Cesta přátelství – I. dílMapa: Ve dnech 2. až 14. července 1958 navštívil první tajemník ÚV KSČ a president republiky Antonín Novotný na pozvání ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a presidia Nejvyššího Sovětu SSSR zemi přátel našich nejbližších – Sovětský svaz. Na cestě ho doprovázeli: člen politického byra ÚV KSČ a náměstek předsedy vlády Václav Kopecký, člen politického byra ÚV KSČ a ministr vnitra Rudolf Barák, člen politického byra a tajemník ÚV KSČ Jiří Hendrych, kandidát politického byra ÚV KSČ a předseda sboru pověřenců Rudolf Strechaj, člen ÚV KSČ a ministr zahraničních věcí Václav David a velvyslanec Československé republiky v Sovětském svazu Jaromír Vošahlík. Třináct nezapomenutelných dní: kolik to bylo upřímných objetí, kolik pevných stisků ruky! Kdo spočítá ty obrovské zástupy nejen ve velkých městech, ale všude, kamkoli naši vedoucí soudruzi zavítali! Jak je těžké vypovědět všechny dojmy, když každý den až přetékal tolika projevy a doklady přátelství! Během svého pobytu v Sovětském svazu setkal se soudruh Novotný a další soudruzi, kteří ho doprovázeli, s vedoucími činiteli stranickými, státními a hospodářskými; besedovali s prostými dělníky a kolchozníky, diskutovali se sovětskou inteligencí. Na každém kroku se vše vždy znova a s radostí přesvědčovali o jednom: jak pevné a nerozborné je československo-sovětské přátelství – stejně pevné a svaté jako ideje, za které vždy bojovaly komunistické strany Československa a Sovětského svazu. Věrnost myšlenkám socialismu, to je žulový základ družby našich národů. Několik tisíc kilometrů měřila cesta, kterou vykonali po sovětské zemi naši vedoucí soudruzi. Je vyznačena velkým okruhem: Moskva, Leningrad, Tbilisi, Kyjev, Stalingrad a opět Moskva.+49MoskvaDěti na letišti: Byl to takový slunný den, stejně radostný jako tváře moskevských dětí, jež nedočkavě vyhlížely, kdy se na obloze objeví zvláštní letadlo TU 104, doprovázené od sovětských hranic devíti tryskovými stíhačkami.S. Novotný a Chruščov se objímají: Dva přátelé se objímají, soudruh Chruščov vítá soudruha Novotného. K uvítání drahých hostů z Československa přišli soudruh Vorošilov - od leva a další vedoucí představitelé strany a vlády.S. Novotný s kyticí v ruce: A první kytice! Ale jaká by to musila být náruč, aby je všechny pobrala! Na Vnukovském letišti to vypadalo, jako by si tu dali dostaveníčko zahradníci z celé Moskvy. A to byl teprve začátek triumfální cesty.Dítě na ramenou: Tohle je o kus dál, přímo před letištní budovou. Malý klučina se vyšplhal tátovi na ramena, aby lépe viděl přes husté špalíry Moskvanů, kteří připravili soudruhovi Novotnému srdečné zdravice na letišti ve Vnukovu.Špalír odzadu: A co teprve v Moskvě! Hlava na hlavě. Dlouhé kilometry městem byly doslova obsypány lidmi. Tak třeba novostavby Jihozápadního obvodu města Moskvy: lidé stáli všude – na hromadách stavebního materiálu, na zdech, na střechách, na jeřábech – a v domech sotva obydlených nahrnuli se na balkony. Na chodníky vyrukovaly židle a – třeba takový kufr – i ten přišel ke cti.Kladení věnce: Po krátkém odpočinku v kremelském paláci, který se stal moskevskou dočasnou rezidencí soudruha Novotného a jeho doprovodu, navštívili naši vedoucí soudruzi prvního tajemníka ústředního výboru KSSS a předsedu rady ministrů SSSR N. S. Chruščova v budově ústředního výboru strany a poté předsedu presidia Nejvyššího sovětu SSSR K. J. Vorošilova v Kremlu. Odtud se odebrali do Mausolea V. I. Lenina a J. V. Stalina, kde položili dva věnce z rudých růží.Zasedání u konferenčního stolu: Druhý den – ve čtvrtek 3. července – setkal se soudruh Novotný s vedoucími představiteli Komunistické strany Sovětského svazu a sovětské vlády. U dlouhého stolu v zasedacím sále v kremelském paláci začaly první rozhovory. /Vedle soudruha Novotného sedí soudruzi Kopecký, Barák, Hendrych, Strechaj, David, Vošahlík; proti nim zachytila kamera tváře soudruhů Chruščova, Vorošilova, Mikojana a dalších sovětských soudruhů./S. Novotný a Chruščov: Soudruh Chruščov je výtečný společník, který dovede svým hostům říci něco veselého – však vidíte, jak mu hraje úsměv pod obočím; sotva vstal od konferenčního stolu, cosi ještě s humorem osvětluje soudruhovi Novotnému. A ani náš velvyslanec v Moskvě Jaromír Vošahlík, který stojí opodál, se úsměvu neubrání.S. Novotný a Vorošilov: Dva dobří přátelé, kteří si po všech stránkách rozumějí. Ale je v tom víc, než jen osobní vztahy mezi soudruhy Novotným a Vorošilovem: Jsou to nejvyšší představitelé dvou spřátelených států – president Československé republiky a předseda presidia Nejvyššího sovětu SSSR.S. Novotný na výstavě: Odpoledne si soudruh Novotný prohlédl Všesvazovou zemědělskou a průmyslovou výstavu. Jsou sem sneseny ukázky úspěchů sovětského hospodářství, v jednotlivých pavilonech představují se tu svazové republiky. Obzvláštní zájem však na sebe přitahuje pavilon vědy. Kromě řady moderních zázraků sovětské techniky možno tu vidět věrné kopie všech tří umělých družic Země. Toto – je ta třetí, největší. Tím skončily první dva dny pobytu v Moskvě. Krátce před půlnocí vydal se soudruh Novotný se svým doprovodem na velkou cestu po Sovětském svazu. První byl Leningrad.LeningradZástup s transparentem: Třímilionové město Leningrad, kolébka Říjnové revoluce, město-hrdina, přišel naproti hostům z Československa. Pokud to místo na nádraží dovolovalo, očekávali příjezd zvláštního vlaku z Moskvy už na nástupištích. Přišli s transparenty, hovořícími o československo-sovětském přátelství, přišli s otevřeným srdcem.Vojenská hudba: K uvítání nastoupila čestná stráž s hudbou. Po slavnostním defilé a uvítacích projevech prochází soudruh Novotný se soudruhem Chruščovem nádražní halou, kde stál přesně vyřízený šik námořníků.S. Novotný v automobilu: A to již je před nádražní budovou na náměstí Povstání. V otevřeném voze, doprovázen soudruhy N. S. Chruščovem a I. V. Spiridonovem, prvním tajemníkem leningradského oblastního výboru KSSS, vydává se soudruh Novotný na triumfální cestu hlavními třídami města. Všude velkolepá vlajková výzdoba, transparenty, nedohledné zástupy občanů a námořníků.S. Novotný a Chruščov na továrním dvoře: Kdo by neznal jeden z největších hutních a strojírenských závodů v Leningradě, Závod S. M. Kirova? Byl založen před 157 lety, jeho dělníci, slavní revolucionáři-putilovci, byli jádrem revoluce v roce 1905 jako v roce 1917 – a stejně tak pevnou hradbou při obležení Leningradu hitlerovci v minulé válce. Tomuto závodu slavných tradic platila tedy první návštěva v Leningradě.Tleskající špalír: Bylo to v pátek 4. července, krátce po poledni. Celý závod byl na nohou. Čekali už před branami vyzdobeného závodu, zaplnili všechny tovární dvory, jimiž hosté z Československa procházeli. Radost v srdci, radost ve tváři.S. Novotný u výrobku: Stáli ve špalírech, ale jak soudruzi Novotný a Chruščov prošli kolem, přidávali se k jejich průvodu... až se to všechno – jako jeden veliký májový průvod – valilo dílnami a provozy, jimiž vzácní hosté procházeli.S. Novotný s dělníkem: Soudruh Novotný se v každé dílně dával do rozhovoru s dělníky. Dozvěděl se od nich leccos zajímavého o jejich práci, o jejich závodě.Ženy ve špalíru: Mezitím se na závodním nádvoří shromáždily tisíce zaměstnanců. Jejich soustředěné pohledy svědčí o tom, s jakým zájmem sledovali projev soudruha Novotného. Stejně bouřlivými ovacemi uvítali rovněž soudruha Chruščova.Zimní palác, tribuna: Odpoledne, o něco později, stalo se rozsáhlé náměstí před Zimním palácem svědkem nevídané manifestace. Celé odpoledne proudily sem zástupy Leningraďanů, přicházely průvody s prapory a květinami. Leningrad zpíval a jásal jako o velikém svátku. Přímo u bran Zimního paláce, stála vysoká, čestná tribuna. Přesně o 17. hodině zaujali na ní místa soudruzi: Novotný se svým doprovodem, Chruščov, představitelé Leningradu, armády, námořnictva. To se už palácové náměstí zaplnilo do posledního místečka. Na tři sta tisíc obyvatel Leningradu přišlo na tato místa, kde se psala historie revolučního října 1917; přišli, aby dokumentovali věčné přátelství národů našich zemí.Ženy s květinami: Těsně pod tribunou stáli zástupci leningradských závodů. Kolikrát zvedly se ruce k potlesku, kolikrát ozvalo se radostné volání a pozdravy. Leningradští s nadšením přijímali slova soudruha Novotného: ...S. Novotný u mikrofonu: „Družba československého a sovětského lidu má hluboké kořeny a slavné tradice. V tomto přátelství, zpečetěném krví za Velké vlastenecké války, je naše síla a mocná opora. Skutečnost, že naše přátelství je v současné době pevné jako nikdy v minulosti, že jsou dány všechny předpoklady, aby se naše spolupráce neustále prohlubovala – to je velké dílo našich komunistických stran, které posiluje všechen československý lid v boji za konečné vítězství socialismu.“Špalír námořníků: Den nato, v sobotu 5. července, soudruh Novotný spolu se soudruhem Chruščovem odpluli na eskadrovém torpedoborci na námořní pevnost Kronštadt.Námořní lodi v přístavu: Přesně ve 12 hodin 30 minut přibyli hosté do Kronštadtu. Na jejich počest vypálil křižník Kirov 21 dělových ran. Válečné lodi v přístavu byly vyzdobeny vlajkami, na jejich palubách stály vyrovnány šiky kronštadtských námořníků.S. Novotný a Chruščov s malým námořníkem: První kroky na kronštadtské půdě. Bylo to nejen milé uvítání, ale i symbolické a kus tradice, že přijíždějící soudruhy pozdravili rovněž mladí nachimovci, žáci vojenského námořního učiliště. V nich budou dále žít slavné tradice této nedobytné pevnosti. Za celá dlouhá staletí kronštadtští námořníci nikdy nepřipustili, aby na jejich ostrov, který střeží s moře Leningrad, vstoupila cizí nepřátelská noha.S. Novotný u stolu píše: Zápis do pamětní knihy, to ještě není všechno. Je třeba dát se vyfotografovat. Námořníci dlouho neváhali, vytvořili hezkou skupinku – tak zrovna na fotografování – a pěkně si do ní posadili i soudruha Novotného i soudruha Chruščova.Předávání daru: Hosté si ještě prohlédli jednu ponorku a pak přijali pozvání na oběd do Domu důstojníků. Na památku zde dostal soudruh Novotný uměleckou sošku.Námořníci: Před odjezdem z Kronštadtu konalo se ještě slavnostní defilé, poslední stisky rukou, pevný pohled mladé směny baltického vojenského loďstva... a milí hosté odjíždějí na bílém torpédovém člunu směrem k Petrodvorci, s jeho jedinečnými fontánami, a odtud do Leningradu. Dva dny návštěvy v Leningradě se chýlí ke konci. Ráno rychlé perutě reaktivního letounu TU 104 dopraví soudruhy z Československa dva a půl tisíce kilometrů na jih, do Gruzie.TbilisiLetiště v Tbilisi: Dva a půl tisíce kilometrů z Leningradu do Tbilisi jsou pro moderní sovětský letoun TU 104 pouhé tři hodiny letu. Ale jaká změna: V Leningradu bylo chladno i pod převlečníkem, ráno sotva nějakých osm stupňů – ve Tbilisi v poledne na letišti 52 stupňů a řidounký obláček jen někde daleko při obzoru.Děti s květinami: I přes sluneční úpal na letišti bylo plno. Dostavili se vedoucí činitelé stranického, státního i hospodářského života; přišly tisíce obyvatel gruzínské metropole – a především pionýři a pionýrky, nádherné děti s kyticemi hýřivých pozdravů Gruzie nad hlavou.S. Novotný u mikrofonu: Těžko se ubránit dojetí při tak vřelém uvítání. Soudruh Novotný za ně poděkoval nehledanými, od srdce jdoucími slovy.Průhled autem: A potom vyjela dlouhá řada aut do hlavního města. Už cestou z letiště lemovaly silnici obyvatelé okolních míst, ale což teprve, když auta dorazila do města. Často bylo nutno jet jen krokem, neboť husté zástupy sevřely průjezd...Špalír s portréty: ... prostě tu neděli odpoledne asi málokdo z 650.000 obyvatel hlavního města Gruzie zůstal doma. Všude vlajky – československé, sovětské a gruzínské – veliké portréty, standarty v české i ruské řeči; dokonce i ze špalírů se často hlasitě ozývalo české volání „Nazdar!“.Auta na ulici: V pondělí dopoledne zavítal soudruh Novotný do Rustavi. Leží asi 30 km jihovýchodně od Tbilisi a je to nové velké průmyslové středisko Gruzie. V posledních dvou pětiletkách vyrostlo tu kolem velkého hutního závodu město, které dnes má téměř 80.000 obyvatel.Před závodem: Zakavkazský hutní závod patří mezi nejmodernější v Sovětském svazu. Sem směřují vagóny z nedalekých uhelných a rudných nalezišť; odtud se rozjíždějí do všech úhlů Sovětského svazu i za hranice země s nákladem plechů, válcovaných výrobků, rour, trubek. Některé výrobky, například trubky pro naftové vrtné soupravy – putují až k nám, do Československa.Ve skupině dělníků: V závodě si soudruh Novotný prohlédl válcovací trať a výrobu bezešvých trubek, pobesedoval s dělníky. Zajímal se, co dělají a kolik si vydělají, jak je postaráno o bezpečnost práce, jak je to s jejich kvalifikací, jak se jim žije. Při cigaretě se to kuřákovi hned lépe povídá...Lidé při cestě: Slunce v Gruzii v létě a v poledne, to je opravdu výheň. A přece i z daleka přibíhají lidé k silnici, po níž jel konvoj aut s návštěvou z Československa! I když hosté už se zastavit nemohou, aspoň jim zamávat, poslat letmý pozdrav!Na vinici: To je v Digomi, třináct kilometrů zase na druhou stranu od Tbilisi. Gruzínská vína se těší výborné pověsti a Digomi, to je jejich universita. Najdete tu nejen všechny druhy gruzínských rév, ale snad vše, co kde na světě rodí víno. Je to hodně přes tisíc druhů – jen těch gruzínských je tu přes čtyři sta!Auta před bílou budovou: Školní statek v Digomi má přes čtyři sta hektarů, z toho nejvíc vinic. Průměrná sklizeň vína činí asi 100 q na hektar. Na statku je klub s kinem, zdravotní středisko, lékárna, jesle, škola, osmiletá střední škola, statek má vlastní pekárnu, lázně; pro zaměstnance statku se každým rokem stavějí další nové obytné domy. Toto na snímku je hlavní budova statku, kde je také ředitelství.Lidé odzadu, dvě děti v popředí: Pro všechny na statku v Digomi byl příjezd hostů z Československa velikou událostí, ani tady nechyběly pozdravné nápisy v české řeči: „Vítáme vás!“ – Opravdu jen ty nejmenší děti i v tuto chvíli žily svými malými problémky, copak asi mají spolu malý chlapeček s holčičkou?Praporečníci: Slavnostní chvíle na moderním stadiónu Šota Rustaveliho. Stadión, který pojme 70.000 lidí, byl zcela zaplněn. Na jeho zelenou plochu nastoupilo zdravé mládí, pochodující vlajkonoši. V odpoledním slunci hraje hedvábí praporů všemi barvami, jak pestrobarevný záhon květin...Tribuna stadiónu: Když krátce po půl páté hodině přijel na stadion soudruh Novotný se svým doprovodem, rozbouřil se rozlehlý stadión poprvé. A potom ještě mnohokrát nesly se potlesky a volání tribuny k tribuně. Stadión doslova vřel, jásal, demonstroval.Fotoreportéři: O to víc se musili tužit fotoreportéři, kameramani dokumentárního filmu i televize, aby stačili zachytit všechno na citlivou vrstvu filmu, jež o tomto jedinečném shromáždění Tbilisanů bude hovořit jasnou řečí i za hranicemi.Cyklisté: To není snad slavnostní start Závodu míru, ačkoli pro jeho rámec byly by to chvíle víc než slavnostní. Cyklisté však patří k národu sportovců, který při velké manifestaci obsadil celý střed stadiónu...Muži na lavičce: ... kdežto levice zabrali muži starších ročníků. Jak jsou zvyklí na gruzínské slunce, nic jim nevadí, že nikde není kousek stínu. Jen napjatá pozornost, aby ani slovo neuniklo.Loučení na letišti: Úterý 8. července dopoledne. Když kolona aut, směřující na letiště, projíždí hlavním náměstím V. I. Lenina, třídou Rustaveliho, po mostě přes řeku Kuru, po celé délce jsou chodníky, okna i střechy obleženy lidmi. A stejně tak na letišti. Ale motory reaktivního letadla už zabírají naplno a za námi zůstává krásná země hor, slunce a révy, v srdcích hřejí nás vzpomínky na dva krásné dny a hlavně na nádherné přátele, které jsme tu poznali.׋›Cesta přátelství I.dílVýrobceDPrahaRok1958Délka53 okénekAutor kresebKropp VilémAutor textuJisl VladislavPředlohaDJOBOznačení2919Další diafilmy výrobceTank pojízdná dílna - BZa jediným cílemZpeněžování jatečných prasat IIZpeněžování jatečných prasat I
