Chovatelství II. díl – Šlechtitelství čili postup zvyšování užitkovostiJak – divoký tibetský tur: Zdomácnění skotu znamená začátek vlastního zemědělství, to je dobu asi před 13 000 let, kdy byla motyka nahražena pluhem. Jediný dosud žijící veliký dutorohý sudokopytník přežvykující, kterého můžeme sledovat ve stavu divokém i zdomácnělém, je tibetský zubr zvaný „jak“. Podle něho můžeme usuzovat na to, jak se asi změnil náš domácí skot proti původnímu praturu. Na snímku je divoký býk jaka, chovaný v pražské zoo. Je hustě zarostlý po celém těle, se hřívou na bocích, na ocase i na břiše, takže si snadno zalehne v nejkrutějších sněhových vichřicích a mrazech do závějí a přečká tak drsné velehorské zimy.+43Pratuří skot indický čili zebu: Jemné rohy i dlouhé uši i vyšlechtěný lojový hrb svědčí o pradávné domestikaci v Indii. Nejstarším dokladem o zdomácnění skotu jsou vykopávky z oasy Andu u Ašabadu, pocházející asi ze sedmého tisíciletí před naším letopočtem. To je doklad středoasijského domestikačního centra, který svědčí o prvním zdomácnění skotu typu pratura. Býci v Asii slouží též k účelům jezdeckým.Posvátná brahmanská kráva s teletem, narozeným v pražské zoo: Indický skot je dosud svědkem starověkého náboženství uctívajícího skot. Zbytek těchto zvyků se u nás zachoval o letnicích čili „turicích“. Indický zebu je skot krajin suchých a sousedí na vlhkém přímořském jihu s chovem buvola a na severu s chovem jaka.Stepní dobytek: Na stepích jihovýchodního Slovenska žije dosud primitivní stepní skot podobný velkému praturu. Vyznačuje se neobyčejně silnou kostrou, velkou postavou a mohutnými rohy na silných násadcích. Je to výrůstek kosti čelní, který tvoří kostru a základ rohu. Stepní dobytek má dlouhou část obličejovou a krátké čelo; žije celý rok bez přístřeší na volné stepi a je výborným tahounem. Dává však málo mléka, které stačí jen k výživě telete.Spřežení stepních neboli uherských volů: Stepní dobytek je domovem v jižní Evropě, severní Africe a ve střední Asii. V Italii a na Ukrajině se šlechtí k větší rannosti a k dobré užitkovosti masné. U nás se využívá zpravidla velké tažné síly vykleštěných býků čili volů tohoto plemene. Umožňují velmi časné jarní práce v měkké ornici, kdy ještě koně a traktory selhávají, protože se příliš boří. Smysl chovu skotu záležel po dlouhá tisíciletí takřka výhradně ve využití jeho velké tažné síly.Alpská kráva nezušlechtěného typu: Ve střední Evropě žil lesní pratur, zvaný krátkonohý, který byl menší postavy a dal základ dobytku červené a hnědošedé barvy. V Alpách je několik plemen, která vykazují nejen znaky pratura krátkonohého, ale také mohutného pratura stepního. Některá tato plemena jsou hrubá, užitkovosti více tažné a masné, což se projevuje velmi silnou kůží na krku, kde se tvoří hrubé záhyby a řasy. Na snímku je kráva ze severních svahů Alp, z kraje Solnohradského, plemene pincgavského, které se chová také v Tatrách a na celém severním Slovensku.Kráva skotu šedohnědého: Šedohnědý a červený skot je typickým zdomácnělým zástupcem vyhynulého tura krátkonohého. Do této skupiny skotu patří původní červený dobytek středoevropský a šedohnědý alpský. Byl dobře zušlechtěn na dojnost a výborně se osvědčil také na Zakarpatské Ukrajině a v horské části východního Slovenska. Je drobnější než dobytek nížinný a velmi dobře dojí. Na krku má tenkou a jemně zřasenou kůži, která tvoří jen malý lalok a řasy kožní jsou viditelné i za plecí. Před vemenem má silné mléčné žíly. Šlechtění na dojnost trvá teprve asi 3000 let, za kteroužto dobu učinilo ohromný pokrok v přetvoření původního polodivokého a tažného skotu v nynější skot mléčný.Volské spřežení skotu krátkonohého ve jhu při jarní práci: Prvý užitkový směr chovu skotu byl nesporně užitek, a to z práce potažní, zejména orby. Svědčí o tom i původní název této práce. Slovo „orati“ bylo vyjadřováno slovem „páchati“ a odtud i oráč byl nazýván pacholkem. Hlavní užitek přinášel chov volů a voli byli považováni za nejcennější statek. Daně a poplatky, jak je známo i z historie svatováclavské, byly proto placeny neb ukládány v počtu volů. Snímek ukazuje zápřež jednoduchou, a to u Slovanů obvyklým jhem šíjovým.Plemenní býci s čelním jhem: Je to zápřež zvláště vhodná pro býky, na jejichž mohutné šíji by chomouty nebo jiná šíjová zápřež špatně držela. U Keltů a u Germánů byla obvyklá jha zárožní a jho čelní. Toto poměrně snadné zapřáhání předurčilo skot k nejtěžší práci, a to nejen v zemědělství, ale v dopravě vůbec.Pincgavští voli na pastvě: Chov skotu se postupně stával významnějším a důležitějším producentem masa, kůží a mléka než tažné síly, a to zejména v hospodářství selském. Na velkostatcích byl považován za „základ dvora“ stav a jakost volských potahů. Po ukončení jarních prací se vyhánějí voli na horskou pastvu. Na snímku je pastva v Nízkých Tatrách.Jalovice pincgavského plemene v chomoutové zápřeži u Martina: Při nynější stále stoupající úrovni výživy obyvatelstva se přesunuje těžiště výživy z hovězího masa na produkci mléka. Má-li chovatelství vyhovět těmto zvyšovaným požadavkům, musí chovný cíl v chovu skotu měnit stále intensivněji ve směru co nejvyšší produkce mléčné a rozšiřovat co nejvíce chov dojnic na úkor chovu mladého dobytka a nahrazovat výkrm volů výkrmem starších dojnic. Nemohou-li být jalovice na pastvě, je zdravé jich použít k lehčí práci, jako je na příklad vození píce.Beskydské nezušlechtěné kravky z moravského Valašska: V našich zemích převládl pratuří typ krátkonohý ve formě českých červinek beskydských a karpatských, které se na jihu stýkaly s oblastí skotu stepního a na severu s oblastí drobnějších červinek slezských a polských. Vlivem skotu kravařského je na Valašsku vesměs dobytek drobně strakatý. U červenostrakatého dobytka již nešlechtíme trojstranný typ pro užitek tažný, mléčný a žírný, nýbrž jen typ s užitkovostí dvojstrannou, a to masomléčnou.Ukázka degenerace skotu: Náročné plemeno na chudé půdě zakrní a vzniká dobytek t. zv. „hladových forem“, jak ukazuje obrázek. Je to simenská kráva, vyrostlá na chudém rulovém pastvisku místo na bujné vápenité pastvině. Zde se musí chovat dobytek nenáročný a dobře přizpůsobený drsnému podnebí. Pro každou oblast musíme proto vychovat plemeno přizpůsobené a pamatovat, že produktivní dobytek může být jen v produktivním prostředí.Pastevně odchované dojnice zušlechtěného červenostrakatého plemene českomoravského: Moderní šlechtitelství tvoří u skotu již výhradně masomléčný typ, a to červenostrakatého plemene, ve všech krajích českomoravských. Masomléčný typ je mohutný a není zeslaben šlechtitelstvím jednostranným, nýbrž se vyznačuje silnou konstitucí obvyklou u všech zvířat s kombinovanou užitkovostí. Základem tohoto typu je záměrný odchov v mládí a pastva a nikoliv zapřáhání krav, nýbrž jen býků.Novorozené tele: Čím přicházíme blíže k vyšlechtěnému typu kulturních plemen, tím více se podílí na jeho utvoření umělý výběr, řízený záměrně člověkem, na úkor výběru přirozeného, který byl vykonáván jen tvrdými podmínkami přírodními, zejména strádáním, vedrem a mrazem v extremních ročních dobách. Základem záměrného odchovu masomléčného skotu je normovaná výživa a vzdušný odchov telat. Jenom tak zabráníme zchoulostivění a degeneraci.Umělé napájení telat: Z přírodních činitelů je pro mléčnou užitkovost nejdůležitější mírná vlhkost, daná množstvím přes 700 mm vodních srážek za rok, a pokud možno stálá teplota, která se ani v průběhu dne a noci, ani v průběhu léta a zimy neodchyluje příliš od 14° C. Kde se tyto optimální podmínky nevyskytují, tam nejsou vhodné trávní porosty pro dojnice a tam musí být chov skotu mnohem více zvelebován chovatelským uměním než přírodními podmínkami, má-li být dosaženo náležité dojnosti u odchovaných krav. K tomu se musí přizpůsobovat telata již od mládí, a to volným venkovským ustájením a přesnou životosprávou, to je napájením, krmením a vypouštěním do výběhu a včasným přivykáním na pastvu.Mohutný plemenný býk červenostrakatého plemene českomoravského: Úspěšným výsledkem záměrného odchovu v mládí ve vzdušných Štejmanových budkách a na pastvě jsou řádně vyvinuté plemenné kusy. Na snímku je býk „Major“ z Litomyšlska, výborného původu, s užitkovostí matky přes 160 kg mléčného tuku za rok. Rekordní užitkovosti mléčné dosahoval u nás chov červenostrakatého dobytka z Vysokého Chlumce, a to u linie býka „Miloše“ s průměrným výkonem dcer kol 260 kg mléčného tuku za rok.Rekordní dojnice karavajevská „Groza“, dávající kolem 16 000 kg mléka ročně: Ukázka nového sovětského plemene masomléčného skotu kostromského. Snímek ukazuje řádnou přípravu vemene k rekordní mléčnosti. Sedm neděl před otelením se nechá dojnice zaprahnout, to znamená, že se nesmí dojit. Po otelení se rozdojuje tak, že se dojí čtyřikrát až pětkrát denně. Krávy musí mít po celý rok denně nejméně dvě hodiny pohybu na čerstvém vzduchu a po celé léto denně šest hodin pastvy. Na jednu dojičku připadá osm krav i s jejich čištěním a krmením. Poklízení a dovoz píce obstarává zvláštní stájová četa.Dobře vychované stádo červenostrakatého skotu ve zdravém prostředí: Základem zdravého chovu je výborný stav dojnic. Nestačilo by věnovat nejvíce zájmu bezvadnému stavu a pečlivému výběru býků, aniž se současně zveleboval stav dojnic. Ve špatně ošetřovaných kravách by se vyvinula i po nejlepších býcích chabá telata a chov by degeneroval. Chovnou podstatu každého stáda skotu proto určuje vzorně udržovaný stav dojnic, každoročně doplňovaný správně vychovanými jalovicemi.Typický dvouletý plemenný býček: Zárukou dlouhodobé užitkovosti je domácí odchov zdravých zvířat, dobře přizpůsobených místním přírodním podmínkám. Neustálým dovážením cizích plemeníků se zaručuje přizpůsobovací nebo aklimatační proces a chov trpí krátkodobou užitkovostí. Naším cílem je udržet dojnice v plné síle 10–12 let a ne jako doposud, kdy se musí vyřazovat z chovu většina krav pro různé choroby již ve stáří od 5 do 6 let. Proto musíme náš hovězí dobytek šlechtit alespoň 50 let bez importu (dovozu) cizích plemeníků tak, že si budeme na plemeno vybírat jen nejlepší silné kusy domácího původu a odchovávat je zdravě, jak ukazuje obrázek.Dokonale vyvinutý býček: České plemeno t. zv. „Bělopružek“ čili „březňáček“, zvaný podle města Březnice u Příbrami, kde se uvedený typ českého dobytka udržel. Je to projev strakatosti čili částečného albinismu, který se vzácně vyskytuje u českých červinek. Na snímku je býk „Miloš“ z Vysokého Chlumce v Povltaví, s roční užitkovostí matky 260 kg mléčného tuku v páté laktaci (to je po pátém teleti). Nápadný je dlouhý trup, dlouhá pánev a pevný hřbet našeho ušlechtilého typu skotu.Strojní dojení: Hygienické dojení ve velkém chovu je nejsnadnější, dojí-li se strojně. Dojí se vyssáváním pomocí vývěvy do vzduchotěsných, čistých a bezprašných dížek a konví. Do každé dížky se dojí současně dvě krávy. Chceme-li kontrolovat užitkovost každé krávy zvlášť, připojí se vedle dížky ještě zvláštní konev na individuální dojení, jakou vidíme na snímku vpravo.Čištění strukových násadců: Po každém dojení se propláchne celé dojicí zařízení slabým desinfekčním roztokem, takže se dojí opravdu hygienicky a čistě. Před každým dojením se očistí a do sucha utře vemeno a struky. Při rozdojování a dodojování se vždy musí vemeno masírovat. Potom není žádný rozdíl mezi dojením ručním a strojním a obojí je krávě stejně příjemné. Při dojnosti krav nad 15 litrů denně je již dojič tak namáhán, že nemůže tuto práci stačit a je na místě zavést dojení strojní.Ssající hříbata čili podkobylčata: Ssající hříbata čili podkobylčata jsou nadějí našeho chovu koní. Patří mezi nejcennější hospodářská zvířata, která byla pro svou plachost zdomácněna později než osel, velbloudi a skot. Původně byla chytána hříbata při lovu divokých koní, jejich maso bylo velmi oblíbené. Germánům přikazoval sv. Benedikt teprve při zavádění křesťanství, aby zanechali pohanského zvyku požívání koňského masa. Hříbata se rodí časně z jara a brzy ztrácejí hunaté chmýří a narůstá jim hladká srst, což nejdříve pozorujeme kolem nozder a očí. Zde se také nejdříve ukáže pravá barva dospělého koně.Klisny se hříbaty při brodění: Koně na rozdíl od ostatních druhů hospodářských zvířat chováme jen pro jeho sílu a k vykonávání práce, aby se nemuselo používat tahu dobytka dojného nebo žírného. Tak přispívá kůň vykonáváním potažní práce podstatně k produkci výživy člověka. U koně se proto uplatňuje povaha, živost a ochota provádět požadované výkony daleko pronikavěji než u ostatních zvířat. Čilost a povahové vlastnosti jsou činitelem rozhodujícím o výkonnosti koně. Hříbata musíme proto zvykat od mládí, aby se nebála ani vody, byla stále venku a co nejčastěji přicházela do styku s lidmi.Klisny a hříbě na poli: Již od několika týdnů stáří chodí hříbě s klisnou do polní práce, aby přivyklo hlasu člověka a pravidelnému pohybu. Naučí se znát okolí, nářadí a cesty a ztrácí plachost. Získá laskavým zacházením příchylnost a důvěru k člověku. Výbornou pamětí a učenlivostí se koně příznivě liší od svéhlavého osla, který přes vodu nebo přes most či jinou nezvyklou překážku na příklad koleje, musí být často přetahován násilím. Svědomitý chovatel hříbata každodenně cvičí a dopřává jim čilého, ale klidného pohybu, aby ztratila vrozenou plachost. To je úkol výchovy koně až do stáří jednoho roku.Stádo ročních hříbat na pastvě: Hříbata rostou velmi rychle do výšky a za rok již zdánlivě vypadají jako dorostlí koně, což svádí k jejich předčasnému zapřahání. To je nejčastěji příčina omylů a chyb při odchovu, neboť právě roční hříbata potřebují ještě další dva roky mírného výcviku k zesílení kostry, šlach, kloubů a svalstva. To je možné jedině na veliké pastvě, a proto zřizujeme družstevní a státní hříbárny, kde se správně odkojená a odstavená hříbata starší šesti měsíců řádně odchovávají.Dobře odchovaná mohutná teplokrevná klisna: Teprve ve čtyřech letech jsou koně schopni těžší a delší práce v zápřeži i pod sedlem a teprve tehdy jsou schopni plemenitby. K mimořádně těžké práci, jako je na příklad skok nebo tah do kopce, může být použito teprve koní nejméně šestiletých. Naši teplokrevní koně pocházejí z koní stepního typu východního a mongolského. Někteří vznikli též křížením s koněm západním. Jsou vesměs mohutnější než výchozí divoké druhy.Divoký kůň mongolských stepí, zvaný „kůň Převalského“: Divoký kůň mongolských stepí, zvaný „kůň Převalského“ byl objeven před 100 lety plukovníkem Převalským v Džungarsku, který leží mezi Altajem a Ťan-Šanem. Ukazuje dodnes žijící původní typ koně, zachyceného též v evropských nákresech jeskynních člověkem z doby poledové. Jeho krev mají koně keltští, maďarští, kirgizští a mongolští. Je šedožlutě zbarven se stojatou hřívou, uprostřed černou, má dlouhý trup se šesti bederními obratli a dlouhou kost křížovou. Má dlouhý a vytrvalý krok, klus i cval. Vidíme, jak ohromný pokrok udělalo šlechtitelství, když přetvořilo divokého koně v dnešní výkonné koně domácí.Příznaky dávného šlechtění koně chladnokrevného: Vedle koní stepních, pocházejících z východu, kteří dali vzniknout koni teplokrevnému, žil v Evropě hrubší a mohutnější kůň lesní s dlouhou srstí čili s rousy na nohou, s těžkou hlavou a s hunatou hřívou spadající na obě strany krku. Udržel se nejdéle v Alpách jako kůň norický neboli pincgavský. V Ardenách a v Pyrenejích byl křížen s jinými mohutnými typy koní. V malých zbytcích v Karpatech se udržel jako ponny huculský, podobný též koním skandinávským. Picgavský kůň chladnokrevný byl šlechtěn nejen jako kůň těžký tažný, nýbrž pro svou neobvyklou velikost i jako kůň parádní v neobvyklých barvách. Dodnes se vyskytují tito t. zv. „tygrovaní strakáči“ jako zvláštní pozoruhodnost u alpských koní chladnokrevných.Dědičnost strakatosti u koně: Na základní zbarvení koně kůže a srsti se často objevují bezbarvé neboli bílá skvrny. Jsou nápadným formálním znakem, který často sváděl šlechtitele na scestí tím, že si u nápadně zbarvených koní méně všímali jejich povahy, zdraví a výkonnosti. Dnešní šlechtitelství staví daleko do popředí právě tyto charakterové a konstituční vlastnosti a nevšímá si u koní znaků formálních. Barevné a zejména bílé skvrny se dají velmi jednoduše sledovat u rodičů i u potomstva, takže svádějí k mechanickému pojetí dědičnosti. Protože však nejsou ve spojení s užitkovými vlastnostmi, nepřispívají nijak k zlepšení šlechtitelské práce.Těžký chladnokrevný hřebec českého chovu, belgického typu: Výkonnost koně je hlavní ukazatel jeho chovné hodnoty bez zvláštního přihlížení k barvě srsti. Pochází-li kůň z výkonné klisny po výkonném hřebci a vykazují-li i další prarodiče spolehlivé a nekolísavé výkony, je velká pravděpodobnost, že bude plodit i zdatné potomstvo. Proto musí mít všichni plemenní hřebci přesně zaznamenávaný původ v plemenných knihách. Tyto záznamy nejsou tudíž pouhým seznamem předků, nýbrž pečlivým přehledem jejich vlastní výkonnosti i popisu a charakteristiky výkonnosti jejich potomstva.Chladnokrevný hřebec „Granit“ vladimirovského plemene, sovět. chovu: Podle výsledků zkoušek výkonnosti a bez formálního přihlížení k čistokrevnosti bylo vyšlechtěno v SSSR plemeno rekordních tahounů vladimirských. Charakteristická je pro ně věrná povaha při zabírání do těžkého tahu z místa a výtrvalost v práci. Zkoušky výkonnosti jsou přesně organisovány nejen pro plnokrevníky a klusáky ve formě dostihů, jak je i u nás zvykem, nýbrž i ve formě zkoušek v těžkém tahu. Přesně zaznamenané výsledky v plemenných knihách jsou základem pro individuální výběr a šlechtění plemenných koní.Lipický klusák: Lipičtí klusáci jsou nejučenlivější koně světa a pro svou dobrou povahu a snášenlivost s jinými koňmi se jich používá k zušlechťování jiných teplokrevníků i chladnokrevníků. Pocházejí z Jugoslavie z přímoří a s úspěchem jsou také chováni ve státním hřebčíně v Topolčiankách na Slovensku. Jejich kříženci jsou velmi oblíbeni při práci v lese a v službě vojenské. Vynikají velikou vytrvalostí a dobrou a čilou povahou.Polotěžcí kříženci koně chladnokrevného a teplokrevného: Ke zvláštním účelům, vyžadujícím u koně velkou sílu a čilost, používá se kříženců z chladnokrevných matek po teplokrevných hřebcích. V dalších pokoleních, vzniklých plemenitbou kříženců mezi sebou, rozkolísají se tyto vlastnosti a dají se těžko udržet. Mnoho jedinců je pak nutno z chovu vyřadit, což je u koní velmi drahá záležitost. Považujeme proto takové křížence za zvířata užitková a nikoliv plemenná. Hodí se výborně k službě v armádě. K šlechtitelským účelům se jich používá jen zcela výjimečně ke zpětnému křížení některých z výchozích plemen. Nový typ se musí ustálit pečlivým odchovem, výběrem a dlouhodobou vnitřní plemenitbou.Kůň oldenburský – nejmohutnější teplokrevník: Kůň oldenburský, nejmohutnější teplokrevník pochází z nejúrodnějších přímořských pastvin a luhů v severním Německu. Po první světové válce zdědila mladá ČSR po starém Rakousko-Uhersku jen slabé a příliš bujné teplokrevníky, kteří se pro zemědělskou práci nehodili. Úkolem oldenburského koně bylo dodat našemu teplokrevnému chovu mohutnost a klidný pohyb v tahu, což se podařilo lépe než křížením pomocí chladnokrevníků. Od r. 1925 bylo od dalšího dovozu upuštěno a náš chov se osamostatnil, staraje se o vývoj domácích plemen českého a moravského teplokrevníka.Spřežení starokladrubských běloušů – nejsilnějších klusáků světa: Obtížnější bylo zvelebit chov našeho plemene koně starokladrubského, kde se nedaly dovozem získat podobné kusy k rozšíření dědičné základny. Bylo proto použito křížení s plemeny co nejbližšími postavou a původem, při čemž byli vybíráni koně zvlášť mohutní, kteří se co nejvíce podobali svým typem našemu původnímu kladrubákovi. Je to zejména mohutný lipicán a počítá se též s orlovským klusákem. Lepšího vývinu hříbat se nyní dociluje také transposicí, t. j. odchovem v jiném kraji, než kde se hříbata narodila.Výcvik koní ve dvojicích: Hlavní oporou zemského chovu koní jsou: státní hřebčíny s elitními stády koní, státní hříbárny s pastvinami pro hříbata, zejména pro hřebečky, kteří se dají těžko jednotlivě odchovávat, a státní hřebčince, které chovají plemenné hřebce a rozmisťují je na připouštěcí období do připouštěcích stanic. Ve všech těchto ústavech se koně přiměřeně trenují a cvičí a podle výsledků všestranných zkoušek výkonnosti se zařazují do plemenitby.Pár tažných koní: Při zkouškách výkonnosti se bere zvláštní zřetel na těžší tah. Účelem této zkoušky je zjistit jednotnost povahy chovných koní, protože koně zřídka pracují samostatně, nýbrž zpravidla v jednom nebo několika párech. Proto je velmi důležité, aby oba tahouni měli stejný krok, stejnou sílu a stejný temperament, čili standardní výkon. Tak se zjišťuje shoda mezi prací hřebčince a potřebami zemského chovu.Vítěz klusáckého dostihu vraník „Orlov“ z SSSR: Koně šlechtění k rekordní rychlosti na dostihové trati se nazývají plnokrevnými a mají zvláštní plemennou knihu dostihových plnokrevníků. Používá se jich k chovu čistokrevnému nebo k zušlechťování koní teplokrevných. Takto zušlechtěné teplokrevníky nazýváme koňmi polokrevnými, buď klusáky, nebo polokrevníky anglickými, nebo arabskými čili orientálními.Orlovská klisna: Orlovská klisna je výsledkem staletého šlechtitelského úsilí o nejvytrvalejší a rychlý výkon v klusu i v namáhavém sněžném terénu. Důslednost výběru a pevné normy výkonnostních zkoušek byly korunovány velkým úspěchem, a to získáním světového rekordu v klusu na dlouhé trati. Delší, lehce klenutou hlavu a výše nasazeným krkem připomíná kůň orlovský také typ koně kladrubského nebo lipického. Má však šikmější pánev, lehčí končetiny a vydatný krok a klus. Povahu má při značné živosti velmi vytrvalou.Kůň orientální: Na zušlechtění chovu teplokrevných koní se používá orientálního koně, odvozeného od jihoruského stepního koně divokého, zvaného „tárpan“. Z tohoto koně se zachovala pouze lebka a jeho popis, ačkoliv vyhynul teprve v druhé polovině minulého století. Byl to původní kůň Skythů a později též Poláků, Tatarů a Arabů. Orientálních koní bylo použito k zušlechtění plnokrevníka anglického (hřebec Darley-Arabian), jiných k zušlechtění chovu klusáka orlovského (hřebec Smetanka) a posléze i k zušlechtění koně lipického, koní slovenských a maďarských. Na obrázku je originální kůň plemene berberského, vyznačující se svislým držením hlavy a labutím krkem, což je důležitý předpoklad lehké ovladatelnosti.Dobře vyvinutý chladnokrevný hřebec šumavského typu z Přeštic: Dobře vyvinutý chladnokrevný hřebec šumavského typu z Přeštic připomíná typem bývalého koně netolického, je však ranější a méně hranatý. Proti koni belgickému má delší krk a proti alpskému norikovi neboli pincgavákovi má pevnější kopyta. Je to český typ chladnokrevného koně, který má přednosti koně belgického i norického. Je výborně použitelný k lesní práci a k přibližování kmenoviny k silnicím, odkud se již dále sváží motoricky.׋›Chovatelství II.díl - Šlechtitelství čili postup zvyšování užitkovostiVýrobceDPrahaRok1955Délka47 okénekAutor textuKurz Vilém Dr.PředlohaPRIROznačení4642Další diafilmy výrobceRozvoj zemědělství v SSSRCo se stalo ve světě - 3/59Afričtí trpaslíciBerlín
