bojích: Odpor fašistické obrany v pásmu útoku 1. čs. armádního sboru v SSSR byl zdolán 11. září 1944. Jednotky sboru postoupily až k novému obrannému postavení nepřítele, v němž klíčové místo měla kóta 534, severovýchodně od města Dukly. Zvlášť úporně se o kótu 534 bojovalo 12. září, kdy nepřítel přisunul posily. Celý den probíhaly boje muže proti muži. Kóta několikrát přecházela z jedněch rukou do druhých. Po těžkých bojích zůstala obsazena praporem československých samopalníků, kterým velel hrdina Sovětského svazu poručík Antonín Sochor. Dobytí kóty 534 bylo prvním velkým úspěchem 1. čs. armádního sboru v SSSR v jeho boji v Karpatech. Významnou měrou přispělo k osvobození východně od města Dukly.Velitel 38. armády generálplukovník K. S. Moskalenko na pozorovatelně před Dukelským průsmykem: Ve druhém období východokarpatské operace – ve dnech 15.–29. září 1944 – uskutečnilo sovětské velení řadu opatření k urychlení postupu. Za neustálých a těžkých bojů se sovětským jednotkám podařilo 20. září osvobodit město Duklu a vytlačit nepřítele z obranných postavení, které vybudoval jižně od města na přístupech k hlavnímu karpatskému hřebenu. V době od 15. do 24. září 1944 postoupily jednotky generálplukovníka K. S. Moskalenka o dalších 20 kilometrů a pronikly k bezprostředním přístupům k hlavnímu karpatskému hřebenu.Tanky 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR v bojích na Dukle: Velkou překážkou před Dukelským průsmykem byly vysoké kopce s těžko dosažitelnou dominantou Hyrowou horou a s kótou 694. Vzhledem k jejímu významu hitlerovci zabezpečili důkladně její obranu. Vybudovali zátarasy a obranné objekty a před nimi vytvořili hustá minová pole. V bojích o dobytí této hory se vyznamenali příslušníci 1. pěší brigády a 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR. Jako jeden z prvních se na vrcholek hory probil tank T-34 nadporučíka Richarda Tesaříka, hrdiny Sovětského svazu.Českoslovenští vojáci překračují hranice své vlasti: 6. října 1944 byl společným úsilím vojáků 67. střeleckého sboru, 31. tankového sboru, 38. armády a 1. čs. armádního sboru v SSSR dobyt Dukelský průsmyk. Jako první v 06.00 hodin překročila čs. hranice průzkumná skupina 2. praporu 1. čs. brigády vedená četařem K. Nebiljakem a vztyčila na čs. území státní vlajku. Tento památný den je slaven jako Den československé lidové armády. Vstupem 1. čs. armádního sboru v SSSR na československé území začalo postupné spojování čs. domácího a zahraničního revolučního odboje, vedeného Komunistickou stranou Československa, v jediný mohutný revoluční proud.Sovětští vojáci blahopřejí příslušníkům 1. čs. armádního sboru v SSSR ke vstupu na území Československa: Českoslovenští vojáci, partyzáni a občané nadšeně zdravili své osvoboditele. V souvislosti se vstupem na rodnou půdu zaslal velitel 1. čs. armádního sboru v SSSR brigádní generál Ludvík Svoboda veliteli 1. ukrajinského frontu maršálu Sovětského svazu I. S. Koněvovi telegram, ve kterém mimo jiné zdůraznil: „Vkročili jsme do vlasti bok po boku se slavnými vojáky Rudé armády, které náš lid vítá jako osvoboditele od nenáviděného fašistického jařma... Československý lid bude věčně ctít památku těch, kteří položili svoje životy za jeho svobodu, za štěstí jeho synů.“Slavnostní uvítání osvobozeneckých vojsk na území Československa: Východokarpatská operace skončila 28. října 1944 vyjitím sovětských vojsk na čáru řeka Wislok, západně Medzilaborce, Sobrance a Čop. Sovětská vojska nejenže osvobodila východní oblasti Slovenska, ale aktivní bojovou činností na sebe vázala hlavní síly fašistických vojsk. Tím umožnila slovenským vlastencům čelit dva měsíce hitlerovským vojskům a vést partyzánský boj proti německým fašistům. Právem je bratrská internacionální pomoc Sovětské armády v této operaci jedním z nehynoucích symbolů nerozborného přátelství a družby mezi Sovětským svazem a Československem. Nehynoucí dík, lásku a vděčnost našeho lidu vyjadřoval i nápis na slavobráně v prostoru Dukelského průsmyku.Památník Sovětské armády na Slovensku: Slavná bojová vítězství sovětských vojsk a jednotek 1. čs. armádního sboru v SSSR ve východokarpatské operaci byla draze vykoupena. Ztráty sovětských vojsk činily 21 000 mrtvých a 89 000 raněných. Z příslušníků 1. čs. armádního sboru v SSSR bylo 844 mrtvých a 4068 raněných. 40 svazkům, které se zvláště vyznamenaly v těchto bojích, byl udělen čestný název „karpatský“. Za hrdinství a statečnost byly tisíce sovětských a československých vojáků vyznamenány řády a medailemi. Nejstatečnějším z nich byl udělen titul hrdina Sovětského svazu.Bratrské objetí sovětských a československých vojáků: Dukla představuje jednu z nejvýznamnějších revolučních a bojových tradic Československé lidové armády. Je přesvědčivým důkazem československo-sovětského spojenectví, přátelství a bojové družby. V povědomí našich národů a pracujícího lidu představuje Dukla událost, která symbolizuje nejen zrod Československé lidové armády, ale znamená počátek nové epochy v dějinách našich národů – lidově demokratického a později socialistického zřízení. Na Dukle se zrodilo heslo, jak zdůraznil Klement Gottwald: „Se Sovětským svazem na věčné časy! Se Sovětským svazem a již nikdy jinak!“Velitel 2. ukrajinského frontu maršál Sovětského svazu R. J. Malinovskij: Po úspěšném překročení východních Karpat se staly vážnou překážkou v dalším postupu Sovětské armády západní Karpaty, které vyžadovaly velmi důkladnou a pečlivou přípravu. Koncem roku 1944 se přesouvá těžiště činnosti sovětských vojsk při osvobozování Československa přímo do pásma bojů 2. ukrajinského frontu maršála Sovětského svazu R. J. Malinovského. Na směru útoku vojsk 2. a 4. ukrajinského frontu, která se podílela na osvobozování jihozápadního Slovenska, byly řeky Čierna Voda, Laborec, Ondava a Tisa, Ipel, Hron.Útok jednotek 1. gardové jezdeckomechanizované skupiny generálporučíka I. A. Plijeva na jižním Slovensku: Boj na přístupech k jižním hranicím Slovenska zahájily jednotky pravého křídla 2. ukrajinského frontu 7. listopadu 1944 – v den 27. výročí VŘSR. Po úporných denních i nočních bojích se podařilo proniknout úderným uskupením do hloubky 70 km, překročit řeku Ipel a 12. prosince 10. gardovou jezdeckou divizí plukovníka V. V. Nikiforova vytvořit na československé straně předmostí, které se stalo nástupištěm k dalším bojovým operacím. Téměř ve stejné době se přiblížil k československé hranici, jižně od města Šahy, 9. gardový mechanizovaný sbor generálporučíka M. V. Volkova, který byl součástí 6. gardové tankové armády generálplukovníka A. G. Kravčenka. 14. prosince 1944 byly Šahy osvobozeny.Partyzáni ve slovenských horách: Za aktivní pomoci partyzánů a místních obyvatel pokračovalo masové vyhánění nepřítele ze Slovenska. Místní obyvatelé nejen slavnostně vítali své osvoboditele, ale předávali jim zprávy o stavu obrany německých vojsk, skrytých přístupech k městům, pomáhali v likvidaci fašistů, při odnášení raněných z bojišť apod.Salvy legendárních kaťuší zahajují dělostřeleckou přípravu útoku 18. armády: V druhé polovině listopadu 1944 vyvrcholily přípravy na nové útočné operace i v pásmu 4. ukrajinského frontu. 20. listopadu po mohutné dělostřelecké a letecké přípravě přešly do útoku jednotky 18. armády. Musely zdolat velké překážky, které představovaly vysoké hory a rozvodněné toky. Díky hrdinství, statečnosti, odvaze a velkému bojovému mistrovství vojska 18. armády prolomila nepřátelskou obranu a v průběhu 6 dnů překročila řeky Čierna Voda, Laborec a koncem listopadu překročila i rozvodněnou řeku Ondavu.Sovětská vojska v bojích ve slovenských horách: 23. listopadu 1944 zahájila útok 1. gardová armáda generálplukovníka A. A. Grečka. Bez ohledu na těžké podmínky bojů v horách, komplikovaných ještě špatným počasím, rozvíjela úspěšně svůj útok. Po překonání rozvodněných řek Čierna Voda a Laborec byly 26. 11. osvobozeny Michalovce a v ranních hodinách 27. listopadu Humenné. 1. prosince osvobodila Trebišov a Sečovce. Sovětská vojska musela postupovat v krajně nepříznivých podmínkách za hlubokého sněhu, krutých mrazů a sněhových vánic. Do poloviny prosince pronikla vojska 4. ukrajinského frontu na čáru Stropkov, Dorgov a Seňa, zaujala obranu a připravovala se na další bojové operace.Přeprava sovětských vojsk přes vodní tok v bojích na jihovýchodním Slovensku: Za úporných bojů 2. a 4. ukrajinského frontu v listopadu a prosinci 1944 překonala sovětská vojska několik vodních toků a postoupila o 35–70 kilometrů do nitra Slovenska. Osvobodila města Šahy, Levice, Rimavskou Sobotu, Sečovce, Humenné, Michalovce, Trebišov a další. Velké úspěchy Sovětské armády při osvobozování Československa posílily víru našeho lidu v konečné vítězství nad nenáviděným nepřítelem a podnítily k novému rozmachu národně osvobozeneckého boje na celém území Československa.Sovětské jednotky při zdolání horského terénu: V rámci východoslovenské operace vojsk 4. ukrajinského frontu a v rámci budapešťské operace vojsk 2. ukrajinského frontu byla v průběhu listopadu a prosince 1944 osvobozena značná část území Československa. Byla osvobozena téměř polovina dnešního Východoslovenského kraje, jižní pohraničí Středoslovenského kraje a jihovýchodní cíp Západoslovenského kraje. Tisíce sovětských vojáků – příslušníků 2. a 4. ukrajinského frontu – byly vyznamenány sovětskými řády a medailemi. Mnohým z nich byl udělen titul hrdina Sovětského svazu.Výňatek z dobových dokumentů: Vyhnáním okupantů z rozsáhlého území východního a jihovýchodního Slovenska byly vytvářeny příznivé podmínky pro praktická uskutečňování národní a demokratické revoluce na postupně osvobozovaném území Československa. Z ilegality vyšly revoluční národní výbory a začaly se ujímat moci.Památník na Dukle: Velkolepé památníky postavené naším lidem k poctě Sovětské armády – osvoboditelky jsou svědectvím o prolité krvi tisíců sovětských a československých vojáků. Hrdinství bojovníků od Dukly a Slovenského národního povstání a dalších bojů v posledních měsících roku 1944 bylo významným příspěvkem k osvobození naší vlasti a k dosažení plného vítězství nad fašismem v květnu 1945. Jejich oběti nebyly marné, jejich hrdinské činy nebudou nikdy zapomenuty.Shromáždění velitelů a politických pracovníků u příležitosti 30. výročí karpatsko-dukelské operace Sovětské armády: Obrovské úspěchy, které byly pod vedením KSČ dosaženy za léta výstavby socialismu v politickém, hospodářském a kulturním životě, v růstu blahobytu pracujících v celé naší vlasti, jsou živým ztělesněním revolučních tradic a odkazů bojovníků za svobodu, demokracii a socialismus. V duchu těchto nejsvětlejších tradic našich národů se rozvíjí intenzívní výchova nejen v naší Československé lidové armádě, ale i v celé společnosti. Světlé vzory nejrevolučnějších bojovníků za naši svobodu zvou k následování a rozvíjení jejich odkazu.׋›Osvobozování Československa sovětskou armádou 1. dílVýrobceDPrahaRok1975Délka40 okénekPředlohaDJOBOznačení2793Další diafilmy výrobceVyužití rybníků a zarybnění našich tekoucích vodJak zabránit ztrátám při konzervování krmivCesta hrdinství a slávy - 1. díl SokolovoMoskva
