Obrazy z československých dějin – I. díl: Období feudalismu (do roku 1848)Velkomoravská říše: Krásné a bohaté území naší vlasti od pradávna lákalo člověka, aby se v něm usídlil. Již před 250 000 lety se tu objevili první lidé a od té doby byly úrodné nížiny Čech, Moravy a Slovenska nepřetržitě osídleny lidem různého etnického původu a rozličných kultur. Ve 4.–5. století n. l. přišly do našich zemí početné skupiny Slovanů a trvale se tu usídlily. Během několika staletí vybudovali Slované na starém kulturním podloží vyspělou kulturu. První Slované žili ještě v rodových společenstvích. Orná půda patřila celému rodovému kolektivu – občině, která ji společně obdělávala a sklízela z ní plody. Avšak v 8.–9. století již zřetelně pozorujeme rozklad této prvotně pospolné organizace. Počínají se vytvářet první zárodky třídní – raně feudální soustavy. Z rodového společenství se vydělovala vrstva velmožů, kteří uchvacovali občinový majetek a podmaňovali si ostatní členy občiny. Družiny velmožů podnikaly proti sousedním kmenům nájezdy a násilím je podrobovaly. Na tomto stupni historického vývoje Slované na našem území vybudovali počátkem 9. století raně feudální říši se středem na jižní Moravě – říši Velkomoravskou. Její nejvýznačnější centrum bylo kolem pevných hradišť u Starého města a Mikulčic. Další střediska se vytvořila kolem Nitry na Slovensku a v Čechách kolem Prahy a Kouřimi. Moravští velmožové v čele s knížaty Mojmírem, Rostislavem a Svatoplukem si podmanili silou svých zbraní okolní slovanské kmeny a postupně rozšířili hranice říše daleko na sever až do jižního Polska a Slezska, na západě si podmanili české kmeny, na východě většinu Slovenska a na jihu sahala jejich moc až do podunajské nížiny. Vrcholný rozkvět prožívala Velkomoravská říše v druhé polovině 9. století, avšak tento rozkvět neměl dlouhé trvání. Stejně jako evropské raně feudální říše se ani na Velké Moravě nevytvořil pevný státní aparát, opírající se o hospodářsky stmelené území. Říši udržovali pohromadě pouze velmožové svými ozbrojenými družinami. Nepevný útvar se počátkem 10. století rozpadl pod úderem kočovných maďarských kmenů. Vysvětlivky k mapce: šedá plocha – pravděpodobný největší rozsah Velkomoravské říše; černé plošky – střediska, z nichž vycházelo násilné sjednocování kmenů.Půdorys kostela v Mikulčicích: Velkomoravská říše opírala svou sílu o bohatství země a o pracovitost slovanského lidu. Dosáhla vysoké kulturní úrovně. Archeologové odkryli v hradištích vzácné kulturní památky, jakými se může pochlubit jen málokterá evropská země. Velkomoravští Slované uměli již v 9. století stavět kamenné budovy a dosud byly objeveny základy šestnácti kamenných kostelů a jednoho paláce.+33Umělecké předměty z Velkomoravské říše: Ještě markantněji potvrzují vysokou kulturní úroveň Velkomoravské říše nálezy nejrůznějších užitkových předmětů. Drahocenné zlaté a stříbrné náušnice, ozdobné kultovní předměty i potřeby sloužící v každodenním životě, jako byly stříbrné knoflíky či ostruhy, mohly se uměleckou krásou i kvalitou zpracování směle rovnat s výrobky byzantských řemeslníků a umělců, kteří byli v 9. století považováni za nedostižné mistry. Nejen hmotnou, ale též duchovní kulturou Velká Morava vynikala. Zvláště se rozvíjela literatura psaná staroslověnsky.První přemyslovská knížata: Centrum kulturního a státního života se v 10. století přesunulo do Čech. Slovanský kmen Čechů násilím a bezohledným bojem sjednotil příbuzné kmeny v pevném feudálním státním útvaru, jehož středem se stala Praha. V čele českého státu stála knížata z rodu Přemyslovců. Svůj původ odvozovala od legendárního Přemysla Oráče a jeho manželky, kněžny Libuše. Na stěnách staré rotundy ve Znojmě zpodobnil neznámý mistr první přemyslovská knížata nejen proto, aby o nich zachoval paměť potomkům, ale především proto, aby oslavil panující rod a zvýšil jeho vážnost v očích šlechty i poddaných. Přemyslovci rozšířili český stát také na Moravu a v bojích s mocnými německými císaři upevnili jeho základy.Románské stavební památky; a) rotunda na Vyšehradě; b) bazilika sv. Jiří: Pražský hrad ozdobila česká knížata krásnými stavbami v románském slohu. Dodnes se zachovala monumentální bazilika sv. Jiří při klášteru benediktinek v podobě z poloviny 12. století. Zachovalo se také několik kamenných rotund, malých to kostelíků kruhového půdorysu. Nejznámější z nich najdeme v Praze na Vyšehradě, dále na Starém Městě pražském, na hoře Řípu i jinde. Výstavnost tehdejších kostelů naznačuje, jak významné postavení zaujala v raném období feudalismu římská církev.Miniatury ze 14. století; a) žetí obilí; b) sekání kosou; c) pluh: V raně feudálním období, to je v 9.–12. stol., rychle vzkvétal hospodářský život v celé střední Evropě. V zemědělství se všeobecně prosadilo trojstranné obdělávání půdy, dokonalejší orbu umožnilo zavádění pluhu s železnou radlicí. Obilí sklízeli zemědělci železnými srpy a louky sekali kosami, které se jen nepatrně liší od dosud používaných nástrojů.Model středověkého města – Bardějov: Společenská dělba práce mezi zemědělstvím a řemeslem vedla k rozvoji středověkých měst. Při sídlech feudálních velmožů, na křižovatkách obchodních cest a při přechodech přes řeky vznikaly městské osady, v nichž se soustředila řemeslná výroba a obchod. Bohatnoucí měšťané si stavěli kolem tržiště a kostela nákladné domy, své město chránili kamennými hradbami. Velkým městům poskytovali čeští králové četné hospodářské i politické výsady, které jim zajišťovaly prosperitu a měšťanům osobní svobodu. Řemeslníci se sdružovali k obraně svých práv v ceších, obchodníci navazovali obchodní styky nejen s blízkým okolím, ale i se vzdálenými kraji. V městech se záhy začaly prohlubovat sociální rozdíly. Proti bohatému patriciátu vystupovala početná vrstva chudších řemeslníků, a především městská chudina – tovaryši, nádeníci, žebráci atd.Mince ze 14. století: Rozvoj výroby zboží, řemesel a obchodu vyvolal zvýšenou poptávku po penězích. Dosavadní nehodnotné mince již nepostačovaly. Proto český král Václav II. dal od roku 1300 razit množství hodnotných stříbrných grošů, které se záhy prosadily po celé Evropě. Běžné drobné směně sloužily „malé peníze“ – parvi. Peníze začaly mnohem významněji než dříve pronikat do celé hospodářské soustavy. Rozvíjela se směna mezi venkovem a městy a to umožnilo feudálům hromadně zavádět třetí formu feudální renty – peněžní platy, jež záhy všeobecně u nás převládly. Stříbro k ražbě grošů poskytla bohatá česká naleziště, objevená koncem 12. stol. zejména v Kutné Hoře, Jihlavě a v Německém Brodě. České země oplývaly bohatstvím drahých kovů a naše hornictví v 13. a 14. století předčilo svým významem i rozsahem všechny okolní země. Také na středním Slovensku bylo tehdy objeveno nejen stříbro, ale i zlato, a o toto bohatství opřeli svou moc uherští králové, jimž Slovensko patřilo. Ze slovenského zlata králové razili mince – „uherské zlaté“.Říše Přemysla Otakara II., Václava II. a III., Karla IV.: Bohatství našich zemí umožnilo českým panovníkům rozvinout velmocenskou zahraniční politiku. Přemysl Otakar II. rozšířil v druhé polovině 13. století český stát o rakouské země až k břehům Jaderského moře. Zmohutnění českého státu vyvolalo obavy u německého císaře i papeže, kteří žárlivě střežili své pozice ve střední Evropě. Papežská diplomacie a zrada části české šlechty způsobily roku 1278 Přemyslův pád. Jeho nástupce Václav II. na čas získal korunu sousedního polského státu a pro svého syna Václava III. dosáhl i uherské koruny. V rukou Přemyslovců se tak spojila vláda nad obrovským územím ve střední Evropě. Avšak i tentokrát papež a německý císař zabránili trvalému spojení tří států. Česká šlechta přijala roku 1310 za krále Jana z rodu Lucemburků a jeho syn Karel IV. rozšířil království o Lužici, Slezsko a dočasně též o Branibory. Vysvětlivka: Na mapce jsou body vyznačena česká léna na území německé říše.Svatováclavská koruna: Za vlády Karla IV. (1346–1378) vyvrcholila síla českého středověkého státu. Karel byl též prvním českým panovníkem, který získal hodnost německého císaře. Všestranně upevnil svou panovnickou moc, posílil státní aparát a podstatně rozmnožil bohatství a moc římské církve. Vnějším výrazem Karlovy autority byla nádherná královská koruna, nesmírně cenné dílo neznámých umělců.Karlštejn: Vnějším výrazem Karlovy moci jsou též četné monumentální stavby. K ochraně říšských korunovačních klenotů a nejvýznamnějších státních listin dal zbudovat mohutný hrad Karlštejn, v Praze byl za jeho vlády vystavěn kamenný most přes Vltavu a začalo se se stavbou gotické katedrály sv. Víta. Již v prvních letech Karlova panování, roku 1348, byla v Praze založena universita a hlavní město království svým rozsahem stanulo mezi největšími metropolemi Evropy.Kritika církve – miniatury z Jenského kodexu: Avšak vnější lesk Karlovy vlády nemohl zastřít hluboké sociální rozpory, které nakonec vyústily v těžkou politickou krizi. V druhé polovině 14. století nesmírně rozbujela moc římské církve. Důmyslnou soustavou různých platů církev vysávala český pracující lid a do Říma odplývaly každoročně obrovské částky peněz. Proti bezohlednému vykořisťování se počal zdvíhat odpor českého lidu. Ze soudobých literárních památek i z kreseb vyzařuje hluboká nenávist k římské církvi. Útoky směřovaly proti vysokým církevním hodnostářům, proti mnichům a především proti papeži, který je často zpodobován v ilustracích jako zlý démon. Třídní odpor pracujícího lidu umocňovalo též rostoucí vykořisťování ze strany světských feudálů. Také v českých městech se stupňovala nenávist k bohatnoucímu patriciátu.a) Betlémská kaple; b) Jan Hus na kazatelně (Jenský kodex): S otevřenou kritikou církevních zlořádů vystoupil mistr pražské university Jan Hus. Ve svých spisech a kázáních odhaloval hrabivost církevních hodnostářů, ukazoval věřícím, že papežové a preláti okrádají chudý lid. Od roku 1402 hlásal své názory v Betlémské kapli v Praze a jeho bojovná kázání burcovala tisícové zástupy k odporu proti papeži a k nápravě v církvi. Papež a arcibiskup se ho marně pokoušeli umlčet. Nakonec ho církevní koncil povolal do Kostnice k soudu a 6. července roku 1415 ho dal upálit.a) Chrám panny Marie Sněžné; b) Jan Želivský: Upálení milovaného mistra Jana Husa vyvolalo nesmírnou bouři odporu u všeho našeho lidu. Na jeho místo ihned nastoupili jiní bojovníci, kteří vyhlásili církevním hodnostářům ještě rozhodnější boj. Do čela revolučního lidu v Praze se postavil Jan Želivský a v chrámu Panny Marie Sněžné vyzýval k otevřenému útoku proti církevním hodnostářům a proti všemu panstvu, jež se podílelo na vykořisťování pracujícího lidu. Dne 30. července roku 1419 dal Jan Želivský signál k ozbrojenému povstání pražské chudiny, které vzápětí přerostlo v celé zemi v mohutné husitské revoluční hnutí.Rytina středověkého Tábora: Lidové masy povstaly, aby zlomily moc církve a feudálního panstva. S největší intenzitou vzplanuly boje v jižních Čechách. Na jaře roku 1420 tam založili husité nad řekou Lužnicí mohutnou pevnost, kterou nazvali Hradiště hory Tábor. Tábor se stal pevnou základnou husitského revolučního hnutí. Zpočátku vládla v Táboře nejrevolučnější chudina a pokusila se uskutečnit svůj sen o beztřídní společnosti, v níž si všichni lidé měli být rovni. Avšak tehdy ještě nebyly zralé podmínky pro likvidaci feudálního společenského řádu a po roce vláda chudiny v Táboře padla. V městě se ujala vlády tzv. měšťanská opozice – řemeslnictvo a chudší šlechta, jež převzala prapor revolučního hnutí.a) Jan Žižka v čele husitů; b) boj husitů s křižáky (obojí z Jenského kodexu): Husité zorganizovali silné vojsko a do jeho čela se postavil skvělý stratég Jan Žižka z Trocnova, chudý jihočeský zeman, který vybudoval nepřekonatelnou armádu. Jan Žižka byl již na počátku bojů na jedno oko slepý a záhy oslepl úplně. Avšak s pomocí svých rádců, kteří jej informovali o situaci, dovedl vždy volit správný strategický a taktický postup, takže až do své smrti roku 1424 vedl husity od vítězství k vítězství.Křižácké výpravy proti husitům – graf: Husitské revoluční hnutí vyvolalo hrůzu v řadách domácích i zahraničních feudálů. Císař Zikmund, jemuž husité zabránili nastoupit na český trůn, zorganizoval pomocí církevních peněz obrovské vojsko, které na jaře roku 1420 vtrhlo do Čech. Celý národ pak povstal na obranu ohrožené vlasti a v slavné bitvě na hoře Vítkově 14. července roku 1420 rozdrtil křižáky, a uhájil tak nejen Prahu, ale celou zemi. Na podzim roku 1421 znovu vtrhla do Čech křižácká vojska. A opět je husité skvělým způsobem porazili u Kutné Hory a Německého Brodu. Další vpád se opakoval roku 1426 od severu a husité jej odrazili u Ústí nad Labem. O rok později utekli křižáci před husitským vojskem od Tachova dříve, než se přiblížilo na dostřel, a roku 1431 se opakoval ještě ostudnější útěk křižáků od Domažlic.Boj o vozovou hradbu (z filmu „Jan Žižka“): Ptáme se, jak bylo možné, že lidové husitské oddíly na hlavu porážely obrovskou přesilu dobře vyzbrojených a vycvičených feudálních vojsk. Husitské polní vojsko bylo vzorně organizované a ukázněné a také výzbroj mělo na tehdejší dobu vynikající. Dovedlo využít slabin rytířských vojsk a přinutilo je útočit proti pevné vozové hradbě, jež chránila pěší bojovníky. Když se rytíři bojující na koních přiblížili k vozové hradbě, vypálili do jejich hustých řad z ukrytých děl a způsobili v jejich vojsku zmatek. V tom okamžiku vyběhli z vozů pěší bojovníci a začali bít křižáky hlava nehlava. Na pomoc jim přispěchala husitská jízda, a tak prudkým protiúderem husité rozhodli boj ve svůj prospěch.„Spanilé jízdy“ husitů – graf: Po odražení prvních vpádů křižáků přenesli husité těžiště boje za hranice Čech. Od roku 1426 podnikali stále častěji mocné výpady, nazývané „spanilými jízdami“, do okolních německých zemí, aby zabránili organizování dalších křižáckých výprav. Nejmohutnější útok podnikli v letech 1429–30 do Saska a Bavorska. Nejdelší spanilou jízdu uskutečnili husité roku 1433 na sever a pronikli až k Baltickému moři. Přes tyto obrovské úspěchy bylo husitské revoluční hnutí nakonec poraženo zradou šlechty, která se obohatila konfiskací církevního majetku a v bitvě u Lipan v květnu roku 1434 rozbila revoluční polní vojska. Husitské revoluční hnutí bylo nejslavnějším obdobím starších dějin našich národů. Bylo nejmohutnějším třídním bojem v Evropě, hluboce otřáslo feudální společenskou soustavou, na celé dvě století zlomilo moc římské církve v Čechách. Bylo zdrojem revolučních tradic nejen v našich zemích, ale i v mnoha okolních oblastech, zejména na Slovensku, kde vzniklo rozsáhlé hnutí „bratříků“, v Německu, v Uhrách i jinde. Vysvětlivka: Šrafováním a daty vyznačena území častých „spanilých jízd“.Nové metody v hutnictví (rytina ze 16. století): Období, jež následovalo po husitském revolučním hnutí, a zejména celé 16. století je poznamenáno hospodářským rozkvětem naší země. Na přelomu 15. a 16. století znovu zazářilo hornictví a jáchymovské stříbrné doly prosluly po celé Evropě. Zdokonalila se též těžba a výroba železa, jak potvrzuje Jiří Agricola, který ve své cenné knize popsal nové způsoby zpracování železné rudy. Velký pokrok zaznamenala i četná další odvětví řemeslné a zemědělské výroby.Renesanční radnice v Levoči: Šestnácté století je též obdobím dalšího rozkvětu českých a slovenských měst. Bohatnoucí měšťané budovali přepychové stavby v novém renesančním stylu, a zejména krásné radnice svědčily o blahobytu měst. Zvláště cennou renesanční památkou je radnice ve východoslovenském městě Levoči. Ještě výrazněji se odráží hospodářský rozkvět země v monumentálních stavbách šlechtických zámků.Dřevěné plastiky mistra Pavla z Levoče: Hospodářský a kulturní pokrok se odrazil též ve výtvarném umění. Umělci opouštěli zobrazování strnulých neživotných postav, jak to předpisovala středověká církev, a podchycovali ve svých dílech přirozenou krásu člověka, realisticky zachycovali prosté výjevy z každodenního života. I v dílech na náboženské motivy zřetelně proniká tento nový renesanční a humanistický pohled na člověka. Vynikajícím mistrem té doby byl řezbář a malíř Pavel z Levoče, který neobyčejně realisticky zobrazoval lidské postavy.Habsburská monarchie r. 1526 – mapka: Roku 1526 došlo k neblahé politické události. České země se staly součástí velké mnohonárodní monarchie a spolu s uherským královstvím, k němuž náleželo i Slovensko, dostalo se do područí panovníků z rodu Habsburků. Habsburkové zesílili daňové břemeno tížící náš pracující lid a pokoušeli se těsně připoutat české království k Vídni. Na tyto pokusy prosadit absolutismus odpověděli čeští stavové povstáním v letech 1546–47 a počátkem 17. století se rozpory mezi částí české šlechty a Habsburky prohloubily tak, že přerostly v nové ozbrojené povstání.a) Pražský hrad; b) defenestrace r. 1618 (soudobé rytiny): Na jaře roku 1618 zahájili čeští stavové mocné povstání svržením nenáviděných místodržících z oken pražského hradu. Zvolili si novou vládu a přijali za krále Fridricha Falckého. Avšak zahraniční spojenci, na něž šlechta spoléhala, povstání zradili. Sobeckou politikou si feudálové odradili lidové vrstvy, a tak nakonec Habsburkové povstání zdolali. V listopadu 1620 porazili povstalce na Bílé hoře.Rytina popravy českých pánů r. 1621: Vítězní Habsburkové a s nimi ruku v ruce postupující římská církev se krutě mstili. Roku 1621 bylo dvacetsedm českých pánů potupně popraveno na Staroměstském náměstí, majetek mnoha šlechticů vláda zkonfiskovala a rozdala cizím feudálům a církvi. Na české povstání navázala zhoubná třicetiletá válka, která dokonala dílo zkázy.Barokní zámek v Buchlovicích: Vítězní cizí feudálové, kteří získali konfiskacemi ohromný majetek, zahájili kořistnickou hospodářskou politiku. Rozvíjeli vrchnostenské hospodářství, budovali dvory, pivovary a jiné podniky a donutili poddané zadarmo robotovat. Ze zvýšeného vykořisťování pracujícího lidu získali nesmírné bohatství. Stavěli si přepychové zámky a paláce ve vyumělkovaném barokním slohu, okázale podtrhujícím jejich zámožnost a nadřazené postavení. Klasickou ukázkou barokního stavitelství je zámek v Buchlovicích na Moravě.Povstání nevolníků v 17. a 18. století – mapka: Reakce utužila v 17. století feudální pouta pracujícího lidu. Několik dní v týdnu museli nevolníci robotovat a navíc ještě odvádět stále větší daně státu a poplatky panstvu i církvi. Církev vystupňovala morální útisk českého lidu. Rostoucí tlak vyvolával nepokoje a povstání. Neminul téměř rok, aby někde nevolníci nepovstali proti svým pánům. Největšího rozsahu nabylo povstání roku 1680, kdy se venkovský lid vzbouřil v několika českých a moravských krajích, a roku 1775, kdy povstání zachvátilo zejména severovýchodní Čechy. Povstání sice končila porážkou, ale významně napomáhala zevnitř rozkládat feudální společenský řád.Jánošík a jeho družina – soudobá lidová malba: Ještě tíživější bylo postavení slovenského pracujícího lidu. I tam se nevolníci bránili ozbrojeným bojem. Zvláštní formou odboje proti feudálům bylo zbojnictví. Mnoho mladých mužů utíkalo do slovenských hor, sdružovalo se ve zbojnické družiny a podnikalo odvážné přepady panských sídel. Přímo legendární proslulosti nabyl na počátku 18. století Juraj Jánošík z Terchové na Žilinsku. Mnoho lidových písní a pověstí líčí jeho hrdinské činy, jeho boj za práva porobeného lidu. Jánošíka a jeho družinu zobrazovali i četní lidoví umělci ve svých kresbách a malbách.a) Továrna v Jablonci nad Nisou; b) Secí stroj (soudobé rytiny): V druhé polovině 18. století započalo se hospodářství v naší zemi rychle rozvíjet. Vymaňovalo se z úzkého feudálního rámce, a zejména do průmyslové výroby pronikaly prvky kapitalistické velkovýroby. Objevily se první velké manufaktury, v nichž se uplatňovaly jednoduché stroje. Pronikání kapitalistických prvků do hospodářské a sociální soustavy uspíšilo rozklad feudalismu. Roku 1781 byl císař Josef II. nucen zrušit nevolnictví, a uvolnit tak feudální pouta, jež bránila pracujícímu lidu odcházet za prací z venkova. Pokrok ve všech odvětvích hospodářství i společenského života se nezadržitelně prosazoval. V první polovině 19. století počaly manufaktury přerůstat ve skutečné továrny a byly v nich zavedeny první parní stroje. Pokrok nastal také v zemědělství. Byly vyráběny a dodávány nové secí stroje, zdokonalené pluhy a jiné nástroje, jež zvyšovaly produktivitu zemědělské práce.Příjezd prvního vlaku do Prahy (rytina): Roku 1845 byla dokončena železniční trať spojující Prahu s Vídní a do Prahy s velikou slávou dorazil první vlak tažený parní lokomotivou. Záhy nato se železniční síť v českých zemích rozrostla a nesmírně zrychlila osobní a nákladní dopravu.Posvícení v Němčicích (malba neznámého autora): S rozkladem feudalismu a s úsvitem nového společenského řádu úzce souvisí formování novodobého českého a slovenského národa. Rozvoj kapitalismu prolamoval feudální přehrady, vytvořil jednotný hospodářský celek a to utužovalo pospolitost lidí hovořících týmž jazykem a vytvářejících společné kulturní hodnoty. Jádrem českého i slovenského národa bylo venkovské obyvatelstvo, jež nikdy nepřestalo hovořit česky a slovensky a vždy si udržovalo silné národní cítění.Alegorický obraz neznámého slovenského autora: Na Slovensku ztěžoval proces národního obrození mnohem tíživější sociální a národnostní útlak. Vtipně to vyjádřil alegorický obraz z první poloviny 19. století. Malíř neumělou rukou zobrazil situaci slovenského rolníka, krutě vykořisťovaného církví, rakouskou vládou, maďarskou šlechtou i rakouskou a maďarskou buržoazií. Slovenský rolník si s bezradným pohybem ruky klade otázku: „Což vás mám všechny živit?“.Portréty národních buditelů – vědci: Národní obrození umožnilo nebývalý rozvoj kulturního života. Několik staletí trvající hmotný, náboženský a národnostní útlak zanechal v naší kultuře, národní literatuře a umění zhoubné následky. Proto boj na kulturní frontě nabyl v národním obrození tak zásadního významu. Bylo třeba položit základy novodobé národní osvěty, vědy i literatury a dokázat na tomto poli životnost českého a slovenského národa. Mnoho vykonali pro kulturní povznesení lidu vzdělaní hlasatelé národních práv, přední vědci Josef Dobrovský, Josef Jungmann, Pavel Josef Šafařík, historik František Palacký a na Slovensku Ľudovít Štúr, spolutvůrce slovenského spisovného jazyka.Portréty národních buditelů – umělců: Po boku jim stáli četní literární umělci a básníci v čele s Karlem Hynkem Máchou a Josefem Kajetánem Tylem, kteří položili základy české poezie a dramatické tvorby. Poznámka: Obraz K. H. Máchy se nezachoval, jde o pokus o rekonstrukci jeho podoby.Josef Mánes – Česká píseň: Český lid oslavil ve svých výtvarných dílech vynikající malíř Josef Mánes. Od třicátých let 19. století české i slovenské národní hnutí značně zesílilo a nabývalo politického charakteru. Obrozený český a slovenský národ se hlásil o svá politická práva. Do čela tohoto boje se postavila mladá pokroková buržoazie, usilující o úplné rozbití zastaralých feudálních řádů a o uvolnění cesty všestrannému rozvoji kapitalismu. V českých zemích i na Slovensku se schylovalo k veliké sociální bouři – k buržoazní revoluci.׋›Obrazy z československých dějin I. Období feudalismu (do r. 1848)VýrobceDPrahaRok1962Délka37 okénekAutor textuMíka Alois Dr.PředlohaDJOBOznačení5058Další diafilmy výrobceJednoduché přijímače s tranzistoryCo se stalo ve světě - 7/61Základy elektroniky IV. Rezonanční obvody, čtyřpóly10 let nového Československa
