Léčiva na lukách a stráních+40Námel (obr. 1, 4) roste jako příživník na žitě a jiných travách. Zralý námel vypadne z klasu na zem a teprve na jaře vyklíčí z nich hlavičky na stopkách (obr. 2, 5). Na povrchu mají vřecka (obr. 7) s nitovitými výtrusy (obr. 8), které se větrem dostanou na kvetoucí trávu, potlačí semeník (obr. 3) a dají vznik novým námelům. Námel je jedovatý a požívání pečiva z mouky s jeho příměsí působí vleklá onemocnění. Je však nepostradatelný v lékařství, hlavně v ženském, při chorobě Basedowově a při nervových onemocněních. Dnes se námel ve velkém pěstuje na žitě jako zemědělská plodina.Vlevo kapraď samec (Dryopteris filix-mas), z jehož oddenku se připravují léky proti tasemnici a jiným příživníkům, užívaným dnes hlavně ve zvěrolékařství. Lístky listů (obr. 1a) má jen peřenoklané, kdežto u vpravo dole (obr. 2) zobrazené papratky samičí jsou zpeřené. Obě kapradiny rostou často spolu ve vlhkých, stinných lesích, ale papratka samičí nemá pro lékařství význam. Kapraď samec i papratka samičí jsou chráněny a nesmějí se sbírat.Vysoká kapradina hasivka orličí (Pteridium aquilinum) (obr. 1) roste jen na velmi chudých půdách skoro po celém světě. Nápadná je velikými listy, ve spodní části obyčejně třikrát zpeřenými. Její oddenky byly kdysi užívány v lékařství, ale dnes patří mezi zapomenuté léky. Vpravo dole je osladič obecný (Polypodium vulgare) (obr. 2), jehož nasládlé oddenky bývaly užívány místo kořenů lékořice, (sladkého dřeva). Dnes je jejich sběr zakázán, aby rostlina nebyla vyhubena. Dole uprostřed (obr. 3) je plavuň obecná (Lycopodium clavatum), u níž se sbírají zralé výtrusy, nesprávně zvaná „semena“. Slouží jako zasypací prášek, k obalování pilulek, při některých vnitřních onemocněních a hlavně k vysypávání forem a v pyrotechnice (ohňostroje).Různé druhy vrb (vrba bílá – Salix alba – obr. 1, vrba nachová – Salix purpurea – obr. 2, vrba křehká – Salix fragilis – obr. 3, vrba pětimužná – Salix pentandra – obr. 4) a v pravém rohu dole (obr. 5), topol černý (Populus nigra). Vrby dodávají kůru, kdysi užívanou proti horečkám a při reumatismu. Dnes je vrbová kůra zatlačena uměle vyráběnou kyselinou salicylovou. Z poražených topolů bývaly sbírány pupeny ke stejnému účelu jako vrbová kůra.Ořešák vlašský (Juglans regia) dodává listy, užívané k přípravě léků proti žaludečním a střevním katarům, očním zánětům a omrzlinám. Zelené oplodí slouží k barvení vlasů. Vedle ořešáku je bříza bílá (Betula pendula) (obr. 2). Odvar jejích listů je známý prostředek močopudný a potopudný, ovšem samy březové listy nestačí. Účinné směsi s jinými rostlinami se připravují po továrnicku (čaj Betulen). Dole jsou dva naše duby, dub letní (Quercus robur) (obr. 3) a dub zimní (Quercus sessilis) (obr. 4). První má listy na basi ouškaté, druhý k řapíku klínovitě zúžené. Oba dodávají mladou lesklou kůru k lékařským účelům, starou kůru do koželužen a žaludy jako kávovou náhražku.Uprostřed mohutné rdesno hadí kořen (Polygonum bistorta) (obr. 2), jehož oddenek nahrazuje některé dovážené drogy. Vlevo nahoře (obr. 1) je drobné rdesno ptačí (Polygonum aviculare). Jeho nať slouží k přípravě léků proti plicním onemocněním. Dole (obr. 3) je kopytník evropský (Asarum europaeum), také nahrazující některé dovážené léčivé rostliny. Vpravo (obr. 4) známý len setý (Linum usitatissimum). Ze lněného semene se připravují v lékařství náplasti.Vysoký, prudce jedovatý oměj šalamounek (Aconitum napellus) dodává hlízy k přípravě léků, je však chráněn a nesmí se sbírat. Uprostřed obrazu (obr. 2) je stračka polní (Consolida regalis), jejíž nať je surovinou pro výrobu léků proti černému kašli a červům. Vpravo (obr. 3) zemědým lékařský (Fumaria officinalis), obyčejný plevel v zahradách, v bramborách a v obilí, sloužíval jako potopudný prostředek.Známá prvosenka jarní (Primula veris) dodává květy k přípravě léků proti kašli. Sběr jejího kořene je zakázán. Vpravo uprostřed (obr. 2) je hlaváček jarní (Adonis vernalis), u nás přísně chráněný, ale dovážený ze zahraničí. Vedle něho je hlaváček letní (Adonis aestivalis) (obr. 3), někde velmi rozšířený plevel v obilí, v lékařství dnes neužívaný. Dole (obr. 4) máme jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis). Jeho listy sloužívaly k léčení nemocí jaterních a žlučníkových. Bez lékařských dohledu by však mohly způsobit nenapravitelné škody a proto dnes přicházejí jen do továren na výrobu léků.Vlaštovičník větší (Chelidonium majus) (obr. 1) je ve velkém vyvážen do západní Evropy. Naproti tomu třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) (obr. 2) s listy jakoby propíchanými (obr. 2a) slouží k přípravě léků proti vysokému krevnímu tlaku. Uprostřed obrazu (obr. 3) je květel obecný (Linaria vulgaris), kdysi užívaný jako projímadlo. Dnes se od něho upustilo.Vlevo je hořčice bílá (Sinapis alba) (obr. 1) s šešulemi bíle srstnatými. Její semeno poskytuje t. zv. hořčičnou náplast, častěji se však používá k výrobě tabulové hořčice. Stejné použití má i brukev černá (Brassica nigra) s šešulemi lysými (obr. 2). Vpravo stojí (obr. 3) kokoška pastuší tobolka (Capsella-bursa-pastoris). Kokošková nať sloužila za první světové války jako náhražka námele. Dnes už není používána.Vlevo dole mochna vzpřímená čili nátržník (Potentilla erecta) (obr. 1) s čtyřčetnými květy (obr. 1a). Její oddenek obsahuje tříslovinu a slouží jako náhradní droga za dovážené léčivé rostliny. Nad ní je mochna husí (Potentilla anserina) (obr. 2), jejíž nať je užívána k přípravě léků proti krvácení a při kolikách. Vpravo (obr. 3) je kvetoucí nať žindavy evropské čili žanyklu (Sanicula europaea). Je velmi hledána v cizině a tvoří tedy složku našeho zahraničního obchodu.Známý jahodník obecný (Fragaria vesca) dodává mladé listy k přípravě čajů. Pod ním (obr. 2) je jahodník vyšší (Fragaria moschata) s lístky řapíčkatými. Může se také používat k přípravě čajů, ale známá trávnice (na obraze schází) dává čaj nepříjemné chuti. Uprostřed obrazu (obr. 4) je růže šípková (Rosa canina). Její šípky jsou důležitým dodavatelem vitaminu C. Pod ní stojící růže stolistá (Rosa centifolia) (obr. 5) je v Bulharsku surovinou pro výrobu růžového oleje. V našich poměrech by se jeho výroba nevyplácela. Vpravo je žlutokvětý kuklík obecný (Geum urbanum) (obr. 3). Kuklíkový oddenek slouží jako materiál pro výrobu léků proti průjmům.Nahoře (obr. 1) rozrazil lékařský (Veronica officinalis), rostoucí v suchých lesích. Jeho nať má potopudné účinky a slouží též k výrobě léků proti kašli. Vedle něho (obr. 2) světlík lékařský (Euphrasia officinalis), který sloužil k přípravě očních vod. Je hojný hlavně v podhůří na suchých lukách. Vlevo dole (obr. 3) je kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris) se zelenými květy. Nať slouží k přípravě léčivých čajových směsí a byla vyvážena. Vpravo máme známý žlutokvětý řepík lékařský (Agrimonia eupatoria) (obr. 4), velmi proslulý v lidovém lékařství a sloužící jako součást léčivých čajových směsí.Nastupují rostliny motýlokvěté (Papilionaceae). První je jehlice trnitá (Ononis spinosa) (obr. 1) s růžovými květy. Její kořen je složka některých léčivých čajů a byl v lidovém lékařství užíván proti dně a reumatismu, ovšem samotný bez znatelných účinků. Velmi mnoho ho dovážíme a domácí sběr a sklizeň by prospěly k omezení dovozu. Uprostřed (obr. 2) je janovec obecný (Sarothamnus scoparius). Z jeho větévek se získává alkaloid, užívaný při srdečních onemocněních. Vlevo dole (obr. 3) úročník lékařský (Anthyllis vulneraria), jehož lidové jméno „bolhoj“ ukazuje na dávné užívání v prostonárodní medicině. Dnes už je zapomenut a nepřichází v lékařství v úvahu. Vpravo je kvetoucí komonice lékařská (Melilotus officinalis) (obr. 4). Konce větví sloužily jako příměs do šňupavých tabáků, jako vonná přísada do různých čajových směsí a ke koupelím a obkladům.Vlevo (obr. 1) sléz planý (Malva silvestris), uprostřed proskurník lékařský, známější pod jménem ibišek (Althaea officinalis) (obr. 3), vpravo sléz okrouhlolistý (Malva neglecta) (obr. 2). Všechny tyto rostliny obsahují sliz a jsou součástí různých léčivých čajů. U slézu planého jsou sbírány květy, u ibišku listy, květy a kořen, u slézu okrouhlolistého nať. Ibišek bývá také ve velkém pěstován.Ukázka našich lip. Nahoře lípa malolistá (Tilia cordata) (obr. 1), uprostřed lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) (obr. 2) a vpravo dole lípa stříbrná (Tilia tomentosa), u nás jen pěstovaná. Z prvních dvou se sbírají květy i s podpůrnými listeny. Lípa stříbrná se nesbírá vůbec. I když pronikavě voní, nemá léčivé účinky.První (obr. 1) je velmi známý keř krušina obecná (Rhamnus frangula), zajímavý tím, že k podzimu má květy i nezralé a zralé plody současně. Její kůra slouží k přípravě projímavých prostředků a nahrazuje dovážené americké drogy. Pod krušinou vlevo dole (obr. 2) je kvetoucí a plodný (obr. 2c) řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica). Řešetlákové plody jsou silné projímadlo, nebezpečné v rukou laika. V průmyslu se však jimi mohou nahradit dovážené drogy.A teď řada rostlin okoličnatých (Umbelliferae). Vlevo stojí (obr. 1) anýz (Pimpinella anisum) s nápadně rozdílnými listy spodními a horními listy. Jeho plody jsou hojně používány v lékařství i v potravinářském průmyslu. Další dvě rostliny jsou pro náš účel bez významu, ale snadno se zamění za jiné, zužitkovatelné. Uprostřed (obr. 2) je bolehlav blamatý (Conium maculatum) s lodyhou nápadně nachově skvrnitou, vedle něho (obr. 3) tetlucha obecná (Aethusa cynapium), mající v květenství dlouhé obalíčky, ale obal jim schází. Bolehlav je prudce jedovatý.Kmín luční (Carum carvi) (obr. 1) roste planě na vlhčích lukách. Okolíkům scházejí obaly i obalíčky, listy jsou dvakrát nebo třikrát zpeřené a plody mají známou chuť. Doporučuje se jejich sběr pro spotřebu v domácnostech, aby se ulehčilo pěstování a dovozu. Uprostřed (obr. 2) je fenykl (Foeniculum vulgare) s listy podobnými kopru. Fenyklové plody se užívají podobně jako anýzové. Vpravo (obr. 3) je halucha vodní (Oenanthe aquatica) s lodyhou dole silně rozšířenou. Roste v bahně v rybníku nebo přímo na vodě. Její plody byly užívány jako anýz pod názvem „vodní kmín“.Mohutný libeček lékařský (Levisticum officinale) (obr. 1) se žlutými květy voní známým polévkovým kořením a k jeho výrobě je též používán. Uprostřed (obr. 2) je horní část a pod ní ztlustlý oddenek anděliky větší (Angelica archangelica), jejíž nať, listy, plody, kořen i květy mají široké použití v lékařství i v cukrářství a v potravinářském průmyslu. U nás je v přírodě velmi vzácná, ale někdy se pěstuje na polích nebo v zahrádkách. Vpravo dole (obr. 3) je andělika menší (Angelica silvestris), podobná předcházející, ale slabšího vzrůstu. Roste dosti hojně na vlhčích lukách, ale nedává žádný zvláštní užitek.Zeměžluč obecná (Centaurium umbellatum), místy hojná na pasekách. Uřezává se trochu nad zemí, aby do drogy nepřišla hlína. Na nalezišti se vždy musí nechat několik exemplářů nesebraných, aby se mohly vysemenit a tím aby byl zachován výskyt rostliny. Sběrem zeměžluče omezujeme dovoz z ciziny.Zástupci rostlin brutnákovitých (Boraginaceae), pojmenovaných podle brutnáku obecného (Borago officinalis) (obr. 1). Brutnák pochází ze Středozemí. U nás se pěstuje v zahrádkách a někdy zplaňuje. Kdysi byla užívána jeho nať, ale dnes upadá v zapomenutí. Vedle brutnáku je kostival lékařský (Symphytum officinale) (obr. 2), jehož kořen byl užíván při kostních onemocněních. Dnes se od nás vyváží do ciziny. Poslední (obr. 3) je plicník lékařský (Pulmonaria officinalis). Jeho listy bývají někdy bíle skvrnité. Obsahují kyselinu křemičitou a tříslovinu. Užívalo se jich při plicních onemocněních, proti průjmům a na rány, ale dnes právem upadají v zapomenutí.Rostliny pyskaté (Labiatae), z nichž pochází nejvíce léčivek. Vlevo (obr. 1) je černohlávek obecný (Prunella vulgaris), dosud někde používaný jako stavěcí prostředek. Uprostřed (obr. 2) čistec lékařský (Stachys officinalis), jehož nať pomalu mizí z užívání. Vpravo (obr. 3) vidíme hluchavku bílou (Lamium album). Její květy bez kalichů, tedy pouhé koruny, obsahují mnoho slizu. Byly užívány v lidovém lékařství nejrůznějším způsobem, dnes jsou jen předmětem vývozu do západním Evropy.Naši obyčejní hosté z cizích krajů. Vlevo nahoře (obr. 1) jírovec maďal (Aesculus hippocastanum L.), zvaný též koňský kaštan. Pochází z Balkánu; u nás se pěstuje teprve od konce 16. století. Petr Ondřej Matthioli, autor známého herbáře, zobrazil ho po prvé r. 1565 podle jediné plodné větévky, kterou dostal z Cařihradu. Někdy je poptávka po kůře mladých větví a i jeho semena bývala užívána v lékařství. Dnes se jimi jen krmí vysoká zvěř a někde i domácí zvířata. Pod jírovcem maďalem je jírovec pavie čili pavie červená (Aesculus pavia L.) (obr. 3), pocházející ze Severní Ameriky. Listy má kalně zelené, lesklé, květy červené a tobolky hladké. Vpravo (obr. 2) je míšenec obou zmíněných druhů. Je to jírovec pleťový (Aesculus carnea HAYNE), v přírodě se vůbec nevyskytující. Oba poslední druhy mají stejné použití jako jírovec maďal.Vlevo nahoře (obr. 1) tymián (Thymus vulgaris), u nás jen pěstovaný. Jeho nať tvoří základ léků proti kašli. Pod tymiánem je mateřídouška obecná (Thymus serpyllum) (obr. 2). Mateřídoušková nať slouží jako náhrada tymiánu, ovšem spotřebuje se jí mnohem více. Vpravo (obr. 3) stojí dobromysl obecná (Origanum vulgare). Její jméno prozrazuje, že se užívala při nervových onemocněních, ale tento způsob léčení je dávno překonán. Dnes slouží k výrobě silice, k přípravě koupelí a místy jako přísada do pokrmů.Nejjedovatější naše léčivé rostliny. Nahoře (obr. 2) bělokvětý durman obecný (Datura stramonium), pod ním rulík zlomocný (Altropa belladonna) s černými tobolkami a (obr. 3) blín černý (Hyoscyamus niger) s květy fialově žilkovanými. Listy durmanu slouží k výrobě cigaret proti záduše (asthma), z listů blínu a rulíku se vyrábějí jedovaté alkaloidy, naprosto nezbytné v dnešním lékařství. Při sběru těchto rostlin se musí zachovat největší opatrnost a práce s nimi se nesmějí svěřit dětem.Naproti tomu máme na tomto obraze rostliny naprosto neškodné. Vlevo je divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme) s listy sbíhavými (obr. 1), vedle ní divizna obecná s listy přisedlými a konečně (obr. 3) topolovka růžová (Althaea rosea) s černými květy. U všech těchto rostlin se sbírají jen květní části; u divizen samotné koruny, u topolovky celý květ i s kalichem. Divizna tvoří součást čajů proti kašli, po továrnicku vyráběných, květy topolovky slouží k barvení vína, likérů a pod.Krásný náprstník červený (Digitalis purpurea), planě rostoucí v západních Čechách, často však pěstovaný v zahrádkách a snadno zplaňující. Celá rostlina je prudce jedovatá, ale při srdečních chorobách je v rukou lékaře jedinou záchranou nemocného. Při užívání bez lékařského dozoru by si však pacient mohl silně ublížit. Náprstník červený se dnes pěstuje po zemědělsku. Žlutý náprstník hlínožlutý (Digitalis ambigua) (obr. 2) nemá takové účinky jako náprstník červený. Roste u nás planě především na keřnatých stráních i v horách. Pro lékařství je bez významu.Známé léčivé rostliny – jitrocely. Nejprve (obr. 1) jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) s listy úzkými a s klasy krátkými, někdy skoro kulovitými. Pak (obr. 2) je jitrocel větší (Plantago major) s listy skoro okrouhlými a s klasy dlouhými a jitrocel prostřední (Plantago media) (obr. 3), podobný jitrocelu většímu, ale klasy má kratší a nitky tyčinek i prašníky fialové. V lékařství má význam jen jitrocel kopinatý. Z jeho listů se vyrábějí léky proti kašli. Čerstvých listů se užívalo jako obkladů na rány, ale možnost další nákazy nečistým listem toto užití již vymýtila.Vlevo nahoře (obr. 1) bez černý (Sambucus nigra), jehož listy, květy i plody mají velmi široké užití v lékařství lidovém i oficiálním. Vedle něho (obr. 2) bez červený (Sambucus racemosa) s červenými plody a s květy nazelenalými je dnes skoro bez významu. Kdežto prvé dva bezy jsou keře, třetí bez je bylina chebdí (Sambucus ebulus) (obr. 3), s květy narůžovělými. Jeho kořen někdy žádá farmaceutický průmysl k výrobě léků. Samovolné užívání drogy je nutno odmítnout, poněvadž je jedovatá. Vlevo dole (obr. 4) máme tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), jehož květy sloužívaly jako prostředek močopudný a potopudný. Vpravo dole (obr. 5) je známý řebříček obecný (Achilla millefolium). Jeho účinky jsou všeobecně známé. Slouží k přípravě léků proti krvácení.Vlevo známá tykev obecná čili turek (Cucurbita pepo), jehož semena byla užívána proti tasemnicím. Vpravo (obr. 2) je kvetoucí část posedu bílého (Bryonia alba) a pod ní (obr. 2b) je jeho mohutný kořen. Plody této rostliny (černé bobule) jsou vlevo dole (obr. 2a). Pod nimi vidíme červené bobule posedu dvoudomého (Bryonia dioica) (obr. 3), domácího ve východní části Slovenska. U nás se někdy pěstuje pro ozdobu. Kořen obou posedů působí dráždivě na kůži a při požití vyvolává silné zvracení a průjem. Jeho užití v lékařství je dnes jen malé.Rostliny složnokvěté (Compositae). Nejprve (obr. 1) všeobecně známá chrpa polní (Centaurea cyanus). Její květy slouží jen ke krášlení čajových směsí a tvoří součást nakuřovacích směsí (potpourri). Je však po ní zájem v cizině. Vpravo nahoře (obr. 2) je žlutokvětý benedykt lékařský (Cnicus benedictus), u nás jen pěstovaný. Jeho kvetoucí nať je velmi hořká a proto se jí užívá k povzbuzení chuti k jídlu. Vpravo dole máme pupavu bílou (Carlina acaulis) (obr. 3), vzhledem připomínající nizoučký bodlák. Její květní lůžko je oblíbenou pochoutkou mládeže, ale kořenu se užívá v lidovém lékařství, protože neobsahuje škrob, nýbrž inulin.Tři naše lopuchy. Nejprve (obr. 1) lopuch pavučinatý (Arctium tomentosum) se zákrovy úborů bíle plstnatými, pod ním (obr. 2) lopuch větší (Arctium lappa) s úbory stopkatými a konečně (obr. 3) lopuch menší (Arctium minus) s úbory skoro přisedlými. Oba poslední mají zákrovy zelené, bez plsti. Kořen všech tří druhů slouží k přípravě prostředků pro vzrůst vlasů.Nejprve nejznámější naše léčivá rostlina – heřmánek pravý (Matricaria chamomilla). Od podobných druhů ho poznáme snadno tím, že má lůžko úboru duté (obr. 2). Nejčastěji se zamění s kopretinou pomořskou (Chrysanthemum maritimum) (obr. 3), která má úbory mnohem větší a nevoní. Často bývá zaměňován s heřmánkem cizím (Matricaria matricarioides) (obr. 4), jemuž scházejí bílé obvodní květy v úboru. Heřmánek cizí je vždy nižší než heřmánek pravý. Voní dosti podobně, ale pronikavěji. Jako léčivo se užívat nemůže, poslouží však dobře k účelům kosmetickým, na př. k mytí vlasů. Vpravo (obr. 5) je řebříček bertrám (Achillea ptarmica), jehož nať bývala uváděna jako léčivá, ale dnes je opuštěna.A další rostliny, zaměňované za heřmánek. První (obr. 1) je rmen smradlavý (Anthemis cotula). Jak jméno naznačuje, rostlina nepříjemně páchne. Lůžko úboru má plné, stejně jako rmen rolní (Anthemis arvensis) (obr. 2) a rmen rakouský (obr. 3). Rozdíl mezi těmito rmeny vynikne srovnáním listů. Uprostřed obrazu (obr. 5) je řimbaba (Chrysanthemum parthenium), jejíž nať bývala kdysi užívána v lidovém lékařství. Konečně předposlední (obr. 4) je obyčejná kopretina bílá (Chrysanthemum leucanthemum), někdy též z neznalosti zaměňována za heřmánek pravý. Kdo si všimne jejích listů, velikých úborů a nedostatku vůně, nemůže se tohoto omylu dopustit.Vlevo nahoře známý podběl obecný (Tussilago farfara) (obr. 1). Jeho listy a květy jsou známý prostředek proti kašli a slouží k tovární přípravě čajů proti němu. Další rostliny jsou různé devětsíly (Petasites), jejichž listy bývají sbírány místo podbělových. Jsou však vždy mnohem větší a rostou jen na mokrých místech, kdežto podběl dává přednost půdě jen vlhké a vyskytuje se na polích jako plevel, na železničních a silničních náspech a pod.Tři pelyňky. První (obr. 1) je pelyněk pravý (Artemisia absinthium), velmi hořký, s listy na obou stranách bělozelenými až skoro bílými. Kvetoucí nať je známý prostředek pro zvýšení chuti k jídlu a slouží též jako surovina k výrobě léků pro tento účel. Vedle něho (obr. 2) je černobýl (Artemisia vulgaris) s listy na líci kalně zelenými, na rubu bělavými. Jeho nať a kořen bývají někdy žádány farmaceutickým průmyslem a místy se užívají jako koření. Třetí (obr. 3) je kozalec (Artemisia dracunculus), jehož nať se v lékařství užívá jen zřídka. Listy má nedělené a úbory menší než předcházející druhy. U nás je jen pěstovaný.A teď zase řada záměn. Začínáme proslulou prhou chlumní čili arnikou (Arnica montana) (obr. 1). Má oranžově žluté úbory a listy vstřícné, t. j. vždy dva a dva proti sobě. Roste většinou ve vyšších polohách na horských loukách v Čechách. Na Moravě je vzácná a na Slovensku vůbec schází. Místo arniky často bývají sbírány úbory kozí brady luční (Tragopogon pratensis) (obr. 2), která má listy kopinaté a střídavé, nikdy dva a dva proti sobě. Totéž platí o hadím mordu nízkém (Scorzonera humilis) (obr. 4) a o hadím mordu španělském (Scorzonera hispanica) (obr. 5). Se smetánkou obecnou (Taraxacum officinale) (obr. 3), lidově zvanou pampeliška si nikdo arniku nezmýlí. U smetánky se sbírá kořen, velmi žádaný v zahraničí.Rostlina vlevo (obr. 1) – prasetník kořenatý bývá též omylem považován za arniku, ale má listy nahloučeny v přízemní růžici a na lodyze jen zcela malé, střídavé zakrnělé listy. Vedle něho (obr. 2) je mohutná rostlina oman pravý (Inula helenium), u nás jen pěstovaný. Jeho oddenek slouží k výrobě silice a je součástí některých léčivých čajů. Dále (obr. 3) je oman luční (Inula britannica), dosti hojný na loukách a arnice poněkud podobný. Na první pohled se však rozezná listy střídavými, ne vstřícnými. Známá ozdobná rostlina je měsíček zahradní (Calendula officinalis) (obr. 4) jehož květy bez zákrovů byly užívány v lidovém lékařství. Dnes je po nich poptávka jen jako po krášlicím prostředku do čajových směsí, stejně jako květy rmenu barvířského (Anthemis tinctoria) (obr. 5).A poslední obraz. Vlevo (obr. 1) známý vratič (Chrysanthemum vulgare). Vratičové květy, listy a nať slouží k přípravě léků proti vnitřním cizopasníkům u člověka i u zvířat. Celá rostlina je poněkud jedovatá a při jejím sběru je nutno zachovat opatrnost. Uprostřed (obr. 2) máme často pěstovanou slunečnici obecnou (Helianthus annuus). Její květy se kdysi užívaly v lékařství, dnes už jsou zapomenuty jako neúčinné. Semena slouží k výrobě oleje. Vpravo (obr. 4) je smil písečná (Helichrysum arenarium) čili protěž písečná, ještě dnes často žádaná k výrobě léků při žlučníkových a žaludečních onemocněních, je však chráněna a nesmí se sbírat. Po poslední rostlině – kociánku dvoudomém čili protěži dvoudomé (Antennaria dioica) (obr. 3) je velká poptávka v zahraničí, ale jen po jeho růžových pestíkových úborech.׋›Léčiva na lukách a stráníchVýrobceDPrahaRok1954Délka45 okénekAutor kresebZejbrlík OtakarAutor textuFranková Hermína PhMr.PředlohaPRIROznačení4396Další diafilmy výrobceDoprava v zemědělství I.Obrábění 1 lícováníKouzla krystalůPlemenitba prasat I.
