Naše země ve starověku+16Mapka únětické kultury v Čechách: To období v Čechách, kdy lidé si zhotovovali své nástroje a zbraně z bronzu, nazýváme kulturou únětickou. Kultura dostala své jméno od Únětic, ležících na severozápad od Prahy. Ústředí této kultury bylo zřejmě po obou stranách Krušných hor, bohatých na cín. Vlastní únětickou kulturu klademe asi do roku 1500 př. n. l. Lid této kultury pohřbíval mrtvé v poloze skrčené. Pozdní únětická kultura se dostává do styku s lidem mohylovým, který kulturu odřízl na jihu a pak postupně překrýval. Toto období sahá asi do roku 1400–1100 př. n. l. Naše mapka nám ukazuje únětické osídlení, které bylo zjišťováno podle nálezů předmětů. Na mapce je lokalisace Únětic.Nástroje a ozdoby lidu únětického: Nalevo vidíme nástroje únětického lidu, napravo jantarový náhrdelník, nalezený na pohřebišti v Úněticích. Obrázek ukazuje, že nástroje a zbraně byly vyráběny seriově tím, že byly odlévány v kadlubech. Sídliště tohoto lidu nalézáme na mírných návrších a na svazích potoků a řek. Domy měly dřevěné pilíře, stěny byly proutěné, vymazané žlutou hlínou. Blízko chalup jsou zásobnicové jámy. Na levém obrázku nahoře vidíme různé typy seker. Pod č. 1 vidíme sekeromlat, obrázek č. 2 znázorňuje dýku. Obr. č. 3 znázorňuje jehlice, č. 4, 5 jsou náušnice, č. 6 je náramek.Zbraně lidu mohylového: Za nejvyššího rozkvětu kultury únětické přicházel do jižní části Čech lid mohylový, který způsobil později zánik únětické kultury. Tento lid žil ve štěrkovitých oblastech s pahorkatinami. Povaha půdy a stavba mohyl posilují domněnku, že byli především pastevci. Byli zámožní a proto si mohli dovolit budovat nákladné hroby. Nad tělem mrtvých budovali z kamene jakousi komoru, kterou přikryli hlínou. Průměr mohyly se pohybuje od 4–18 m. Materiál byl dopravován ze značné vzdálenosti. Většina těchto pohřebišť je na bocích a temenech výšin, kde i dnes je les nebo pastvina. Zbroj je nalézána častěji než v hrobech kultury únětické. Na obrázku č. 1 vidíme dýku bez rukojeti, obr. 2–3 dýky s rukojetí. Obr. č. 4 zobrazuje šipky, na obrazc. č. 5 vidíme sekeromlat, obr. 6–7 meče, štíty vidíme pod č. 8/9.Zbraně a keramika lidu lužických popelnicových polí: Oblast lužické kultury jest dnešními archeology umisťována mezi řeky Labe–Sálu a Baltické moře–Pripetské bažiny. Lid lužický popelnicových polí proniká do naší země postupně od roku 1200–900 př. n. l. Své zemřelé tento lid spaloval a ukládal do popelnic. Většina lidí této kultury se zabývala pravděpodobně zemědělstvím. Nejobvyklejší jsou amforky s dvěma uchy, misky a mísy, časté jsou džbánky a koflíky s uchem. Povrch nádob je natřen tuhou /vše napravo/. Nalevo vidíme zbraně a nástroje. Sekery, kopí, šipky, srpy, nože a břitvu.Obydlí lužického lidu popelnicových polí: Na obrázku vidíme rekonstrukci hradiště, které objevili polští archeologové u obce Biskupina /severně od Hnězda/. Uvnitř zemědělských oblastí vyrůstala hradiště, upevněná hradbami s dřevěnými konstrukcemi. Byla budována na křižovatkách cest, nepřístupných ostrozích i v nížinách, kde byla chráněna vodními toky a bažinami. Takové hradiště máme na obrázku. Dřevěné konstrukce jsou vyplněny hlínou a pískem. Hradiště byla chráněna lučištníky, kopiníky a vrhači oštěpů. Tento systém hradišť mohl být vybudován jen za předpokladu, že kmenová hradiště byla vybudována celým kmenem a celému kmeni i sloužila. Kultura lužických lidí se rozvíjí až do roku 500 př. n. l., kdy dochází postupně k úpadku, který byl způsoben pravděpodobně náporem Keltů ze západu a Skythů z východu. Skythské nálezy jsou potvrzeny na území dnešního Maďarska a na jižním Slovensku.Keltská plochá pohřebiště a oppida ve střední Evropě: Keltové přicházeli do našich zemí jako vysloveně vojenská vrstva. Opírali se pravděpodobně o domácí obyvatelstvo, které jim dodávalo potraviny, a postupně budovali svá oppida s dílnami. Naše mapka ukazuje střediska keltského osídlení podle nálezů pohřebišť. Kruh označuje důležitá oppida, čtvereček pohřebiště.Keltské oppidum na Starém Hradisku na Moravě: Na obrázku vidíme rekonstrukci keltského oppida /celkový pohled/ a vnitřní část oppida. Keltové /Římané jim říkali Gallové/ pronikali do Británie, Itálie, do Střední Evropy, na Balkán /do Řecka/, dokonce až do Malé Asie. Na obranu dobytých území si budovali opevněná města ve vyšších polohách /i vysoko v horách/. Takové oppidum je v Čechách u Stradonic na ploše 82 ha, nad Závistí u Zbraslavi /výměra 170 ha, délka 9 km, u Tříslova aj./. Významným oppidem na Moravě je Staré Hradisko, které máme na obrázku. Je vybudováno na skalnatém ostrohu, obtékaném potokem. Délka je 1 km, průměrná šířka asi 500 m. Celková výměra obnáší asi 50 ha. Nepřístupná úbočí jsou chráněna terasami /až 6 m širokými, obvykle jsou 3 nad sebou/. Na té části, kde svah klesá jen pozvolna, byla vybudována dvojitá opevnění. /Na obrázku vidíme zleva doprava./ Šíje byla přeťata příkopem průměrně 4 m širokým. Za příkopem byla zeď. Základ a čelní strana zdi byla z kamene /do šířky 60 cm/. Za zdí byla hlína. Kamenné čelo zdi bylo podpíráno mohutnými kůly, zaraženými ve vzdálenosti asi 120 cm. Hradba byla široká průměrně 250 cm /proti nepříteli obrácena kamennou částí/. Dovnitř hradiště byl val hliněný s nakloněnou nástupní plochou. Vnitřní zdivo brány tvořilo skupiny mohutných kamenných pilířů, nad nimiž se asi tyčila věžovitá nádstavba. Od brány vedla cesta dlážděná oblázky do šířky 4 m. Zjištěné opevnění si vyžádalo asi 60 000 pracovních dnů a vzhledem ke klimatickým podmínkám bylo třeba asi 1000 pracovních sil k jeho zbudování. To ukazuje, že oppida byla jednotkami složitě a dobře organizovanými. Hradiska měla v prvé řadě funkci výrobních a obchodních středisek a proto byla umisťována právě do míst, která byla málo obydlená. Zajímavá je ta okolnost, že různá oppida měla podle své povahy i jisté zvláštní funkce. Tak na Malém Hradisku nalézáme množství jantaru; Třísov byl umístěn v končině bohaté na tuhu, jiná oppida měla vztah k rýžovištím vzácného kovu atd.Keltská chata: Uvnitř oppida se kupí chata na chatě. Nejsou sestavovány v bloky a v ulice podle plánu. Větší jsou vedle menších, často odděleny plotem. Některé chaty jsou zapuštěny do země – nejméně 1 m, jiné jsou postaveny na povrchu. Půdorys je podélný, stěny jsou kolmé. Jedny mají střechu splývající až k zemi, jiné mají stěny opírající se o rohové kůly. Jindy byly stěny hliněné /udusané nebo z vepřovic/. Rozměry 3 × 5 m jsou vzácné, většinou byly chaty daleko menší. Některé stěny byly z hlíny, jiné ze dřeva.Železné výrobky z doby keltské: V nálezech je zajímavý výskyt železného rádla, jímž bylo možno půdu orat i kypřit. Zvýšená zemědělská produkce si vyžádala nejen úpravu tvaru srpů, ale objevila se i kosa. Množství kamenných mlýnů svědčí o tom, že mlynářství bylo již řemeslem. Keltští kováři vyráběli specialisované nástroje /srpy, kosy, sekyry, rádla atd./. Nadprodukce umožňovala rozvoj obchodu s domácími osadníky i se vzdálenými zeměmi /o čemž svědčí nálezy mincí/. Známé jsou duhovky /nacházely se nejčastěji na oppidech po dešti, když se objevila duha/. Bohaté součástky koňských postrojů, prvé ostruhy s bodcem a prvé podkovy svědčí o dopravní síti i o tom, že některé cesty měly tvrdý podklad, ohrožující kopyta koní. Četné klíče k zámkům naznačují nejistotu doby i rostoucí bohatství /potvrzuje i nález hracích kostek/ a růst loupeživosti. Nálezy nám ukazují, že oppida mají předpolí proti severu. To svědčí o náporu Germánů na naše země.Pec na tavení železa z doby římské: Pec, kterou vidíme na obrázku, pochází z římské doby a je projevem římské provinciální kultury. Pece na tavení železa byly nalezeny většinou v místech, kde železná ruda vystupuje téměř na povrch. Zařízení pecí bylo jednoduché. Byly zapuštěny do země tak, aby udržely žár. Otvory při dně byl regulován přístup vzduchu. Spodní část peci tvořila vlastně jamka o průměru několika decimetrů. Vrchní část pece vyčnívala z terénu a měla komínovitou podobu. Vysoká byla vcelku asi 1 m. Do pece se kladla střídavě vrstva dřevěného uhlí a rudy; uhlí pak bylo zapáleno. Ruda se pomalu tavila a surové železo se hromadilo na dně v podobě koláče. Potom byla pec otevřena a železo taveno dále, protože nebylo čisté a obsahovalo škvaru a kusy neroztavené rudy.Římská stanice u Mušova: Římané, postupující od Dunaje na sever, budovali na dobyté půdě své předsunuté opevněné tábory /kastely/, které tvořily jakési předpolí. Vlastní hranice byla na Dunaji. V jihomoravské nížině je známá římská silnice u Mušova /nad soutokem Svratky s Dyjí/. Tábor měl půdorys o rozměrech 62 × 62 m. Byl opevněn 2,5 m širokou zdí z vápencových kamenů /kladených na maltu/. Uprostřed stála hlavní budova, stanoviště velitele, se 4 místnostmi. Pod podlahu ústily kanály, stavěné z cihel a vedené od topeniště. Bylo to ústřední topení. Zdi byly omítnuty. Byl zde zbytek lázeňské budovy. Nalevo vidíme zbytky stanice, napravo zbytky ústředního topení.Rekonstrukce římského tábora u Stupavy /Slovensko/: Nedaleko Bratislavy byl nalezen podobný tábor, který je na našem obrázku. Byl postaven při obchodní cestě. Našly se zbytky budov a opevnění, které mělo tvar čtvercový. Byly objeveny zbytky dvou nádrží na vodu, podlaha byla rovněž vyhřívána horkým vzduchem. Na cihlách jsou značky legie. Vedle zbytků staveb se našly i zbytky omítky a zlomky skleněných nádob. /Vedle vojenských táborů vidíme na území severně od Dunaje i zbytky vil./Nápis na trenčínské skále: Již během keltské okupace našich zemí stávají se důležitým činitelem na sever od Dunaje germánské družiny. Na našem území to byli Markomani a Kvádové. Od roku 166 n. l. útočí Germáni proti říši římské po celé délce hranic na Dunaji. Římané vnikli v těchto bojích až na Slovensko. Dokladem toho je nápis na trenčínské skále. Na místě dnešního Trenčína stála v době válek s Kvády osada, zvaná Laugaricio. Volně přeložený text nápisu zní: „Na počest císaře vojsko, které sedělo v Laugariciu, 855 vojínů legie II., pomocné. O vytesání nápisu pečoval Konstans, velitel oné legie.“ Nápis byl zhotoven v roce 179 n. l.Hradiště na Levém Hradci: Od 5. století př. n. l. žili Slované na rozsáhlém území mezi Odrou a Dněprem. Polští historikové hájí názor, že v lužickém lidu lze spatřovat předky pozdějších Slovanů. Tento názor hájí i prof. J. Filip. Původně jej zastával i prof. L. Niederle, ale později od této teorie upustil. Jiní dokazují, že v tehdejší době šlo o složitý proces soužití mnoha činitelů, kteří tvořili společný základ vzniku nejstarších Slovanů. Lid lužických popelnicových polí by pak byl jednou z podstatných složek, ze kterých se formovali Slované. Na základě nálezů nádobných popelnic z okolí Prahy dokazuje archeolog Dr Borkovský, že tyto popelnice jsou slovanské a že patří do 4.–5. století, kdy také byla u Slovanů již narušena patriarchální rodina. Důležitou roli v podání důkazů o pobývání našich předků na našem území podávají nálezy u Přítluk, kde bylo prozkoumáno již přes 500 hrobů, které jsou potvrzením existence nádob pražského typu. Podle teorie prof. Dr Em. Šimka Slované zasahovali sem od velkého ohbí Visly v průběhu 2.–5. stol. n. l. Během 5. a 6. stol. se objevují v našich zemích opět germánské družiny a hlavně Avaři. Na území dnešního Maďarska došlo k soužití Slovanského lidu s těmito kočovníky. Zdá se, že mluvit o Samově organizaci Slovanů jako o státě je nesprávné. Byl to vojenský svazek kmenů proti Avarům. Vojenskou moc Avarů zničil Karel Veliký koncem 8. století. Teprve o říši Velkomoravské můžeme mluvit jako o státu. Česká slovanská kmenová knížata budovala k ochraně svých politických, vojenských, hospodářských a náboženských zájmů rozsáhlá hradiště. Nejznámější v Čechách je Budeč, Libušín, Levý Hradec aj. Na obrázku vidíme hradiště Levý Hradec s kostelíkem sv. Klimenta v pozadí. Levý Hradec leží nad Vltavou. Byl tedy směrem k řece chráněn nepřístupnými srázy. Tato přirozená ochrana byla zesílena dvojím mohutným opevněním, které chránilo jak hradiště tak předhradí. Hradba měla na vnější straně kamennou zeď z opukových kamenů na sucho. Byly zde objeveny zbytky slovanských domů o dvou místnostech. Domy měly srubovou konstrukci. Ve středním třetinovém pásu pravé poloviny obrazu vidíme předhradí.Hradiště Kouřim: Slovanské hradiště Kouřim /východně od dnešního města/ stálo na zlickém území; bylo vybudováno pravděpodobně již ve 2. polovině 8. století n. l. Ploché návrší, kde se rozkládá, má výměru 40 ha. Jsou na něm patrny 3 valy. Vnější val je nejmohutnější; zde stálo vlastní hradiště. Toto hradiště bylo osídleno již 2000 let př. n. l. Vnější val má délku 1300 m. Původní hradba měla komory o rozměrech 4 × 4 m, budované z dubových trámů. Tyto komory sahaly do výše 4–5 m. Na vnitřní straně hradiště byly uzavřeny dubovými fošnami, drženými sloupy, které zajišťovaly dubové vzpěry /obrázek napravo dole/. Na vnější straně a na bocích komor byly stěny pletené z proutí /obrázek nahoře nalevo/. Vnitřní výplň komor tvořila hlína. Na nejvyšším místě hradby stála kamenná zídka. Uprostřed vnějšího valu byla objevena brána. Měla dva průchody, prohnuté esovitě; odděleny byly od sebe hliněným blokem. I vnitřní hradby byly ze dřeva a hlíny. Za povšimnutí stojí proutěná konstrukce středního bloku brány.׋›Dějepis 6/D31 – Naše země ve starověkuVýrobceDPrahaRok1958Délka20 okénekAutor textuPodmele LadislavPředlohaDJOBOznačení2344Další diafilmy výrobceDuše a mozekNahé jsou zajisté všechny národy bez knihByl počátek a bude konec světa?Kosmos a mír II.
