+13Řím v době občanských válek (1. a 2. triumvirát)Pompejus, Krassus a César (1. triumvirát): Nalevo vidíme vojevůdce Pompeja, napravo Césara. Pompejus náležel původně ke straníkům Sullovým, a proto mu byl svěřen boj s Mariovci v Hispánii. Úspěšně válčil s kilickými piráty, podrobil Syrii a politicky připoutal Palestinu k Římu. U vojáků byl velmi oblíben. Senát ho náležitě neodměnil za jeho vítězství ani nedal půdu jeho veteránům, ačkoliv Pompejus rozpustil svá vojska a nepoužil jich k politickému převratu. Proto se sblížil se stranou populárů, s boháčem Krassem a Césarem. Později politická srážka mezi Pompejem a Césarem skončila Pompejovou porážkou a jeho smrtí. César žil v letech 100–44 př. n. l., tj. v době bojů mezi Mariovci a Sullovci, v době Spartakova povstání a spiknutí Katilinova, byl současníkem Ciceronovým. Napsal řadu knih o válce galské. Otec byl z rodu patricijského, matka z rodu plebejského. Mariovou protekcí byl zvolen v 13 letech knězem. V době zápasů mezi Mariovci a Sullovci se neúčastnil politiky. Pořádal nákladné hry a budoval stavby. Zúčastnil se spiknutí na straně Katilinově, ale tak, že mu účast nebyla dokázána. Stal se členem triumvirátu v roce 60 př. n. l. Na rok 59 se stal konzulem a proto odešel do Galie.Mapka Césarových výbojů v Galii, Germánii a Británii: Černě označená plocha znázorňuje Galii, která byla v rukou Římanů v době před příchodem Césarovým do Gálie. César pronikl podél řeky Rhodanu (Rhona) proti Germánům, které porazil roku 58 a opětně v roce 55 př. n. l. Téhož roku a pak o rok později vnikl Caesar do Británie, použiv za spojence Galy. Porážky Germánů, vítězství v Británii a způsob hospodaření Césarových vojsk v Galii naznačovaly jasně, jaký osud čeká Kelty (při dobytí území Belgů bylo prodáno do otroctví přes 50 000 lidí). Snaha vyhnat cizince spojila všechny vrstvy obyvatel od kněží a náčelníků až k zuboženým Galům. Tak došlo v roce 52 k velkému povstání, kterému se postavil v čelo vůdce Arvenů Vercingetorix. Centrem jeho odporu se stalo město Alesia.Římský vojevůdce a galský náčelník: Nalevo vidíme římského vojevůdce, napravo keltského náčelníka. V čele keltského kmene stál náčelník, převyšující své spoluobčany mocí a bohatstvím. Keltský náčelník je oděn v kožené brnění, přes které má přehozen plášť, nohy jsou oděny v opánky. Svobodné keltské obyvatelstvo žilo plně závisle na své aristokracii a žilo podle Césara v poměrech takřka otrockých. Tato okolnost nám osvětluje úspěchy Římanů v Galii.Opevnění Césarova tábora při dobývání města (schéma): Římský tábor byl opevněn 4 m širokými a 3 m hlubokými příkopy a náspy stejných rozměrů, které byly opatřeny kolovou hradbou a věžemi, odkud mohli Římané vrhat střely na obležené město. Před příkopy byla vybudována soustava překážek: stromy s osekanými a špičatými větvemi, jež se vrážely i do náspů, zastřené vlčí jámy se špičatými kůly, porůznu roztroušené železné udice. Známy jsou i přenosné překážky (španělští jezdci). Město mělo být dobyto hlavně vyhladověním. Proto bylo nejprve odříznuto od přísunu potravin.Opevnění Césarova tábora (celková kresba): Schématický náčrt tábora je přehledně zobrazen kresbou. Vpředu vidíme věže, ozbrojené bořicími berany a střelnými nástroji. Věže stojí na náspu. Pak následuje soustava příkopů a soustava překážek. Dobře je vidět vlčí jámy, ze kterých trčí špičaté kůly.Césarův most přes Rýn – přechod vojáků po mostě: Jak Římané technicky překonávali přírodní překážky, ukazuje nám obrázek napravo. César překročil jako první Říman řeku Rýn a pobyl na druhém břehu 18 dní. Způsob stavby mostu byl rekonstruován podle nálezů v bahně řeky. Dřevěná konstrukce mostu byla pokryta proutím a dřevy. Tok Rýna byl nejen dravý, ale i značně rozsáhlý, takže stavba mostu vyžadovala mnoho technického umu. Konstrukce mostu se skládá z kůlů, které byly pomocí strojů (a vždy proti sobě dva a dva) zaraženy do dna řeky (ve směru tekoucí vody). Tyto kůly byly spojeny a pevně svázány. Před vlastní konstrukcí vidíme další úkoly, které měly ochraňovat mostní konstrukci před plovoucími překážkami nebo před možným útokem Galů, protože znesnadňovaly přístup k mostu. Nalevo vidíme most, který vznikal sestavením lodí, přes které byly položeny klády a prkna, umožňující přechod na druhý břeh.Průřez římské silnice: Nahoře nalevo je znázorněn způsob stavby silnice, dole napravo je model silnice. Základna silnice byla vybudována z hrubších kamenů nebo roztlučených cihel, promíšených pískem a maltou. Vše bylo dobře udusáno. Vršek silnice byl buď vydlážděn, nebo se skládal ze štěrku promíšeného pískem. Okraj silnice držely mohutnější kameny.Cicero a Brutus: K Césarovým odpůrcům náležel v politice Pompejus, který byl exponentem zájmů senátu a strany optimátů; ideologem strany optimátů byl slavný řečník Cicero, kterého César poslal do vyhnanství. Portrét Ciceronův vidíme na obrázku nalevo. Napravo je obraz Bruta, který se zúčastnil spiknutí proti Césarovi.Antonius a Oktaviánus: Přívrženci Césarovými byli Antonius a Lepidus, kteří podporovali jeho monarchistické a diktátorské snahy a kteří tajně usilovali o samovládu. Třetím kandidátem byl Oktaviánus, kterého Caesar označil v závěti jako svého nástupce. Senát se znepřátelil se všemi i s Oktaviánem. Tito tři kandidáti na samovládu byli však donuceni vojskem, které žádalo potrestání vrahů Césara, aby byla obnovena jednota strany, Césarových stoupenců. Tak byl uzavřen druhý triumvirát, jímž si rozdělili všichni moc ve státě a zahájili zatím společně válku proti republikánům, kteří pak byli poraženi. Antonius se odebral na Východ, aby bojoval proti Parthům, Oktaviánus zůstal v Itálii. Nalevo vidíme portrét Antoniův, napravo Oktaviána.Kleopatra: Na obrázku vidíme Kleopatru, egyptskou královnu. Když Antonius přibyl na Východ, dostavila se k němu, aby se ospravedlnila z obvinění, že podporovala republikány. Antonius jí nejen odpustil, ale stal se jejím hostem v Alexandrii. Ačkoliv Antonius pojal za manželku sestru Oktaviánovu, vzal si Kleopatru za manželku, aniž se rozešel s manželkou první. Neúspěchy Antoniovy v boji proti Parthům, rozmařilý život a manželství s Kleopatrou podlomily Antoniovo postavení. Oktaviánus vypověděl Kleopatře válku.Bitva u Aktia: Ke srážce ozbrojených sil došlo roku 31 př. n. l. u mysu Aktia (čti Akcia). Kleopatra již na počátku boje opustila bojiště, patrně s úmyslem, aby si naklonila Oktaviána, kterého chtěla získat, když pochopila, že role Antoniova je dohrána. Antonius rovněž opustil bojiště. Vojska bojovala jistou dobu bez vojevůdce, pak se vzdala Oktaviánovi. Odpor Antoniův v Egyptě byl snadno zdolán. Kleopatra, aby nebyla vedena v triumfálním průvodu Oktaviánově, vzala si násilně život. Egypt ztratil samostatnost a stal se provincií, která náležela Oktaviánovi a byla jeho oporou. Nástupce Césarův se stal neomezeným pánem říše.׋›Dějepis 6/D25 – Řím v době občanských válekVýrobceDPrahaRok1958Autor textuPodmele LadislavPředlohaDJOBOznačení5599Další diafilmy výrobceČištění odpadních vodZabraňte utonutíPlzeňský krajRegálové zakladače
