+16Sparta a AthényPohled na kotlinu spartskou: Nejdůležitějším městem na poloostrově Peloponéském byla Sparta. Sparta stála v kotlině na řece Eurotu. Kotlina byla dlouhá asi 30 km a jen 10 km široká. Byla odloučena od moře bažinami, což nám vysvětluje ze značné části fakt, že Sparta byla převážně zemědělským státem, který dlouho nerozvíjel obchod, a proto lpěl na tradicích aristokratických. Síla Sparty spočívala ve vojsku pozemním. Rovinka, kde stála Sparta, zvedala se nad okolní krajinou asi 15 metrů. Ze tří stran byla pak uzavřena vysokými horskými pásmy Taygetu, který vidíme na obrázku. Spartské hradby byly postaveny z cihel na kamenné podezdívce, ovšem až ve 4. století př. n. l. Do té doby poskytovalo městu ochranu spartské vojsko.Lykurgos – spartský zákonodárce: Rozkladem prvobytné společnosti a diferenciací obyvatel na bohaté a chudé, svobodné a nesvobodné docházelo v městských státech, jakým byla i Sparta, k mnoha bojům a rozporům. Důležitým krokem k ustálení řádu nadvlády bohatých bylo sepsání zvykového práva, které je ve Spartě připisováno zákonodárci Lykurgovi a v Athénách Drakontovi. Zápis práv přihlížel ke zvyklostem minulosti a nikoliv k tomu, co se rodilo. Proto respektování práva si vyžádalo násilná opatření. Vyžadovaly si to nejen vnitřní poměry, ale i skutečnost, že Sparta se rozšiřovala výboji, a proto se záhy měnila v otrokářský stát aristokratického typu. Rodové instituce byly zde změněny v instituce státu (nebo přizpůsobeny). Své výroky dal prý Lykurgos rozhlásit pomocí delfské věštírny. Celé spartské území prý rozdělil na 10 000 stejných dílů. Vzdal se prý své funkce. Byl prohlášen za heroa a boha.Sparťané a otroci: Nalevo vidíme vyobrazeného příslušníka vládnoucí třídy – Sparťana a jeho ženu. Sparťané byli příslušníky vítězných Dórů, kteří si podmanili obyvatelstvo, jež na území Sparty dříve sídlilo. Každý Sparťan byl majitelem pozemkového údělu, na kterém pracovali heiloti. Sparťané sami se věnovali výlučně vojenství. Z původního počtu Sparťanů (10 000) jich zbylo ve 4. století asi 900. Podíly půdy byly však majetkem státu, půda byla jednotlivým Sparťanům pouze propůjčena. Napravo vidíme scénu bití otroka, který se pokusil utéci svému pánovi. Sparťané měli ze všech Řeků nejvyšší počet otroků. Abychom si učinili představu o množství otroků, uvádíme fakt, že v Korintě ve 4. století př. n. l. připadalo na 40 000 občanů 460 000 otroků, v Athénách na 21 000 občanů 400 000 otroků. Kupní cena otroka byla v 5. století asi 120–300 drachem (drachma = 6 obolů, tedy otrok stál až 1800 obolů, byl-li vyučen řemeslu). Denní náklad na otroka činil asi 1 obolos. Měl-li Sparťan 32 otroků, roční zisk z otroka činil 2000 drachem. Povšimneme si oděvů. Spartský bojovník byl vespodu oblečen ve spodní roucho bez rukávů. Bylo vlněné nebo lněné. Do boje si roucho vykasal a stáhl opaskem. Tato část oděvu se jmenovala chitón. Na chitón si oblékl válečné odění. Přes odění se kladla chlaina, obdélný kus látky (u zámožných zbarvený nachově), na ramenou a na prsou se spínal sponou. Při práci, jídle a v boji se tato část oděvu odkládala. Spartská žena nosila vespodu peplos, obdélný kus vlněné látky. Látka nebyla sešívána, po straně byla spojována sponou. Nad boky byla podkasána pásem. Ruce nezakrývala. Ženy urozené nosily látky lněné. Obuví byly kožené opánky, přivázané k noze řemínky. Na hlavě ženy vidíme čepici homolovitého tvaru. Muži si vyholovali vous nad horním rtem. Ženy nosily dlouhé vlasy rozmanitě zdobené. Otroci chodili většinou nazí, na bedrech s plachetkou. Otroci byli buď holohlaví nebo nosili krátké vlasy.Heilota a perioik: Napravo vidíme perioika. Perioikové byli původní obyvatelé měst, kterým Sparťané ponechali osobní svobodu a samosprávu. Platili daně a někdy bojovali i ve válce. Zabývali se obchodem a řemesly i zemědělstvím. Neměli účast na správě země. V místě jejich sídel byla spartská posádka. Velitel, který byl i soudcem, mohl bez soudu dát popravit libovolný počet perioiků. Na obrázku vidíme perioika, který je oděn v tzv. himation, vlněný přehoz, který se obtočil kolem těla v ladné záhyby. Nalevo je vyobrazení heiloty. Heiloti byli původními obyvateli země, kteří se stali vlastně nevolníky Sparťanů. Pracovali jako zemědělci. Ve válce sloužili jako lehká pěchota, veslaři a pouze v nejkrajnějším případě jako oděnci. Vyznamenání ve válce přinášelo svobodu. Pracovali ve skupinách po 10–15 mužích. Od heilotů obdržel Sparťan na příklad jako dávku 72,7 litru oleje. Náleželi státu. Sparťané se obávali jejich vzpour. Aby je předešli, pořádali každoročně (jako vojenské cvičení) kárné výpravy, při kterých byli nejstatnější heiloti pobíjeni. Za války peloponéské bylo tak utraceno 2000 heilotů, kteří byli ozdobeni vínky a vedeni do chrámu (byla jim slíbena svoboda). V chrámě byli pak úkladně pobiti. Oděv heiloty se skládal z podkasané suknice a z prosté čapky.Mrtví Sparťané jsou odnášeni z bojiště: Sparťan nesměl uprchnout z boje. Mohl se vrátit buď mrtvý, nebo jako vítěz. Povinností spolubojovníků bylo zachránit tělo padlého druha, aby mohlo být pohřbeno. Největším neštěstím, kterého se Řek obával, bylo, zůstalo-li jeho tělo nepohřbeno. Spartské umění bylo zcela (jako výchova) podřízeno válečným cílům a výchově ke statečnosti. Básník Tyrtaios zpracoval lidové popěvky, a tak vznikly pochodové písně, které měly Sparťany roznítit v boji. Většinou jsou odvozeny od Homéra a volají utlačovatele v boji proti utlačovaným.Spartské peníze: V době homérské se používalo ve funkci peněz dobytčat, ceny zbroje nebo kovu, který se vážil. Pro pohodlí se dával penězům tvar hůlek nebo prutů. Od 5. století př. n. l. se ujaly v Řecku peníze stříbrné, ve Spartě měli peníze železné. Za váhu peněz ručila pečeť boha nebo vladaře.Pohled na Athény: Na poloostrově Atice byly nejvýznamnějším městským státem Athény. Poloostrov měřil asi 2647 km², z čeho pohoří tvoří asi polovinu. Zde se nalézalo množství mramoru, vápna, stříbra a olova. Tak zde existovaly předpoklady rozvoje řemesel a výroby. Řada vhodných přístavů (na rozdíl od Sparty) a zálivů umožnila rozvoj obchodu. V základě však poloostrov byl krajem sadařů (olivy a víno), chovatelů dobytka, zahradníků a včelařů. Pohoří byla lesnatá, a proto dávala obživu hojnému skotu. Na obrázku pohled na Athény s Akropolí (156 m vysoký vrch). Pod hradem vznikala postupně osada, až se roztroušené osady spojily v město. Stavebně se město povzneslo za tyrana Peisistrata a hlavně za Perikla.Solón: Řecko před Solónem se dělilo na čtyři kmeny, kmeny ve fratrie, fratrie v rody a rody v patriarchální rodiny. Organizace společnosti tedy spočívala na pokrevní příbuznosti. Dělbou práce, diferenciací občanů v bohaté a chudé, svobodné a nesvobodné a rozvojem obchodu, který vedl ke stěhování občanů a ke vznikání měst, rozkládala se tato organizace a objevovala se nutnost řešit vztahy mezi občany na jiném základě. Vládní orgány dosud měli v rukou velkostatkáři (eupatridé). Jejich počet byl nepatrný, ale jejich moc byla veliká. Proti této hrstce eupatridů vystupovali i ti urození lidé, kteří se zabývali obchodem a průmyslem (a nikoliv zemědělstvím). Prvním ústupkem bylo sepsání zákonů (Drakon – 621). V roce 594 byl zvolen za archonta (představitele správy) Solón. Stály před ním úkoly: 1. Změnit společenské zřízení. Od principu rodového přejít ke státu (k principu místnímu). 2. Zbavit občany – dlužníky břemen. 3. Znovu rozdělit půdu. Solón přesvědčoval bohaté a urozené, aby se vzdali části svých výhod. Vykládá jim o bídě druhých a hrozí jim povstáním potlačovaných. Dal odstranit z polí dlužnické kameny – zakázal dávat do zástavy osobní svobodu – stanovil pozemkové maximum držby. Dovolil dělbu pozemkové držby (dříve náležel majetek rodu). Tím uvolnil cestu k rozvoji soukromého vlastnictví.Tabulka Solónových reforem: Tabulka nám ukazuje, že Solón rozdělil obyvatelstvo na čtyři třídy (ovšem svobodné, reformy se netýkaly otroků!). Druhý oddíl tabulky nám ukazuje, že byl zaveden majetkový census. Svobodní byli rozděleni v třídy podle výše výnosu. Důležité je na tom to, že míra významu nebyla již dána urozeností (příslušností k rodu), ale bohatstvím. Byli-li příslušníci urozené aristokracie bohatí, nic tím neztráceli. (Ztráceli však zchudlí.) Povinnost příslušníků jednotlivých tříd je charakterisována v třetím oddělení tabulky. Práva tříd v tabulce čtvrté. Vidíme, že každá vrstva třídy otrokářů měla své povinnosti a svá práva. S touto reformou byli pochopitelně nespokojeni zchudlí eupatridé (zčásti i bohatí) a hlavně thetové, kteří měli málo půdy nebo neměli žádnou. Tak se vytvořily po odchodu Solónově tři strany. Vůdcem reakcionářů (zástupcem velikého pozemkového vlastnictví) byl Lykurgos (neztotožnit se spartským zákonodárcem!), vůdcem revolučního hnutí rolníků usilujících o rozdělení půdy byl Peisistratos (který se stal později tyranem) a Megakles, který hájil Solónovo zřízení.Athénští jezdci: Vlastní jízdu si vybudovali Řekové až v řecko-perských válkách, dříve však bohatí občané I. třídy a II. třídy na vlastní náklad používali jezdců thesalských a thráckých. Celkový počet jezdců byl asi 1000 mužů. Občané této třídy si museli chovat pro vojenskou službu povinně koně. Vedle jízdy z občanů byla ještě jízda námezdná, která konala na venkově policejní služby. Přispívali i na výzbroj těžkooděnců.Hoplité – těžkooděnci: Hlavní vojenský význam měly oddíly těžkooděnců. Jakých nákladů bylo třeba na výzbroj hoplitů, dovolí nám učinit si představu zpráva, že v roce 431 př. n. l. měly Athény asi 17 000 těžkooděnců. Výzbroj byla velmi nákladná. Náležela k ní: přilba, pancíř, holeně, štít, oštěp, meč a dýka. Kovový pancíř byly dva pláty, sepjaté na prsou. Nákladné bylo brnění řetízkové. Jiným druhem brnění byl vlastně kožený kabát, opatřený kovovými nebo kostěnými šupinami. Přes brnění se nosil plášť. Zhotovení zbroje bylo velmi nákladné, a proto si mohl opatřit zbroj jen bohatý člověk nebo pán.Athénské námořní loďstvo: Do roku 490 n. l. měly Athény jen 50 válečných lodí. V bitvě u Salaminy bojovalo již 180 řeckých válečných lodí. Před peloponéskou válkou loďstvo vzrostlo na 300. Vpředu vidíme bodce, kterými se najíždělo prudce proti nepřátelské lodi s úmyslem loď prorazit a tak ji potopit. Poháněny byly plachtami a hlavně vesly (proti větru). Na obrázku vidíme triéru, tj. loď má vesla ve třech řadách nad sebou. Loď je dlouhá asi 40 metrů a 5 metrů široká. Na lodi bylo několik set mužů. Veslovalo se podle taktu píšťaly. Později byly válečné lodi vybavovány i válečnými stroji.Peltasta – lehkooděnec: Lehkooděnci neměli ochrannou výzbroj. Jejich zbraní byl luk, prak, kopí, štít a kratší kopí. Peltasté se vyznačovali tím, že měli malý kulatý štít (dřevěný). Štít byl nahoře vykrojen (jím pozorovali nepřítele). Jinou zbraní byly metací oštěpy. Oddíly lučištníků, prakovníků a kopiníků doplňovaly pestrý obraz athénského vojska. Chudí občané dostávali výzbroj od státu.Areopag: Na obrázku vyobrazeno místo, kde zasedala nejvyšší athénská rada.׋›Dějepis 6/D14 – Řecko - Sparta a AthényVýrobceDPrahaRok1958Délka20 okénekAutor textuPodmele LadislavPředlohaDJOBOznačení4726Další diafilmy výrobceModerní výtvarné umění I. dílBoj proti alkoholismu a drogovým závislostemCo víme o živé buňce II. Výživa buňky a její látková přeměnaČeský hudební klasicismus
