+16Egypt – hospodářské a sociální zřízeníEgyptský král – farao: Nalevo vidíme obraz faraóna Ramesse II. Napravo je obrázek znázorňující detailně slavnostní oděv faraónův z doby Nové říše. Farao velel vojsku, řídil správu země, rozhodoval o míru a o válce, udržoval stavby předků a budoval stavby nové (kanály, silnice, chrámy), konal oběti bohům, staral se o výživu kněží. Soukromý život se odehrával v harému. Ramesse II., který je na obrázku, měl mnoho manželek a celkem 200 dětí. Kromě manželek měl ještě harémové dámy, které se staraly o jeho zábavu.Egyptské kněžstvo: V Egyptě žilo veliké množství kněží. Příjmy kněží pocházely z výnosů pozemků, které obdělávali rolníci patřící k jejich chrámům a z darů, které dostávaly chrámy od krále, velmožů a ostatního obyvatelstva. Hmotné zbytky obětí náležely kněžím. Zdrojem velkých příjmů bylo zhotovování knihy mrtvých. Byl to soubor předpisů, jak se má mrtvý chovat v záhrobí a co má mluvit na soudě. Majetek chrámů a kněžstva se tak zvětšil, že za vlády 20. dynastie se prohlásil nejvyšší kněz Amonův Hrihor za světského vládce Egypta. Tyto události dramaticky líčí román Boleslava Prusa „Farao“. Nalevo vidíme kněze se zástěrkou, na které je vyobrazen bůh chrámu, jemuž kněz slouží. Napravo je průvod kněží a kněžek.Egyptské vojsko: Nalevo spatřujeme dřevěnou sochu důstojníka. Důstojník má na ruce kovové nárameníky, které svým počtem a hojností označují jeho vojenské hodnosti. Napravo je vyobrazen oděv egyptského těžkooděnce (příslušníka vládnoucí třídy). Jeho oděv se skládá ze zástěrky kolem beder, zástěrka je barevná a je zpevněna koženými pásy. Poprsí je zakryto košilí s krátkými rukávy, na které jsou přišity pásy z kůže. Hlavu si bojovníci chrání koženou přikrývkou. Těžkooděnec (důstojník) má na hlavě střapce, podle kterých se též rozeznávaly hodnosti. Štít má otvor, jímž bojovník může pozorovat nepřítele. První i druhé vyobrazení pochází asi z roku 1355 př. n. l.Egyptští lukostřelci: Vojsko Egypťanů se skládalo z oddílů pěchoty a lučištníků, jednotek bojujících na lodích a v pozdější době (když Egypťané poznali koně) i z jízdných oddílů s válečnými vozy. Lučištníci byli vyzbrojeni luky a šípy, praky, sekerami a vrhacími kopími.Egyptská pěchota: Jádrem vojska byla pěchota, vyzbrojená kopími, kyji, sekerami, dýkami a štíty. Hroty zbraní byly ve Staré říši pazourkové, ve Střední a v Nové říši bronzové, od doby krále Ramesse I. byly železné. Původně bojovali ve vojsku všichni svobodní Egypťané, později byly domácí sbory nahrazeny cizími žoldnéři. Cizí vojsko bylo poslušnějším nástrojem v rukách vládnoucí třídy, ochotněji bojovalo proti egyptskému lidu, když nastaly zmatky a když nebyl vyplácen žold, dopouštělo se vojsko na obyvatelstvu násilí a ukrutností a spojovalo se s nepřítelem.Vesnický starosta: Nejnižším úředníkem a představitelem státní moci byl vesnický starosta. Ručil za to, že rolníci jako celek odevzdávají státu nebo majiteli půdy poplatky. Hůl, kterou drží v ruce, je odznakem jeho nižší soudní pravomoci. Socha je ze dřeva a pochází asi z roku 2450 př. n. l.Kopání půdy, orání a žití srpem: První obrázek vpravo znázorňuje kopání půdy motykami. Motyky jsou dřevěné. Obrázek uprostřed zobrazuje orání půdy. Obrázek nalevo: ženci žnou obilí srpy. Dozorci s holí je hlídají. Žnec bral obilí do levé ruky, pravou je užínal asi ve výši kolena.Zemědělské práce v Egyptě: V první řadě vidíme vázání klasů v snopy. Protože pod klasy zbylo jen málo slámy, byla tato práce obtížná. V druhé řadě vidíme nakládání snopů na osly a jejich dopravu na místo, kde se stavěly stohy. Třetí obrázek znázorňuje budování stohů. Čtvrtý obrázek ukazuje, že obilí bylo ze stohů rozebráno a rozloženo po zemi. Na obilí byl vehnán dobytek a ten mlátil obilí kopyty. V poslední řadě vidíme přehazování a prosívání obilí, oddělování plev od zrní. Pomáhají při tom ženy, které poznáme podle šátků na hlavě a delších sukní.Povinnosti egyptského rolníka: Rolníci byli nejpočetnější a nejdůležitější složkou obyvatelstva. Nelze je ztotožňovat s otroky. Obdělávali pole a platili daně ve formě části úrody. Výše daně závisela na hodnotě půdy a na tom, čím byla půda oseta. Daň činila asi 20 procent výtěžku (králi). Rolníci byli však povinni vydržovat královské úředníky při jeho návštěvě v kraji, vyživovat úředníky, posly, vojáky, kněze. Za účelem zdanění dobytka byly každoročně pořizovány jeho soupisy. Výběrčí daní požadovali vyšší daně od rolníků, rolníky okrádali písaři i vojáci.Zhotovování cihel, kvádrů, stavění: Na obrázku vidíme dělníky, kteří nekonají kvalifikovanou práci. Váží vodu z rybníka, mísí hlínu (nahoře vlevo) a dělají cihly a kvádry. Břemena nosí na ramenou (napravo) nebo na nosítkách (nahoře uprostřed). Pracují pod dohledem dozorců.Práce řemeslníků: V první řadě směrem nahoru je kov taven na ohništích, jsou zhotovovány džbány a vázy. Vpravo na témž řádku vidíme písaře, který váží drahý kov a vše zapisuje. V druhé řadě pracují truhláři; malíř natírá skříni, vpravo je hotová socha. Ještě výše jsou znázorněny práce provazníků, obuvníků a klenotníků. V odděleném páse vidíme práci sochařů a malířů. Egyptští dělníci se dělili na dělníky prosté (pracovali na stavbě, v dopravě, lámali a hrubě opracovávali kámen) a na dělníky odborné, kteří se svému řemeslu dlouho učili. Řemeslníci byli lidé svobodní, za svoji práci byli placeni (pokud ovšem práci nalezli).Egyptští otroci a sluhové: Na levé straně je černošský otrok, nosič břemen. Napravo vidíme spoutané zajatce, kteří se stávají otroky. Vedle zajatců se stávali otroky lidé, kteří byli prodáni do otroctví pro dluhy nebo se do otroctví prodali sami (řemeslníci a rolníci, kteří neměli práci). Z Egypťanů se stávali otroky i zločinci. Pozoruhodné je, že otroky měli i zámožní rolníci a řemeslníci, kteří, ač sami byli vykořisťováni, stávali se též vykořisťovateli. Otrokářství se v Egyptě nerozvinulo v takovém měřítku jako v Řecku a v Římě, rozhodující výrobní silou byli rolníci a řemeslníci. Teprve v době, kdy se Egypt stal součástí říše Ptolemaiovců a Římanů, bylo i v Egyptě zavedeno otrokářství na masovém základě.Tkající otrokyně a pradlena se svými strážci: Zatím co otroci byli zaměstnáni ve stavebnictví, hornictví a v dopravě, otrokyně pracovaly většinou jako pradleny a tkaly látky. Uprostřed vidíme práci na stavu, nalevo je pradlena, napravo příprava příze. Pět pracujících otrokyň hlídají dva dozorci. Jinou důležitou prací žen bylo drcení obilí, výroba mouky.Oděv otroka a otrokyně: Společenské postavení člověka v Egyptě se poznávalo podle hodnoty látky, ze které byl zhotoven jeho oděv. Otrok i otrokář nosili zástěrku, avšak látka otrokova oděvu byla hrubá (plátěná). V době Střední říše se zástěrka proměnila v sukni. Nalevo vidíme obrázek otrokyně – ženy. Měla ostříhané vlasy, uši zůstaly nezakryté. Místo vlasů se nosily paruky z vlny nebo z nepravých vlasů (u žen vznešených).׋›Dějepis 6/D04 – Egypt – hospodářské a sociální zřízeníVýrobceDPrahaRok1957Délka20 okénekAutor textuPodmele LadislavPředlohaDJOBOznačení3019Další diafilmy výrobceRozhlasSmetana Bedřich (na výšku)Součásti pro konstrukci tranzistorového přijímačeSlovenské národní povstání
