+17Řím v období boje o nadvládu nad Středozemním mořem (Punské války)Poušť a bujná zeleň: Podnebí severního okraje Afriky, kde se rozkládá říše punská, je horké a suché. Rovinatá poušť je přerušována jen občas ojedinělými oázami a pohořími. V oázách rostou datlové palmy. Náš obrázek ukazuje, v jakých extrémních přírodních podmínkách se vytvářel historický osud Punů a jejich národní povaha, charakterizovaná nezdolnou vytrvalostí, vášnivostí, nesvorností, panovačnou krutostí, smyslem pro obchod, dovedností přizpůsobovat se mnoha protichůdným směrům po stránce kulturní.Krajina, kde kdysi stálo Kartágo: Kartágo bylo vybudováno na poloostrově, který má tvar nepravidelné kotvy. Byl to vlastně kousek země, ležící až u moře mezi dvěma jezery. Na jeho jižním okraji stojí dnes námořní přístav města Tunisu (který leží ve vzdálenosti 10 km od starověkého Kartága). Nejdůležitější foinická osada vznikla na těchto místech proto, že Afrika zde činí výběžek, který má svůj protějšek v březích ostrova Sicílie, takže Středozemní moře je v těchto místech rozděleno takřka na dvě poloviny – ve východní a západní. Každá námořní velmoc musela pohlížet na tento výběžek, který byl klíčem k Sicílii, Sardinii a Korsice se žádostivostí. Každý výboj musel jít tímto průsečíkem. V tom je také vysvětlení skutečnosti, proč Řím musel chtě nechtě Kartágo zničit a ovládnout v cestě za vybudováním své říše.Rekonstrukce starověkého Kartága: Předchozí obrázek nám ukázal, jak bylo Kartágo vybudováno na výspě mezi dvěma jezery. Na našem obrázku jsou další podrobnosti. V popředí vidíme přístavní hráz, odkud byl vybudován vjezd do umělého přístavu. Vstup do tohoto přístavu byl opevněn tak, že v nebezpečí se uzavíral železným řetězem. Dnes jsou na tomto místě jen dvě louže. Přístav zevnitř byl lemován loděnicemi, kde bylo možno umístit a opravit 220 lodí. To byl tzv. obchodní přístav. V kruhu s ostrovním jádrem uprostřed a s palácem vidíme přístav válečný. Poloostrov měl v průměru 106 m a celý válečný přístav 235 m. V tomto přístavu mohlo kotvit 76 bitevních lodí a 53 menších lodí. Loděnice obou přístavů byly rozděleny ve stovky samostatných boxů, které byly neseny jónskými sloupy přímo z vody. Byly tedy oba přístavy nejen dílem válečné techniky, ale vynikaly krásou i po stránce estetické. Uprostřed kruhu stál palác admirality. Na jeho terase stála socha jako maják: držela granátové jablko, symbol plodnosti (proto Římané nazývali Kartágiňany posměšně „Punové“, což vlastně znamená nadávku „jablkožrouti“). Pod sochou stával admirál (sofet) v nachovém plášti a ze svého visutého můstku řídil námořní operace jako z paluby lodi. V popředí pak vidíme opevnění města Kartága. Byly tři hradební zdi. Zeď byla vysoká 13,32 m, šíře asi 9 m, cimbuří věží až 17,76 m. Hradby byly zároveň i kasárnami v horním patře, v dolním patře byly konírny pro 4 000 koní a 300 válečných slonů, ubikace pro 20 000 pěšáků, 4 000 jezdců, skladiště píce, arzenál zbraní a zásoby vody. Věže stály od sebe ve vzdálenosti 59,20 metrů, každá měla 4 patra. Byly pevně založeny, aby je nepřítel nemohl podkopat. Jejich obvod měřil 32 km. Ve městě stála pak pevnost (Btyrsa), jejíž obvod měřil 3 km. V okolí města byly pevnůstky.Plán města Utiky: Město Kartágo postupně kolonizovalo pobřežní pásmo severní Afriky, kde byla založena řada měst. Zdrojem bohatství těchto měst bylo zemědělství, obdělávání prací otroků spoutaných řetězy, pěstování různých plodin a hlavně obchod (cín z Británie, zlato a slonovina z Afriky, jantar ze severu). Avšak hlavním bohatstvím byl obchod s otroky. V zázemí kartáginských držav se nacházely divoké libijské kmeny, kterým Kartágiňané museli do jisté doby platit daně a teprve dlouhými válkami se těchto poplatků zbavili. Dalšími vážnými nepřáteli Kartága byli Numidané, setkávající se s podporou Libyjců a později Římanů. Z dalších důležitých měst byla nejvýznamnější Utika. Pohled na město je nám dokladem lidnatosti kartáginských měst. Vidíme polohu, detail přístavu, systém opevnění, amfiteátry atd.Kartáginská kněžka: Kartágiňané byli původem Foiničané a Kartágo bylo založeno podle tradice v 9. stol. př. n. l. jako kolonie foinického města Tyru. Kulturu i státní a sociální život Kartágiňanů známe velmi dokonale. Vzdělanost měla ráz velmi smíšený. Uplatňovaly se v ní nejrůznější prvky, egyptskými počínaje a řeckými konče. Vývoj figurální plastiky však směřuje od ztrnulých egyptských obličejů až k životním formám řeckého umění. Za foinickou práci se považuje torzo sochy ženy z Elche v Hispánii, kterou ukazuje náš obrázek (pochází z 5. stol. př. n. l.). Ke kulturnímu vývoji lidstva přispěli Foiničané jako zprostředkovatelé a napodobovatelé, ale sami nepokročili nad své vzory.Kartáginský kněz a kněžka: Na obrázku vidíme sarkofág s vyobrazením kněze a kněžky. Foiničané a s nimi Kartágiňané byli Semité. Nevidíme však typický znak semitský: skobovitý nos. Kartáginci jsou zde zpodobováni výhradně s rovnými řeckými nosy a mají tedy podobu Arijců. Velekněz je oblečen typicky punsky a velekněžka je polychromována v nádherném obřadním rouše (takřka s křídly). Je zajímavé, že pouze ďáblové byli zobrazováni se zobákovitými obrovskými nosy. Foinické náboženství bylo právě tak směsí různých vlivů jako jejich písmo a umění. Nejvyšší božstva tvořila Trojici: Tanit–Baal–Ešmun, podobně jako u Egypťanů: Isis–Osiris–Horus nebo u Indů: Brahma–Višnu–Šiva. Je zajímavé, že dochované zpodobení bohyně Tanit se svým dítětem je předobrazem křesťanských Madon.Druhá punská válka: Válka trvala od roku 218 do roku 202. Mapka nám ukazuje směr kartáginského tlaku za Hamilkara do Hispánie. Hamilkarův zeť Hasdrubal zde upevnil kartáginský vliv. Hannibal – syn Hamilkarův, táhl přes Alpy do Itálie, svedl zde řadu vítězných bitev (Kanny 216 př. n. l.). Hannibal získal za spojence i Makedonii, v Africe pak Kartágiňané získali za spojence část Numidanů (pod vládou Syfaka). Římané získali v Africe spojence v Massinissovi, který byl odpůrcem Syfakovým. Hannibal byl donucen opustit Itálii a připlout do Afriky. V bitvě u Zamy (202 př. n. l.) byla kartáginská vojska poražena a Kartágu nadiktovány těžké podmínky: Massinissa byl uznán vládcem Numidie, Kartágo nesmělo vésti války bez dovolení Říma, musili odevzdat válečné loďstvo a zaplatit 60 miliónů drachem válečné pokuty. Odpůrce Hannibalův – Scipio se vrátil do Říma jako vítěz v triumfálním průvodu. Západní část Středozemního moře byla v moci Říma.Hannibal a Scipio: Na obrázku nalevo vidíme Hannibala, kartáginského vojevůdce. Náležel k velmi vzdělaným lidem starověku, byl nejen vynikajícím vojevůdcem, ale i politikem. Po porážce uprchl z Kartága, protože byla obava, aby ho vlastní krajané nevydali do rukou Římanů. Odešel na východ k Antiochovi Syrskému, který byl nepřítelem Římanů. Když Antiochos byl Římany poražen, odešel Hannibal po bludné cestě přes Arménii a Krétu do maloasijské Bythinie. Avšak tamní král se rozhodl Hannibala vydat nepřátelům. Proto se Hannibal rozhodl ukončit svůj život sebevraždou. Není nezajímavé, že takřka podobným způsobem skončil život velký odpůrce Hannibalův Scipio, který byl donucen zbytek života strávit v soukromí. Nalevo je vyobrazen Hannibal, napravo Scipio Africanus.Hannibalův přechod přes Alpy: Hannibalův přechod přes Alpy byl spojen s těžkostmi. Bylo totiž pozdě na podzim (konec října a počátek listopadu) a sypký sníh pokrýval Alpy již na úpatích. Přechod byl doprovázen stálými boji. Horští Galové se totiž chovali k Hannibalovi nepřátelsky, protože vojsko drancovalo a loupilo, aby získalo potraviny a krmivo. Čerstvě padající sníh zasypával cesty, ze skal se řítily laviny. Římští spisovatelé sdělují, že Hannibal musel odstraňovat z cesty i velké masy hornin. Používal prý k tomu octa, ohně a železných klínů. Rozpálené kameny byly prý polévány octem a pak rozbíjeny. Partie Alp, které překročil Hannibal, staly se přístupnými pro přepravu děl teprve v roce 1693. Překročení Alp bylo tak mimořádným výkonem i proto, že se toho odvážil s tak početnou armádou (otázka zásobování), která byla nadto složena z Libyjců a Nubijců, kteří nebyli zvyklí na tak drsné podnebí.Bitva u Kann (schéma): Hannibal po přechodu Alp měl 20 000 pěšáků, 6 000 jezdců a 20 slonů. Roku 217 překročil Apeniny a s pomocí Galů, kteří se k němu připojovali, porazil Římany u jezera Trasumentského. Mezi konzuly, kteří v r. 216 byli zvoleni, nebylo jednoty: Fabius byl stoupencem unavovací taktiky, která se bála otevřené bitvy, Varra byl přívržencem rychlého rozhodnutí v bitvě. Když měl velení Varro, svedl s Hannibalem rozhodnou bitvu u řeky Aufidu (Kanny v srpnu 216 př. n. l.), ve které byli Římané na hlavu poraženi. Římská vojska měla 86 000 mužů (80 000 pěšáků a 6 000 jezdců), Hannibal měl 40 000 pěšáků a 10 000 jezdců. Bitvu zahájili na obou stranách pěšáci. Protože Hannibal měl silnější a zkušenější jízdu, římskou jízdu porazil a rozptýlil. Zatím co bojovala jízda, početná římská pěchota útočila v přesile proti galské a hispánské pěchotě. Dvacet tisíc kartáginských pěšáků nemohlo odolat 55 000 legionářů. Hannibalův střed ustupoval. Římská armáda zůstala na křídlech bez jízdy a tím, že postupovala, šla sama do pasti. Obrázek nám dokazuje, jak se Hasdrubal, když porazil římskou jízdu, vrhl s celou masou těžkého jezdectva na římskou pěchotu z týlu. Nahromaděná masa legionářů byla ze všech stran obklíčena a nemohla využít své ohromné početní přesily. Odpor mohly za této situace klásti jen vnější řady. Bitva skončila úplným zničením římské armády. Římané ztratili 48 000 padlých, Hannibal pouze 6 000 padlých.Obrana Syrakus proti Římanům – Archimedes: Syrakusy, které byly spojencem Hannibalovým proti Římu, byly obléhány od r. 213. Město bylo dobře zásobeno a opevňovacích prací se účastnil znamenitý fyzik a matematik Archimedes, který potápěl římské lodi přístroji, jež zachycovaly římské koráby, obracely je a vrhaly do moře. Město však bylo Římany dobyto, bylo dáno vojákům v plen a mezi mnoha občany zahynul i Archimedes. Římané se stali nyní pány celé Sicílie. Na obrázku je podobizna Archimedova.Triumf vítězného vojevůdce: Obrázek nám ukazuje výjev z triumfálního průvodu, který se ubírá na Kapitol. Před vítězem kráčejí zajatci a je nesena válečná kořist. Při průvodu směli vojáci zpívat na vojevůdce i hanlivé písničky. To dovolil senát, který se obával přílišné popularity vojevůdce. Náš obrázek pochází z pozdější doby, není to tedy zobrazení triumfu Scipionova. Ale z nedostatku dokladu z oné doby zařazuje obrázek na toto místo.Rozsah říše římské a její spojenci kolem r. 150 př. n. l.: Mapka nám názorně ukazuje poměr sil před třetí punskou válkou (149–146 př. n. l.). Kartágo bylo ohroženo v zázemí Numidií, která byla spojencem Římanů. Řekové (v čele s městem Korintem) se stali spojenci Kartágiňanů, avšak jejich pomoc Kartágu neměla vliv na průběh války.Zkáza Kartága – trosky římského divadla: Řím dokončil zkázu Kartága v r. 146 př. n. l. (současně bylo zničeno i řecké město Korint). Punské Kartágo bylo tak dokonale zničeno, že se nám nezachovaly podstatné nálezy z oné doby. Náš obrázek zobrazuje vykopávky na půdě Kartága, které pocházejí již z doby římské. Na obrázku jsou vykopávky římského divadla.Rekonstrukce Akropole v Pergamu: Důležitým střediskem helénistické řecké kultury byl Pergamon (v M. Asii). V popředí vidíme Diův oltář, počítaný k divům světa ve starověku. V pozadí vidíme kolonádu a za ní byla umístěna proslavená knihovna, která soutěžila s knihovnou v Alexandrii. Pro kulturní dějiny lidstva měl význam vynález pergamenu, tj. zhotovování psací látky z oslí kůže, což umožnilo zachovat budoucím pokolením mnohé cenné záznamy, které by jinak byly propadly zkáze. Poslední pergamský král Attalos III. odkázal říši Římanům. Po r. 133 př. n. l. římská moc zakotvila i na půdě Malé Asie.׋›Dějepis 6/D22 - Řím v období boje s nadvládou ve středozemním mořiVýrobceDPrahaRok1958Délka21 okénekAutor textuPodmele LadislavPředlohaDJOBOznačení3017Další diafilmy výrobceKapitoly z dějin SSSR I. 1917 - 1922Světové malířství II. Díl od kubizmu po součastnostŘímské vojskoPoznat a přesně plnit základní řády ozbrojených sil
