KaučukI. Zpracování přírodního kaučuku+28Čepování gumovníků: Utrhneme-li pryšec, vytéká z poraněného místa bílá lepkavá, mléku podobná šťáva obsahující kaučuk. Podobná šťáva, ale kaučukem bohatší, vytéká z tropických gumovníků, do jejichž kůry byly odborně provedeny zářezy. Na rozlehlých plantážích /Indonésie, Malajska, Rovníkové Afriky, Brazilie aj./ domorodí pracovníci nařezávají, čili čepují gumovníky. Vytékající šťávu, zvanou latex, jímají do sběrných nádobek přiložených ke kmeni stromů.Nosiči latexu na plantážích Indonésie: Z nádobek se latex slévá do kbelíků, které nosiči dopravují k nádržím, v nichž se těžba soustřeďuje.Koagulační vanička se zasouvacími mezistěnami: Největší část latexu se dosud zpracovává přímo na plantážích. Latex zfiltrovaný přes síta se upravuje na vhodnou koncentraci a sráží se, např. kyselinou mravenčí. Původně se provádělo srážení v dřevěných vanách rozdělených přepážkami na menší díly. Moderně se sráží v hliníkových tancích.Vysrážený kaučuk /koagulát/ ve vaně: V přepážkách van koagulují bloky kaučuku požadované velikosti, které se dále ždímají, promývají vodou a udí v udírnách při 60°C.Malé domorodé přístavní skladiště na Sumatře: Balíky uzeného kaučuku i domorodé gumy se dopravují z plantáží do přístavních skladišť a po lodích do továren k dalšímu zpracování. Na snímku vidíte malé domorodé přístavní skladiště na Sumatře s balíky kaučuku na prkenné podlaze i s kaučukem baleným v bednách.Strukturní vzorec přírodního kaučuku: Makromolekula přírodního kaučuku je složena z několika tisíc jednoduchých molekul isoprenu CH₂=C(CH₃)–CH=CH₂ vzájemně vázaných v poloze 1,4. V dlouhém svinutém řetězci se pravidelně střídají isoprenové jednotky charakterizované dvojnou vazbou za každým čtvrtým uhlíkovým atomem s metylovou skupinou na dvojné vazbě. Molekula přírodního kaučuku má formu „cis“ – izoméru a je znázorněna uvedeným vzorcem.Koksagyz: Přírodní kaučuk však nestačí spotřebě. SSSR např. kryje část spotřeby kaučukem získávaným z kořene kaučukodárných rostlin, např. koksagyzu aj., které se pěstují ve velkém množství. Dřevitá složka kořene se rozloží působením louhu sodného, kašovitá hmota se odstředí, oddělený kaučuk se vypírá, válcuje a suší. Pěstování koksagyzu v ČSSR se nesetkalo s úspěchem.II. Výroba syntetického kaučukuSchéma výroby butadienu podle Lebeděvovy metody: V technicky vyspělých státech se dnes většina kaučuku vyrábí synteticky. Vychází z různých surovin a vyrábí se podle různých metod. Butadien jako meziprodukt pro výrobu kaučuku se v SSSR získává podle Lebeděvovy metody z etanolu současnou katalytickou dehydratací a dehydrogenací za zvýšené teploty. Podívejme se na schéma této výroby. Ze zásobníků /1/ stéká etylalkohol do zplynovače /2/, odcházející páry se zahřejí v předehřívačích /3 a 5/ na 300–350°C a postupují do kontaktní retortové pece.Kontaktní pec na výrobu butadienu z alkoholu: V peci je umístěno do kruhu 16–24 ocelových retort /5/ naplněných katalyzátorem /Al₂O₃, ZnO/. Reakce probíhají při teplotě 450°C. Pec je uzavřena ohnivzdorným víkem opatřeným odvodem pro rozložené plyny /13/.Schéma kondenzace kontaktního plynu: Výsledek katalýzy – kontaktní plyn a páry nerozloženého alkoholu se odvádějí z pece do sběrného potrubí /13/, projdou cyklonem do soustavy kondenzátorů, kde se ochladí na −5°C a kapalný kondenzát se odstraní. Tak se zvýší v plynném podílu koncentrace butadienu.Schéma absorpční věže: Poté plyn stlačený kompresorem na 2 atm. prochází v absorpční stanici postupně řadou absorpčních věží, kde proti proudu plynů stéká chlazený petrolej /3/ a vypírá butadien. Z nasyceného absorpčního roztoku se v destilační koloně oddělí od petroleje surový butadien. Ten se složitým čisticím procesem zbavuje všech nežádoucích příměsí.Pohled na továrnu vyrábějící butadien v Lacq ve Francii: Butadien se jímá do velikých kulovitých plynojemů typických pro výrobní podnik. Všimněte si těchto zásobníků na snímku továrny vyrábějící butadien v Lacq ve Francii. Čistý butadien je možno různými způsoby přeměnit v umělý kaučuk.III. Zpracování kaučuku v gumu a konfekční výrobkyTovární skladiště kaučuku v n. p. Optimit v Odrách: Pohlédneme-li do skladiště gumárenského podniku, uvidíme narovnané a roztříděné balíky různých druhů přírodního i syntetického kaučuku. Nejužívanější druhy kaučuků jsou např. kaučuk krepový, butadienový, butadienstyrenový, chloroprenový, regenerát aj. Regenerát je hodnotný kaučukový odpad /např. vadné výrobky, přetoky aj./, převedený do termoplastického stavu.Mechanická řezačka na kaučuk: 100–120 kilové balíky přírodního i syntetického kaučuku se před dalším zpracováním rozřeží na mechanických řezačkách na menší kusy. Balík se zesune pod nůž, který se sešlápnutím šlapky uvede do pohybu a uřízne zvolený kus kaučuku. Tak se postupně rozřeže celý balík na kusy vhodné velikosti.Odbourávací kotel: Pružný a nepoddajný kaučuk se před upravením na technický výrobek měkčí. Syntetické kaučuky se měkčí v odbourávacích kotlích teplem 130°C za tlaku 3 atm. po dobu 10–45 minut.Dvouválcový kalandr: Přírodní surový kaučuk se měkčí hnětením v plastikátorech nebo na chlazeném dvouválcovém kalandru. Měkčení na kalandru se nazývá též „lámání“ kaučuku a trvá asi 20–30 min. Teprve do změkčeného kaučuku je možno zamíchat práškové i tekuté přísady přesně odvážené a určené technologickým postupem. Na dvouválcovém kalandru se pracuje tak, že se nejprve rozhněte směs změkčeného kaučuku s určitým podílem regenerátu a postupně se do ní přidávají změkčovadla /např. dehet – usnadňuje zpracovatelnost/, urychlovače vulkanizace a aktivátory /např. aminy a stearin/, plnidla a barviva /sáze, zinková běloba, litopon, křída, kaolin/, či speciální přísady. Když je směs dokonale prohnětena, přidává se jako poslední síra. Vrstva kaučuku navinutá na předním válci se ručně prořezává a překládá zprava doleva. Když je dosaženo stejné struktury, sejme se vrstva kaučuku z kalandru a ochladí se.Schéma hnětiče: Poloautomaticky pracující hnětiče promíchávají důkladně velká množství směsi přicházející horní násypkou do uzavřené pracovní komory. Míchání probíhá mezi profilovanými válci a stěnou komory /1/. Zamíchaná směs se vypouští spodem komory na dopravní pás /2/, který ji dopraví na dvouválec /3/. Dvouválcový kalandr z ní upraví pásy, které se po ochlazení dále zpracují na pneumatiky, dopravní pásy, hnací řemeny, hadice, pryžovou obuv, hračky a jiné konfekční gumové zboží.Hnětič: Záběr ukazuje jeden z různých typů hnětiče. Zajímavá je výroba pryžových holínek. Podívejme se na ni blíže. Záběry jsou pořízeny z n. p. Mitas, Praha-Strašnice. Číslice udávají rozměry v milimetrech.Automatický kruh: Vysoké gumové boty /holínky/ se vyráběly tzv. lepeným váleným způsobem. Na automatickém kruhu v první pracovní operaci navlékne dělník na kopyto podšívku ušitou z pevného materiálu „veloséglu“. Podšívka je předem opatřena vrstvou kaučukové směsi, která umožní spojení s přikládanými celogumovými dílci.Přikládání faxinkových dílů a zavalování: Na podšívku se nakladou faxinkové dílce – holeň, nárt, zadní pásek. Faxink je tenká vrstva kvalitní směsi gumovitosti kolem 60 %. Dílce se nalepily a spoje se automaticky zavalují. Spodek tvoří klenkové ztužení, podešev a podpatek. Automatické zařízení zavaluje též podešve.Vulkanizační kotel: Na kruhu zpracovaná obuv se naskládá na vozíčky, které se pomocí řetězu vtáhnou do předehřátého vulkanizačního kotle. Víko kotle se uzavře, pustí se pára a vzduch a vulkanizuje se přibližně při teplotě 130°C za tlaku 3 atm. po dobu 90 minut. Stejnoměrnou teplotu v kotli udržuje ventilátor. Tlak, teplotu i čas automaticky zaznamenávají registrační přístroje. Po skončení vulkanizace se zastaví přívod páry, sníží se tlak a kotel se opatrně otevře. Vozíky se zvulkanizovanou obuví se vytáhnou ke zchlazení. Následují úpravné práce jako odřezání přebytečného horního okraje aj. Tak vznikla pryžová pracovní obuv typu „Donbas“.Lakované holínky: Lehčí vysoké pryžové boty typu „jezdeckých holínek“ se navíc lakují gumárenským lakem, který se dodatečně ještě vulkanizuje v kotli. Dnes se vysoká obuv vyrábí většinou lisováním „na tvrdo“, to je vnějším tvrdým tlakem kolem 6000–8000 kg při teplotách 165–175°C a době lisování 6–8 minut. Další záběry jsou ze závodu Rudý říjen n. p. Optimit v Odrách u Ostravy a vysvětlují výrobu míčů.Sekací stroj: Z připravené dublované folie /faxink/ se nejprve na sekacím stroji vyseknou čtverce vhodné velikosti.Vulkanizační tunel pro míče: Do středu čtverců se dá několik tabletek nadouvadla /např. NH₄Cl a NaNO₂/ a vloží se do slepovacího stroje. Stažením čelistí se dvě vrstvy faxinku za studena slepí přibližně do tvaru míče a přebytečná hmota se odstřihne. Výrobek se pak zvulkanizuje ve vulkanizačním tunelu. V tunelu při teplotě vzduchu 180°C se nadouvací prostředek rozloží a plyny pevně přitisknou gumu na stěny formy. Před výstupem z tunelu se formy ochladí sprchou, mechanicky se otevrou a výrobek vypadne.Bedny s míči v balírně: Přetoky se obrousí, výrobek projde kontrolou, pasteluje se a dekoruje stříkáním a lakováním. Nalakované míče se suší v uzavřených sušárnách, aby byly chráněny před prachem. Hotové výrobky pak balírna připravuje k expedici do celého světa pro radost dětem. Naši pracovníci v gumárenském průmyslu plně zvládli technologii kaučuku i konfekčních výrobků. Po vybudování moderního provozu na výrobu butadienu v Kralupech se stane ČSSR nezávislá na cizích surovinových zdrojích kaučuku. Československý gumárenský průmysl úzce spolupracující se sovětskými odborníky svým bohatým sortimentem gumových výrobků šíří slávu českých dělníků daleko za hranicemi naší vlasti.׋›KaučukVýrobceDPrahaRok1960Délka32 okénekAutor textuJungmann JosefPředlohaCHEMOznačení2786Další diafilmy výrobceVytvoření Československé republiky a boj o její charakterPájení v radioamatérské dílněSovětské umění I.Pěstování okopanin
