Hudební nástrojeFlétna: Též „flauta“ – cizím názvem Flauto – je starý, původně lidový nástroj; v dnešní orchestrální praxi se jí užívá jen ve formě flétny příčné. Z dřevěných nástrojů dechových je vedle pikoly nejvýše znějícím nástrojem. Zhotovuje se buď ze dřeva nebo z kovu. Tón flétny vzniká tím, že se foukáním na hranu otvoru v hlavici rozechvívá vzduchový sloupec v nástrojové trubici. Tónový rozsah flétny je značný /c₁–c₄/. Je na ní možno zahrát velmi rychlé a složité melodie. Pro něžný, jasný tón a jeho výrazovou rozmanitost se používá flétny často jako sólového nástroje.+46Pikola: Flauto piccolo, malá flétna – je asi o polovinu kratší než flétna a zní o oktávu výše /rozsah d₂–c₅/. Používá se jí ponejvíce jako doplňujícího melodického nástroje, který rozšiřuje tónový rozsah flétny o vysoké tóny, nebo svým vyšším laděním zdvojuje melodii flétny o oktávu výš. Tón pikoly je jásavý a ve vysokých tónech tak průrazný, že vyniká nad celý orchestr i při největším fortissimu. Vysokých, pronikavých tónů pikoly užívají skladatelé k zvukomalebnému vyjádření vrcholných dramatických situací.Hoboj: Oboe – se vyvinul ze starého lidového nástroje zvaného šalmaj. Tóny se na tomto nástroji vyluzují strojkem, jehož podstatnou částí jsou dva tenké třtinové plátky těsně svázané. Proud vzduchu foukaný do štěrbiny mezi plátky strojku se chvěním plátků přerušuje, zřeďuje a zhušťuje, a tak se tvoří tón. Tónový rozsah hoboje je h–f₃. Jeho zvukové zabarvení je jasné, v hlubokých polohách poněkud zastřené, ve vysokých polohách až řezavě ostré. Ve střední poloze připomíná zvuk staré pastýřské šalmaje. Hoboj jako melodický nástroj vyjadřuje v orchestru lyrické nálady nebo prosté veselí. Šalmajovým zabarvením hoboje zobrazují skladatelé zvukomalebné scény ze života venkovského lidu a napodobují i lidové nástroje.Anglický roh: Corno inglese, altový hoboj – je dřevěný dechový nástroj stejného druhu a vlastností jako hoboj. Je však značně delší a na konci hruškovitě rozšířený. Zní o kvintu níž než hoboj a má rozsah e–b²; symfonický orchestr doplňuje a obohacuje o nový výrazový a barevný odstín. Tóny se tvoří jako u hoboje strojkem, který je nasazen na krátkou, mírně zahnutou trubičku. Zabarvení tónu anglického rohu je poněkud temnější než u hoboje; hluboké tóny znějí teskně.Klarinet: Clarinetto – je velmi známý a rozšířený nástroj. Vznikl koncem XVII. stol. Zobcovitá část klarinetu, jež se vkládá do úst, se nazývá hubička; zespodu je k ní připevněn tenký třtinový plátek. Tón klarinetu vzniká tím, že proud vzduchu, foukaný do štěrbiny mezi plátkem a hubičkou, se přerušuje chvěním plátku, a rozkmitává vzduchový sloupec uvnitř nástrojové trubice. V hudebních souborech bývá několik druhů klarinetu různé délky. Čím je klarinet delší, tím má hlubší, měkčí a lahodnější tón; čím je menší, tím má tón vyšší a ostřejší. V symfonickém orchestru se zpravidla užívá tzv. B klarinetu, jehož základní tóny tvoří stupnici B dur. Tónový rozsah klarinetu je veliký /e–g³/. Pro bohatství výrazových možností, pro velký tónový rozsah a pro snadnou techniku hry, stal se klarinet oblíbeným melodickým i doprovodným nástrojem. Skladatelé jím vyjadřují nejrůznější nálady – tesknotu, něhu, lidové veselí apod.Basový klarinet: Clarinetto baso – zní o oktávu níž než B klarinet /rozsah E–b¹/. V symfonickém orchestru rozšiřuje tónovou řadu klarinetu do hloubky. Jeho hluboké tóny znějí temně a ponuře, vysoké tóny se podobají tónům klarinetu. Temného tónu basového klarinetu se používá zejména ve skladbách programních nebo v operách k vyjádření tajuplných nálad.Fagot: Fagot má mezi dechovými nástroji podobnou úlohu jako violoncello mezi nástroji smyčcovými. Tón fagotu se vyluzuje podobně jako na hoboji strojkem, který je nasazen na kovovou zakřivenou trubici – eso. Tónový rozsah fagotu je B₁–b¹. Jeho tóny jsou v hlubokých polohách poněkud drsné, ve středních měkké, varhanového rázu. Zvláštního zabarvení fagotu se užívá k vyjádření žertovných nebo groteskních situací.Kontrafagot: Kontrafagot je nejhlubší dřevěný dechový nástroj stejného druhu jako fagot; zní však o oktávu níže /rozsah B₂–b/. V symfonickém orchestru zdvojuje zpravidla melodie fagotu a zesiluje hluboké tóny hrané jinými nástroji /tubou, kontrabasy/. Sólově hrává velmi zřídka.Saxofon: Saxofon – kovový dechový nástroj – je v podstatě mírně se rozšiřující kovová trubice, zpravidla na koncích zahnutá. Má klarinetovou hubičku s jednoduchým plátkem a klapkový mechanismus jako hoboj. Zkonstruoval jej Belgičan Ad. Sax r. 1840. V praxi se užívá několika druhů saxofonů různé velikosti a různého ladění /nejčastěji Es-alt, B-tenor, Es-baryton/. Rozsah tohoto nástroje je značný /psané b–es³/. Jeho tón je plný a má zvláštní zabarvení podobné klarinetu, hoboji a violoncellu dohromady. Na saxofon můžeme hrát technicky velmi náročné skladby. Tento nástroj je rozšířen především v tanečních orchestrech; ale někteří skladatelé ho užili i v hudbě symfonické a operní.Trubka: Trubka – tromba – je žesťový nástroj starého původu. V jednoduché podobě /bez strojiva/ se jí užívalo a dodnes užívá k vytrubování vojenských signálů, fanfár apod. Takové trubce se říká „polnice“. Trubka je nejvyšší ze žesťových nástrojů /rozsah g–c³/. Tón trubky je jasný, břeskný a dosahuje velké síly, takže proniká ve fortissimu celým orchestrem. Z celé řady různých druhů trubek se dnes v symfonickém orchestru používá ponejvíce trubky laděné do C nebo B. Bohaté výrazové možnosti trubky, zejména skupiny trubek se nejplněji uplatňují v slavnostní hudbě.Lesní roh: Lesní roh – corno, lidově „horna“ – je v orchestrální praxi nejužívanější žesťový nástroj. Má měkký, jakoby zadumaný, zpěvný tón velkého dynamického rozpětí. Nejčastěji bývá laděn do F, jeho rozsah je F₁–f₂. V symfonickém orchestru bývají dva až čtyři lesní rohy. Nejlépe se uplatňují v širokých lyrických melodiích. Charakteristické melodie lesních rohů jsou lovecké fanfáry.Pozoun: Pozoun – tromba – patří ve skupině žesťových nástrojů k nástrojům hlubokým, lze však na něm také zahrát tóny značně vysoké /rozsah B₁–c²/. Od ostatních žesťových nástrojů se liší tím, že používá k změně výšky tónu lehce a volně pohyblivé spodní části nástrojové trubice – snížce; proto mu říkáme snížcový neboli stanový pozoun. Jsou však také pozouny, u kterých je pohyblivý snížec nahrazen strojivem.Pozoun ventilový: Takové pozouny se nazývají ventilové nebo klapkové pozouny a užívá se jich dnes zejména v dechových orchestrech. Tón pozounu je v hluboké poloze pevný, ve vysoké břeskný a může dosahovat veliké síly. Pozoun hrává melodii i doprovází. V orchestru se velmi dobře uplatňuje skupina pozounů při líčení hrdinných nebo tragických situací.Tuba: Tuba je nejhlubším žesťovým nástrojem; má tónový rozsah E₁–b. Její sytý, plný tón je schopný značných dynamických odstínů. V symfonickém orchestru doplňuje skupinu žesťových nástrojů, kde má podobnou úlohu jako kontrabas u nástrojů smyčcových. Je nástrojem doprovodným, někdy zdvojuje o oktávu níž melodii jiných nástrojů. Sólově hrává tuba jen velmi zřídka.Helikon: V dechových orchestrech se užívá tuby kruhového tvaru, helikonu, jenž se zavěšuje kolem těla na pravé rameno.Varhany: Varhany – organo – jsou klávesový nástroj velmi složité konstrukce, velkých rozměrů a nejbohatších možností dynamických a barevných. Mají tři podstatné části: 1/ soustavu různě velikých píšťal o různé výšce a barvě tónů, 2/ mechanismus, který vhání vzduch do vzduchovodů a vzdušnic, 3/ mechanismus řídicí /ruční a nožní klaviatury/, rejstříky, spojky apod. Rozsah moderních varhan převyšuje rozsah všech nástrojů symfonického orchestru. Varhany se uplatňují ponejvíce jako nástroj sólový. Nejsou pravidelnou součástí symfonického orchestru. Dříve se na varhany hrála převážně chrámová hudba. V novější době se varhan užívá v symfonickém orchestru při slavnostnějších skladbách, vyjadřujících události všenárodního nebo všelidského významu.Harmonium: Harmonium je klávesový hudební nástroj. Svým vnějším vzhledem připomíná menší pianino. Tóny tohoto nástroje vznikají chvěním kovových jazýčků, rozechvívaných proudem vzduchu z měchů, který hráč sám naplňuje šlapáním zvláštních pedálů. Harmonium má jednu nebo více řad jazýčků vydávajících různě zbarvené tóny a ovládacích tahy /rejstříky/, které jsou umístěny nad klaviaturou. Zvuk harmonia připomíná zvuky varhan. Harmonia se užívalo hojně ve školách a tam, kde mělo nahrazovat varhany. Harmonium se také hodně uplatňuje v salonních orchestrech.Dudy: Dudy – též gajdy – starý lidový nástroj, dříve u nás velmi rozšířený. Skládají se jednak ze zásobního měchu /kozla/ a z menšího mníšku, kterým se čerpá vzduch do zásobního měchu, jednak ze šalmajové píšťaly a ze dvou až tří větších píšťal bručákových, které jsou nasazeny do zásobního měchu. Tlakem na zásobní měch se vhání vzduch do píšťal. Dudy mají mečivý tón, malý tónový rozsah /6–8 tónů/ a jsou laděny do různých tónin. Užívá se jich především k doprovodu lidových tanců a zpěvů.Pianová harmonika: Pianová harmonika /chromatická/ je malý dechový nástroj klávesový. Jsou to v podstatě dvě skříňky, spojené měchem. Ve skříňkách jsou uloženy kovové jazýčky, které se rozechvívají proudem vzduchu nasávaného nebo vytlačovaného z měchu a vydávají tak tón. Přístup vzduchu k jazýčkům ovládáme tlačítky nebo klávesami, které jsou umístěny na skříňkách. Skříňka pro levou ruku má tzv. basy, na něž hrajeme basové tóny a doprovodné akordy /v rozsahu F–fis¹/; pro pravou ruku je klávesnice, která mívá rozsah přes tři oktávy /c–a³/. Pianová harmonika má značné dynamické rozpětí, pohyblivou techniku a umožňuje vícehlasovou akordickou hru. Proto je dnes velmi rozšířeným a oblíbeným nástrojem. Užívá se jí jednak jako nástroje sólového, jednak k doprovodu.Housle: Housle – violino – patří k nejstarším velmi rozšířeným a oblíbeným strunným nástrojům smyčcovým. Ze smyčcových nástrojů jsou nejmenší a dosahují nejvyšších tónů. Čtyři struny jsou laděny v kvintách /g–d¹–a¹–e²/; lze na nich hrát ve velkém tónovém rozsahu /g–c⁴/. Tón houslí je zpěvný, ušlechtilý, schopný jemných odstínů barevných a dynamických. Na houslích je možno zahrát nejsložitější melodie v libovolném tempu, dvojhlasé i trojhlasé akordy apod. Pro tuto svou dokonalost se staly oblíbeným nástrojem sólovým.Viola: Viola se podobá svým tvarem houslím; hraje se na ni jako na housle. Je však poněkud větších rozměrů a má struny laděny o kvintu níže než housle /c–g–d¹–a¹/. Nejkrásnější jsou na viole tóny hlubší; vysoké tóny mají barvu poněkud zastřenou a znějí méně jasně než housle. V symfonickém orchestru se viol používá jako doprovodných nástrojů. Hrají-li samostatnou melodii, vyjadřují často zádumčivé, tesklivé nebo intimní nálady.Violoncello: Violoncello /čti: violončelo/ – stručně též „čelo“ – je asi dvakrát delší než viola. Má struny laděny stejně jako viola, ale o oktávu níže /C–G–d–a/. Tón violoncella je velmi zpěvný a bohatý na barevné odstíny. Violoncello může vyjádřit rozmanité nálady: ponuré, smutné i žertovné, radostné – a je proto oblíbeným sólovým nástrojem.Kontrabas: Kontrabas – lidově „basa“ – je největším smyčcovým nástrojem; lze na něm hrát nejhlubší tóny. Struny kontrabasu jsou laděny v kvartách /E₁–A₁–D–G/. Velké orchestry užívají též kontrabasů pětistrunných, u kterých je přidána ještě kontra C. Kontrabas má mohutný, temný tón a je zvukovým základem celého orchestru /lidové přísloví říká, že „basa tvrdí muziku“/. Je to nástroj doprovodný; někdy také zdvojuje melodii jiného nástroje.Harfa: Harfa – arpa – je mnohostrunný drnkací nástroj starého původu. Významnou úlohu sehrála harfa již ve starověké hudbě. Dnešní harfa má 46 strun napjatých na svislém rámu, který má tvar trojúhelníku a je opatřen ozvučnou /rezonanční/ skříní. Rozsah má Ces₁–fes⁴. Struny jsou naladěny ve stupnici Ces dur. Sedmi pedály a pákovým mechanismem lze měnit základní tóny nástroje a tak jej přelaďovat do různých tónin. Struny se rozezvučují prsty obou rukou /mimo malíček/. Tóny harfy jsou velmi poetické, jemné a barevné. Dovedou však vyjádřit i slavnostní náladu. V symfonickém orchestru se harfa uplatňuje jako nástroj doprovodný i sólový. Méně často hraje jako samostatný sólový nástroj.Cimbál: Cimbál – mnohostrunný bicí nástroj, užívaný především k doprovodu lidového zpěvu a tance; dnes je u nás jedním z nejoblíbenějších lidových nástrojů. Je důležitým členem lidové hudecké kapely, zejména na východní Moravě a na Slovensku. Na ozvučné skříni jsou napříč napjaty ocelové struny, které jsou podepřeny zvlášť uspořádanými kobylkami. Struny se rozezvučují úderem dřevěných paliček a vydávají krátký, ostrý tón. Rozsah cimbálu je asi C–c³; lze na něj hrát i složité melodie.Klavír: Klavír – též piáno – pianoforte – je mnohostrunný klávesový nástroj kladívkový. Dnešní podoby nabyl koncem 18. století. Ve vodorovné ozvučné skříni /na třech nohách/ je uložen litinový rám, na němž jsou napjaty kovové struny. Struny vydávají na devadesát tónů, které tvoří chromatickou stupnici. Tóny střední výšky mají struny dvojmo, vysoké tóny – trojmo. Struny spodních oktáv jsou omotány silným měděným drátem.Klavír /detail mechaniky/: Tón klavíru vzniká úderem dřevěného kladívka /potaženého plstí/ do strun. Každý tón má samostatné kladívko, které se uvádí do pohybu klávesou pomocí tzv. mechaniky. Nožní pedály umožňují, aby se síla tónu zeslabila /levý pedál/, nebo aby se jeho znění prodloužilo /pravý pedál/. Klavír je nástroj značného rozsahu, obsáhne skoro všechny v hudbě užívané tóny /A₂–a⁴–c⁵/, má velké dynamické rozpětí, pohyblivou techniku a zejména možnost bohaté vícehlasé hry vhodné jak pro sólové vystupování, tak i pro hru komorní a doprovod. Po stránce výrazové může klavír vyjádřit nejrozmanitější nálady a situace. Je proto jedním z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších nástrojů vůbec.Pianino: Pianino je vlastně menší piano /klavír/, které se liší od klavíru jiným uspořádáním struníku.Pianino s otevřeným struníkem: Rám se strunami je postaven na výšku. Rozsah pianina ve vysoké poloze je obyčejně poněkud menší a jeho zvuk je méně silný než u klavíru. Proto se ho zřídka užívá pro koncertní vystoupení.Kytara: Kytara – quitarra – je strunný nástroj drnkací, který má plochou ozvučnou skříň tvaru osmičky a dlouhý hmatník s četnými kovovými hmatovými pražci. Šest strun je laděno nejčastěji takto: E–A–d–g–h–e¹. Tón se tvoří drnkáním prstů pravé ruky nebo údery trsátka /plektra/. Kytary se užívá jako nástroje, který doprovází zpěv. Vystupuje však i jako nástroj sólový, nebo je součástí instrumentálního souboru. V tanečních orchestrech je součástí rytmické skupiny.Mandolina: Mandolina – mandolino – je strunný nástroj drnkací s oválnou ozvučnou skříňkou hruškovitého nebo ploského tvaru s dlouhým hmatníkem, na kterém jsou kovové hmatové pražce. Je to melodický nástroj, jehož tón se vyluzuje opětovnými údery trsátka /plektra/. Má nejčastěji osm strun, dvě a dvě stejně laděné /g–d¹–a¹–e²/ jako na houslích. Mandolina je velmi rozšířený nástroj, kterého se dnes užívá zejména v souborech lidové tvořivosti.Kotle: Kotle též tympany – timpani – jsou velké měděné kotle, nahoře potažené kůží. Pedálovým mechanismem je možno měnit napětí kůže a tím i výšku tónu /v rozsahu D–g/. Tóny vznikají bitím dvou paliček do napjaté kůže. Paličky mají plstěnou nebo koženou hlavičku. Na kotli lze zahrát tóny nejslabšího pianissima do ohlušujícího forte. V symfonickém orchestru jsou zpravidla dva kotle různě laděné; podporují rytmus skladby. Někdy též zvukomalebně znázorňují dunění blížící se bouře, pochodující vojsko apod.Velký buben: Velký buben – gran cassa – je bicí nástroj s neurčitou výškou tónu. V podstatě je to velký, široký /dřevěný nebo kovový/ dutý válec, který má obě strany potažené kůží. Jeho hluboký tón vzniká úderem paličky /s velkou plstěnou nebo koženou hlavicí/ do napjaté kůže. Velkého bubnu se používá při dynamickém vrcholení skladeb anebo k zvukomalbě a zdůrazňuje se jím rytmus, zejména v pochodech.Malý buben: Malý buben – tamburo piccolo – je tvarem podobný velkému bubnu, ale mnohem menší. Na jedné straně je napjato několik strun, které zvyšují ostrost a drnčení tónů. Tluče se do něho dvěma dřevěnými paličkami. Jeho tón je vysoký, jasné barvy. Rychlými, střídavými údery paliček se vyluzuje víření, jímž se znázorňuje napjatá situace, očekávání, nástup apod. Jednotlivé údery a různé rytmické motivy doplňují a zvýrazňují melodii jiných nástrojů.Tamburina: Tamburina – baskický bubínek – je bicí nástroj bez určité tónové výšky. Na nízkém kruhovém rámu je po jedné straně napjatá kůže. V otvorech rámu jsou malé kulaté plíšky nebo rolničky, které při úderu chřestí. Tóny tamburiny, které jsou ploché a málo zvučné, se tvoří úderem prstů nebo kotníky, úderem o loket nebo koleno. Tamburina bývá zpravidla doprovodným nástrojem k lidovým tancům některých evropských a asijských národů.Talíře: Talíře – piatti, cinelli, též poklice, nebo činely – je dvojice bronzových talířů se širokými, plochými okraji. Talíře se drží za koženou smyčku, která je vedena jejich vypouklou částí. Rozezvučují se úderem jednoho talíře o druhý nebo úderem paličky. Užívá se jich při dynamickém vrcholení skladby, zvýrazňují rytmus a vytvářejí různé zvukomalebné efekty.Gong: Gong, tam-tam, je velký, tenký kotouč, vytepaný nebo litý z bronzu, se zahnutým okrajem, zavěšený na zvláštním rámu. Úderem plstěné paličky zazní hluboký, dlouho doznívající a vibrující tón, kterého skladatelé využívají nejčastěji, aby zachytili pochmurné, děsivé nálady nebo aby znázornili úder zvonu. Je čínského původu.Triangl: Triangl – triangolo, též trojhran – je volně zavěšený kovový prut, ohnutý do tvaru rovnostranného trojúhelníka. Úderem kovové tyčinky vydává jasně zvonivý tón. Triangl barevně a rytmicky zpestřuje orchestrální zvuk.Zvony: Zvony – cympane – zastupuje v dnešní orchestrální praxi soubor kovových dutých trubek, zavěšených na rámu. Jednotlivé trubky vydávají různě vysoké tóny v rozsahu C–c¹ a rozezvučují se úderem plstěné paličky buď přímo nebo pomocí jednoduchého klávesového mechanismu. Užívají se k zvukomalebnému vyjádření chrámových zvonů, věžních hodin; dovedou však hrát i jednoduchou melodii.Zvonková hra: Zvonková hra – campanelli – je soubor ocelových destiček, různé délky a síly a různé výšky tónu, uložený ve skříňce s klaviaturou a klávesovým mechanismem. Tóny vznikají úderem dřevěných kladívek a znějí v pianu něžně, zvonivě, ve forte jásavě. Technické možnosti hry jsou dosti rozmanité.Celesta: Celesta je bicí nástroj klávesový, tvarem podobný malému pianinu s řadou laděných kovových destiček, položených na dřevěných ozvučných skříňkách; zvuk se vyluzuje úderem kladívka, obloženého plstí, na destičku. Rozsah je nejčastěji c¹–c⁵. Technika hry je v podstatě stejná jako na pianinu. Tón celesty je neobyčejně něžný, průzračný.Xylofon: Xylofon je soubor asi 36 velikých dřevěných destiček, ležících na slaměných válečcích. Destičky vydávají různé tóny a jsou vyladěny v chromatickou řadu tónů c–c³. Tóny, které vznikají úderem dřevěných paliček do destiček jsou tupě zvonivé, klepavé a výrazově poněkud jednotvárné. V symfonickém orchestru se xylofon uplatňuje buď jednotlivými údery, které melodicky a rytmicky zostřují melodii jiných nástrojů, nebo samostatnými stupnicovými pasážemi, rozloženými akordy nebo melodiemi. Jako sólový koncertní nástroj vystupuje xylofon jen v zábavné hudbě.Kastaněty: Kastaněty – castagnetti – jsou dvě dřevěné destičky skořápkovitého tvaru. Tzv. baletní kastaněty jsou na jednom konci volně spojeny provázkem, který se navléká na ruku. Prsty se klape jednou destičkou o druhou. Orchestrální kastaněty jsou opatřeny rukojetí a rozezvučují se potřásáním. Tento lidový nástroj, jehož se užívá k doprovodu lidových tanců, zejména španělských, má krátký, výrazný tón neurčité výšky.Dechové kvinteto: Dechové kvinteto je komorní soubor, utvořený z flétny, hoboje, klarinetu, fagotu a lesního rohu.Smyčcové kvarteto: Smyčcovým kvartetem je komorní soubor, vytvořený ze smyčcových nástrojů; jeho ustálené složení je: dvoje housle, viola a violoncello. Smyčcové kvarteto hrává komorní skladby, kterými skladatelé vyjadřují zpravidla svoje osobní, intimnější zážitky – na rozdíl od symfonického orchestru, kterého užívají k vyjádření kolektivních událostí.Cimbálová kapela: K doprovodu svých písní si vytvořil lid lidové hudecké kapely. Náš obrázek ukazuje lidovou cimbálovou kapelu tak, jak nejčastěji hrává na Slovácku a na Valašsku. Kapelu vede a hlavní melodii písně /velmi často zdobenou ciframi, tj. rozmanitými melodickými ozdobami/ přednáší primáš /housle/. Rytmický a harmonický doprovod je svěřen především kontrášům /housle, viola/ a base. Cimbál pomáhá jak melodii, tak i rytmickému a harmonickému doprovodu. Kapela se často doplňuje klarinetem, který buď četnými ciframi zdobí melodii, nebo hraje druhý hlas.Symfonický orchestr: Na této fotografii je zachycen velký symfonický orchestr, smíšený sbor a sólisté. Je to záběr z koncertu hudebního festivalu v Praze, zvaného „Pražské jaro“, ve Smetanově síni Obecního domu v Praze.׋›Hudební nástrojeVýrobceDPrahaRok1954Délka50 okénekAutor kresebBeran J.Autor textuMelkus LiborPředlohaDJOBOznačení2020Další diafilmy výrobceRodina a dítěLesní rostliny známé VI.Nový život naší vesniceHudba českého obrození
