Marie MajerováPortrét Marie Majerové z roku 1950: Národní umělkyně Marie Majerová, o níž bude vyprávět tento diafilm, je dnes naší žijící spisovatelkou. Od počátku našeho století, kdy vstoupila do literatury povídkami v dělnických časopisech, píše nepřetržitě až dodnes s živým zájmem o všechno nové kolem nás. Vydala řadu románů, knih, povídek, reportáží, knížek pro děti a vedle toho psala celý život do novin a časopisů kritiky, úvahy a články.+15Rodný domek v Úvalech u Českého Brodu: Narodila se roku 1882 v Úvalech u Českého Brodu, v domku, který vidíte na obrázku. Její mladí rodiče si v obci právě zařídili řeznictví a žili se svým prvním dítětem životem prostých pracovitých lidí. Brzy však stihlo rodinu neštěstí; otec náhle zemřel a mladá vdova se odstěhovala za živobytím do Prahy, kde se snažila uchytit jako domácí švadlena; vedla také malý hokynářský krámek, ale všechny její pokusy o lepší zaopatření ztroskotaly.Kladenské hutě (litografie Cyrila Boudy ke knize M. Majerové Město ve znamení ohně, vyd. z r. 1952, ze str. 19): Matka Márinky Bartošové, jak znělo dívčí jméno spisovatelky, se podruhé provdala za vysloužilého poddůstojníka Aloise Majera; ten se nakonec rozhodl nalézt rodině existenční zajištění v hutích na Kladně, které tehdy, v devadesátých letech minulého století, rychle rostly. Třináctiletá Marie objevila v průmyslovém městě nový svět, který provždy ovlivnil její další život i celé její spisovatelské dílo. Neustále se vracela k dělnickým osudům i ke Kladnu, kde je poprvé poznala a procítila. Na obrázku vidíme litografii Cyrila Boudy ke knize, kterou Majerová věnovala oslavě hornického a hutnického Kladna.Vysvědčení na propuštěnou ze školy: Marie Majerová musela už jako školačka pomáhat rodičům vydělávat. Přesto se výborně učila, jak vidíte na jejím vysvědčení z poslední třídy měšťanské školy. Přála si stát se učitelkou a udělala dobře i zkoušku na učitelský ústav. Její rodiče však neměli na další studium, a tak místo do školy jela po prázdninách sloužit do Budapešti.M. Majerová v hornických šatech za kladenské stávky roku 1900: Od patnácti let se musela Majerová sama živit, ale přitom stále usilovala o další vzdělání. Proto navštěvovala přednášky sociálně demokratické Dělnické akademie a později se dostala i do Paříže, kde studovala jako mimořádná posluchačka na universitě. Součástí jejího vzdělání byla i kulturní práce mezi dělnickou mládeží, s níž hrála divadlo a pořádala různé veřejné akademie. Na jedné z nich v době velké hornické stávky na Kladně roku 1900 také přednášela v hornických šatech Bezručovy verše.M. Majerová se St. K. Neumannem a přáteli v olšanské vile roku 1904: A zde vidíme M. Majerovou (sedící na zemi v popředí) s jejími prvními literárními přáteli. Ještě před svou dvacítkou začala otiskovat první své práce: námětově čerpaly z její důvěrné znalosti dělnického života, zejména z osudů proletářských žen a dětí. Zájem o literaturu ji přivedl také do kroužku revolučně orientovaných spisovatelů, kteří se seskupovali kolem St. K. Neumanna a navštěvovali proslulou „olšanskou vilu“ na Žižkově; z její zahrady je i náš obrázek se S. K. Neumannem, jeho ženou a děckem, s básníkem Fr. Gellnerem a dalšími.Majerová s delegáty III. internacionály v Moskvě roku 1924: Majerová se nestýkala jen se spisovateli a umělci, ale i s revolučními politiky; na obrázku je s představiteli světových komunistických stran. Jak jsme už viděli, Majerová se od mládí účastnila veřejné práce v dělnickém hnutí, brzy vstoupila do sociálně demokratické strany a byla redaktorkou dělnického tisku. Velký vliv na její názory měla první světová válka a Říjnová revoluce. Majerová se stala jednou z prvních členek KSČ a pracovala od začátku v redakci Rudého práva. Roku 1924 odjela jako delegátka Internacionály na kongres do Moskvy; z této doby je fotografie s delegáty, mezi nimiž je i (nynější) vietnamský president Ho Či Min (první sedící vlevo ve světlém obleku).Majerová v kladenských hutích – první studie k Siréně: Na dalším obrázku vidíme spisovatelku v jiném prostředí – ve světě jejích povídek a románů – v kladenských hutích. Majerová se ve svých dílech pokoušela vyjádřit proměnu, která v lidech nastala s vítězstvím socialistického světového názoru: jmenujeme za mnohé jen její román Nejkrásnější svět. V době hospodářské krize začala pomýšlet na román o nositelích tohoto světového názoru – o dělnické třídě. Tak vznikla Siréna, k níž se Majerová soustavně připravovala studiem zvyků, lidového jazyka, písní a anekdot na průmyslovém Kladensku.Překlady Sirény: Román Siréna zobrazuje osudy čtyř generací hutnického rodu Hudců od padesátých let devatenáctého století až po první světovou válku. Prosté každodenní osudy průměrné kladenské rodiny však zároveň ztělesňují osudy celé třídy: vyjadřují její vznik z venkovské chudiny, její rychlý růst a uvědomování až k okamžiku, kdy je hotova vystoupit jako samostatná politická síla. Román udivuje neobvyklou šíří: Formou je to vlastně novodobá kronika, připomínající historické kroniky Jiráskovy, například F. L. Věka nebo U nás. Román Majerové se stal jednou z nejvýznamnějších knih moderní české literatury mezi dvěma válkami a byl také přeložen do mnoha cizích jazyků.Z filmu Siréna (1947): Epická šíře Sirény, o níž jsme mluvili, však naprosto neznamená, že by v ní byla ochuzena živá charakteristika postav. Naopak, Majerová umí vytvořit životnou postavu dělníka jako málokdo v české literatuře. Kdo četl Sirénu, jistě si zapamatuje některé členy rodiny Hudcovy, zejména podivína Hudce vynálezce, statečnou matku rodu Hudcovku s její lidovou moudrostí nebo dětskou postavu nohaté Emči, rozpustilého, ale srdečného a zvídavého děvčátka, které je zastřeleno při prvních dělnických bouřích na Kladně. Na obrázku vidíme hutnické ženy, druhá zleva Emča Hudcová.Havířská balada (obálka 1. vydání) a fotografie kolovrátkáře: Také v dalším svém díle ze třicátých let – v novele Havířská balada – zobrazuje Majerová dělnický svět známý ze Sirény. Tentokrát chce ukázat velkou morální hodnotu dělného člověka, vytvářenou jeho prací. Život havíře Rudly Hudce ztělesňuje prostý dělnický osud za kapitalismu od bouřliváckého mládí přes léta práce a skromného lidského štěstí k válečné katastrofě a ke stáří o žebrácké holi, s kolovrátkem po městečkách a vsích. Svého hrdinu sleduje Majerová ne s pouhým soucitem, nýbrž vidí na něm i v nejtíživějších životních okamžicích důstojenství člověka práce, drceného sice hmotnými poměry, ale přemáhajícího je lidskostí a mravní silou.Majerová s pionýry v Berlíně na knižním Bazaru 1955: Na dalším obrázku vidíme Majerovou v rozhovoru s dětmi na knižním bazaru v Berlíně roku 1955. Majerová, jak jsme poznali už u malé Emči ze Sirény, dovedla mistrně zobrazit děti a jejich způsob myšlení i fantazie. Už od svých počátků se zajímala o svérázný svět zejména chudého dítěte. Nikdy však nelíčila tyto děti se sentimentálním soucitem, jak se to dříve často stávalo. Děti Majerové jsou vždycky plny chuti do života, touhy po novém a dovedou si také poradit v těžkých okamžicích.Ilustrace K. Svolinského ke knize Čarovný svět: Majerová psala sice o dětech, ale nejdříve v knihách pro dospělé. Pro děti začala psát pohádky: upravovala a vybírala je z celého světa, pořádala výbory z pohádek starších českých spisovatelů nebo vytvářela i pohádky vlastní. Některé její pohádkové knížky stále vycházejí; ke knížce Čarovný svět nakreslil například krásné ilustrace národní umělec Karel Svolinský; jednu z nich – k černošským pohádkám – vidíte na obrázku.Robinsonka – obrázek z filmu J. Pleskota: Majerová vždycky chtěla, aby se děti učily pravdivě poznávat svět kolem sebe; proto začala psát i povídky o životě dnešních dětí. Za kapitalismu to byl velký úkol: vydávalo se tenkrát mnoho knížek, které chtěly v dětech budit falešné iluze a odvádět jejich pozornost od skutečných poměrů: vykládaly třeba, jak se chudého dítěte ujal bohatý lidumil, nebo jak chudá dívka ke štěstí přišla sňatkem s milionářem. Majerová proti tomu líčila všední příběhy dětí tak, jak se obyčejně stávají v životě; ukazovala v nich cenu dorozumění mezi prostými lidmi a důstojnost nenápadné lidské práce. Takové jsou třeba její knížky Bruno čili dobrodružství německého chlapce v české vesnici nebo Robinsonka. Zejména druhá knížka, která je vlastně polemikou s limonádovými románky pro dívky, je dodnes oblíbená a znovu se vydává u nás i v cizině. Byla také před několika léty zfilmována.Majerová s hornickými učni: Láska k dětem a k mládeži provází Majerovou podnes: stále například sleduje naši novou literaturu pro děti, ráda s mládeží beseduje a zajímá se o její dnešní životní problémy. A tak je vlastně docela přirozené, že osmdesátiletá spisovatelka zahajuje svou zatím poslední knížku Ševcovská polka reportáží o mladých učních z Gottwaldova, že navštěvuje mladé ve školách, v továrnách, v internátech a na dolech; z jedné takové návštěvy je i naše fotografie.׋›Majerová MarieVýrobceDPrahaRok1964Délka19 okénekAutor textuLantová Ludmila Dr.PředlohaOSOBOznačení2222Další diafilmy výrobceLéčivé rostliny II.Dílna technické pomoci DTP-64/M2Organizace pořádkové služby na silniční síti a etapní službyZáklady elektroniky 7.díl Charakteristiky základních vakuových elektronek a jejich pracovní režim
