V. I. LeninZemě se zachvěla, slunce zaplálo jasněji, když se matušce Rusi narodil syn bohatýr Nikita. Tak líčí ruské byliny zrození bohatýrů, kteří pomáhali lidem v jejich neštěstí a trestali zlo. Nic takového se nestalo, když se v hlubinách carské ruské říše v Povolží narodil 22. dubna 1870 Vladimír Iljič Lenin. A přece to byl bohatýr, který zlomil otrocké okovy všeho ruského lidu, zbořil nespravedlivou společnost a vytvořil základy k novému společenskému řádu, kde není vykořisťovaného a trpícího lidu, kde lid společně buduje nový, opravdu lidský život.+42Lenin se narodil v městečku Simbirsku v Povolží. Je to kraj, který je proslaven hrdinnými činy Stěnky Razina, kraj, kde vypuklo povstání Pugačevců. A tato bohatýrská kolébka dala světu největšího revolucionáře Vladimíra Iljiče Lenina. Také Lenin po celý svůj život bojoval za šťastnější lidský život. Hluboce pociťoval odpor a nenávist k hoři a strádání vykořisťovaných. Tato jeho láska k lidu, k člověku, byla Leninovi měřítkem všech jeho činů.Proč se stal z Lenina tak veliký revolucionář? První předpoklady vytvořila rodina. Oba rodiče byli pokrokoví, nenáviděli carský režim. Otec, Ilja Nikolajevič, byl inspektorem škol. Bojoval zaníceně proti statkářské zpátečnické vládě na venkově. Nelitoval síly ani práce ve svém zápase o pozvednutí nevolnických vrstev lidu z jejich temného a zaostalého života. Z vlastní zkušenosti poznal těžký život mužiků a věděl, čeho je jim třeba. /Otec Ilja Nikolajevič./Matka Lenina Marie Alexandrovna vytvářela doma ušlechtilé prostředí. Byla vzdělaná a jemná. Ale dovedla být také tvrdá a rozhodná. Když se její děti ve svém boji proti carskému režimu dostaly do konfliktu s carskou vládou, neslevila ze svého přesvědčení. Nepřemlouvala své děti ke zradě ostatních soudruhů, i když věděla, že to bude stát život jejího syna. Ani v tak těžké zkoušce neslevila ze své zásadovosti. Taková byla rodina, ve které Lenin vyrůstal. Proto také se všechny děti Uljanových staly revolucionáři, bojující za lepší život všeho pracujícího lidu. /Matka Marie Alexandrovna./Lenin byl silné a zdravé dítě. Pokud víme, zastonal v době dětství jen jednou. Po otci zdědil vzrůst, tvář, i ty poněkud sešikmené oči. Měl i otcovu pracovitost, opravdovost, smysl pro povinnost a veselost po vykonané práci. Od matky měl Lenin její houževnatost, vytrvalost a nebojácnost. I to, co bylo u matky tolik ženské, její jemnost, něžnost, i to měl Lenin. Jeho fotografie z dětství ukazují, že byl přímo krásné dítě. /Lenin – 3 roky./Uljanovi měli celkem 6 dětí – 3 dcery a 3 syny. Otec, sám na sebe přísný, byl přísný i na děti a neúprosně žádal naprosté plnění povinností. Ani příliš chválit nebylo jeho zvykem, protože udělat něco dobře, není zásluha, nýbrž povinnost. Jakmile bylo učiněno povinnosti zadost, hrál si s dětmi jako rovný s rovnými. Naučil je stejně radosti jako vážnosti. A matka? I ta byla přísná na děti. Povahou však byla přívětivá. Děti byly vůbec její svět, první i poslední pomyšlení, pro ně dýchala. Děti k sobě velmi lnuly a jejich poměr navzájem byl něžný. Dávaly si lichotivá, přímo se mazlící jména. Nechť bylo cokoliv, všechny s největším zájmem prožívaly událost, ať už se týkala kohokoliv z nich. /Rodina Uljanových./Lenin měl svůj pokoj v prvním patře. Měl v něm vždy pořádek. V jednom sloupci měl pěkně složeny učebnice, v druhém básně Lermontovy, Puškinovy, Někrasovy. Lenin se sám staral o čistotu v pokoji. Měl vždy úctu k té nejprostší práci, k lidem, kteří ji vykonávají. /Leninův pokoj./Voloďa začal v 9 letech chodit na simbírské gymnasium. V učení byl vytrvalý. Dělal úkoly ihned jak přišel ze školy. Byl nejlepším žákem školy. Když byl v nejvyšší třídě, stihlo rodinu veliké neštěstí. Nejstarší bratr Saša byl popraven za účast na atentátu, spáchaném na carovi. Lenin měl Sašu velice rád a jeho tragický konec na něho bolestně dolehl. Snášel toto neštěstí velmi statečně, nepřestal pracovat, ale zvážněl a byl mlčenlivější. Bolest ho nezlomila, naopak. Dobrá ocel se v ohni jen zkalí, stejně i Lenin. Nepřestával nenávidět carskou zvůli, ale říká: nepůjdeme touto, ale jinou cestou. Měl na mysli cestu, která se mu začala rýsovat při studiu Marxova a Engelsova učení. Ne zabíjet cary a jednotlivce, ale bojovat proti celé vykořisťovatelské třídě. /Výjev z debaty student. revol. kroužku v Kazani./Lenin se dal po skončení studia na střední škole zapsat na kazanskou universitu. A zde již uvědoměle bojoval proti carskému režimu. Nejen, že učil dělníky v marxistických kroužcích, ale i na universitě samé bojoval proti reakčnímu způsobu učení. Zato byl vyloučen z university a vypovězen na rok do vsi Kukuškino. Ale nepřestal se vzdělávat a zkoušky na universitě složil současně se svým ročníkem, jako by ani nebyl vypovězen – s vyznamenáním.Lenin pro svou velkou teoretickou znalost a pro svou revoluční zkušenost se stal v Petrohradě vůdcem tajných kroužků. Dělníci tak byli seznamováni s marxistickým učením. Když Lenin přišel mezi dělníky, nevystupoval ani trochu jako učitel, který chce jenom poučovat, Lenin nejen že učil dělníky, ale sám se učil z jejich životní zkušenosti. Poznával tak dobře dělnickou třídu a její potřeby. /Vystoupení Lenina proti národníkům./Lenin sjednotil petrohradské kroužky ve Svaz boje za osvobození dělnické třídy. Carská vláda zato vypověděla Lenina do Šušenskoje v oblasti horního Jeniseje. Vesnice byla vzdálena více jak 550 km od železnice. Těžko se tu Leninovi žilo. Ale nepřestává pracovat. V té době vytváří celou řadu vědeckých knih. I domov tu pak měl, když sem po roce přijela Naděžda Konstantinovna Krupská, jeho budoucí žena. V Šušenském se konala také jejich svatba. Oba se poznali v revoluční práci a v ní celý život ruku v ruce pokračovali. /Lenin vypovězen do vsu Šušenskoje s N. K. Krupskou./Lenin viděl, že ruské revoluční hnutí potřebuje jednotné vedení. Proto začal za hranicemi vydávat časopis Jiskra. A z této Jiskry, zažehnuté plamenem, vzplál po několika letech požár revoluce, který osvobodil pracující Ruska od otrockých pout a dodnes svítí na cestu pracujícímu lidu na celém světě. Jiskra splnila svůj úkol. Mobilizovala pracující třídu na celém území Ruska k boji proti utlačovatelům. /První číslo Jiskry./V roce 1905 vypukla v Rusku revoluce. Lenin se illegálně vrátil do Ruska, aby revoluci řídil. Revoluce ale neměla úspěch. Nebylo ještě jednotné bolševické strany, která by lid vedla, nebylo spojení dělnictva s rolníky. Lenin ale nezmalomyslněl, nevzdal se boje. Jeho zásadou bylo vždy: nefňukat a nestřečkovat při porážce, nezpychnout při vítězství. Ještě větší energii vynaložil na vybudování jednotné bolševické strany, bez níž by národy Ruska nemohly vytvořit první na světě socialistický stát, zvítězit v boji s imperialistickými útočníky a zachránit světovou civilisaci před fašistickými barbáry. /Barikády z revoluce 1905./V prosinci 1905 se poprvé setkávají Lenin a Stalin, a od té doby se datuje jejich nejtěsnější spolupráce a přátelství. Stalin o svém setkání s Leninem napsal: doufal jsem, že uvidím horského orla naší strany, velikého člověka. Jaké však bylo mé rozčarování, když jsem viděl zcela obyčejného člověka, ničím se nelišícího od ostatních smrtelníků. Je zvykem, že významný člověk přichází pozdě do schůze, aby účastníci schůze čekali se zatajeným dechem na jeho příchod, upozorňovali, tiše, tiše, už jde. Lenin však přišel na schůzi dříve než ostatní delegáti, uchýlil se kamsi do kouta, prostě rozmlouval s nejobyčejnějšími delegáty konference. Později jsem pochopil, že tato Leninova prostota a skromnost, tato jeho snaha zůstat nenápadným a nezdůrazňovat své vysoké postavení, že tento rys je jedním z nejsilnějších rysů Lenina, jako nového vůdce nových mas, prostých a obyčejných vrstev lidstva. /Setkání Lenina se Stalinem./Car dobře věděl, jakého má v Leninovi nepřítele a chtěl se ho zbavit vraždou. Strana dává proto Leninovi příkaz, aby odešel za hranice. R. 1907 opouští Lenin opět svou vlast. Prchá po tenkém, bořícím se ledě k lodi, která ho odvezla do emigrace. /Lenin prchá do emigrace./Počátkem roku 1912 se horlivě konaly přípravy ke stranické konferenci. Vladimír Iljič Lenin se písemně dohodl se zástupcem české sociálně-demokratické strany Němcem o uspořádání konference v Praze. Čeští dělníci přechovávali ruské bolševiky po dobu konference ve svých bytech, hlídali Lidový dům, kde se konference konala. A tak se ani rakouským policajtům, ani jejich špiclům nepodařilo zmařit konferenci. Na této konferenci se oprošťují bolševici od zrádných menševiků a zakládají komunistickou stranu. Síň, ve které se konference konala, se dnes jmenuje Leninova síň. Lidový dům je v Praze v Hybernské ulici. Když v roce 1945 osvobodili Rudoarmějci Prahu, ani jeden z nich neopomněl navštívit místo, kde se zrodila bolševická strana. /Leninova síň v Praze./Na počátku srpna 1914 byl Lenin zatčen rakouskou policií a uvězněn. V kanceláři vyšetřujícího soudce se setkal s Naděždou Konstantinovnou Krupskou, která byla také vězněna. Poněvadž v té době bylo Rakousko-Uhersko v nepřátelském poměru k Rusku, nemělo zájem na ruských emigrantech a brzo je propustilo. /Lenin se setkal v kanceláři s K. Krupskou./Dělníci a rolníci byli vykořisťováni ve všech zemích a všude proti utlačovatelům bojovali. Dělnické strany byly však ve vleku vládnoucí buržoasie. Národnostní otázka téměř ve všech státech a zvláště v okrajových částech Ruska potřebovala jasného řešení a toho sociálně-demokratické strany ve svém programu neměly. Jedině bolševici měli v národnostní otázce jasný program, vyložený v článku s. Stalina „Marxismus a národnostní otázka“ a v Leninových článcích „O právu národů na sebeurčení“ a v „Kritických poznámkách k národnostní otázce“. S. Stalin první ukázal /ještě dříve, než naši politici/ na možnost samostatnosti Čechů a Slováků. Přestože již vrcholily přípravy imperialistů k I. světové válce, splnily tyto články u pokrokového dělnictva a rolnictva velkou úlohu tím, že se snažily zabránit, aby se pracující lid z jednotlivých zemí navzájem vraždil pro zisky kapitalistů. /Portrét z doby pobytu ve Švýcarsku./Ve světě se schyluje k nové válce. Lenin řekl Gorkému o nastávající budoucnosti: válka bude. Proletariát ovšem bude hrozně trpět. Avšak jeho nepřátelé se navzájem oslabí. A přistoupil až až ke Gorkému a řekl jakoby s údivem: Ne, pomyslete si, proč honí sytí hladové na jatka jednoho proti druhému? Můžete najít hloupější a hnusnější zločin? Strašně draho zaplatí dělníci, ale nakonec vyhrají. To je vůle dějin.Od r. 1910 nastává v Rusku nový vzestup revolučního hnutí. Roste průmysl, roste i vykořisťování. K tomu ještě v r. 1914 přistupuje I. světová válka. Míra utrpení ruského lidu je dovršena. V únoru 1917 vypukla buržoasně-demokratická revoluce, která shazuje cara. Zatím co bolševici bojovali a prolévali krev, uchopili se vlády nepřátelé lidu – menševici. /Únorová revoluce./Nyní nastává nejslavnější období Leninova života. Lenin připravoval revoluci a nyní je jejím vůdcem. Vrací se pln radosti v dubnu 1917 do vlasti. Na nádraží ho přišli uvítat zástupci buržoasie, ale Lenin prošel kolem nich a ani si jich nevšiml. Jeho kroky směřují k zástupům lidu, které ho přišly uvítat. V zástupu stojí dvě dělnice s rudými šátky na hlavách a drží nápis: Přišli jsme uvítat Vladimíra Iljiče. Lenin se usmívá, ukazuje lidu, co je třeba nyní dělat. Říká: dovršíme buržoasní revoluci v revoluci socialistickou. /Příjezd Lenina do Petrohradu./Kromě prozatímní vlády, která byla protilidová a chtěla nastolit znovu moc kapitálu, byly zřízeny sověty dělníků a rolníků. Jsou to orgány pracujícího lidu, které jím byly zvoleny a představovaly jejich vůli. Leninův požadavek, aby měšťácká vláda odevzdala moc do rukou sovětů, byl odmítnut. Bolševici byli pronásledováni. V červenci dala prozatimní vláda střílet do demonstrujících dělníků. /Červencová demonstrace dělníků a vojáků./Lenin byl pronásledován. Prozatimní vláda dala rozkaz k jeho zatčení a zastřelení. Strana proto odvádí Lenina opět do illegality. Lenin se skrývá v převlečení nedaleko Petrohradu v malé salaši na stanici Razliv. /Lenin v Razlivu./Lenin ale neodpočívá. Spolu se Stalinem připravuje socialistickou revoluci. Pamatuje na všechno. Jeho plán je: obsadit pevnost Petropavelskou, všechny revoluční jednotky vrhnout najednou a ze všech stran do středu města. Zmocnit se telefonní ústředny, telegrafu a nádraží, obklíčit Zimní palác, vzít jej útokem a uvěznit zrádnou prozatimní vládu. Leninův plán byl velmi smělý, ale zaručoval vítězství. Leninův plán povstání vyžadoval od bolševiků železnou kázeň, organisaci, rozhodnost a odvahu. /Lenin připravuje revoluci./25. října zahřměla děla křižníku Aurory namířená na Zimní palác, kde sídlila buržoasní vláda. Tak byl oznámen počátek vítězné Velké Říjnové revoluce. A potom to šlo ráz na ráz. Po druhé hodině v noci byl Zimní palác dobyt. /Křižník Aurora./Celou noc přicházely do Smolného revoluční vojenské jednotky radit se s Leninem a Stalinem. Rozedraní, rozbití, hladoví, ztuhlí zimou i rozpáleni bojem, stoupají dělníci i vojáci po mramorových schodech do tisíců pokojů. Skuteční dědici matky Rusi. /Lenin v rozhovoru s Rudoarmějcem ve Smolném./Na druhém všeruském sjezdu sovětů, zahájeném dne 25. října, Lenin slavnostně vyhlásil Sovětskou republiku. Velká Říjnová revoluce zvítězila. Velká Říjnová revoluce má světový význam. Je to průlom do kapitalistického světa, příklad, který následují dělníci a pracující lid na celém světě. /Lenin prohlašuje sovětskou republiku./Na II. všeruském sjezdu sovětů byla ustavena první sovětská vláda – rada lidových komisařů. Byla složena výhradně z bolševiků a prvým jejím předsedou se stal Lenin. Aby byla upevněna vláda sovětů, bylo zapotřebí rozbít starý státní aparát a vytvořit nový, odstranit režim národnostního útisku, potlačit kontrarevoluční tisk a organisace všeho druhu, rozpustit buržoasní Ústavodárné národní shromáždění. Po zestátnění půdy bylo nutné zestátnit celý velký průmysl. Nejbližším úkolem bylo ukončit válku, která byla největší překážkou upevnění vlády sovětů. Toto vše bylo uděláno během několika měsíců. Ministerstva byla zrušena a místo nich byly vytvořeny sovětské správní orgány a lidové komisariáty. Byla zřízena Nejvyšší hospodářská rada, která měla za úkol řídit průmysl. Všeruská mimořádná komise k boji proti kontrarevoluci byla vedena F. Dzeržinským. Byl vydán dekret o utvoření Rudé armády a námořnictva, které měly chránit mladý socialistický stát před vnitřními i zahraničními nepřáteli. Organisací jednotek Rudé armády byli pověřeni nejlepší komunisté. Západním imperialistům se nelíbil obrat situace v Rusku. Obávali se, že pracující lid v jejich zemích bude následovat příkladu ruského lidu a ukončí jejich nadvládu. Aby mohli zničit sovětské zřízení, dohodli se imperialisté navzájem i s domácí ruskou kontrarevolucí. K dohodě dochází v půli 18. roku a hned nato počíná vojenská intervence. Intervence se zúčastnilo 14 států a mezi nimi i československé legie. /Lenin, Stalin, Frunze./A tu opět Lenin spolu se Stalinem a bolševickou stranou burcují celý národ, volají do zbraně. Lenin posílá Stalina na nejohroženější místa. Nešetří svého zdraví. Na shromáždění rudoarmějců, námořníků, dělníků, dodává síly a nadšení. Za jeho a Stalinova vedení byla v krátké době vybudována Rudá armáda a zahájila boj za vyhnání nepřítele ze země. /Lenin se loučí s vojáky./Nepřátelé nového řádu tak nenáviděli Lenina, že se ho chtěli zbavit vraždou. Spáchali podlý atentát na Leninův život 30. srpna 1918 po jeho vystoupení na schůzi dělníků v továrně Michelson. Avšak Leninův pevný organismus brzy překonal následky zranění. Po 14 dnech se Lenin již zúčastnil schůze výkonného výboru strany a brzy potom se ujímá znovu řízení státu. /Atentát na Lenina./O vítězný konec války i mírovou výstavbu se velmi zasloužilo i dělnictvo zavedením dobrovolné pracovní povinnosti. Byly to především tak zvané komunistické subotniky, v nichž dělníci z vlastní vůle věnovali své sobotní volno pracím všeho druhu. A když byl 1. ledna 1921 uspořádán v celé zemi subotnik, zúčastnil se i Lenin odklizovacích prací v Kremlu. Když zjistil, že mu jeho spolupracovník, mladý dělník, nechává vždy lehčí konec klády, velmi se rozlobil. Chtěl pracovat jako rovný s rovným. A příští týden se zúčastnila velká většina pracujících subotniku. Lenin dovedl svým příkladem strhnout i ostatní k budovatelskému nadšení. /Subotniky./Leninovi byl vždy drahý ruský lid a pro jeho lepší budoucnost celý svůj život neúnavně pracoval. Po vítězství socialistické revoluce plánuje hospodářskou výstavbu země. Dobře věděl, že ruskému lidu se nebude lépe dařit, nezbaví-li se hospodářské zaostalosti země. Proto spolu se Stalinem plánuje gigantickou elektrifikaci Ruska. Tak klade první základy k vybudování socialistického řádu v zemi. /Plán Goerlo./Anglický spisovatel Wells, který v r. 1922 navštívil Lenina, se Leninovi vysmíval a říkal, že Lenin je velký fantasta. Lenin mu odpověděl, aby se přišel podívat za 10 let. Wells přijel až za třináct let. Lenina už nebylo, ale jeho fantasie už žila plným životem, svítila v žárovkách kolchozů, hnala statisíce strojů v tisíci nových závodech socialistického průmyslu. Už pracoval Dněproges a stavby jiných elektráren, patnáctiletý plán Goerlo byl už třikrát vyplněn. /Dněproges./Zranění z atentátu a vypjatá práce podlomily Leninovo zdraví. Lenin v květnu 1922 odjel na radu lékařů do Gorek u Moskvy, kde byl stižen záchvatem. Jakmile však nemoc polevila, znovu se vrhl do práce. Mezi jeho první činnost patřila četba. Lenin si vyžádal četné knihy a jako dříve se pustil do jejich studia. Však to bylo právě jeho široké vzdělání, které mu umožnilo zvládnout všechny úkoly. /Lenin po nemoci, čte knihy./Lenin brzy zapomíná na ohledy ke svému zdraví a řeší nové, politické, hospodářské a národnostní úkoly s takovou intensitou, že se jeho tělesný stav znovu začal zhoršovat. 20. listopadu 1922 pronáší Lenin svůj poslední veřejný projev na plénu moskevského sovětu. Zhodnotil výsledky pětiletého trvání sovětské moci a vyslovil pevné přesvědčení, že se z Ruska stane socialistická velmoc. /Poslední Leninova řeč 22. 11. 1922./21. ledna 1924 se rozezvučely všechny telefonní sítě a telegrafisté v celém sovětském Rusku četli z bílého pásku jednu zprávu: Dvacátého prvého ledna zemřel v Gorkách Vladimír Iljič Lenin.Leninova pohřbu dne 27. ledna 1924 se zúčastnily nepřehledné masy lidu, které předtím po celé čtyři dny nepřetržitě defilovaly kolem jeho rakve, vystavené ve sloupovém sále odborového domu v Moskvě. Když Lenina pochovávali do Mausolea, vystavěného na Rudém náměstí, ztichl ve velké sovětské zemi všechen život. A nejen sovětští pracující poctili památku svého velkého vůdce, pokrokoví dělníci celého světa vzpomněli Lenina desetiminutovou stávkou. /Pohřeb Leninův./Stalin napsal do listu „Rabočaja gazeta“: Pamatujte na Iljiče, našeho učitele, našeho vládce, milujte ho, učte se od něho. Bojujte s vnitřními i vnějšími nepřáteli a porážejte je jako Iljič. Nikdy nepohrdejte v práci malými věcmi, neboť právě z nich vyrůstají věci velké. V tom je jeden z nejdůležitějších Iljičových odkazů. /Stalinův článek v Rabočaja Gazeta./Leninův život byl těžký, plný strádání a odříkání. Lenin však o tom málo mluvil. Jen jednou v Gorkách, když se mazlil s čímisi dětmi, řekl: tyhle děti musí žít lépe, než my, a ledacos z toho, co jsme museli prožít my, již nezakusí. Jejich život nebude tak krutý. K nepřátelům svobody a lidu byl ostražitý, nemilosrdný k nepřátelům, zato laskavý a mírný k dětem. Odkud se vzala tato jeho náklonnost? Lenin vášnivě miloval všechno, co vznikalo, rostlo, a představovalo nový život, odtud jeho láska k dětem. Učit se – říkával mladým lidem. Učit se, to je váš nejpřednější úkol. /Lenin s dětmi v Gorkách./Lenin miloval mládí. V sovětské mládeži viděl zítřek Sovětského státu, budoucnost komunistické společnosti. /Lenin mezi komsomolci./Učit se, ano, učit se především u Lenina tak, jako se u něho učili náš soudruh Klement Gottwald, jako velký revolucionář Jiří Dimitrov, jako slavný vojevůdce Maoce-tun, jako vůdce pracujících mírumilovných Francouzů Thorez a jiní. Všichni se učili u Lenina, všichni jsou jeho žáky.Taková byla revoluční cesta Vladimíra Iljiče Lenina, nejslavnějšího a nejlidštějšího člověka, jakého poznaly dějiny. Nebylo pro Lenina nic, co by nepřekonal, poněvadž byl silný silou těch, kdož šli za ním, silou milionů proletářů. Sovětský básník Vladimír Majakovský řekl o Leninovi prostou a velkou pravdu: Lenin žil, Lenin žije, Lenin bude žít!׋›Lenin V. I.VýrobceDPrahaRok1951Délka46 okénekPředlohaOSOBOznačení2889Další diafilmy výrobceGrafika pěti století 1500 - 1900 II.Diafilm k vlastivědě 6.roč na zvláštních školách IIIOchrana přírodyLéčivé rostliny I.
