+20Říše Alexandra Velikého a helenistická kulturaVálka peloponéská – sicilská výprava: V Řecku existovaly dva nepřátelské spolky: spolek peloponéský a athénský. Válka se připravovala již dávno. Ekonomickou příčinou bylo to, že po porážce Peršanů byli Řekové odtrženi od východních trhů a dovozu surovin. Museli houževnatě hledat náhradu ztracených trhů. Obchodní úspěchy Athén na Západě /na Sicilii/ ohrožovaly spojence Sparty. Athény podporovaly uvnitř spolku peloponéského demokratické převraty a Sparta naopak aristokratické skupiny uvnitř athénské říše. Zájem na válce měli emigranti obou stran, kteří se mohli vrátit domů a k moci jen násilím. Mapka nám ukazuje rozmístění sil protivníků a zároveň i sicilskou výpravu v čele s Alkibiadem.Pohled na Syrakusy: Syrakusy byly střediskem další říše Řeků, kde vládli tyrani. Tyran Gelon přemohl Kartágiňany, což mu umožnilo od roku 480 budovat velkolepé stavby, slavnosti a dvůr. Nedlouho po tomto vítězství zvítězili tyrani i nad etruským loďstvem /474/, takže si podřídili větší část Řeků v Itálii, tzv. Velké Řecko. Na obrázku vidíme zříceniny divadla a pohled na přístav.Alkibiades: Výprava na Sicilii slibovala, že přinese Athénám nové otroky na trh, /přes 20 000 otroků uprchlo ke Sparťanům a ochromilo tak výrobu/, udržení monopolu mezinárodního obchodu a kořistí zlepšení státního rozpočtu, který nebyl v dobrém stavu, protože v průběhu neúspěšné války se Spartou mnoho spojenců od Athén odpadlo. V čelo těchto snah se postavil Alkibiades. Vedl výpravu na Sicilii. Když došlo k naprosté katastrofě, uprchl do Sparty. Přešel opětovně na stranu Athén; když nedosáhl úspěchů, byl navždy z města vyhnán. Negativních rysů Alkibiadovy povahy může učitel využít výchovně. Plutarchos o něm píše toto: Když dorůstal, přišel k učiteli a žádal o nějaký homérský spis. Když učitel nic neměl od Homéra, dal mu políček a odešel. Jeho žena byla velmi pořádná, ale on hýřil. Užíval prý drahocenného náčiní, které bylo majetkem státu, jako svého. Dával velké příspěvky na hry, aby se zalíbil lidu. Byl sličný, dovedl řečnit, byl dobrým válečníkem, to vše způsobilo, že mu Athéňané mnoho prominuli, dávajíce jeho vážným chybám nejmírnější jména. Když přišel do Sparty, ač byl zvyklý žít rozmařilým životem, dovedl zde okouzlovat lidi tím, že vedl život po spartsku. Koupal se ve studené vodě, jedl černou polévku. Aby si získal lidi, dovedl brát na sebe tvář a podobu jim vyhovující, a tak se skrýval před nimi, že mu uvěřili. Pro své charakterové chyby měl však tolik nepřátel, že vždy o výsady přišel. Byl-li kdo sytěn vlastními úspěchy a slávou, byl to právě Alkibiades. Když se mu něco nedařilo, nikdo nevěřil, že se dostatečně nesnažil, byl v podezření, že neudělal vše, co udělat mohl.Vzrůst moci Makedonie: Boj Athén se Spartou a Syrakusami vedl k oslabení všech. Otrokářské řecké státy byly dále oslabovány vnitřním bojem mezi demokraty a aristokraty, bojem bohatých proti chudým a otroků proti svobodným. Tyto rozpory vedly k tomu, že na historickou scénu vystoupil nový stát – Makedonie, který až dosud nehrál důležitou roli v oblasti řeckého světa. Budoucí makedonský král Filip II. žil v mládí v Thébách jako rukojmí a zde si osvojil nové způsoby boje, které rozvíjeli Thébané. Makedonie byla země hornatá a pokrytá lesy. V zemi byl dostatek rud. Velký počet svobodných lidí mu umožnil vybudovat velké vojsko.Výzbroj řeckého vojska: Na obrázku vidíme přehled výzbroje řeckého vojska. Nahoře /č. 1/ jsou různé typy helmic. Původně byly kožené /několik vrstev s kovovým okrajem/. Helmice byly pobity kovovými hřeby s vypuklými hlavičkami. Přilby kovové chránily bojovníka postranními i nosními puklemi. Pás /č. 2/ byl kožený, pobitý kovem. Meč /č. 3/ byl dvojsečný a z bronzu. Řemen, na kterém byl zavěšen, visel přes rameno. Luk /č. 4/ byl buď dřevěný, nebo ze dvou rohů spojených uprostřed kovovým obloukem. Tětivy byly z hovězích střev. Šíp byl ze třtiny, rákosu nebo ze dřeva s kovovým hrotem, který byl opatřen háčky, aby se zasekl do těla jako harpuna. Opeření usměrňovalo let. Šípy se nosily v toulci. Detail šipky vidíme u č. 6. Č. 6 zobrazuje nůž nebo dýku. Č. 8 nám ukazuje horní část kopí, dlouhé až 2,5 m. Dolní část kopí byla upravena tak, aby se kopí dalo zabodnout do země. Štít měřil 2–3 m v průměru. Kryl kolena. Brnění krylo hruď a záda. Byly to dva pláty, které kryly trup zpředu a zezadu. Nad rameny a pod pažím byly spojeny řeménky a nad kyčlemi utaženy opaskem. Dolní část břicha byla chráněna koženou zástěrou.Obléhací válečné stroje – beran ruční a pojízdný – novodobá rekonstrukce: Již za války peloponéské byly zdokonaleny válečné stroje. K rozbíjení zdí měst a pevností se používalo beranů. Na obrázku nahoře vidíme ruční beran a jeho použití, na obrázku dole je pojízdný beran. Byl to okovaný a ostře zahrocený trám, který visel na kladce a posuvném podvozku. Trám se rozhoupal a takto se jím bušilo do vrat. K ochraně před střelbou obránců se útočníci chránili tím, že měli nad sebou ochranné loubí.Ballista a katapulta: Na horním obrázku vidíme ballistu, přístroj na metání šípů. Dole je vyobrazen katapult, přístroj na vrhání kamenů. Těchto strojů se používalo nejen v bitvách pozemních, ale i v námořních.Isokrates a Démosthenes: Staré městské státy se přežívaly. Výroba se rozvíjela a potřebovala širší pole působnosti, větší státní celky. Neustálé vnitřní války a stálé převraty vlád v drobných městských státech vedly k touze většiny otrokářů vybudovat silný a rozsáhlý stát. Rostl odboj lidu a otroků. Otrokáři potřebovali získat oporu v silné státní moci. Takovým státem v rozervaných poměrech řeckých byla Makedonie. V Athénách se vytvořily dvě strany, jedna promakedonská a jejím mluvčím byl řečník Isokrates, který je vyobrazen nalevo. Představitelem protimakedonské strany byl vynikající řečník Démosthénes, vyobrazený napravo. Isokrates tvrdil, že jediným východiskem ze zmatků je válka všech Řeků proti Persii pod vedením Makedonie. Válka měla Řecko zbavit nespokojených lidí, kteří se mohou odebrat na Východ. „Přeneseme válku do Asie a blahobyt Asie k nám!“, volá v jedné své řeči. Démosthenes byl mluvčím těch, kteří měli prospěch z demokratické vládní formy /příspěvky, hlasování atd./. Tvrdil, že makedonský král je barbar, který zničí kulturu a svobodu Hellénů, že svobodu a demokracii utopí v krvi. Snažil se zorganisovat spolek nezávislých obcí v boji proti Makedonii.Pohled na místo bitvy u Chaironeie: Přes veškeré úsilí Démosthenovo se nepodařilo zastavit postup Makedonie do Řecka. V bitvě u Chaironeie r. 338 př. n. l. byli odpůrci Makedonie poraženi. Nepomohlo ani to, že byli propuštěni na svobodu otroci. Démosthenes odešel do vyhnanství. Do Korintu byl svolán celořecký sněm. Tímto činem končí dějiny klasického Řecka; středisko politické, hospodářské a kulturní moci se přesouvá do Makedonie, nastává období hellenistických říší. Chaironeia je v Boiotii ve středním Řecku.Alexander Makedonský: Filip Makedonský byl v době příprav k tažení proti Persii zabit. Stalo se tak z návodu Peršanů, kteří využili spiknutí nespokojené makedonské šlechty a rozvedené Filipovy ženy. Za krále byl prohlášen mladý Alexander /336 př. n. l./. Bylo mu tehdy dvacet let. Byl vzděláván pod vedením filosofa Aristotela. Nalevo vidíme obraz Alexandra Makedonského, jak se nám zachoval na stříbrné minci; napravo je sochařské zpodobení.Mapa výpravy Alexandra Makedonského: Roku 334 př. n. l. vyrazil Alexander do Asie s vojskem 30 000 pěšáků a 4 500 jezdců. K první srážce došlo u řeky Graniku v Malé Asii. Zvítězil zde a bez boje obsadil Sardy. Většina řeckých měst se vzdala bez boje. Roku 333 došlo k bitvě u Issu /viz podrobný popis/. Ve Foinikii dobýval pouze měst Tyru a Gázy. Dobyl Egypta a zde založil město Alexandrii. V roce 331 př. n. l. se utkal nedaleko starověkého Ninive s Peršany a porazil je. Obsadil Susy, Persepolis /zde získal poklad 120 000 talentů/, Ekbatanu /v Medii/. Dareios byl zabit vlastním satrapou. Alexander pronikal do Sogdiany a přes Samarkand a dobyl celé říše perské. K ochraně dobytých míst byla zakládána města, většinou pod jménem Alexandreia. Roku 327 př. n. l. vstoupila jeho vojska do Indie. Byl nucen přerušit dobývání země. Roku 325 se vrátil Alexander po desetiletém boji do Babylónu, který se stal středem jeho říše.Bitva u Issu: Na obrázku spatřujeme úryvek z bitvy u Issu. Nahoře vidíme Alexandra Makedonského a dole celkový výjev /postava na válečném voze je Dareios III./. Peršané zaujali u Issu obranné postavení v délce 4 km. Síly Peršanů byly asi 130 000 mužů, zatím co Alexander měl asi 40 000 mužů. Alexander umístil jízdu na křídlech a hlavně posílil levé křídlo. Peršané zaútočili na levé křídlo. To zdánlivě ustoupilo a pak útočníky rozdrtilo. Makedonská pěchota postoupila přes řeku, která dělila obě vojska. Peršané přešli do protiútoku. Avšak pro hloubku svých formací nemohli využívat své početní převahy. Alexander zaútočil na pravé křídlo, rozdrtil nepřítele a pronásledoval jej. Dareios se musel zachránit útěkem a tato okolnost měla vliv na průběh bitvy, protože zvěst o jeho útěku vedla k překotnému ústupu. Do zajetí se dostala celá rodina perského krále.Rozpad říše Alexandra Makedonského: Alexandrův stát byl rozsáhlý, avšak neobyčejně různorodý. Spojovacím článkem říše byla osoba dobyvatele. Alexander se snažil hlouběji spojit říši sňatkovou politikou, která vedla ke splývání představitelů vítězů s poraženými. Makedoňané, kteří se oženili s asijskými dívkami, byli osvobozováni od daní. Alexander však záhy zemřel /ve věku 30 let/. Jedinou organisovanou mocí bylo tehdy vojsko, a proto se mezi nejvyššími veliteli rozpoutal zápas o říši. Po mnoha bojích se rozdělení říše ustálilo tak, že v Egyptě vládli Ptolemaiovci, v Syrii Seleukovci a v Makedonii Antigonovci. Na troskách tohoto panství vznikla pak řada dalších státečků, mezi kterými měl kulturní význam hlavně Pergamon /v Malé Asii/.Diadochové: Na obrázku vidíme některé diadochy. Nalevo je Ptolemaios Soter /323–283 př. n. l./, vládce Egypta. Uprostřed je vyobrazen Attalos /241–197/, který byl spojencem Římanů. Napravo je Antiochos III. /223–187/, který byl poražen Římany /r. 190 u Magnesie/.Praxiteles, Skopas, Lysippos: Přechodem od klasického umění k hellenistickému umění je dílo sochařů: Praxitela, Lysippa a Skopy. Praxiteles tvořil sochy mladých božstev s měkkým až snivým výrazem ve tváři, oči upírají k zemi. Klade důraz na lidské stránky božstva. Na obrázku je jeho Hermes. Bůh drží v náručí maličkého Dionysa. Hermes drží v ruce hrozen a dítě po něm natahuje ručku. Nejkrásnější jeho sochou je Afrodita /viz diafilm o náboženství Řeků/. Tvary těla se vyznačují měkkostí a hlavně mládím. Lysippos zobrazuje mladé muže, není zpráv o tom, že by zobrazil dívku nebo ženu. Napravo vidíme Apoxyomena, atleta, který si stírá s těla prach a pot. Tíha těla spočívá na levé noze. Jeho sochy jsou štíhlejší /na rozdíl od Polykleita/. Skopas zobrazoval své postavy patheticky, ústa jsou lehce pootevřena, oko je hluboce vsazeno, v drapérii se objevuje pohyb. Na obrázku uprostřed je Apollon Kitharodos.Hellenistické umění: Vlivem Orientu se změnily náměty i metody zobrazování v umění. Umělci tvoří pro rozmanitý okruh zájemců /vládci, bohatí měšťané atd./. Náměty náboženské ustupují do pozadí před světskými. Umělci zobrazují lidské tělo realisticky. Výraznou tendencí je zobrazování dětí a starců, kteří jsou představováni s vráskami, zvadlou pletí atd. Umělci zobrazují duševní i fysickou bolest, sochy jsou někdy miniaturní a někdy přímo obrovské. Sídlem umění tohoto typu byla především Alexandreia. Nalevo vidíme sochu Opilé stařenky, držící v klíně nádobu s nápojem. Sochu vytvořil asi pergamský umělec. Nápadně jsou zdůrazněny: zvadlá pleť, bezzubá ústa, vyschlý krk. Jiným projevem tohoto umění je Laokoon, který byl zařazen do diafilmu s názvem Ilias. Uprostřed našeho obrázku vidíme sochu chlapce, který si vytahuje z nohy trn. V podání hlavy a některých částí těla usiloval umělec o napodobení forem doby klasické. Napravo vidíme sochu chlapce řídícího koně. Socha je z bronzu a pochází z 2. století př. n. l.Heron z Alexandrie /novodobá rekonstrukce/: Významným technikem starověku byl Heron z Alexandrie, který objevil princip parního stroje, kterého nebylo však použito v souvislosti s používáním levné práce otroků. Hlavní jeho dílo pojednává o prázdném prostoru. Předvídá, že poznatky tohoto druhu budou užitečné k opatřování životních prostředků, ale i k působení hrůzy. Vysvětluje podstatu starověkých „zázraků“, na příklad přeměnu vody ve víno. „Zázrak“ se zakládal na principu násosky. Jiným „Zázrakem“ bylo objevení božstva při bohoslužbě ve chrámu. Princip: vzdušná komora v oltáři byla spojena se skřínkou, kde byl bůh. Když se pálila oběť na oltáři, vzduch se tím rozpínal, otevřel dveře skřínky a božstvo „vyšlo“ ven. Jiným „zázrakem“ byl sňatek Venuše a Marta /Mars/. Mars byl vyroben z leštěného železa, Venuše z magnetovce. Kněz prováděl svatební obřady, stal se „div“, Venuše přitáhla k sobě Marta. Obrázek nalevo uprostřed nám zobrazují princip parního stroje. Nad roztopený kotel je umístěna koule, která se může otáčet kolem své osy. Koule je opatřena rourkami, které jsou na koncích zahnuty opačným směrem. Pára proniká do koule, naráží na stěny koule a dává ji tak do pohybu. Napravo je vyobrazena mechanická hračka „zpívající pták“. Když bylo pohybováno kolem označeným K, byl uváděn do pohybu mechanismus s ptákem, který se točil a pískal.Eratosthenova mapa světa: V době rozpadu říše Alexandra Makedonského /310–250/ žil Aristarchos ze Samu, který tvrdil, že se země otáčí kolem slunce v obvodu kruhu. Jeho názory vyvolaly nesmírný odpor. Jeho názory se odvážil hájit jediný astronom ve starověku. Současníky tohoto myslitele byli Euklides a Archimédes ze Syrakus. V letech 274–194 př. n. l. žil Eratosthenes, autor díla Géografika. Dílo obsahovalo popis tehdy známého světa, ale i matematické a fysické prvky. Obsahoval i návod, jak sestavovat mapy. Eratosthenes se pokusil vypočítat obvod Země. Srovnejte tuto mapku s mapkou světa podle Herodota /diafilm Řecko/!׋›Dějepis 6/D17 – Řecko – říše Alexandra Velikého a Helenistická kulturaVýrobceDPrahaRok1958Délka24 okénekAutor textuPodmele LadislavPředlohaDJOBOznačení2326Další diafilmy výrobceČeský hudební klasicismusUsměrňovače - zdroje anodového napětíStroje a nářadí pro soustřeďování dřeva kolovými traktoryPěstování luskovin
